Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hledaní hradu "Datyň"

15. 6. 2016

Hledání hradu  "Datyń“.

 Studium historie je velice zajímavou činností, mnohdy svým způsobem také vzrušující, vždyť ještě stále je možné v historii učinit zcela nový, doposud neznámý, objev. Nemusí jím být nález určitého artefaktu, často postačí jen doložená zmínka o některé události či historickém místě, která doplní a někdy změní, již vytvořený názor na danou událost a pohled na do té doby zdánlivě známou historii.

V roce 2012 bylo vydáno tiskem velice kvalitní a poměrně rozsáhlé knižní dílo „Slezsko v dějinách českého státu“ 1, jehož autory jsou historikové sdružení k realizaci této práce při Ústavu historických věd Filozofické fakulty Slezské univerzity v Opavě. Kniha v mnoha směrech přináší zcela nové pohledy na historii Slezska, která samozřejmě rovněž zahrnuje dějiny Těšínska a našeho kraje mezi řekami Lucinou a Ostravicí.  V kapitole věnované osídlení Slezska v 8. až 12. století jsou užity informace vycházejí převážně z díla Geografa bavorského a ze záznamů pocházejících již 9. a 10. století. V této kapitole nazvané „Slezsko v časech raného středovku“ jsou, mimo jiné, vyjmenovány kmeny žijící na území Slezska. Uvedeno je také značné množství jejich centrálních hradů, tak zvaných „civitates“. Časové zařazení jejich existence je však široké a není zcela zřejmé zda je možno všechny tyto osídlené místa ztotožnit s tímto latinským označením civitates, přestože ponechává poměrně široký prostor pro vysvětlení tohoto pojmu. Výraz Civitates je v překladu často užíván pro označení středověkého města. Nejpravděpodobněji však byla takto nazývána „hradská obec“, později snad pouze „hrad“, avšak ve smyslu jakéhosi centrálního místa určité oblasti. Snad se mohlo také jednat i o takzvaná „útočná“ hradiště do nichž se v době ohrožení uchylovali obyvatelé z jeho okolí.                                                                                                                 Značná část této kapitoly je věnována hlavně Dolnímu Slezsku opírajíce se o   publikované studie polského historika Slawomira Moździcha. Hornímu Slezsku, oblasti východně od Slezské přeseky,2 do něhož náleží také současné “české Slezsko“, již není dán takový prostor. Uváděny jsou zde pouze tři kmeny „Opolini, (Opolané) Golensini (Holasici) a poněkud záhadný kmen nazývající se „Lupiglaa“. V jiných zdrojích se uvádí, že kmen Lupiglaa byl později nazýván „Glupi glavy“ (Hloupé haly - asi se jednalo o snahu nesmyslným překladem názvu kmene zesměšnit Slezany). Jeho centrem mělo být město Glubczyce (Hlubčice) nacházející se na území Opolska, což však koliduje s jeho samostatným uvedením. Seriózní badatelé název „Lupiglaa“ někdy odvozují od latinského slova „lupus“ – vlk a slovanského výrazu „glava“ ovšem bez hlásky „v“, tudíž prý „vlčí hlavy“. Patrně ani jedna z variant však není tou správnou. Překlady mnohých názvů kmenů zapsaných okolo roku 850 bavorským Geografem, nejsou stále ujednoceny a je o nich vedena polemika.                                                                                                                                                          U kmene „Lupiglaa“ uvedl Geograf bavorský existenci „XXX civitates“. K poměrně velikému počtu 30 hradů, jistě příslušelo přiměřeně veliké teritorium. Dle historiků však není údajně možné tak veliké území na němž žili příslušníci tohoto kmene do horního Slezska nikterak situovat. Uvedený zápis Geografa bavorského je proto považován za nevěrohodný, přestože jeho ostatní zápisy jsou považovány za pravdivé. „Zajímavé“ posouzení dobového záznamu lze snad odůvodnit jakýmsi zjednodušujícím přístupem k této problematice, dle níž je velikost Slezska v 10. století považována za shodnou s jeho současnou rozlohou v hranicích, které vznikly až následným historickým vývojem.                                                                                                                                        Z geografického pohledu je zcela zřejmé, že minulosti, jistě ještě v 11. století, bylo součástí Slezska rovněž území okolo horního toku řeky Odry. Slezsko se rozkládalo v celém prostoru okolo středního a horního toku řeky Odry, od Lužice až k prameni této největší slezské řeky v Oderských vrších. Rozložitá kotlina mezi pohořími Sudet a Karpat, z jihu uzavřená Oderskou vrchovinou logicky náležela k historickému území Slezska. „Moravská brána“, jak byla později příznačně nazvaná nižší pahorkatina mezi Oderskými vrchy a pohořím Beskydy, byla skutečně bránou na Moravu.                                                                      

Známo je, že jižní část Slezska, západně od řeky Odry, byla v průběhu 12. a 13. století jaksi zmenšena o již zmiňované území Holasicka s hradištěm, „Gradice golensicezke“ a přičleněna Moravě, či Českému státu a vytvořena z ní Opavská provincie. Během dalšího dějinného vývoje se opět stala součástí Slezska.  Část, původně slezského území ležící východně od řeky Odry, v současnosti tvořící jakýsi klín vstupující do slezského území až k městu Ostravě, byla ve 13. století rovněž od něj oddělena. Nejprve, před rokem 1239, ji český král Václav I. udělil v držení členu svého dvora hraběti Arnoldu de Hückenswagen. Následně, okolo roku 1256, přešla do majetku Olomouckého biskupství a v roce 1297, uzavřením smlouvy o hranici na řece Ostravici, došlo k jejímu trvalému přičlenění k Moravě. 4   

 Před připojením této jižní části Slezska k Moravě, respektive k majetkům Českého království bylo horní Slezsko dostatečně veliké aby se zde mohlo oněch 30 hradů, „civitates“, kmene „Lupiglaa“ nacházet. Území tohoto kmene snad tehdy zaujímalo celou jihovýchodní a východní část Horního Slezska. Snad by mohlo odpovídat teritoriu, které bylo  již od 7. století osídleno Lachy.                                                                                        

Polský historik Slawomir Moździch, jehož dílo je v knize pro tuto kapitolu dějin Slezska zásadní, na rozdíl od autentického záznamu středověkého kronikáře v 10. století uvádějícího zde 55 hradů, připouští možnost existence pouze 12 až 14 hradů v horním Slezsku. V seznamu jím sestaveným nejsou, dle jeho sdělení, vyjmenovány „české hrady“, tudíž ty, které leží na území současné České republiky. V posledních letech 20. století Slawomir Moździch doplnil seznam dolnoslezských hradů o další lokality: „Biedrzychowice Dolne, Bobrowniki, Datyń, Glogów, Górzykowo, Grabowno Wielke, Grodziszcze (uvedeno 3x), Gubin, Chróština, Kargowa, Kietow, Kije (uvedeno 2x), Klenica, Krajów, Kresko, Krosno, Odrazaňskie, Letnica, Lipki, Lubiel, Luborzyce, Lagów, Milín, Moczydlnica Klasztorna, Ostrawa, Otok, Plešno (uvedeno 2x), Pogotze, Polanowice, Polupin, Przytok, Radomicko, Rzymówka, Smolno Wielke, Solniki, Stargard Gubiňski, Starosiedle, Surowa, Trzebiechow (2x), Wroclawice, Wysocko, Zawada a Žytowvaň.“ Vyjmenované hrady v dolním Slezsku tak dosáhly celkového počtu 125. Není známo z jakých historických pramenů pan Moździch při doplnění seznamu hradů čerpal. Rovněž není zcela zřejmé zda uvedený seznam je tvořen historickými názvy těchto lokalit či byla pojmenování vytvořena nově. Slezsko, především Dolní Slezsko, po II. světové válce zažilo velikou kulturní změnu. Obyvatelstvo hlásící se k německé národnosti, bylo odsunuto do Německa. Nahradili je noví osadníci, Poláci přesídlení z Ukrajiny, kteří do tohoto středoevropského kulturního prostoru přinesli nové zvyky a také nové názvy. Jedná li se o v této době nově utvořená pojmenování středověkých lokalit, pak jsou jejich názvy z historického hlediska bezvýznamné a mohly by být pouze očíslovány. Uvedení zcela nových názvů, bez jakýchkoli souvislostí s jmény, které jim předcházely a byly jimi nahrazeny, vede k záměnám a chybným úvahám. Mohlo k nim dojít již při samotném sestavování seznamu.                                           

Mezi hrady vyjmenovanými v doplnění jejich seznamu jsou v dolním Slezsku uvedeny dvě „civittates“ s nám dobře známými názvy, Datyń a Ostrawa. Obě lokality se nacházejí v českém Slezsku, tudíž na území Horního Slezska. Přihlédneme li k jedinečnosti těchto místních názvů, pak se jeví jen málo pravděpodobné, že stejnojmenné obce či jen pouhá místa se historicky vyskytují také někde v Dolním Slezsku. Město Ostrava a nedaleké vesnice Dolní a Horní Datyně, jsou v kraji v povodí řek Odry, Ostravice a Luciny pevně určeny.                                                                         

Ostrava, je trvale osídlenou lokalitou, před vznikem Opavské provincie a Těšínského knížectví bylo centrem celé širší oblasti okolo soutoku řek Odry a Ostravice. Předpoklady určující existenci hradu, „civitates“, jednoznačně splňuje. Nutno připomenout od pravěku kontinuálně osídlený vrch Landek u Ostravy nad soutokem řek Odry a Ostravice na němž stávalo středověké hradiště a následně hrad. Rovněž archeologické nálezy učiněné přímo v městě Ostravě dokazují osídlení již před všeobecně uváděným 13. stoletím.6 Pověst, která zmiňuje hradiště, které se mělo nacházet v místní části Ostravy Hrušově, se patrně zakládá na pravdě, neboť „Grussene“, (Název odvozený od slovanského názvu "grussa".) je doloženo písemným záznamem pocházejícím z poloviny 13. století.7 Současnému ostravskému hradu patrně také předcházelo jakési ohrazené místo - hradiště. „Ciwitates Ostrawa“ u soutoku řek Odry, Opavy, Ostravice a Luciny zde s velikou pravděpodobností blížící se jistotě existovalo již v 10. století.                                                      

     Kraj okolo horního toku řek Odry, Ostravice a Luciny byl od pradávna spojnicí mezi severem a jihem Evropy. K Baltu tudy vedla jedna z větví bájné Jantarové stezky po níž byl dopravován „magický“ jantar do Říma. U této staré obchodní cesty se nacházela chráněná místa v nichž výpravy zastavovaly k odpočinku a obchodu s místními obyvateli. Nálezy římských mincí v tomto kraji dokazují, že jím procházely karavany římských kupců či vojenské výpravy. V této souvislosti je nutno připomenou nález římské mince císaře Konstantina učiněný v těsné blízkosti obou současných Datyň, ve Václavovicích.                                               

 V 9. až 11. století Moravskou bránou a slezským územím na ni ze severu navazující vedla rovněž jedna z nejvýznamnější obchodních tras spojující jihozápad Evropy se střední Asií. Začínala v Cordobě  a přes Řezno, Prahu, Olomouc, Krakov a pokračovala dále na východ, snad až do Samary.8 V blízkosti cest byla z důvodů jejich ochrany, odpočinku výprav a uskutečňování obchodu zřizována opevněná místa, které se rovněž stávaly centrálními hrady, „ciwitates“, dané oblasti.  Uvedené dálkové trasy jistě vedly nedaleko hradů Ostravy a Datyň ležících u řek Ostravice a Luciny. Opevněná místa byla z důvodů jejich ochrany zřizovány v blízkosti těchto cest. Ještě na počátku v novověku se Ostravě setkávaly a byly využívány významné cesty spojující Moravu a Polsko s cestami ze Slezska a Uher.        

Ještě na konci středověku byla Ostrava významným místem, zaznamenána je na Etzlaubově mapě určené poutníkům  putujícím v roce 1500 do Říma. Jedná o dosud nejstarší nám známou mapu na níž je zakreslena příslušná část Horního Slezska, včetně Těšína, Frýdku a dalších lokalit, včetně zmiňované Ostravy.  

img_0003.jpg

Detail středověké mapy na níž je zřetelně zakreslena  Ostrava". 

