Jdi na obsah Jdi na menu
 


Okolnosti založení vesnice Kaňovice

 

Okolnosti založení vesnice Kaňovice.

mapserv4.jpg

 Nevelká obec Kaňovice, o rozloze pouhých 292 hektarů, obývaná 274 obyvateli, leží v nejsevernější části frýdecké spádové oblasti. Kaňovice jsou vtěsnány mezi katastry obcí Dolní Datyně, Horní Bludovice, Václavovice, Sedliště a Bruzovice.  

 Současná frýdecká spádová oblast, v této části, téměř přesně kopíruje rozlohu bývalého frýdeckého panství, jehož byla ves Kaňovice vždy součástí.

 V roce 2013 Kaňovice na Frýdecku vzpomínají 400. výročí trvání,1 jsou jednou z mála vesnic v našem regiónu u nichž je znám konkrétní datum založení. 

Mapa Kaňovic sestavená z jednotivých indikačních skic mapy Stabilního katastru z r. 1836, které jsou zveřejněny na internetových stránkách.

 První zápis o vzniku Kaňovic učinil bruzovický farář P. Jan Scultetus, který dne 30. listopadu 1613  zapsal narození Ondřeje Gavlase, při čemž uvedl, že téhož roku, okolo sv. Jiří vznikly Kaňovice. 2  Ze zápisu je zřetelně patrná určitá spojitost nově založených Kaňovic se sousední vsí Bruzovice. Založením nové vesnice byl tehdejším majitelem frýdeckého panství, Janem starším Bruntálským z Vrbna údajně pověřen bruzovický sedlák Adam Kania hospodařící před rokem 1615 v Bruzovicích na selském gruntě s později přiděleným číslem popisným 67. Po vzniku nové vsi se část jeho rodiny přesídlila do Kaňovic. Ve prospěch tohoto tvrzení hovoří zápis o narození dítěte dceři Adama Kanii v roce 1628 v Kaňovicích. Podle jména prvního osadníka, neb zakladatele, údajně nová vesnice dostala své jméno3, „Kaniowycze“. Vyvrací se tak romantické tvrzení, že vesnice byla pojmenována podle množství dravých ptáků, káňat - kání, které se zde v hojném množství údajně vyskytovaly. 4

 V česky psaném urbáři frýdeckého panství z roku 1636 je však uvedeno, že Kaňovice byly založeny dne 29.10.1613 Janem z Vrbna. 5  Zjišťujeme tak dvě rozdílná data založení Kaňovic, obě však v roce 1613. Zápis ve farní kronice patrně uvádí započetí vlastního osídlování. Dne 29.10.1613 byl již tento proces dokončen. Vesnice byla stabilizována a její obyvatelé byli schopni odvádět předepsané naturální a peněžité dávky a plnit robotní povinnosti.

 Dataci založení Kaňovic, 29. octobris 1613, uvedenou ve věrohodném dokumentu, jakým Urbář frýdeckého panství z roku 1636 bezesporu je, možno považovat za oficiální datum založení vesnice Kaňovice: 

 

zapis-o-zalozeni-kanovic.jpg

Část stránky urbáře Frýdeckého panství,

odílu pro ves Kaňovice, na němž je zazpsáno založení  vesnisnice:

Uloženo: Státní Zemský archív v Opavě. 

 

„ Wes Kaniowycze

1613. 29. octobris od pana Jana z Werbna

zalozena a jsau zahradnyczy spolu s

fojtem poddanych 22. Dawajy platbu

rocznie o S. Jyrzy a S. Waczlawie.

Hlasku o S Janie  ja nasleduje ...„

 K založení vesnice Kaňovice došlo na počátku 17. století, v poměrně poklidné době bez větších válečných střetnutí, které by našeho kraje dotkly. Období před třicetiletou válkou se vyznačovalo všeobecnou prosperitou a nárůstem počtu obyvatel.6 Zajištění obživy většího množství obyvatel však vyvolalo nutnost zvýšení zemědělské produkce, její nárůst byl přímo úměrný rozšiřování rozlohy obhospodařované půdy. K jejímu získávání docházelo převážně na úkor zalesnění. Na počátku 17. století byla rozloha lesních porostů v kraji pod Beskydy ještě značná. Mnohé lesy, či jejich části, byly za účelem vytvoření prostoru pro nové pastviny neb založení polí, vymýceny - „vyklučeny“. Často se proto hovoří o takzvané „pasekářské kolonizaci“.

 V průběhu „pasekářské kolonizace“, v 16. století, došlo na frýdeckém panství ke vzniku poměrně značného množství nových vesnic. V roce 1573 jsou již připomínány nové vesnice, Pazderná, Nošovice, Pržno, Janovice. Na počátku 17. století byla založena Nová Ves, v letech 1611 až 1617 vznikly Malenovice. Později, v roce 1620 Morávka a v roce 1636 Krásná.7 Jednalo se vesměs o podhorské vesnice na jejímž osídlení se patrně také podíleli do zdejšího kraje přišlí Valaši.

 Kaňovice leží v rovinaté, severní části Frýdecka, vznikly rovněž na vymýcené lesní půdě, je však nutno posoudit zda způsob jejich založení zcela odpovídá užívanému termínu „pasekářská kolonizace“.

 V tomto období došlo rovněž na sousedních panstvích, poblíž Kaňovic, ke vzniku několika nových vsí. Na území vyčleněném z katastru Bludovic byly založeny Dolní Datyně. Oddělením katastrů Václavovic a Vratimova patrně vznikly Horní Datyně. V roce 1596 byla Petrem Sedlnických z Choltic na katastru vesnice Vratimova založena ves Rakovec. Nové vesnice byly založeny tak říkajíc „na zeleném drnu“, z valné části vznikly v místě vymýceného lesa. Rozlohou byly menší, tvořily je středně veliké statky, převážně zahradnické usedlosti. Oproti tomu, základem „starobylých vesnic“, jako kupříkladu Sedlišť nebo Bruzovic, byly velké selské grunty. Sedláci vykonávali panskou robotu s koňským spřežením, kdežto zahradníci byli povinováni pěší robotou. Způsob vykonávání a rozdělení robotních povinností byl důležitým faktorem pro stanovení velikosti vytvořených zemědělských usedlostí v nově založených vesnicích.

 Navýšení počtu obyvatel znamenalo rovněž nárůst pracovní síly, která umožňovala rozšíření a zintenzivnění panského hospodaření. Vrchnostenské dvory byly rozšiřovány o další k nim připojené polnosti a zvyšována jejich produkce, spočívající ve zvýšení počtu chovaného dobytka. Rozšiřovány byly také další činnosti u vrchnostenského hospodaření. Došlo až k překotnému rozvoji rybníkářství. Vznikaly nové panské mlýny, pily, hamry, valchy, olejovny, palírny, pivovary a podobně.

 V převážné většině nově založených vsích však nebyly vrchnostenské dvory  vystavěny, jejich obyvatelé robotovali u panských dvorů v sousedních vesnicích. Poddaní z Pazderné pracovali u bruzovského dvora. Z Rakovce docházeli robotovat ke dvoru ve Vratimově, poddaní z Horních Datyň pracovali u václavovického dvora, později také u dvora v Kunčicích. Lidé z Dolních Datyň byli rozděleni k práci rovnou u tří dvorů. Ke dvoru v Dolních Bludovicích a v Šenově na Skrbni, později také pracovali u nově založeného dvora v Prostředních Bludovicích. Obyvatelé Kaňovic byli povinni robotou u dvora v Sedlištích. 8

 Výjimkou byl vývoj vzniku dříve samostatné vesnice, Panské Nové Dvory, nyní součást Frýdku. Založená byla až v druhé polovině 17. století, na pozemcích vyčleněných z katastru vesnice Bruzovice. V tomto případě došlo nejprve k založení panského dvora a až po neúspěšném pokusu o jeho rentabilní hospodaření byly tyto pozemky rozparcelovány. Později, na části z nich vznikla vesnice „Panské Dvory“. 9 

 Kaňovice byly rovněž založeny na katastru Bruzovic, v jejich nejsevernější části,  která byla za tímto účelem od něj oddělena. Nově vyměřené záhumenice zahradnických usedlostí v Kaňovicích přímo navazovaly na dlouhé lány bruzovických selských gruntů. 10  Některé bruzovské polnosti zasahovaly až k potoku Datyňce a ke studánce zvané „Metryňka“. Studánka nejprve svou polohou určovala „výminkářské“ pozemky „staré Mertyňky“ v Bruzovicích. V současnosti se však již studánka nachází na území Kaňovic.10 

pohled---mertynka.jpg 

Současný vzhled studánky „Mertyňka“, která je uzavřena do betonových
skruží a zastřešená. 12                                 Foto: M.Pastrňák v r.2012
 
 Hranice obcí Kaňovice a Bruzovice se později ustálila na linii, vedoucí od „trojačky“11 mezi vesnicemi Kaňovicemi, Sedlištěmi a Bruzovicemi, cestou ke kříži na křižovatce nad hostincem Magerou a dále od něj v přímém směru k Bludovicím. Před založením Kaňovic se tudíž severně od potka Datyňky rozkládaly pouze lesy ohraničující frýdecké panství. Do vzniku Kaňovic nebyla patrně hranice panství v tomto prostoru se střetávajících nikterak jinak určena, nežli jaksi povšechně těmito poměrně rozlehlými lesy.
 Ke konkrétnímu stanovení hranice došlo až v souvislosti s vykácením části lesa a vyměřením katastru nové vesnice. Polnosti získané na úkor zalesnění byly nazývány „klíny“, „újmisky“ a „kouty“, tak jak je tomu v Kaňovicích dodnes.
 V místě vymýceného lesa došlo rovněž k konkrétnímu vytýčení hranice vesnic Kaňovice s Václavovicemi. Hranice byla patrně nejprve vyznačena brázdou a mezí okolo ní, později zde došlo ke vzniku cesty. Vedla od václavovického panského dvora ke kaňovickému mlýnu a dále do vlastních Kaňovic. Cesta mohla jen stěží existovat před vymýcením lesa a založením osídlení vesnice a vlastního mlýna. 

potok-datynka.jpg 

Potok Datyňka v místech kde tvoří hranici mezi vesnicemi
 Kaňovicemi a Václavovicemi     Foto: M.Pastrňák v r. 2008
 
 Hranice mezi Kaňovicemi a Václavovicemi je dále určena potokem Datyňka. Vede po jeho proudu až k Dolním Datyním. V této nejsevernější části vesnice se katastr Kaňovic hluboce vkliňuje mezi vesnice Václavovice, Dolní Datyně a Horní Bludovice.
 V době vzniku Kaňovic byly Václavovice, Datyně a Bludovice, podobně jako téměř všechny ostatní statky na Těšínsku, v držení protestantské šlechty. Václavovice vlastnili Sobci z Kornic, Šenov, Skrbenští z Hříště, Dolní Datyně a jednotlivé díly sousedních Dolních a Horních Bludovic byly majetkem Marklovských ze Žebráče, Rouseckých z Ejvaně a Foglarů ze Studené Vody. Obzvláště Dolní Bludovice byly známým centrem šiřitelů reformace. 13
 Nejsevernější část vesnice Kaňovice, zvaná Studnik“, od centra vesnice oddělená zalesněným kopcem „Kamencem“, jakási „špice“ vymezená  Datyňským potokem a
další hraniční cestou vedoucí okolo lesa od Datyň a Bludovic do Kaňovic, jako by měla býti jakýmsi „štítem“ proti reformační expanzi směřující ze severu, od Fryštátu a Bludovic, do katolického frýdeckého panství.
 Kaňovice náležely k bruzovské farnosti. Bruzovský kostel byl vždy pevnou výspou katolické víry. Zdejší farnici si ji udrželi nepřetržitě, bez ohledu na změny vyznání, ke kterým se v průběhu 16. století  načas přiklonil i těšínský kníže. K myšlenkám reformace se hlásili i někteří poddaní z frýdeckého panství. Lákala je hlavně  možnost zbavit se povinného odvodu církevních desátků.
 Frýdecká vrchnost se musela o to více bránit reformačním snahám. U počátku protireformace na Frýdecku stáli již první majitelé nově ustanoveného, menšího stavovského panství, „Status minor Friedek“,14 páni Jiří a Matyáš z Lohova, kteří byli zásadovými katolíky.
 V roce 1581 koupil spojené frýdecko – místecké panství olomoucký biskup Stanislav Pavlovský z Pavlovic. V době držení Frýdecka olomouckým biskupem se slezská šlechta obávala jeho trvalého odtržení od Slezska. Stanislav Pavlovský však  roku 1584 panství rozdělil, jeho místeckou část, přičlenil k biskupskému hukvaldskému panství, zatím co slezskou, frýdeckou, část prodal za 28 000 zlatých Bartoloměji Bruntálskému z Vrbna.15
 Bartoloměj Bruntálský z Vrbna byl pevným ochráncem katolické víry. Za jeho držení frýdeckého panství zde existovaly pouze katolické farnosti a mohly se konat jen katolické bohoslužby. Povoleno bylo přijímání pouze pod „jednou“, kdo neuposlechl, měl býti zbaven majetku po otci i po matce. Dne 23.9.1603 vydal Bartoloměj z Vrbna nařízení přikazující všemu poddanskému lidu na Frýdecku povinnou účast na bohoslužbách konaných o nedělích a svátcích. Neuposlechnutí příkazu mělo býti trestáno pokutami. Odvedením dvanácti funtů vosku pro kostel a dvou měřic ovsa pro vrchnost. Příkazy tehdejšího frýdeckého pána zapsal do pamětní knihy bruzovského kostela P. Siscitius.16
 Bartoloměj Bruntálský zemřel v roce 1604. Správy panství se ujala jeho vdova Anna Bruntálská rozená Vyskotova z Vernik, která v roce 1606 odkázala frýdecké panství svému synovci Janu Bruntálskému z Vrbna.
  Jan Bruntálský z Vrbna byl rovněž zásadovým katolíkem. Na předměstí města Frýdku nechal vystavět kostel sv. Jošta, jehož vedlejší oltáře byly zasvěceny ochráncům víry, sv. Fabiánovi a sv. Šebastiánovi. V roce 1617 byly patronáty kostelů na Frýdecku odděleny od olomouckého biskupství a puštěny biskupství vratislavskému. 17  
Jan Bruntálský byl také dobrým hospodářem, na císaři Matyášovi získal povolení konání čtyř výročních trhů ve Frýdku.
 V roce 1612 Jan Bruntálský Vrbna koupil Pešatův statek s volenstvím v Sedlištích a parně jej také rozšířil o další polnosti sedlišťských poddaných. Pro frýdeckého pána to jistě byla výhodná koupě. Ze záznamů o splátkách dvora, které Jan Bruntálský z Vrbna platil vdově Dziblove, Pešatovi a jeho potomkům až do roku 1619 však vyplývají určité nesrovnalosti. 18  
 Chod rozšířeného panského dvora v Sedlištích však bylo nutno zajistit větším počtem pracovníků. Poskytla je nově založená vesnice Kaňovice, její vznik je tak možno jednoznačně spojovat se zajištěním obhospodařování sedlišťského folvarku.
 Na katastru, v roce 1613, založené vsi Kaňovice byly vyměřeny pouze zahradnické usedlosti a poddaní byli povinni pěší robotou u sedlišťkého panského dvora.
 Většina držitelů gruntů v Kaňovicích byla původem z Bruzovic.Ponejvíce se jednalo o druhorozené neb další syny, na které se držení rodného statku již nedostalo. Snad by jim byl vyměřen, tak jak to bývalo zvykem, pouze malý díl z polnosti na konci záhumenice rodného gruntu. Později, po založení Kaňovic, vznikla tímto způsobem v Bruzovicích, u hranice obce s Kaňovicemi, celá osada příznačně nazvaná „Bruzovičky“.
  Příbuznost osadníků Kaňovic se  starými bruzovickými rody je možné doložit zápisy v matrikách bruzovickéfarnosti, ke které Kaňovice od svého založení náležely.  Záznamy v bruzovských matrikách počínají rokem 1610. Od roku 1615 jsou v nich rovněž zaznamenávány svatby, narození a úmrtí obyvatel vesnice Kaňovice. Prvním záznamem označeným, že se jedná o Kaňovice, je zápis o svatbě konané dne 2.1.1615. Jistý „Bartholomeo Kosnon de Kaniowitz“ –  Bartoloměj Kosnon z Kaňovic pojal za manželku Evu, z rodu Špetla.19  
 Zakladatel Kaňovic, Jan Bruntálský z Vrbna, však byl dne 18. září 1620, když se vracel z Nového Jičína, v Chlebovském lese přepaden a i s pěti členy doprovodu „od lotruv a zbojnikov“, zabit. „Léta 1620 ten pátek před sv. Matúšem pan Jan z Vrbna, byl dědičný pán na Frýdku, se služebníky a čeledí, suma 6, na chlebovském lese zamordován.“Tak zní zápis v kronice frýdeckého ševcovského cechu. 20
 Jan Bruntálský z Vrbna byl znám svým přímočarým, až bezohledným jednáním. Povinnosti poddaných rozšířil o peněžitou daň. Nebyl oblíben a mnozí poddaní z jeho panství zběhli. Dne 18. února 1620 byl ustanoven nejvyšším sudím opavského knížectví. Nabízí se proto úvaha, že jeho zabití nebylo náhodné, ale jednalo se o promyšlenou vraždu, neb pomstu. Událost se odehrála době stavovského povstání, v němž Jan Bruntálský patřil do císařského tábora, nutno připomenout, že bylo jen několik dní před „Bílou horou.“
 Frýdecké panství zdědila jeho vdova Kateřina Alžběta Polyxena Bruntálská z Vrbna, rozená Sedlnická z Choltic. Za třicetileté války, v době válečného nebezpečí, se uchýlila na Hukvaldský hrad. Ponejvíce však byla známá svou nezměrnou chutí k jídlu. O chod panství se příliš nestarala a není proto divu, že se panství zadlužilo.
 Navíc v roce 1626 město Frýdek se zámkem, vyplenila protestantská vojska Petra Arnošta Mansfelda. Vojáci město Frýdek z části vypálili a 87 měšťanů zabili.
 Po smrti majitelky frýdeckého panství, Alžběty Polyxeny v roce 1632, bylo panství pozůstalým manželem Karlem Žampachem ze Žampachu a Potštátu, v roce 1636 odprodáno za 37000 slezských tolarů největšímu věřiteli, hraběti Jiřímu z Opperesdorfu.
 Oppersdorfové údajně pocházeli ze Švýcar, dlouhodobě však žili v Dolním Slezsku. Zbohatli během třicetileté války na konfiskovaných majetcích protestantské šlechty. V roce 1622 se Jiří z Oppersdorfu stal zemským hejtmanem na Horním Hlohově, Získané frýdecké panství bylo pro něj pouhým „vedlejším“ panstvím a jeho správou pověřil správce Samuela Wolfa z Března.21 Opersdorfové se významnou měrou podíleli na probíhající rekatolizaci místního obyvatelstva. Za Jiřího z Opersdorfu byly vyhledávány a ničeny tak zvané „kacířské knihy“, a jejich držení trestáno vysokými pokutami. Jiří Oppersdorf však byl významným představitelem slezského katolického baroka. Založil dnes již neexistující Mariánskou kapli, která stávala na frýdeckém náměstí. Na hoře Prašivé nechal v roce 1640 vystavět známý dřevěný poutní kostel.22
 V urbáři z roku 1636, sepsaném u příležitosti nabytí frýdeckého panství Jiřím z Oppersdorfu, jsou uvedeni všichni osedlí z Kaňovic. Urbář byl sice sepsán s třiadvacetiletým odstupem od založení vesnice, je však možno předpokládat, že během této doby nedošlo v osídlení k příliš velkým změnám.
 Z gruntovních knih vesnice Kaňovice se dovídáme, že před sestavením uvedeného urbáře v roce 1636 došlo v Kaňovicích pouze k osmi majetkovým změnám. Bez uvedení data je zmiňováno odkoupení fojtského gruntu, (později č.p. 3), fojtem Jakubem Klíštěm, za 16 zl., d Jana Bruntálského z Vrbna. V roce 1617 frýdecký pán rovněž odprodal a udělil volnost pro zahradnický grunt s mlýnkem (později č.p. 16) mlynáři Janu Skokanovi. K dalším majetkovým změnám došlo v roce 1628 na je uváděn č.p. 18 Ondřej Piskoř a na č.p. 20 Adam Haleš, v roce 1630 na č.p. 9 Václav Bartoňuv, V roce 1633 na č.p. 30 Jura Bachorek, v roce 1634 na č.p. 29. Jan Špetluv a č.p. 17. Jan Kubečkuv z Datyň. (Uvedená čísla popisná byla těmto gruntům přidělena až v roce 1771.) 23
 V urbáři frýdeckého panství z roku 1636 je v Kaňovicích uvedeno je 22 poddaných. Všichni, včetně mlynáře a fojta, byli řazeni mezi zahradníky. Povinováni byli pěší robotou v počtu 30 dní v roce u sedlišťského dvora, nebo kdekoli jinde. Předepsané peněžité platby odváděli o sv. Jiří a sv.Václavu, naturálie o sv. Janu a sv. Martinu.
  Zapsáni byli: Bachorek Ondra, Bartoň Matěj, Dedek Matěj, Haleš Jakub, Hudec Martin, Kadlubek Tomáš, Klíšť Jakub fojt, Ledvoň Mikuláš, Mokrý Václav, Nezhoda Matěj, Nezhoda Mikuláš, Novák Matěj, Petřík Ondra, Piskoř Ondra, Siřínek Blažej, Siřínek Mikuláš, Skokan Jan mlynář, Skokan Matěj, Šenovský Adam, Špetla Jan, Tabach Jan, Vaníčkův Mikuláš. 24
 Velká většina z uvedených, jak je možno usuzovat dle jejich příjmení, pocházela ze starých selských rodů usedlých v Bruzovicích. Od dávných dob a v době založení Kaňovic existovaly v Bruzovicích rody Bartoňů, Halšů, Ledvoňů, jak byl přezdíván tehdejší bruzovský fojt Šavel, Nezhodů, Siřínků, Skokanů a Špetlů. K nim je patrně také možno přiřadit „Kadlubka“, jehož příjmení bylo patrně odvozeno od gruntu čísla popisného 39 v Bruzovicích, zvaného „Kadlubek“, v době založení Kaňovic drženého Jakubem Okuncem. Mokrý byl jedním z mála chalupníků v Bruzovicích, jehož chalupě bylo později přiděleno číslo popisné 2. Příjmení „Petřík“ snad mohlo vzniknout přepisem jména „Pitřík“, selského rodu hospodařícího na volném gruntu pozdějšího č.p. 42.25 
 Kaňovický fojt Jakub Klíšť byl pravděpodobně do nově založené vsi vrchností přidělen, neboť příjmení Klíšť se mezi starousedlíky na Frýdecku nevyskytovalo. Není vyloučeno, že mohlo také dojít k chybnému zápisu jeho příjmení. V roce 1616 totiž držel zahradnický grunt v Bruzovicích, později č.p. 21, jistý Jakub Kříž. 26
 Na frýdeckém panství byla později uváděná jména, v roce 1636 zapsána mezi osedlými v Kaňovicích, Bachorek, Dedek, Hudec, Novák, Piskoř, Tabach a Vaníček, do nově založené vesnice přišli „odjinud“. Příjmení Šenovský s největší pravděpodobností vyjadřuje odkud se tento osadník do Kaňovic přistěhoval.
 Kaňovice, jak bylo již uvedeno, vznikly v době „pasekářské kolonizace“, která se ovšem odehrávala v období všeobecné náboženské reformace. Rovněž v tomto období se poddaní museli řídit známým heslem „jaké víry je pán, takového vyznání jsou poddaní“. Na panstvích, v nichž se vrchnost hlásila k reformaci byli poddaní, kteří setrvávali u katolického vyznání jistě nuceni ke změně víry, což bylo vždy častým důvodem k jejich zběhnutí na jiné panství, na kterém jim nebylo bráněno v jejich náboženském vyznání. Mnohdy je uváděno, že v době rekatolizace se do Slezska uchylovali pronásledování protestanti z Čech a Moravy. U frýdeckého panství je patrně možno hovořit o podobném jevu v době reformace, ovšem v obráceném směru, kdy se na zdejší katolické panství přicházeli lidé katolické víry. Někteří noví osadníci nově založených vesnic mohli býti těmi, kteří se na Frýdecko přišli ze sousedních panství, v nichž probíhala intenzivní reformace církve.       
pecet-kanovic.jpg
  Úvaha, že na založení a osídlení vesnice Kaňovice se částečně podíleli náboženští emigranti je pouhým logickým odůvodněním různorodosti jmen prvních osadníků vesnice. Okolnosti založení vesnice Kaňovice jsou jednoznačně dány zajištěním potřebné pracovní síly k vykonávání prácí v rozšířeném panském dvoře v Sedlištích.
 Skutečnost, že nová vesnice byla založena v místě vymýceného lesa potvrzuje „mluvící znamení“, dvě zkřížené sekery, vyobrazené na pečetidle Kaňovic z roku 1700.                            
                                                                Milan Pastrňák  
                                                                                                                                                                                                               Vyobrazení na  pečetidle vesnice Kaňovice. 27
 
(Článek je pohou "upoutávkou" na připravivanou knihu o Kaňovicích.)
                                                                                                                                 Poznámky:
1)    Mikoláš J.L.: Kaňovice na Frýdecku vzpomínají 330. výročí trvání, novinový článek
                            Svoboda Ostrava  10.1.1943 a Národní práce, Ostrava, 31.3.1943.
 2)   Valošek I.: 700 let obce Bruzovice, r.v. 1993 str.25. Údajně SOkA  Frýdek-Místek: SZA v Opavě: Matrika                                narozených Bruzovice.
3)  Valošek I.: 700 let obce Bruzovice, r.v. 1993 str.25,
       Názvu „Kaniowitz“, odvozeného z německého jazyka bylo užíváno až po roce1664. 
 4)   Vochala J.: Vlastivěda Těšínska str.19
 5)   SZA v Opavě:  Urbář Frýdeckého panství z roku 1636. Velkostatek Frýdek, inv.č. 2
6)   K všeobecnému nárůstu počtu obyvatel došlo i přes „morovou ránu“ ve Frýdku v r.1607
7)   Založení vesnic: Mnohé uvedeny v Hosák L.,  Historický místopis země Moravsko – Slezské.
       Pasekářská a Valašská kolonizace: Možno shledat rozdíly ve způsobu obhospodařování na úkor lesů
       získané půdy. Při „Valašské kolonizaci“ byly vytvořené paseky využívané k pasení dobytka, převážně koz a
       ovcí. Za „Pasekářské kolonice“  byla nově získána půda využita k pěstování zemědělských plodin. Paseky
       byly přeměněny v pole.
 8)   SZA v Opavě:  Urbář Frýdeckého panství z roku 1636. Velkostatek Frýdek, inv.č. 2
 9)   Valošek I.: 700 let obce Bruzovice, r.v. 1993 str.103
10   Valošek I.: 700 let obce Bruzovice, r.v. 1993 str.26
       SZA v Opavě: Gruntovnice obce Bruzovice
11)  Trojačkou bylo nazýváno trojmezí, neb vlastní hraniční kámen, mezi třemi sousedícími vesnicemi, jejíž 
        hranice se v tomto místě setkávaly.
12)  Studánka, původně tůňka, ze které vytékal potůček byly v 50..tých létech 20.stol. vojenským útvarem,
       který byl tehdy v Kaňovicích dislokován byla upravena do současné podoby. Sloužila armádě jako zdroj
       pitné vody. Ze studénky byl zásobován rovněž nedaleký kravín zemědělského družstva se 100 ks dobytka.
13)  Internet: Historie Dolních, Horních a Prostředních Bludovic – dle studia.
       Stibor J., Muller K., Bludovický zvon z roku 1617. Časopis Těšínsko 2002, č.4 str.95,.
14)  „Status minor“ – menší stavovské panství. Frýdecké panství bylo v roce 1573 odprodáno od majetků
        těšínských knížat.  Nespadalo pod knížecí správu, ale pod stavovskou komoru ve Vratislavi.
15)  Internet:Dějiny Frýdku
       Vojkovský J.: Frýdek
       Rovněž. Pindur D. Vznik panského dvora v Sedlištích. Sborník SOA Frýdek Místekč.6 r. 2005,str.10 až 18,
16)  Vochala J.: Vlastivěda Těšínska str. 40, Příkazy ve věci katolické víry zapsal do pamětní knihy            
       bruzovského  kostela p. Siscitius
       Valošek I.: 700 let obce Bruzovice, r.v. 1993 str.34, 101,
       Adamus A., Přehled dějin Těšínska od r 1595 do 1711. Slezský kalendář 1923, str.43.   
17)  Internet: Duchovní správa 1993. Jaroslav a Karel Novákovi: Kostelík sv. Jošta
18)  Pindur D. Vznik panského dvora v Sedlištích. Sborník SOA Frýdek Místek č.6 r. 2005, str.10 
19)  SZA v Opavě: Matrika katolické farnosti Bruzovice 1610 – 1665
20)  Vojkovský J.: Frýdek str. 14
       Rovněž podobně: Četyna B., Valašský vojvoda, str. 132. Píše však, že byl zabit
       vzbouřenými Valachy.
       Pindur D. Vznik panského dvora v Sedlištích. Sborník SOA Frýdek Místek č.6 r. 2005, str.10 až 18
       Citace záznamu z kroniky Ševcovského cechu ve Frýdku.
21)  Vojkovský J.: Frýdek
22)   Pindur D: Dle. „Si Deus pro nobis, quis contra nos?“ Rod Oppersdorfů jako reprezentan barokního
       katolismu v nižším stavovském panství Frýdek. Publikace:Šlechtic v Horním Slezsku , str. 197 – 222. r,v.
       2011.
23) SZA v Opavě:  Gruntovní kniha obce Kaňovice I.díl
24) SZA v Opavě:  Urbář Frýdeckého panství z roku 1636. Velkostatek Frýdek, inv.č.
      Žáček R., Urbář Frýdeckého panství z roku 1636. Časopis Těšínsko 1995, č.3, str. 1
25) Valoček I., Bruzovice 2. díl, Vývoj a sled pozemkové držby selské a chalupnické, Vydala Osvětova
      beseda  v Kaňovicich v r.1989.
26) Valoček I., Bruzovice 2. díl, Vývoj a sled pozemkové držby selské a chalupnické, Vydala Osvětova beseda
      v Kaňovicich v r.1989, str.18, 
27) Múller K.: Pečeti obcí bývalého frýdeckého panství. Časopis Těšínsko 1989, č.3, str.8, Vyobrazení
       pochází z jednotného typáře pečetí frýdeckého panství, které byly zavedeny v r. 1700.
 
                   
 

 

 

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář