Jdi na obsah Jdi na menu
 


Beseda o Bruzovské Besedě - II.

10. 4. 2011

Beseda o Bruzovské Besedě - II. část

  

 Bruzovská besada. Bruzovští Petři a Vladimír Vašek. Josef Mojžíšek

 petruv-statek.jpg 

Petrův statek č. 10 v Bruzovicích. Foto: A.Kwaczek v r.2005

 Rod Peterů (či Petrů) pochází z bruzovického selského gruntu číslo popisné 10. Dlouhé lány polnosti k němu náležící se táhly od statku až k hranici vesnice Kaňovice.
 Příjmení Petr, neb Peter, nejprve Petrův, bylo odvozeno od jména jejich předka, držitele této usedlosti. V roce 1636 je zde uváděn Petr Kulhánek, v roce 1648 převzal usedlost jeho syn Jan Kulhánek, který začal býti nazýván Jan Petrův, neb Petrů. V páté generaci po Janu Petrů (Kulhánkovi) je znám Stanislav Peter, poslední bruzovický fojt. 36
  Stanislav Peter pojal za manželku Magdalenu Fajkošovou, dceru předešlého fojta, Jana Fajkoše, známého písmáka a „buřiče“, který sepisoval supliky poddaných a dostal se tak do sporu s vrchností.
 Tehdejší bruzovický farář, František Schindler o něm do pamětní knihy farnosti zapsal: „..ačkoliv byl Jakub Fajkoš dosti vděčný vůči mně, syn však je ničema“. 37
 Jan Fajkoš musel úřad fojta a rodné Bruzovice opustit. Odstěhoval se na Moravu, do nedalekých Chlebovic na Místecku, tam však i nadále pokračoval v „rebelské“ činnosti. Byl jedním z autorů petice nazvané „Selská dobromyslná prosba“, která byla dne 19.4.1848 předána Zemskému stavovskému sněmu v Brně. 38

  Z rodu Petrů z Bruzovic pocházel MUDr. Augustin Peter, frýdecký lékař a významná postava národně obrozeneckého hnutí. Narodil se 14.8.1824 ve Frýdku. Jeho otcem byl Ondřej Peter bratr fojta Stanislava Petera, povoláním byl malířem. Maloval obrazy s převážně církevní tématikou.   Augustin Peter studoval ve Vídni. V revolučním roce 1848 se účastnil bojů na barikádách. S manželpomnik-augustina-petera.jpgkou Marií Zavadskou trvale bydlel a lékařskou praxi vykonával ve Frýdku. Zde se intenzivně zapojil do národně obrozenecké činnosti. Stal se zakladatelem prvního českého Čtenářského spolku ve Frýdku, jehož členové se scházeli, až do jeho úředního zákazu v roce 1864, v hostinci „Na Veselé“. V roce 1870 Augustin Petr, s dalšími nadšenými frýdeckými národovci, založil Občanskou Besedu ve Frýdku a byl jejím dlouholetým předsedou.39 Společně s páterem Janem Ježíškem byl průkopníkem české turistiky  Beskydech. MUDr. Augustin Peter, lékař lidumil, národní buditel, zemřel 24.8. 1894. V roce 1906 byly ostatky Mudr. Augustina Petera, patrně přičiněním sedlišťského národopisce „starého zrna“ Jana Polácha, převezeny ze starého frýdeckého hřbitova na nový hřbitov v Sedlištích.

Pomník A.Petera na sedlišťském hřbitově. Foto:M.Pastrňák v r. 2010.

  Do činnosti „Bruzovské besedy“ se rovněž zapojil syn Stanislava Petera, Ondřej Peter (*3.11. 1824), majitel selské usedlosti č.p. 10 v Bruzovicích. Manželkou Ondřeje Petera byla Rozina, rozená Kulhánková. Zápal k národně buditelské činnosti se přenesl také na jejich děti. František (*22.2.1839 +14.1.1905) převzal rodný grunt, Jan vystudoval práva, mladší Ondřej učitelský ústav, dcery: Barbara se provdala za Františka Pitříka, poslance a starostu Bruzovic. Dále to byla  Emílie, Johanka a Viktorie, která se provdala za Františka Onderka, rektora ve Vratimově. 40 

V národně obrozeneckém spolku, Bruzovské Besedě, však největší měrou působil JUDr. Jan Petjan-peter.jpger (*4.3.1850,+ 9.7.1898.) Studium započal na těšínském gymnáziu, ve vysokoškolských studiích pokračoval ve Vídni, následně v Praze a studia práv dokončil v roce 1875 v Krakově. Dne 4.2.1884 se v Uherském Ostrohu oženil s Bertou Švarcovou. Manželé se trvale usadili v Místku. JUDr. Jan Peter zde v roce 1885 otevřel vlastní advokátní kancelář, stal se tak prvním právníkem slezského původu v Místku.  Jan Peter byl zakládajícím členem Bruzovské besedy, 1.1. 1875 krasopisně zapsal zápis o jejím založení. V roce 1897 stál JUDr. Jan Peter  u zrodu významného českého spolku v Místku, Sokola. Spolku tělocvičného, který utužoval nejen „držení paží, ale také národní povědomí“. Dne 25.6.1893 se stal jeho prvním předsedou.41        

                                                                     JUDr. Jan Peter. Detail fotgrafie zveřejněné v publikace T.Adamce "Let Místeckého Sokola."    

Rodnou obec však stále navštěvoval a účastnil se akcí Bruzovské Besedy. Přestože se věnoval hlavně organizační činnosti, psal rovněž básně. V době národního obrození bylo psaní básní jakousi všeobecnou zálibou. Barborka Petrová prozradila, že JUDr. Jan Peter psal  pod pseudonymem „Janek z Bruzovic. Tak je podepsána ještě dnes známá báseň „Bruzovice“. 42  JUDr. Jan Peter  pojímal ideu slovanství v širším kontextu, kdežto jeho bratr, Ondřej  Boleslav Peter, veškerý svůj zájem a buditelskou činnost soustředil výhradně na svůj rodný kraj. 43

 Ondřej Boleslav Peter se narodil 8.2.1853 na selském gruntě č.p.10 v Bruzovicích. Životní osudy Ondřeje Boleslava Petra byly velice „různorodé“, rebelské, bohémské, ponejvíce však nešťastné. Studia započal na německém gymnáziu v Těšíně. Z důvodů údajných neshod s profesorem dějepisu je však nedokončil. Přešel na německý učitelský ústav Těšíně a stal se učitelem. Mezi členy Bruzovské Besedy se Ondřej Boleslav Peter objevuje v roce 1877. Uveden je v zápisu z valné hromady konané 2.2.1877. Psán jako Ondřej Peter mladší, učitel. S tehdy rovněž do Bruzovic nově přibylým P. Janem Ježíškem vnesl do činnosti „besedy“ určitý radikalismus, který se odrazil ve změně ve vedení tohoto spolku, k níž došlo v roce 1878.

 Činnost Bruzovské besedy tehdy probíhala v atmosféře neustálých národnostních střetů, převedených do roviny osobních útoků a sporů. Nutno připomenout, že v roce 1878 došlo také k propuštění známého buditele a knihovníka Josefa Stříže z místa kostelníka v bruzovském kostele. 

 Znám je spor Ondřeje Boleslava Petera s bruzovickým „rechtorem“ Josefem Witrzensem, který se projevoval jako renegát, otevřeně se stavící na německou stranu. V bruzovské škole tehdy převládala německá výuka. V roce 1878 Ondřej Boleslav Peter nahradil Witrzense ve funkci knihovníka Bruzovské besedy. Novým předsedou Bruzovské besedy se stal Ondřej Onderek a páter Karel Madry byl prvním náměstkem.

 Na počátku roku 1879 Ondřej Boleslav Peter zapsal protokol konané valné hromady Bruzovské Besedy:

Protokol řádné valné hromady, kteráž se dne 26. ledna 1879 v místnostech besedních čísla 30 , v Bruzovicich odbývala.

Schůzi zahájil starosta p.Ondřej Onderek. Po přečteni a za správné uznaní posledního protokolu valné hromady byly stanovy spolkove přečtené počem se přijímali nove udove.

Pak následovalo spravodani pokladníka a revisoři prohlásili účty za správné a stav pokladny v pořádku.

 Jelikož pan Ondřej Bol. Peter m.  předložil candidatni listinu byla volba následujících v ni navrhnutých členův bez námitek  přijata.

Ctěný pan Ondřej Onderek – předseda

Důstojný pán Jan Ježíšek, farář – náměstek 

Ctěný pan Martin Pavlasek  - pokladník

 - „ -         Frant. Peter   vyboři     

- „ -          Jan Jiřik

Ctěný pan Vinc. Liška učitel    vyboři

- „ -          Jan Mitura

- „ -          Jan Palarčik nahradnici

- „ -          Jan Bartek

- „ -          Valent. Řeha

- „ –         Frant. Ježiček m. revizoři

- „ –         Jan Peter   

 Po ukončené volbě navrhl taktéž pan předseda aby se s odbyvanim plesu nečekalo byl na  den 3. unora t.r. ustanoven čistý vynos spolku věnován. Ples se měl v hospodě p. F. Onderka v Bruzovících odbyvati. Do comitetu zvoleni: pan Ondřej Onderek, Frant. Střiž, Frant. Pitřik, Frant. Onderek, Jan Jiřik, Jan Mitura z Bruzovic. Pan učitel Vincens Liška, Antonin Supek a Ján Klimša ze Žermanic.

 Načež pan předseda všech přítomných k všemožnému  podporovaní spolku vybízel a nastínil kratku ale stručnu řeči proč rozvoj tak znamenitého spolku hlemýždím krokem jde vpřed a proč lide takovou nechuť ke čtení dobrých knih jeví.Či příčinu uvádí hojných odpurcov a nezběhlosti v čtení a vyjevuje přání v odstranění těchto překážek a těší se na lepší budoucnost.

Pan Ond. Peter m. povzbuzuje k neunavne činnosti, aby se nám slesským Slovanum až se spravedlivym pořadkem všech Slovanuv vyhovi nepředhazovali, že dostavivše se na vinici páně tepro v 11 hodinu tu rannu, mzdu jsme se obdrželi jak tim kteří vedro dne od 6 hodiny nesli, totiž bratři naši Čechove a Moravane.                                                                           Upozorňuje tak aby se usneseními valných hromad šetřilo a panu Dr. Kotkovi usneseni valné hromady ze dne 20. ledna týkající se čestného členství bylo oznámeno a mu čestný diplom byl vyrozuměn. Přislíbeno že se výbor o to postará. p. Předseda zve všech přítomných k hojnému navštívení spolkového plesu.

V Bruzovicích dne 27. ledna 1879                                                       Ond. Bol. Peter

V záznamu konání valné hromady nás jednak upoutá zvláštní sloh a pravopis, mnohem více však zaujme jeho vlastní obsah. „Provolání“ Ondřeje Boleslava Petra, vlastně odůvodňuje změnu ve vedení „besedy“, jejíž činnost byla příliš pomalá a liknavá. Básnickou zkratkou také vyjevil svůj postoj k národnímu obrození. Deklaroval příslušnost zdejších „slezských Slovanů“ ke všem slovanským národům, kteří zde stáli samostatně, avšak společně s bratry Čechy a Moravany“. Uvedený zápis je však posledním, který dokumentuje jeho činnost v Bruzovské Besedě.

 Ondřej Bohuslav Peter byl ze školství vyloučen. Zanechal učitelování a z Bruzovic odešel. Důvodem byly buřičské básně, které psal. Napsal satirickou báseň proti rechtorovi bruzovické školy Witrzensovi a údajně rovněž proti školnímu inspektorovi.
 Známo však je, že také napsal posměšnou báseň o obyvatelích sousední obce  Sedliště a novém faráři v Sedlištích. 45
 Obec Sedliště se v roce 1871 odloučila od bruzovské farnosti, k níž dlouhodobě náležela. Prvním sedlišťským farářem se stal P. Jan Goryl. Do Sedlišť přišel z Těrlicka. Ve zdejším lašském prostředí mluvil s lidmi polsky. Kritizoval místní lidové zvyky, tance a zpěvy, zakázal  starobylou slavnost  „Královniček“, o nichž tvrdil, že jsou pohanské. Ve volbách do slezského sněmu P. Goryl podporoval německého kandidáta proti národnímu kandidátu Dr. Karlu Kotkovi, tehdejšímu předsedovi frýdecké občanské záložny a čestnému členu Bruzovské Besedy. Okamžitě si tak znepřátelil místní národní obrozence.
 Báseň o Sedlišťanech, kteří pro chudobného Pána Boha, k chudému dřevěnému kostelíku přistavili dřevěnou věž, ale pro nadutého faráře vystavěli „murovanu“ faru a o faráři s nímž se lidé nemohou domluvit svým, moravským jazykem, neboť s Pánem Bohem mluvil latinsky, s honorací německy a s lidmi polsky, byla logickou odezvou činnosti pátera Goryla. Verše byly natolik strhující, že pod jejich vlivem několik místních mládenců v noci vytlouklo okna sedlišťké fary. 46
  P.Goryl ze Sedlišť, kde o něm „zpívali posměšnu pisničku“, odešel. Od roku 1876 byl farářem v nedalekých Domaslavicích. Později se dopátral, že autorem těchto satirických veršů byl Ondřej Boleslav Peter, učitel v Bruzovicích.47
 Aféra s napsáním veršů kritizujících církevní správu byla v tehdejších poměrech jistě veliká. Ondřejova láska, Hana Ježíšková z  Žermanic, sestra pátera Jana Ježíška, se sním rozešla. Vdala se za pacholka Jana Hampla. Nešťastný Ondřej Peter patrně tehdy napsal onu zlostnou báseň o žermanickém starostovi, majiteli lihovaru, Witaskovi a jeho pacholkovi, končící verši: „na jednu vrbu patří Witasekna druhou jeho pacholek.“ 48
 Witasek, ve značném pohoršení, v neděli před bruzovským kostelem, vlepil Ondřeji Boleslavu Peterovi, facku. Musel sice za ni Ondřeji Boleslavovi Petrovi zaplatit 5 zlatých bolestného, které soudně vymohl Ondřejův bratr JUDr. Jan Peter. Z Bruzovic však musel Ondřej Boleslav Peter odejít. Obživu si zajišťoval všelikerými způsoby. Pracoval údajně jako havíř na šachtě v Petřvaldě. Po té se dal ke kočovné divadelní společnosti. Nakonec jej přichýlil jeho bratr JUDr.Jan Peter a zaměstnal jej ve své místecké advokátní kanceláři.
 V Místku, nejpravděpodobněji v některém z hostinců, snad u „Deutscherů“ v němž s scházeli čeští národovci, se Ondřej Boleslav Peter seznámil s tehdejším úředníkem na místecké poště, Vladimírem Vaškem. Setkání se stalo pro oba muže osudovým. Stali se z nich nerozluční společníci. Navštěvovali místecké hostince, hlavně pak hostinec Blatan, kde u své sestry Maryčky Sagonové, rozené Ježíškové, která se Vaškovi velice líbila, často pobývala bývalá Ondřejova milá Hanka Ježíšková, provdaná Hamplová.

 Ondřeje Boleslava Petera a Vladimíra Vaška ponejvíce spojoval společný zájem o poesii a literaturu. Společně doporučovali nákup českých knižních novinek místeckým knihkupectvím. Vladimír Vašek údajně rovněž opravoval a upravoval básně Ondřeje Boleslava Petera, který sice byl učitelem, ale chodil do německých škol a v české gramatice značně pokulhával. 49      

 vladimir-vasek.jpgondrej-b-peter.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

Vladimír Vašek                                                                                     Ondřej Boleslav Peter

   Na kresbách uveřejněných v knize J.Drozda: "Autoři Slezských písní." 

Vašek se stal rodinným přítelem Peterů. Navštěvoval je v Místku, jezdil s nimi na statek do Bruzovic. Účastnil některých akcí  Bruzovské Besedy, často spojených se čtením veršů zdejších národnostně zapálených básníků Františka Onderka, Jana a Ondřeje Peterů.50
 Vladimír Vašek, později znám jako, „slezský bard“ Petr Bezruč, autor básnické sbírky „Slezské písně“ se však tehdy ještě básnicky neprojevil.
 Vaškovo autorství básní tvořící známou sbírku „Slezské písně“, je v poslední době zpochybňováno. Nejčastěji bývá namítáno, že za pouhé dva roky, které Vladimír Vašek ve zdejším kraji strávil, mohl jen stěží porozumět místní mluvě, natož se vcítit do mentality místních lidí natolik, aby mohl napsat tak autentické, silně sociálně a národnostně zabarvené verše. 51
 Básně zařazené do sbírky „Slezské písně“ vyvěrají z tehdejšího dění ve Slezsku. Přesně popisují národnostní a sociální útlak obyvatel Těšínska, básník je často jedním z nich. „On, Ondřej, je tím, který bojuje za prává lidu pod Beskydy a lká nad jeho osudem.“
 Některé z básní, například „Návrat“, „Jen jedenkrát“, „Žermanice“, jakoby přímo vznikly na základě životních osudů a osobních prožitků Ondřeje Boleslava Petera. Některými literárními znalci je proto označován jako skutečný autor „Slezských písní“.
Ondřej Boleslav Peter byl dne 25.6.1893 zvolen do výboru nově založeného národnostního spolku v Místku, Sokola. Dne 27.6.1893 však náhle zemřel, v souvislosti s jeho úmrtím nelze vyloučit ani sebevraždu. Ondřej Boleslav byl sice „černou ovcí“ rodiny, avšak jeho švagrová Berta Peterová, jej měla natolik ráda, že všechny jeho básně, které po něm zbyly a z jejího pohledu byly příčinou jeho trápení, po jeho smrti spálila. 52
 Vladimír Vašek odešel z Místku již v roce 1893. Národovci a básnici, s nimiž se během jeho místeckého pobytu stýkal, zemřeli jen o několik málo let později po smrti Ondřeje Boleslava Petera. MUDr. Augustin Peter v roce 1894, P. Jan Ježíšek v roce 1897 a JUDr. Jan Petr v roce 1898.
 První básně později tvořící sbírku Slezské písně zaslal Vladimír Vašek, pod pseudonymem Petr Bezruč, redaktoru Herbenovi do časopisu Čas až v roce 1899.
 Připustíme li, že autorem „Slezských písní“ je Vladimír Vašek, pak je zřejmé, že jejich sepsání bylo možné pouze díky jeho stykům a přátelství se zdejšími národními buditeli, hlavně s bratry Petery.
 Ať je pravda taková, či onaká, široká veřejnost se však může těšit již jen z toho, že tak „veliké básně“ vůbec spatřily světlo světa. Vladimíru Vaškovi jistě náleží poděkování již jen za to, že se  odvážil tyto „buřičské“ básně zveřejnit.
 
 Z rodu Petrů, z gruntu č. 10 v Bruzovicích, pocházel také František Xaver Peter, kněz v Horních Rakousích. Jeho synovci, Emil a Václav Petrovi, z bruzovické usedlosti č.180 od kaňovické hranice, se také stali knězi. Emil Peter byl od r. 1932 farářem v Dolních Bludovicích. V letech 1950 až 1952 byl internován v Žělivi u Humpolce. Od roku 1954 působil v Hnojníku.

 Václav Peter byl nejprve, v roce 1920, pomocným učitelem v Sedlištích, teprve pak se plně věnoval studiu teologie. Vysvěcen byl v roce 1926 ve Vidnavě. Stal se kaplanem ve Frýdku a následně působil v Hrušově. Od roku 1933 byl farářem v Michálkovicích. Velice se zaobíral historii. Známá je jeho korespondence s historikem Aloisem Adamusem. Václav Peter sepsal trojdílnou kroniku rodu Petrů. V roce 1955 dokončil dílo nazvané „Rodáci bruzovické farnosti na vinici Páně“, v níž zaznamenal životní osudy sedmnácti kněží pocházejících z bruzovské farnosti. 53

Z Bruzovic rovněž pocházel Josef Mojžíšek, sběratel národních písní a tanců z Těšínska. Narodil se 14. května 1862 v Bruzovicích v usedlosti č.p. 20. Vystudoval německý učitelský ústav v Těšíně, byl však vlastencem nadšením srovnatelným se zakladateli Bruzovské Besedy. Velice silně se zajímal o lidovou kulturu a zdejší zvyky, tance a zpěvy. První zaznamenanou písní Josefa Mojžíška byla lidová: „V zahradě na sadě drobný list padze“. Zazpívala mu ji jeho žačka, třináctiletá Marie Šigutová z Vyšních Lhot. Intenzivně a systematicky začal lidové písně sbírat od r. 1887. V té době však již působil jako řídící učitel ve škole na Slezské Ostravě. Milovaný kraj u Frýdku, pod Beskydy, však neustále navštěvoval. Do svého rodného kraje chodil z Ostravy pěšky. Nejčastěji navštěvoval zpěvačky: Ondračkovou v Kaňovicích, Bělovskou v Bruzovicích, Kohutovou z Vyšních Lhot, Štíhlovou z Dobratic, Kacířovou, Sikorovou, Chlebusovou a Šputovou z Raškovic, zpěváka Korbáše a Viktora Foldynu z Morávky.  Písemnou formou, v notové podobě, zaznamenával jimi zpívané lidové písně. Zapsal také zdejší lidové tance, „kalamajku“, „tramplu“, „trojan“, „puncy“, „kožuch“, „utíkej Káčo“, známý tanec „Těšiňok“ a další.

tanec-tesinok.jpg

 

Josef Mojžíšek byl jedinečným sběratelem písní a tanců na Těšínsku. Nikdo z českých sběratelů však o místní lidové písně a tance nejevil zájem, jako by dosahovaly nižší úrovně nežli písně české, moravské či slovenské. Tiskem vyšly pouze některé.
 Nejucelenější sbírku místních písní a tanců představuje sborník „Lidové písně z Těšínska“. Vydaný v roce 1956 Dr. Františkem Lyskem v Ostravě, odborným redaktorem byl Josef Bilan. Sborník ilustroval šenovský malíř, národní umělec, Vilém Wünsche.
 Josef Mojžíšek sbíral a zapisoval také lidové zvyky. Zapsal pověst o kostelu na Prašivé, o „Zaříkávání souchotin“ a další.
 K jeho známým patřili tehdejší místní písmáci a obrozenci, Jaroslav Ludvík Mikuláš, Antonín Ferdinand Stříž a Joža Vochala. 54
 Dílo Josefa Mojžíška, zaznamenání 955 písní a tanců, včetně sepsání 64 textů s národnostní lidovou tématikou, je možno považovat za zcela ojedinělé, z hlediska zachycení lidové kultury na Frýdecku a v Pobeskydí za nejvýznamnější.
  Josef Mojžíšek zemřel 8.5. 1938 v Ostravě.

ilustrace-v.wunscheho.jpg 

            "Škubačky" - ilustrace V.Wünscheho ve sborníku "Lidové písně z Těšínska."           

  Z gruntu číslo 45, z Bruzovic, pocházel MUDr. Vítězslav Možíšek, byl lékařem v Dobré, jeho životní zálibou však byla myslivost. Od roku 1890 měl pronajatou honitbu v Bruzovicích. Napsal knihu s mysliveckou tématikou, nazvanou „Zkušenosti starého myslivce“. Obsahuje rady myslivcům a příhody z mysliveckého prostředí, někdy hraničící až  s „mysliveckou latinou“.  

Posledně jmenovaní vlastivědně a literárně činní národní buditelé pocházejí z následující generace, která byla jistě ovlivněna generací jejich otců, členů zakladatelů Bruzovské besedy. Spolku, který se významnou měrou zasadil o udržení národního, slovanského povědomí zdejšího lidu.
 Nutno si uvědomit, že v druhé polovině 19. století, ve více než dvou třetinách českých obcí na Těšínsku, se většina obyvatel hlásila k Rakousku a k tak zvanému rakušáctví – „Austriactvi“. 55 Kladný vztah zdejších lidí k mocnářství se utvářel dlouhodobě, během života několika generací místních obyvatel v rakouském soustátí, za absence jakýchkoliv historických a národnostních vědomostí. Obyvatelé Těšínska, tudíž také Frýdecka a Bruzovic, byli po tři století rovněž rakouskými občany a považovali se proto za Rakušany.
 Mnozí z nich však upředňovali německý jazyk, před svým rodným slovanským jazykem. „Renegáti“, jak je obrozenci nazývali, představovali silný protipól národně buditelské národovecké činnosti.
 V Bruzovicích bylo rovněž několik takovýchto odpadlíků, kteří se ve škole tak poněmčili, že se považovali za Němce, ačkoli správně německy ani neuměli. 56 Skupinu pro německy a pro rakousky založených obyvatel representoval především František Pitřík, který byl v několika funkčních obdobích rovněž starostou obce.
 Zaznamenán je spor, ke kterému došlo dne 19.3.1897 při projednávání stanov nově zakládaného hasičského sboru v Bruzovicích. Tehdejší starosta obce Bruzovice, František Pitřík, trval na německé jednací řeči sboru. Nadučitel Dominik Mojžíšek však navrhoval řeč českou, která byla přítomnými schválena. Starosta Pitřík proto jednání ukončil a schůzi opustil. 57
 Spor samozřejmě nebyl jen o řeči, v níž se vydávaly povely hasičům, ale hlavně o tom, zda Sbor dobrovolných hasičů v Bruzovicích bude sborem českým, neb německým, neboť všechny spolky, včetně hasičských, vyvíjely také kulturní činnost. Pořádaly divadelní představení, veselice a taneční zábavy – šířily národní osvětu.
 
 V roce 1911 byl jednatelem Bruzovské Besedy Rudolf Bartek, předsedou Dominik Mojžíšek, zapálený vlastenec, který údajně přednášel básně Petra Bezruče s takovým nadšením, že v době kdy ještě nebyla známa básníkova identita, byl mnohými považován za jejich autora.58
 V roce 1913 byl jednatelem Bruzovské Besedy učitel Vladimír Škuta a předsedou Josef Mosler. 59 V průběhu I. světové války vyvíjela „beseda“ stále aktivní činnost.
 Po vzniku Československé republiky se význam „Bruzovské besedy“ již údajně „vytratil“ a byla postupně nahrazena jinými spolky. V období po roce 1948, na základě nařízení z roku 1951, byly veškeré spolky sjednoceny pod jednotné vedení Osvětové besedy. 
 Činnost Bruzovské Besedy měla největší opodstatnění v době svého vzniku, za Rakouska – Uherska, v níž zdejší lid skutečně bojoval o uchování své kultury a snad i o přežití své identity. Sociální a národnostní situace na Frýdecku tehdy zcela korespondovala s verši „Slezských písní“. V „Bruzovské Besedě“ se sešlo několik silných a významných buditelských osobností. Uvedli jsme členy rodiny Onderků, Josefa Stříže, Jana Ježíška, bratry Petry. Na počátku 20. století se těžiště národopisné a buditelské činnosti již od Bruzovic odklonilo. Na Frýdecku se objevují noví zapálení buditelé a národopisní pracovníci, Jaroslav Ludvík Mikoláš, Antonín Ferdinand Stříž a Joža Vochala.
 Nutno však kriticky posoudit jak dalece se nadšeným vlastencům a „dárcům dobrodincům“ Bruzovské Besedy, jejich úsilí o zachování místní kultury a uchování zdejšího národního povědomí zdařilo. Zda byl jejich buditelský odkaz v různých historických obdobích vždy pravdivě prezentován.
 Uvolněnou besedou, vedenou s určitým „rozhledem“, lze často dojít k novému poznání a často i objasnění skrytých souvislostí mnohdy zcela nově doplňující zdánlivě již známý obraz. 