Zveřejněno v časopise "Tajemství české minulosti" v září 2016.

     V devátém a desátém století byla ona opevněná trvale osídlená místa, údajně z důvodu jejich vzájemné ochrany, budována duálně, nedaleko od sebe. Poloha obou lokalit, Ostravy a Datyň, tuto podmínku splňuje. Datyně se nacházejí poměrně nedaleko, jihovýchodně, od Ostravy.   V současnosti se jedná dvě vesnice se stejným slovním základem jejich názvu, slovem Datyně - Horní Datyně a Dolní Datyně. Názvy „Datyně“, neb „Dattyn“ jak byly psány na historických mapách, jsou podobně jako Ostrava zcela ojedinělé. Jazykoví znalci upozorňovali na starobylý slovanský původ názvu „Datyně“, odvozený od slova „dáti“. Nabízí se však další úvahy o vzniku pojmenování Datyň, odvozené z rozloženého názvu „Dat tyn“. Slovo „tyn“, nebo v češtině „týn“ označovalo chráněné místo určené k odpočinku kupců procházejících krajem, v němž také docházelo k obchodu. (Podobně jako: Týn nad Vltavou, Horšovský Týn, Týnec nad Bečvou atd.) Místa určená k bezpečnému odpočinku kupeckých výprav se často nacházely u vodních toků, před jejímž překročením byli kupci v době zvýšené hladiny řeky, nuceni vyčkat na vhodný okamžik k jejímu přebrodění.   

Hrad „Datyń“ je v odborné historické literatuře zmiňován zcela poprvé ! Nejedná li se o lokalitu nově pojmenovanou uměle vytvořeným názvem, pak je nutno polohu hradu Datyń jednoznačně situovat do kraje nedaleko města Ostravy. V údolích potoků Datyněk, které se vlévají do řek Luciny se nacházejí, již zmiňované, dvě vesnice Horní Datyně a Dolní Datyně. Existovalo li v 10. století mezi řekami Ostravicí a Lucinou hradiště, nazývající se Datyń, pak od jeho pojmenování byly odvozeny názvy v celé široké oblasti okolo něj. Jednak již zmiňovaných obcí, ale také jména hydronym, potoků „Datyněk“, Horních, Dolních a také Ostravických, v této oblasti. Připustíme li existenci jakési oblasti, která se nazývala „Datyň“, pak je možno její rozlohu přibližně určit katastry současných obcí, Horních Datyň, Vratimova, Řěpišť, Sedlišť, Bruzovic, Kaňovic, Václavovic, Šenova, Šumbarku a Dolních Datyň. Jižní hranici oblasti tvořil severní okraj beskydských lesů, v době cca před 1000 lety sestupujícími mnohem více do nížinatých poloh. Les zasahoval až  k jižnímu okraji současných vesnic Sedlišť a Bruzovic. Místo, v němž se mohl „hrad Datyň“ nacházet je možno hledat v celém tomto poměrně rozsáhlém prostoru.                                                           Dle místní lidové paměti, se ve této oblasti nacházela útočná hradiště na Šumbarku a v Bruzovicích. Jeví se poněkud zvláštní, že místa v nichž měla stávat se v obou případech nazývají „Vlčí jámy“.  V latinském překladu´názvu těchto lokalit: „Lupus cavitas“. Podobnost názvu s již uvedenými úvahami o civitates kmene Lupiglaa se zde zřetelně nabízí. Z důvodu jejich polohy je možno vyloučit, že se jednalo o jámy na lapání vlků.                                                                                             Hrady – hradiště, byly budovány v místech vhodných k jejich obraně, na ostrožnách, vyvýšeninách, jen výjimečně v bažinatém terénu. Pravděpodobnost nalezení místa v němž hrad „Datyń“ stával je však poměrně malá. Po mnoha staletích se jeho valy jistě staly v terénu jen sotva patrnými. Snad pouze četnost archeologických nálezů, úlomků keramiky, mincí, částí zbraní, pracovních nástrojů a dalších artefaktů soustředěných v jednom místě by mohlo signalizovat lokalitu, ve které by bylo možné započít s odborným archeologickým výzkumem. V minulosti však bylo v kraji mezi řekami Lucinou a Ostravicí uskutečněno pouze minimum odborných archeologických průzkumů. Pouze v těsné blízkosti řeky Ostravice, v Řepištích – Zapadlisku, v místě středověkého hrádku, proběhl profesionální archeologický průzkum.9 Na rozhraní Horních Datyň a Václavovic, v tamních pískovnách, byly nalezeny artefakty dokazující pravěké osídlení a také středověkou keramiku. Tento průzkum však doposud nebyl odborně vyhodnocen. Amatérští archeologové však dokázali existenci pravěkého a středověkého osídlení na území obce Bruzovice.10 Průzkum zaměřený na hledání starého středověkého osídleného centra, místa v němž by se mohlo ono „civitates“ samozřejmě nikdy neproběhl, doposud nikdo ani nepředpokládal možnou existenci hradištního osídlení v tomto prostoru.                                                               Doposud nikdo o „hradu Datyń“ ničeho nevěděl.                                                                                         Nacházejí li se skutečně hrady se starobylými názvy Ostrawa a Datyň a v Dolním Slezsku, nejedná li se o „nějaký administrativní omyl“, čemuž uváděný počet 125 hradů, jevící se zcela nepravděpodobný v porovnání s pouhými 14 hrady v Horním Slezsku zřetelně napovídá, přesto není hledání hradů v kraji v povodí řek Odry, Opavy, Ostravice a Luciny  zcela bezpředmětné. Okolo toků uvedených řek od pradávna vedly významné evropské cesty. V jejich blízkosti jistě stávaly ony hrady - „civitates“. Z historického pohledu je nutno existenci oněch 30 hradů kmene Lupiglaa uváděných Geografem Bavorským připustit, samozřejmě včetně mnohem větší historické rozlohy Slezska. 

Odůvodnění:                                                                                                                                                                   Hlavní pohnutkou k sepsání tohoto článku bylo uvedení dvou historických lokalit Ostravy a Datyň nacházejících se  v našem kraji u řeky Ostravice, mezi hrady Dolního Slezska, a to s jistou samozřejmostí, podobně s jakou byly zpochybněny středověké zápisy zmiňující počty hradu kmene „Lupiglaa“ v Horním Slezsku. Nechce se ani věřit, že je možné ke studiu historie přistupovat tímto způsobem.

Milan Pastrňák

Poznámky:  

1) Kolektiv autorů: Slezsko v dějinách Českého státu, r.v. 2012.

2) „Slezská přeseka“:   jedná se o jakousi uměle vytvořenou přírodní překážku. „Zasekaný   les“, kdy byly sťaté               vršky stromů ponechány na místě, v hustém lesním porostu. Došlo tím  k vytvoření téměř nepřekonatelné                   překážky v délce mnoha kilometrů, která oddělovala Horní Slezsko od Dolního Slezska.

3) Internet – Wikipedie: Geograf bavorský

4) Žáček R: Dějiny Slezska v datech, r.v. 2003, str.11 

5) Kolektiv autorů: Slezsko v dějinách Českého státu, r.v. 2012. I. díl str. 106.

6) Foltyn E.M., Szydlowski J.,Foltyn E.: Archeologia regionu cieszyńskiego. R.v. 2004. str.47, 66, 67,68.

7) Al Saheb J..Maršálek P., Pindur D., Šigut D.,Vašutová L., Dějiny Frýdlantu nad Ostravicí , Lubna  a Nové Vsi,           r.v: 2009, str.12.

8) Kolektiv autorů: Slezsko v dějinách Českého státu, r.v. 2012. I. díl str.117

9) Foltyn E.M., Szydlowski J.,Foltyn E.: Archeologia regionu cieszyńskiego. R.v. 2004. str.68

10) Boris M., Juroš.L., Michálek L, Sídliště na Staré cestě,  Archeologie Moravy a Slezska 2002, str. 25 – 31.

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář