Jdi na obsah Jdi na menu
 


Významné "osmičky" v našich dějinách

12. 3. 2019

Významné „osmičky“ v našich dějinách.

           Z hlediska numerologie se jeví poněkud zvláštní jak veliké množství významných letopočtů v našich dějinách je zakončeno číslici 8. Ani se nechce věřit, že se nejedná o jistou magii čísel. Snad je vše odvozeno od prvních zmínek o Češích a jejich státu. Letopočty uvádím v seznamu, pro přehlednost je vždy nejprve uveden příslušný rok a následně událost, která se v něm odehrála:      

  658 – Zemřel první doložený sjednotitel slovanských kmenů na území Čech a Moravy, franský kupec Samo.

  788 -  Franský panovník Karel Veliký zřídil v severním Bavorsku takzvanou „Českou marku“ - pohraniční oblast                   Franské říše sousedící s územím obydleným českými kmeny.

  858 - Rastislav, panovník  Velké Moravy, uzavřel mírovou dohodu se správcem  Východní marky francké říše,                       Karlomanem.

  868 – Moravští věrozvěstové Konstantin (Cyril) a Metoděj, aby dosáhli svolení slovanské liturgie, navštívili v Římě                  papeže Hadriána II..

  908 – Rozvráceni Velkomoravské říše maďarskými nájezdy.

1158 – 11. 1. – Český kníže Vladislav II. obdržel v Řezně od Fridricha Barbarossy  dědičný královský titul.                              Korunován byl 8. 9. 1158 po dobytí města Milána, při čemž se údajně čeští bojovníci  velice proslavili. 

1198 – 15. 8. – Byl korunován Přemysl I. za českého krále.

1278 – 25. 8. – Přemysl Otakar II, král český, „železný a zlatý“, byl v bitvě na Moravském poli u Suchých Krůt na                   hlavu poražen říšským králem Rudolfem Habsburským. Po smrti Přemysla Otakara II. se správy Čech ujal                 Otta Braniborský, Morava připadla Rudolfovi Habsburskému, Slezsko zůstalo v rukou Jindřicha IV.                           Vratislavského. 

1348 –  8. 2. – Římský král, později císař,  Karel IV. založil Nové Město Pražské

  -  7. 4. – Karel IV. založil pražskou univerzitu.

-  10. 6. – Započal Matyáš z Arrasu, z příkazu Karla IV., stavbu hradu Karlštejna. 

1378 –  29. 11. – zemřel císař Karel IV. Lucemburský

1438 –  11. 8. – Korunovace Albrechta Habsburského za českého krále.

1448 –  3. 9. – Dobyl Jiří z Poděbrad Prahu a počal užívat titul  správce Království českého.

1458 –  7. 5. – Korunovace Jiřího z Poděbrad za českého krále.

1468 –  31. 3. – Zahájil uherský král Matyáš, jako vykonavatel papežské klatby, boj proti Jiřímu z Poděbrad.

1608 –  25. 6. – Postoupil císař Rudolf II. Habsburský vládu nad Uhrami, Moravou a Rakousy bratru Matyášovi.

1618 –  23. 5. – Pražská defenestrace – svržení místodržících  Martince a Slavaty z oken Pražského hradu českými                  stavy znamenal  počátek třicetileté války.

1648 –  24. 10. – Podepsání vestfálského míru – konec třicetileté války.

1748 -  Tereziánské správní reformy- změny správních úřadů, Tereziánský katastr, Desetiletý reces: Určení odvodu                  daní a počtu branců pro stálou rakouskou armádu.

1778 –  5. 7. – Pruským vpádem do Čech byla zahájena válka o bavorské dědictví – další z válek mezi Rakouskem a               Pruskem.

1818 –  15. 4. – Založení Národního muzea v Praze

1828 –  9. 12 - Olomoucký biskup arcivévoda Rudolf založil Rudolfovu huť –

            současné Vítkovické železárny.

1848 – Revoluční rok -  Zprávy o vypuknutí revoluce v Paříži, následně ve Vídni,  Berlíně a Krakově vyvolaly                            revoluční nálady a povstání také v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.  

- 11.3. – Shromáždění pražského lidu, který požadoval rovnoprávnost Čechů a Němců, vytvoření                        státoprávního celku Koruny české, zavedení obecní samosprávy, všeobecný výkup z roboty a zrušení                poddanství. Uvedené události byly počátkem revoluce v Rakouské monarchii. Přinesla zásadní  změny ve          společnosti. Obecní samosprávu, lide se stali rovnoprávnými občany.

        –  17. 3. - František Palacký vydal první I. díl „Dějin národa českého v Čechách a na Moravě.“

 -  28. 3. – Císař vydal patent o zrušení roboty za náhradu.

- 12. 6. až 17. 6 – Pražské červnové povstání. Pouliční boje na barikádách v Praze. Císařské vojsko, pod velením     polního maršálka Alfreda Windichgrätze se po neúspěšné snaze potlačení revolucionářů, stáhlo na lev břeh         Vltavy a odkud dělostřelecky ostřelovalo Staré Město Pražské, až do té doby, dokud se povstalci nevzdali.

         - 7.9. – Zrušení poddanství a feudálních povinností, bylo vyhlášeno říšským   sněmem ve Vídni. Podkladem byl              návrh slezského poslance Hanse Kudlicha z Úvalna u Krnova. Dne 9.9. byl dekret podepsán císařem                          Ferdinandem I..

-  31. 10. – se v Šenově srotili ozbrojení poddaní před zámkem a požadoval zveřejnění císařského dekretu o           zrušení roboty, který před nimi vrchnost tajila. Rebelie byla potlačena přivolaným vojskem.

         - 2. 12. – Císař Ferdinand I. Dobrotivý abdikoval, na trůn usedl jeho synovec František Josef I. (*1830 + 1916)

 

1918 –  28. říjnavznik Československé republiky.

             K vyhlášení republiky došlo na konci I. světové války, která jeho vznik zásadně ovlivnila. Vzniku republiky             předcházel odpor a odboj Čechů a Slováků vůči žití v Rakousko-Uherské monarchii. Zástupci těchto                           „porobených národů“ proto vedli jednání s vládami velmoci ve I. světové válce bojujících proti Rakousku-                     Uhersku, o možnosti poválečného vytvořenímsamostatného Československého státu. Velmoci byly této                        myšlence nakloněny. Značnou vojenskou a tím i politickou silou, která přispěla k vytvoření republiky, byly                  jednotky Československých legií bojujících po jejich boku, na frontách Velké války proti Rakousku-                            Uhersku.   

  • 6. 1. – Tříkrálová deklarace – Čeští poslanci říšského sněmu deklarovali odhodlání vytvoření společného státu Čechů a Slováků.  
  • 1.5. – Prvomájová manifestace v Praze, účastnilo se ji sto tisíc občanů, kteří požadovali ukončení války a národní svobodu.
  • 30. 5. – Podepsání Pittsburské dohody mezi zástupci Slováků sdružených ve Slovenské lize v Americe, českými spolky a  T. G. Masarykem, která schválila spojení Čechů a Slováků ve společném státě, v němž mělo mít Slovensko samostatnou státní správu, parlament a soudnictví.
  • Na základě intenzivních jednání členů Národní rady, Tomáše Gariqoue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava  Štefáníka, velmoci: Francie dne 29. 6., Velká Británie 9. 8. a USA 3. 9. uznaly Národní radu, k jejímu oficiálnímu uznání, jako československé vlády, došlo na počátku října 1918.
  • 28. 10. – Národní výbor v Praze vydal zákon „o zřízení samostatného Československého státu“. Podepsali jej: A. Rašín,  A. Švehla, F. Soukup, J. Stříbný, V. Šrobár. Dne 14.11. se jejím předsedou stal K.Kramář. Presidentem byl v nepřítomnost zvolen T.G. Masaryk, který se 21. 12. 1918 vrátil do vlasti ze zahraničí.
  • img_0001.jpg
  • Velký znak Československé republiky.
  •  
  • 11. 11. – konec I. světové války – Příměří mezi státy bojujícími na západní frontě. Podepsáno bylo v  železničním vagónu se ve stanici Compiegné - tím byly ukončeny poslední bojové akce I. světové války.
  • Obyvatelé současné české části Těšínska, včetně Václavovic a dalších obcí na tomto území se až po dvou bouřlivých“ letech, plných místnícc nacionálních vášní, včetně bojových střetů a takzvané „Sedmidenní války“  se teprve dne 28. 7.1920 dočkali rozhodnutí Rady velvyslanců spojeneckých  zemí vítězných mocností o rozdělení Těšínska mezi nově vzniklé republiky Polskou a Československou. Tím byly Václavovice, tehdy se nazývající „Venclovice“ a okolní vesnice s konečnou platností přičleněny k Československu.
  •  

  • 1938 – 29. 9. - Mnichovská dohoda

                 Představitelé evropských velmocí, Německa, Itálie, Velké Británie a Francie: Adolf Hitler, Benito Mussolini, Neville Chamberlain a Edouard Deladier podepsali v Mnichově dohodu o odstoupení pohraničních území Českých zemí Německu. Zástupci Československé republiky nebyli k jednání přizváni – rozhodlo se „o nás, bez nás“.

  •  Tomuto „Mnichovskému diktátu“ předcházelo množství událostí v naší republice i v Evropě: V roce 1933 se v Německu dostali k moci nacisté, Adolf Hitler byl zvolen říšským kancléřem. V Československu ihned značně vzrostla intenzita činnosti německých nacionálních spolků a hnutí. Konrád Henlein stojící v čele Sudetoněmecké vlastenecké fronty požadoval odtržení území Sudet, které byly převážně obývané Němci, od Československa a připojení k „Německé říši“. Záškodnická činnost Henleinovců, včetně ozbrojených přepadů čs. úřadů a československých strážních jednotek byla podporována Německem. Odůvodňována byla právem národů na sebeurčení. Ze strany německého státu bylo naší republice vyhrožováno válkou.

  • Československo proto na hranicích vybudovalo systém pevnostního opevnění a spojenectví s Francií mělo republice zaručit bezpečnost. Československá vláda však byla vystavena diplomatickému nátlaku velmocí, které se stavěly na stranu Německa a žádaly přijetí jeho požadavků. Odpovědí na přípravy německé agrese bylo vyhlášení mobilizace, dne 23. 9. 1938. Československá armáda byla moderně vyzbrojena a dobře vycvičena, byla jednou z nejlepších v Evropě, její sílu umocňovalo uvedené pohraniční opevnění. Národ byl odhodlán bránit svou vlast.

  • Hitler proto použil diplomatické řešení, svolal do Mnichova konferenci představitelů evropských velmocí, kteří pod dojmem údajné záchrany míru v Evropě, přestože se jednalo o porušení dohod a mezinárodního práva, souhlasily s odstoupením českého pohraničí Německu. Československá republika byla tímto rozhodnutím prakticky zlikvidována.

  •  30. 9. – Československé vláda přijala Mnichovský diktát.

  •  30. 9. - Zaslalo také Polsko, přestože se mnichovských jednání neúčastnilo, Československu ultimátum v němž požadovalo odstoupení Těšínska.

  • 1. 10. – Začalo německé vojsko obsazovat Sudety.

  • 1. 10.-  Čs. vláda souhlasila rovněž s polskými požadavky.

  • 2. 10.-  Polská armáda začala obsazovat československé území, takzvané „Zaolzie“, rozšířené více do vnitrozemí, až  od obcím Morávce, Václavovicím a Radvanicím.  (Dne 12. 10.zabrali Poláci rovněž východní část Šenova. Nová státní hranice  se táhla od lesa Bobčoku na Šimšce přes Skrbeň, dále téměř současným centrem Šenova, údolíčkem za nynější školou, směrem ke Křižova

  • 5. 10.- Prezident Edvard Beneš, který splnil co něm bylo velmocemi žádáno – zrušil mobilizaci a přijal Mnichovský diktát, abdikoval. Republiku opustil, odletěl do zahraničí.

  • Události,  roku 1938 však byly neblahou předzvěstí roku 1939. Již 14. 3. 1939 se od okleštěné republiky oddělilo Slovensko, které vytvořilo vlastní stát, vazalsky spojený s Německou říši. Dne 15. 3. 1939 byla Německem okupována zbylá část bývalého Československa, došlo ke vzniku Protektorátu Čechy a  Morava spravovaný kolaborantskou vládou pod dohledem Němci dosazeného Říšského protektora.

  • Dne 1. září  1939 Německo vojensky napadlo Polsko, které a během několika málo dní porazilo a okupovalo. Datum 1. 9. 1939 je považován za počátek II. světové války.

  •  

  • 1948 – 25. únor                                                                                                                                                               - uchopení moci v Československu komunistickou stranou  

  • Únorové události roku 1948 byly vyústěním politiky Československé republiky po ukončení II. světové války.

  • Již v roce 1945 došlo k vydání a realizaci dekretů presidenta E. Beneše, kterými byly: Potrestání zrádců a kolaborantů, odsun německého obyvatelstva, znárodnění dolů, klíčového a těžkého průmyslu a bank (dne 24. 10. 1945). Po vále obyvatelstvo usilovně a s nadšením pracovalo na obnově zničeného hospodářství. Československá politická scéna však neustále  balancovala mezi „západem a východem“ – vlivem západních vítězných velmocí, Velké Británie, Francie a USA  a vlivem Sovětské svazu. Dne 30. 6. 1947 byla ukončena poskytovaná hospodářská podpora OSN, zvaná UNRRA.

  • Situace se  vyhrotila počátkem roku 1948. Vládní krizi způsobenou odstoupením z vlády několika pravicových ministrů, využila KSČ k předložení ultimativních požadavků na složení nové vlády „Národní fronty“. Za účelem uchopení moci ve státě vyzbrojila komunistická strana dělníky.

  • 21. 2. 1948 byly založeny Lidové milice.

  • 25. 2. 1948  prezident E. Beneš požadavky KSČ, předložené předsedou vlády Klementem Gottwaldem, přijal. KSČ se tím ujala neomezené vlády ve státě. Československo dostalo do silného vlivu Sovětského svazu, prakticky se stalo jeho satelitem. Sovětský svaz se ve všem stal naším vzorem. Nastalo období potlačování osobních svobod, postupně byly znárodněny všechny výrobní prostředky včetně řemeslníků, obchodů a hostinců. Došlo ke kolektivizaci vesnice. Veškeré sdělovací prostředky se staly státními a byly řízeny KSČ. Po následujících čtyřicet let o dění ve státě rozhodovala pouze a výhradně Komunistická strana Československa.

     

    1968 – 21. srpen - Obsazení Československé republiky                                      vojsky států Varšavské smlouvy. 

                   V brzkých ranních hodinách dne 21. 8. 1968 obsadila naší, tehdejší Československou socialistickou republiku vojska Varšavské smlouvy:  Svazu sovětských socialistických republik, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky. Zásahu armád Varšavské smlouvy, jehož členem bylo také Československo, předcházely události, které ke vpádu vojsk tehdejších „našich spojenců“, vedly.

  • Na počátku roku 1968 se ve vedení Komunistické strany Československa počaly objevovat jisté „uvolněné proudy“. Do jejího vedení byl zvolen Alexandr Dubček, nositel nových, demokratických, myšlenek. Dne  28. 3. rezignoval na svou  funkci prezident republiky, bývalý 1.tajemník KSČ, Antonín Novotný. Novým presidentem byl zvolen Ludvík Svoboda, generál, který za II.světové války velel jednotkám Československé armády na východní frontě podílejících se na osvobozování naší vlasti. Alexandr Dubček  a Ludvík Svoboda byli velice oblíbení a také ve světě značně populární. Voláno bylo po „socialismu s lidskou tváři“. Společnost se počala demokratizovat. Ve velké míře se začalo rozvíjet svobodné kulturní dění, částečně byly zrušena cenzura. Lidé se cítili více svobodní, nežli v předešlých létech vlády komunistického režimu. Naší „spojenci“ však v uvolnění poměrů spatřovali ústup od „zásad socializmu“.  Na jednáních v Drážďanech, Varšavě,  Čierné nad Tisou nabádali Dubčeka a vedení KSČ ke změně politiky. Vývoj se rovněž nezamlouval „zásadovým členům KSČ, zástupcům „pevného jádra ve straně, A. Jindrovi, V. Bilakovi, D. Kolderovi a dalším, kteří dokonce žádali pomoc spřátelených komunistických stran.

  • Vyvrcholením postoje vedení  socialistických zemí, které upozorňovaly na počínající kontrarevoluci v našem státě, byl vojenský zásah jejich armád. Uskutečnil se v noci  21. 8. 1968. Během několika hodin obsadila „spřátelená“ vojska, tvořená hlavně sovětskými jednotkami, nejdůležitější strategické body v republice. Československá armáda zůstala v kasárnách. Obyvatelé měst však spontánně vyšli do ulic a všemi způsoby protestovali proti přepadení naší republiky. Demonstrovali, diskutovali s vojáky, snažili se zmást vojenské transporty tím, že měnili směrovky a názvy obcí a ulic, na některých místech jim do cesty stavěli překážky - barikády. Významnou roli sehrál rozhlas a ilegálně vydávaný tisk, který informoval o aktuálním dění a hlavně nabádal občany ke klidu, aby nedošlo ke ztrátám na životech. V této těžké situaci se projevila soudržnost a statečnost lidí, jejich vůle udržet svobodu a demokracii, ke které bylo v naší republice nakročeno. V následujících dnech probíhalo další obsazování úřadů a institucí. Vedení strany a vlády bylo odvezeno k jednání do Moskvy. Tam, většina z nich, včetně Alexandra Dubčeka a Ludvíka Svobody, podepsala souhlas se „vstupem" vojsk Varšavské smlouvy na území Československé socialistické republiky.

  • Sovětské vojenské jednotky zůstaly na území Československa „dočasně umístěny“ po následujících dvacet let. Umístění základen Sovětské armády na našem území je považováno za okupaci republiky. Mnozí, i starší a přesvědčení komunisté se s touto situaci nevyrovnali, protestovali, vystupovali z KSČ. Další  byli v následujících měsících, pro svůj negativní postoj k okupaci republiky, z KSČ vyloučeni. Zbaveni byli také funkcí v zaměstnání - nastalo období takzvané „normalizace“. Demokratický pokus o oživení naší společnosti byl potlačen.

  • V roce 1968 se však jednalo pouze o snahu reformovat tehdejší socialistickou společnost, přesto byla příčinou zásahu vojsk Varšavské smlouvy. Nutno připomenout, že do roku 1968 pouze v Československu, jako jediném ze všech států Varšavské smlouvy, nebyly po II. světové válce trvale rozmístěny Sovětské vojenské jednotky. Obrodný proces roku 1968 a jeho potlačení, posloužil jako záminka, pro splnění strategického cíle, rozmístění vojenských sil Sovětského svazu v těsné blízkosti tehdejšího západního Německa a jednotek NATO, jehož základy se na jeho území nacházejí, a tím upevnění obrany států Varšavské smlouvy. Vojenský zásah, po 20 let nazývaný „bratrskou pomocí spřátelených socialistických zemí“ stabilizoval vládu Komunistické strany Československa v naší republice.

  • Změna nastala až v roce 1989 se změnou společenského uspořádání. Lidé tehdy na náměstích minulému režimu „odzvonili klíči.“                                                                                                                     

                                                                                            Milan Pastrňák          Poznámka:                                                                                                                                            Pro sestavení uvedeného přehledu bylo užito běžně dostupných informací uvedených v odborné historické literatuře, dobového tisku a v neposlední řadě také vzpomínek pamětníků.

  •  

  •