  

Zdroje a literatura:

SOkA Frýdek – Místek, Bruzovice: Bruzovská beseda

SOkA Frýdek – Místek, Bruzovice: Bruzovská beseda – neúplný soubor účtů

SOkA Frýdek – Místek, Bruzovice, FÚ Bruzovice

SOkA Frýdek – Místek, Bruzovice, FÚ Bruzovice 143/11, Spor Josefa Stříže  

SOkA Frýdek - Místek: Rukopis knihy:  PETER Václav: Rodáci bruzovické

                                        farnosti  na vinici Páně

SOkA Ostrava: Pozůstalost Aloise Adamuse. Korespondence

Pamětní kniha obce Václavovice.

Internetové stránky: Chlebovice

Internetové stránky: Městská knihovna Frýdek – Místek. Historie knihovny

ADAMEC Tomáš. „Let Místeckého Sokola“ , Sborník Státního okresního archívu

                                Frýdek – Místek 10

ADAMUS Alois: Jazyková otázka ve školství na Těšínsku, 

DROZD Jan.: Autoři Slezských písní

JEŽOVÁ K: Knihovna Josefa Stříže ve sbírce Okresního vlastivědného muzea  ve Frýdku – 

                      Místku, časopis Těšínsko 3/1986, str. 26 – 27.

KADUCH Miroslav: Folkloristický profil Josefa Mojžíška, Časopis Těšínsko   

                                  4/1968

Kolektiv autorů: 100 let hasičského sboru v Bruzovicích.

NOVÁK K.: Z dějin farního kostela ve Frýdku, str. 21 – 22.

RUSEK L., VRBA J.: Myslivost v Bruzovicích od historie po současnost. 

VALENTA Jaroslav: Rozdělení Těšínska před sedmdesáti lety. Časopis Těšínsko  

                                     4/1990

Valošek Izidor: Bruzovice

VALOŠEK Izidor: Bruzovice, Obraz života slezské vesnice

VALOŠEK Izidor. 700 let Vratimova

VOCHALA Joža: Kronika Sedlišť Díl. III.

VOCHALA Joža: Místecký pobyt Vladimíra Vaška 1891 – 1893, r.v. 1963

VOCHALA Joža: První české knihovny a čtenáři na Těšínsku,  Časopis Těšínsko

                               14  -15 / 1960 

VOCHALA Joža:: Revoluční rok 1848

VOCHALA Joža: „Základ Sedlišťanů. Internet:

ŽÁČEK Rudolf: Pobeskydí od Husitství do Bílé Hory.

 

Poznámky:

36) VALOŠEK Izidor: Bruzovice, Obraz života slezské vesnice. str.11,

37) SOkA Frýdek-Místek: Pamětní kniha Bruzovské farnosti.   

      VALOŠEK Izidor: Bruzovice, Obraz života slezské vesnice str.54,

38) Internet: Chlebovice

39) Internet: Městská knihovna Frýdek – Místek. Historie knihovny

40) VALOŠEK Izidor: Bruzovice, Obraz života slezské vesnice. str.11.

41) ADAMEC Tomáš. „Let Místeského Sokola“, 

       Sborník SOkA Frýdek – Místek  č.10, str.22,

42) Donedávna se v Bruzovicích mělo zato, že báseň napsal Jan Ježíšek.  Autor v ní  však užívá 

       ženského rodu, jeví se tudíž  pravděpodobné, že báseň  napsala samotná Barborka  Peterová.

43) VOCHALA Joža: Místecký pobyt Vladimíra Vaška 1891 – 1893, r.v. 1963,

44) SOkA Frýdek – Místek, Bruzovice: Bruzovská beseda,

45) VOCHALA Joža: Místecký pobyt Vladimíra Vaška 1891 – 1893, r.v.1963 str.35,

46) VOCHALA Joža: Místecký pobyt Vladimíra Vaška 1891 – 1893, r.v.1963 32,           

      VOCHALA Joža: Knihovna Lašského muzea v Sedlištích VOCHALA Joža:  Vochalova  kronika

                                 Sedlišť. Díl III. – Písmák Jan Polach  ze Sedlišť se později přiznal, že  byl  mezi

                                 těmi, kteří  rozbili  okna  na faře.  Z tohoto hříchu se  šel  vyzpovídat  na

                                 sv.Hostýn. Na kolenou, na kamenných schodech, musel  odříkat mnoho

                                  otčenášů.

47) VOCHALA Joža: Místecký pobyt Vladimíra Vaška 1891 – 1893, r.v. 1963, str.35

                                 Neshody se okresním školním inspektorem  Rudolfem  Bartelmusem  byly patrně

                                 pouze důsledkem této  události.

48) VOCHALA Joža: Místecký pobyt Vladimíra Vaška 1891 – 1893, r.v. 1963,  str.39

                                 Dle paměti nadučitele Alfréda Halfara,  

49) VOCHALA Joža: Místecký pobyt Vladimíra Vaška 1891 – 1893, r.v. 1963 str.122.

                                 Dle vyjádření  Vladimíra Vaška. Otázkou však zůstává, za   jakým  účelem 

                                 básně Ondřeje  Boleslava Petera opravoval a upravoval, když nebyly nikdy

                                   publikovány.

50) VOCHALA Joža: Místecký pobyt Vladimíra Vaška 1891 – 1893, r.v. 1963,  str.28, 29,107,

51) VOCHALA Joža: Místecký pobyt Vladimíra Vaška 1891 – 1893, r.v. 1963

                                 Do jaké míry se Vladimír Vašek se seznámil s problémy  zdejších lidí  a 

                                 porozuměl jejich řeči, vypovídá  zaznamenána  příhoda k níž  došlo  v hostinci

                                 Blatan: Když se jednou v hostinci na Koloredově přeli Hanáci František Losík a

                                 Jan Coufal se Slezany  Vladimírem Vaškem a Ondřejem Bol. Petrem o

                                 kmenovou příslušnost slezského lidu, míchali  Lachy a Poláky  ve Slezsku

                                 v jedno, tak jako laštinu  a polštinu pokládali za stejnou  řeč, proti  čemuž

                                 vášnivě protestoval Peter, který  nechtěl býti  pokládán za Poláka či Lacha.

                                 Když přesto  jeden z Hanákú  posměšně vytkl, že Laši mluví polsky, a že jsou

                                 tedy Poláky,  odvětil Peter, že by  mu měl dát za to  „po pysku“.

                                 Petr Bezruč okomentoval tuto příhodu v korespondenci   s Jožou Vochalou  ze

                                 dne 20.10.1942 takto: Pamatuji se, ráz  jsme seděli  v hospodě místecké, přišla

                                 řeč na kmeny a pošt. úř.L. prohlásil  k úř.  Petrovi z Bruzovic, že jsou Slezáci  

                                 těšínskými Lachy – načež prchlivý Petr mu hned nabídl „paru po pysku“.

                                 K tomu mi Petr Bezruč 8.11.1942 ještě napsal: Bruzovický Peter bránicí se

                                 proti přezývce Lach, byl uvědomělý Čech, studoval v Těšíně…“ (Čtenář, hlavně

                                  z Frýdecka, ať posoudí sám.)

52) DROZD Jan.: Autoři Slezských písní

53) SOkA Frýdek – Místek: Rukopis knihy:PETER V. Rodáci bruzovické farnosti na vinici Páně,

                                           kapitoly věnované  P.Františku Xaverovi Peterovi a  P.Václavu Peterovi.

54) KADUCH Miroslav: Folkloristický profil Josefa Mojžíška, Časopis Těšínsko 4/1968,str. 7–11,

55) VOCHALA Joža: Místecký pobyt Vladimíra Vaška 1891 – 1893, r.v. 1963, str. 85  „ …bylo

                                  zamořeno  „dajčfreindlišstvím“…

56) VOCHALA Joža: Místecký pobyt Vladimíra Vaška 1891 – 1893, r.v. 1963, str.30

57) Kolektiv autorů: 100 let hasičského sboru v Bruzovicích, str. 20,

58) VOCHALA Joža: Místecký pobyt Vladimíra Vaška 1891 – 1893, r.v.1963, str 206,

59) SOkA Frýdek – Místek, Bruzovice: Bruzovská beseda

 

Doslov:

 Článek nazvaný „Beseda o Bruzovské Besedě“ měl být snad nadepsán jako, „Osobnosti Bruzovské Besedy“, neboť v  tomto národně buditelském spolku se v dané době sešly skutečně významné osobnosti, jejichž činnost široce přesahovala vlastní Bruzovice. Snad  měl  proto býti  tento příspěvek raději umístěn do rubriky pojednávající o historii kraje.

 Na příkladu zaznamenaných životních osudů písmáků a buditelů Bruzovské Besedy jsem se snažil přiblížit problematiku „národního obrození“ v našem kraji, která je doposud velice málo odborně historicky zpracovaná. Z hlediska zdejších obyvatel se však jeví velice významná, neboť upřesňuje „kontury“ jejich vlastní identity, doposud paušalizované a často nepřesně zařazované k té, či oné národopisné oblasti.

 Na přípravě tohoto článku jsem pracoval asi dva roky. Psal jsem jej se záměrem zveřejnění v některém z odborných tištěných periodik. Nakonec, po trpkých zkušenostech z poslední doby, jsem se  rohodl zveřejnit jej pouze na svých www. stránkách.

 Důsledkem přípravy studie k tištěné publikaci je její rozsah, který program mých stránek nepojme do jediného celistvého příspěvku, proto jsem byl nucen jej rozdělit do dvou částí, které však na sebe navazují, nemohou existovat odděleně, jelikož jsou koncipovány tak, aby tvořily jeden celek.                                                                                                     

                                                                                                                                          Milan Pastrňák

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář