Jdi na obsah Jdi na menu
 


Záhada zjevení ohnivé ruky v Šenově.

Záhada zjevení ohnivé ruky v Šenově.

 K záhadnému zjevení „ohnivé ruky“ došlo v šenovském chrámu Prozřetelnosti boží, údajně v době jeho dokončen, na počátku sedmdesátých let 18. století.

 Událost, která se odehrála v šenovském kostele byla lidovou slovesností a předávána z generace na generaci ve formě pověsti „O ohnivé ruce v Šenově“, či někdy také nazvané „O zjevení bílé ruky v šenovském kostele.“1 

 Šenovský kostel, „neskutečně krásný chrám, zasvěcený Boží Prozřetelnosti, jak je o něm psáno již od doby jeho založení, v roce 1764, nechal vystavět Karel František Skrbenský z Hříště, patrně nejvýznamnější z rodu svobodných pánů Skrbenských z Hříště, kteří Šenov drželi po sedm generací, asi 300 let. Nástupcem Karla Františka na Šenově se v roce 1766 stal jeho syn, Otta Amadeus Skrbenský z Hříště, který stavbu chrámu celkově dokončil.2

 K první manželce Otty Amadea, hraběnce Antonii Marii rozené Podstatské z Prusínovic, se vztahuje uvedená pověst o ohnivé ruce. 

 pruceli-chramu.jpg

                  Průčelí šenovského chrámu Prozřetelnosti Boží               Foto: M Pastrňák v r. 2014   

  Ohnivá ruka v Šenově“ .
  Šenovská hraběnka byla velice pyšná, prostými lidmi opovrhovala, všichni poddaní ji „smrděli hnojem“. Bohoslužeb konaných v kostele se proto účastnila odděleně od obyvatel Šenova, v panské oratoři.Vcházelo se do ní, za tímto účelem vystavěným zvláštním zastřešeným schodištěm neseným zděným obloukem, přímo ze zámeckého parku ohrazeným vysokou zdí oddělující vrchnost od prostých lidí. Během jednoho z kázání, v němž kněz hovořil o prstu Boží spravedlnosti, který vždy označí každého hříšníka a ten bude po zásluze potrestán, se na oponě objevila silueta ohnivé ruky, která vztyčeným prstem ukazovala na paní hraběnku. Hraběnka se velice polekala, onemocněla a za několika dní zemřela. Musela však býti urychleně pohřbena, neboť se z jejího těla linul nesnesitelný  zápach hnoje. 3    
 V některých verzích pověsti bývá uváděno, že se jednalo o zjevení bílé ruky, ta však má jiný význam, nežli ruka ohnivá.  Bílá barva je vždy symbolem čistoty a dobra. Zjevení bílé ruky přináší zprávu dobrou, pozitivní. Zjevení ohnivé ruky přináší poselství zlá, údajně z očistce. K pověsti ze Šenova, dle jejího obsahu, jednoznačně přísluší zjevení „ruky ohnivé“.

     dscn1884.jpg    

          Pohled na část chrámu s krytým obloukem v němž jsou schody vedoucí z bývalé  zámecké zahrady na oratoř.                                                                                                                                     Foto: M.Pastrňák v r. 2014
 
 Událost popsaná v této v pověsti byla již mnohokrát veřejně diskutována a řešena mnohými „záhadology“, vybavenými však pouze minimálními znalostmi genealogie rodu Skrbenských z Hříště, včetně historie Šenova a zdejšího kostela.      
 Všichni tito „badatelé“ vycházejí z předpokladu, že zmiňovaná událost se skutečně odehrála, byla ale kýmsi zinscenována. Snaží se technickým způsobem objasnit vytvoření světelného obrazce, ohnivé ruky, jejíž prst paní hraběnku označil.
Připusťme, že za určitých okolností vytvoření onoho světelného obrazce bylo technicky proveditelné.  
img.jpg
Při ranní mši, kdy Slunce vstupuje do kostela od východu, v určité konstelaci slunečního svitu s jednoduchým optickým zařízením, se na stěně poblíž oratoře světelný obrazec připomínající ohnivou ruku skutečně mohl objevit. Nutným předpokladem k zinscenováni, takovéto „divadla“, musela býti hlavně znalost zákonů optiky, avšak také možnost instalace jakéhosi zařízení potřebného pro vyvolání onoho světelného jevu přímo v kostele. Tehdejší situace v Šenově tyto podmínky splňovala. V kostele probíhaly práce na dokončení jeho interiéru. Kostel byl přístupný, pracovali v něm řemeslníci, z nichž mnozí byli jistě znalí práce se sklem a vitrážemi, jistě jim byly známy způsoby, kterými bylo možné vytvořit různé světelné efekty.                      
Okno panské oratoře v chrámu Prozřetelnosti Boží. Foto: 2003
  
 Donátor, stavby kostela, svobodný pán Karel František Skrbenský z Hříště, byl rovněž velice „zajímavou“ osobností. Šenovský chrám nechal vystavět jako důkaz zbožnosti, prozření a obrácení se k pravé víře, byl prvním katolíkem z rodu Skrbenských z Hříště na Šenově. Vztahuje se však k němu rovněž pověst „O šenovském pánovi a Meluzíně“ (Viz. www. Obrazy z kroniky...), ze které mimo jiné vyplývá, že jedním z důvodů výstavby kostela Prořetelnosti Boží v Šenově snad bylo odčinění zlých skutků, kterých se dopustil. Vztah mezi církevní správou v Šenově a vrchností dokresluje stížnost šenovského faráře Anturiniho, na zadržení desátků, kterou v roce 1747 předal Královskému úřadu v Opavě.3a Karel František Skrbenský z Hříště zemřel dne 26.10.1768, pochován byl do rodinné hrobky v šenovském kostele Prozřetelnost Boží, který nechal vystavět.4
 Stavbu kostela dokončil jeho syn, Otto Amadeus sv.p. Skrbenský  z Hříště, který následně, po úmrtí otce, s rodinou trvale přesídlil ze zámku v nedalekých Kunčicích do Šenova. Otta Amadeus sv.p. Skrbenský z Hříště, podobně jako jeho otec, Karel František, zastával nejvyšší úřady v knížectví, v roce 1772 se stal rovněž zemským hejtmanem Těšínska. Lidmi však nebyl oblíben, „s podanými měl mnohé neshody a sváry“.5 
 Šedesátá a sedmdesátá léta osmnáctého století byla obdobím v němž docházelo k největšímu utužování nevolnictví. Vrchnost na svých panstvích kladla poddaným nepřiměřeně veliké robotní povinnosti. Nelehká situace na venkově byla umocněna probíhajícími válkami o Slezsko. Kontingenty odváděné pro vojenské účely byly neustále zvyšovány a na vojnu byli verbováni muži v čím dál tím větším počtu. Venkovské obyvatelstvo muselo vyživovat jak císařské, tak pruské vojáky, několikrát táhnoucími krajem. Pruští vojáci vyrabovali rovněž šenovský kostel.6
 Situace poddaných byla velice těžká. Na Těšínsku v té době propuklo několik rebelií. Rovněž na šenovském panství v roce 1766 došlo k poměrně veliké rebelii, která byla potlačena až přivolaným vojskem. Poddaní se však i nadále scházeli na tajných schůzkách a sepisovali ponížené žádosti a stížnosti, které tajně zasílali až k císařskému dvoru do Vídně.Svou oporu také spatřovali v církevní správě. Na kruté, nevhodné a ponižující zacházení ze strany vrchnosti si stěžovali panu faráři a on se jich, v některých případech, snažil zastat. Údajně proto rovněž docházelo ke sporům pánů Skrbenských se šenovskou farností.7
 V roce 1769, manželka Otty Skrbenského z Hříště, Antonie Skrbenská, rozená hraběnka Podstatská z Prusínovic, věnovala dar šenovskému kostelu.8 Patrně jako tehdy nově přibyvší do Šenova, poskytla kostelu určitý finanční obnos.
 Zmiňovaná hraběnka Antonie Ludovíta Marie Anna Terezie Josefa Juliana Barbora Podstatstá z Prusínovic je ústřední postavou pověsti o „Ohnivé ruce“. Narodila dne 13.1.1731 v Hustopečích nad Bečvou, jejím otcem byl Jan Nepomuk Podstatský z Prusínovic, matkou Anna Marie Barbara rozená Königsberg – Aulendorf. Svatba Antonie s Otou Skrbenským z Hříště se  konala dne  6. ledna 1757 v Hustopečích, přibližně rok před úmrtím jejího otce, Jana Nepomuka Podstatského z Prusínovic9                                                       
 Komtesa Antonie Podstatská z Prusínovic patrně po svém otci zdědila také jeho vztah k poddaným. Jan Nepomuk Podstatský se ke svým poddaným choval velice povýšeně a krutě je trestal. V posledních létech  života počal za své skutky hledat odpuštění.       V roce 1752 nechal k průčelí kostela Povýšení  sv.Kříže v Hustopečích přistavět zdobený barokní portál ze zlatavého pískovce.Latinský nápis:  Miseremin, miseremini, saltem vos, amici mei,“   který byl na něm vytesán, z nějž se v současnosti dochovala jen počáteční písmena slov, sděloval: „Smilujte se, smilujte se nade mnou, alespoň vy přátele moji!“  Pod tímto portálem, přímo před vchodem do kostela, byl Jan Nepomuk Podstatský, dle svého posledního přání, v roce 1758 pohřben. Jeho jméno bylo vytesáno na kamenné  desce umístěné nad jeho hrobem. Lidé vcházející a vycházející z kostela museli po ni projít. Tím způsobem bylo jeho jméno zcela zašlapáno.10 
 
V Šenově se v ústním podání v povědomí lidí dochovala příhoda, která dokresluje vztah paní hraběnky Antonie Podstatské k poddaným: „Jednou se paní hraběnce, na zámku v Šenově, ztratil zlatý prsten. Nikde jej nemohla najít. Obvinila proto svou služebnou, že ji prsten ukradla. Služebná však, i přes útrpný výslech, svou vinu popírala. Byla proto uvržena do zámecké šatlavy, kde přežívala  o suchém chlebu a o vodě.
 Po určité době od události byl nedaleko zámku kácen starý strom. V něm měla své hnízdo straka, A ejhle, v jejím hnízdě se našel onen zlatý prsten. Hraběnka nevinnou služebnou sice ze žaláře nechala propustit, ale ani slovíčkem se ji neomluvila.
 Šenovská paní, Antonie Skrbenská, rozená hraběnka Podstatská však žila svým životem, svými problémy, které byly opravdu veliké a ve značné míře se týkaly jejich dětí. První syn, Otto Jan Nepomuk se narodil dne 14.3.1758 v Šenově. Není však dále připomínán a jeho osudy, ani úmrtí, nejsou známy. 
 Další děti Otty Amadea a Antonie Skrbenských z Hříště se narodily v Kunčicích: Dcera Herula Tekla Antonie narozená dne 23.2.1761, je takto zapsána v době jejího úmrtí 14.8.1761, v Kunčicích.  Syn Tadeus narozený 28.9. 1759, zemřel 10.1.1762.
 Dcera Anna Antonie Helena Carolina Skrbenská z Hříště narozená 25.2.1763 byla zdráva a dočkala se dospělosti. V roce se v roce 1781 provdala za hraběte Antonína Wengerského.
  Další dcera, zapsána jako Herula Carolina Skrbenská z Hříště narozená dne 26.9.1765 však zemřela ve třech letech, 28.2.1769. 11 
 V osmnáctém století byl počet úmrtí novorozeňat a malých dětí poměrně značný, mnohé narozené děti nebyly zdrávy. Některé případy však byly tak výjimečné, že se zprávy o nich zachovaly ve formě pověstí. Jednou z nich je pověst o jisté hraběnce, která modlitbami prosila o zdraví svých dětí: 
 Mladá, krásná zdravá hraběnka, přestože manželství bylo zdařilé nemohla míti děti. Na místo prosebných modliteb k Bohu, se však počala rouhat a vyčítala mu: „Mé  feny jsou šťastnější mne, jim dává Bůh mláďata, mně však nedopřává jediného dítka!“ Zanedlouho se ji konečně narodilo dítě. Všechny ale obestřela hrůza. Nebylo to lidské dítě, ale zrůda, která více podobala psu nežli člověku. Vlastní matka nemohla na tuto zrůdu pohlédnout a přemýšlela jak by se ji zbavila. Vzpomněla si jak se před časem rouhala Bohu místo modliteb o dítko. Za jedné bezesné noci se jí zjevila Máři Magdaléna a řekla ji aby šla do nedalekých Kunčic, kde je vyhlášené starobylé místo. Druhý den se i s manželem do Kunčic vypravila. Oba vykonali svatou zpověď a dlouze se modlili před obrazem sv. Máři Magdalény aby jim pomohla od jejich nesnází. Mnoho stříbra pak na ozdobu chrámu zanechali a odebrali se domů. Když se blížili k zámku, běžela jim v ústrety služebná a volala, že se stal zázrak. Místo nestvůrné ohyzdy leželo v kolébce spanilé dítě. 12
 Skutečnost však mohla býti prozaičtější. Jejich další dítě se již narodilo zdravé. Pověst je údajně původem ze Staré Bělé, tam se však nikdy zámek nenacházel a žádná hraběnka ve zde nežila. V Kunčicích však ano, stával tam zámek v němž mezi léty 1759 až 1769 žila Antonie Skrbenská, rozená hraběnka Podstatská z Prusínovic. V té době však v Kunčicích kostel nebyl, spadaly pod vratimovskou farnost a kostel byl společný pro obě obce Vratimov a Kunčice. Do tohoto kostela docházeli ke mším také Skrbenští žijící na kunčickém zámku. V kryptě, tohoto, dnes již neexistujícího kostela, byli pohřbeni mnozí z rodu Skrbenských z Hříště na Kunčicích a Vratimově, včetně jejich, již zmiňovaných, děti.
 Ve vratimovském kostele sv. Jana Křtitele, vystavěném v roce 1806 nedaleko původního kostela, se nachází obraz sv. Máří Magdalény, do současného kostela byl patrně přenesen z kostela, který mu předcházel.
 V Kunčicích se dne 11.4.1768 rovněž narodil Jan Nepomuk Karel, pozdější majitel šenovského panství, pokračovatel rudu Skrbenských z Hříště na Šenově. Zemřel dne 7.4.1822 v Opavě.
 Sedmým dítětem Antonie Podstatské byl Antonín Otto narozený dne 20.4.1772, avšak již po přestěhování rodiny do Šenova. Antonín Otto Skrbenský z Hříště po vyrovnání dědictví z rodného Šenova odešel. Získal Puklice na Moravě. Od jeho potomků se odvíjí rakouská větev rodu Skrbenských z Hříště.
 Baronka Antonie Skrbenská z Hříště rozená komtesa Podstatská z Prusínovic, dne 10.2.1772 sepsala v Těšíně svou poslední vůli.13 Z hlediska jejího tehdejšího stavu, v uvedeném kontextu, se sepsání testamentu nejeví nikterak zvláštní, neboť se ji zanedlouho narodil zmiňovaný syn Antonín Otto, který byl dne 20.4.1772 v Šenově pokřtěn. Hraběnka měla jistě obavy o zdraví dítěte a také z porodu, který ji v jejich jednačtyřiceti letech čekal. Důvodem k sepsání poslední vůle jistě nebyla nemoc, jak by bylo možné usuzovat dle pověsti o ohnivé ruce.
 V pověstech obvykle nejsou uváděna data a letopočty. V případě pověsti o zjevení ohnivé ruky v šenovském kostele je někdy zmiňován letopočet 1764, který se však z hlediska doloženého úmrtí hraběnky jeví  málo pravděpodobný.14 Často bylo zjevení ohnivé ruky spojováno s aktem vysvěcení šenovského kostela, neboť nebylo vhodnější příležitosti. Na slavnostní mši se jistě sešlo mnoho lidí a všichni mohli vidět na koho „prst Boží“ ukázal. Kostel však byl vysvěcen několikrát. Dne 22.6.1764 při slavnostním položením základního kamene kostela a dne 13.9. 1767,15 kdy byla stavba kostela celkově dokončena. Doposud se neustále hledá seriózní důvod konsekrace kostela, které se uskutečnilo dne 9. srpna 1772. Snad tehdy byla skutečně dokončena výzdoba interiéru kostela, jak je mnohdy uváděno, a byla slavnostně svěcena, žehnána.  
 Důvodem ke konsekraci kostela Prozřetelností Boží v Šenově dne 9.8.1772 však  rovněž mohlo býti „zjevení ohnivé ruky“, ke kterému v kostele došlo.      
 Odehrálo li se zjevení „ohnivé ruky“ skutečně v něčí „režii“ je nutno položit si otázku: Kdo měl zájem na „smrtelném“ vyděšení paní hraběnky? Byli to snad nespokojení a utiskováni obyvatelé šenovského panství? Ti by patrně sáhli k jinému vyjádření své hrozby. Vyloučit lze rovněž rodinné vztahy. Úsilí jejího manžela, Otty Amadea Skrbenského z Hříště, případné odstranění „nepohodlné“ manželky by patrně směřovalo k jinému činu.
 Vše nasvědčuje tomu, že smyslem vyvolání tohoto jevu, jestliže byl opravdu technicky proveden, byla hrozba, a to velice důrazná, hrozícím prstem Božím“. Měla připomenout, že existují ještě vyšší zákony nežli jsou ty její - „panské“. Záměrem snad ani nebylo označení pouze paní hraběnky, ale celé rodiny Skrbenských, která se mší účastnila v panské oratoři. Prst „ohnivé ruky“ však ukázal pouze na  hraběnku.
 Paní Antonie Skrbenská z Hříště, rozená hraběnka Podstatská z Prusínovic zemřela dne 17.8.1773, její úmrtí je zapsáno v šenovské matrice.16 Toho dne, 17. srpna 1773, Marie Antonie Skrbenská rozená Podstatská z Prusínovic nechala sloužit v kostele mši,17 patrně během ní zemřela.

img_0005.jpg

                    Zápis o úmrtí Terezie Marie Antonie Skrbenské z Hříště,rozené hraběnk Podstatské z Prusínovic   v šenovské matrice.                                                                                             ZA v Opavě.
 
 Úmrtí baronky Skrbenské rozené komtesy Podstatské je rovněž zaznamenáno na měděné desce, umístěné v kostele Prozřetelnosti Boží u křtitelnice, nad basreliéfem Karla Františka Skrbenského z Hříště.18 Přestože se jedná o tutéž osobu, baronku Antonii Skrbenskou z Hříště rozenou hraběnku Podstatskou z Prusínovic, žádný ze „záhadalogů“, kteří událost pečlivě zkoumali, doposud nepoložil do souvislosti uvedenou pověst se zápisem na měděné desce. Důvodem patrně byla neznalost genealogie rodu Skrbenských z Hříště, či snad také obtížný překlad latinského zápisu na této tabuli. Z trvalého umístění měděné desky přímo v kostele však lze odvodit, že se uvedená událost skutečně v chrámu odehrála.

img_0001.jpg 

Umístění desky se zápisem o úmrtí baronky Skrbenské rozené hraběnky  Podstatské  v šenovském chrámu 
nad basreliéfem Karla Františka Skrbenského z Hříště, u křitelnice.                              Foto: z r. 2003
 
Měděná tabule, představuje určitou „zajímavost“ šenovského kostela. Text na ni je středově uspořádán a zapsán různými velikostmi písma, proto je možné předpokládat, že tak jak to bývalo mnohdy zvykem, je v nápisu je ukryt nějaký jinotaj, kryptogram, který nebyl doposud rozpoznán.
  Latinský text zapsaný na tabuli je jen velmi obtížně odpovědně přeložitelný.17 Objasňuje však důvody, které hraběnku Podstatskou vedly ke spáchání hroznému činu, kdy „…zasažena ostrým bodlem smrti“, dobrovolně odešla ze života.   
 Ze „zápisu“ vyplývá, že paní hraběnka byla zklamána životem a také jaksi neprávem obviňována. S manželem Ottou Skrbenským měla velice těžký život, odcizila se mu. Nechtěla nadále zabírat místo v jeho životě, také proto aby se „očistila“, spáchala onen zavržení hodný skutek. Rozloučila se s dětmi, Marií Annou, Karlem a Antonínem a také s kdysi milovaným manželem Ottonem. Vykoupení své spatřovala v každodenní mši a mši obětní konané každým rokem. 19

img_0004.jpg

Měděná deska s informací o neblahém úmrtí hraběnky  Podstatské z Prusínovic. Foto v r. 2003  
 
 Skutečnost se tak značně odlišuje od pověsti. Zjevení „ohnivé ruky“ mělo zcela jiné důsledky, nežli je v ní uváděno. Vedlo sice také k úmrtí hraběnky, došlo však k němu zcela jinak než jak se hovoří v pověsti.
 Hraběnka, po „označení hříšnicí“, přesně naplánovala své další kroky. Podobně jak byla veřejně označena, tak demonstrativně odešla ze života. Způsob úmrtí hraběnky však byl velice vážnou a hroznou událostí. Spáchala těžký hřích, v jeho důsledku nesměla býti pohřbena na posvěceném místě. Pravděpodobně proto došlo k urychlenému převezení jejího těla do Hustopečí, kde byla, neznámo kde, dne 11.11. 1773 pohřbena. 20
 Záhadou však zůstává, kdo nechal sepsat zápis na měděné tabuli a trvale ji umístil v kostele. Byla to snad samotná paní hraběnka, která tímto způsobem zanechala „dopis na rozloučenou“?    
 Měděná tabule se zápisem o úmrtí baronky Antonie Skrbenské z Hříště, rozené hraběnky Podstatské z Prusínovic je v kostele Prozřetelnosti Boží v Šenově  již více než 200 let umístěna stále stejném místě, nad náhrobníkem Karla Františka Skrbenského z Hříště, poblíž panské oratoře. Přestože je táto tabule na níž je zapsána nepříjemná událost, k níž došlo v přímo v kostele, je po staletí „trnem v oku“ všech správců šenovského kostela, nesmí být z kostela odstraněna a musí být trvale umístěna na stejném místě.   
img_0001.jpg    

V horní části fotografie, uprostřed, nad obrazy se nachází okno panské oratoře. Vpravo dole nad náhrobníkem Karla Františka Skrbenského z Hříště je umístěna zmiňovaná měděná tabule.                            Foto z roku 2003    

 Ze všech možných odůvodnění tohoto stavu se nabízí odpověď: Tabule byla patrně zavěšena přímo v místě v němž se ohnivá (neb bílá) ruka zjevila a její prst ukázal na paní hraběnku v panské oratoři. Snad je příliš odvážné se domnívat, že zjevení ohnivé ruky mohlo na zdi kostela zanechat nějakou stopu, kterou tabule ji již po staletí zakrývá.   

   Z technického hlediska, které je základem úvah „řešitelů záhad“, mohla být měděná deska umístěna v tomto místě proto, aby odrážela světelné paprsky a tím bylo zabráněno dalšímu, každoročnímu, zjevování ohnivé ruky.          

 Pozůstalý manžel, Oto Amadeus Skrbenský z Hříště se za nedlouho znovu oženil, tentokrát s hraběnkou Marii Annou Troyer. Dne 3.10. 1774 se jim v Šenově narodil syn Kryštof, který však o dva roky později zemřel. S Annou Troyerovou měl ještě další čtyři dcery: Josefínu *11.9.1776, Marii *17.11. 1777, Eleonoru *8.10.1778 a Ludovítu *20.12.1779. 21

Otto Amadeus Skrbenský z Hříště zemřel v šedesáti letech, dne 29.11.1780, dle záznamu v matrice byl pochován do rodinné hrobky v šenovském kostele. 22  
 Šenovský farář, kterým byl od roku 1736 P. Antoni Anselmus Anturini z Oderbergu, zemřel v roce 1784. V souladu s tehdejšími nařízeními byl do hrobu uložen v režném pytli a zasypán vápnem.23
 Každá pověst v sobě skrývá, alespoň z malé části, reálné jádro. Tak je tomu také v případě této pověsti. Nutno je proto připomenout: „Ruka Boží spravedlnosti vždy označí každého hříšníka a ten bude po zásluze potrestán ! “  
 
 Před časem, v posledních létech 20. století, byl v archívu šenovské farnosti nalezen latinský zápis, který se zmiňuje o úmrtí baronky Antonie Skrbenské, rozené Podstatské z Prusínovic. Zápis společně s textem zapsaným na měděné tabuli byl předán soudní znalkyni v oboru jazyka latinského, která provedla následně uvedený odborný překlad : 
Antonie baronka Skrbenská rozená komtesa Podstatski, zemřela 17. srpna, podle dobrovolného dobrodiní zakladatele fary byla pochována vlevo vedle Patrona (p.t.Ottona ). Roku následujícího zamýšlela podle libosti dobrovolně faru zlepšiti.….. Chvála a lest velká závist a lakota učinila  ….. osudově. Vědomost odčinil a jeho duše u Boha budiž vyprosena. Stěží následníci mohou doufati a spíše nedoufají v nic. A tak chvála fary se lstí byla vložena do mědi a zdiva. Nepřítel věru mědi píšící…“24 
  Z překladu zápisu vyplývá, že událost v něm připomínána a hodnocená, která je zapsána v kostele na měděné tabuli, se skutečně odehrála, Antonie Skrbenská rozená Podstatská zemřela 17. srpna, (v roce 1773). Tvrzení, že „… byla pochována vlevo vedle patrona (p.t.Ottona )“, se však nezakládá na pravdě. Patron, její manžel, Otta Skrbenský z Hříště, zemřel až za sedm let po její smrti. Uvedení nepravdy o pohřbu baronky Skrbenské rozené komtesy Podstatské zápis značně znehodnocuje a staví jej do jiného světla. Pisatel dále celkově zpochybňuje pravdivost záznamu na měděné tabuli a zmiňuje jakéhosi nepřítele: „… chvála fary se lstí byla vložena do mědi a zdiva. Nepřítel věru mědi píšící…bylo umožněno…“
  „Vložením do zdiva“ se pravděpodobně rozumí určitý nedostatek šenovského kostela, jeho obrácené směrování vůči světovým stranám než bývá obvyklé, neb umístění basreliéfů protestantských pánů Skrbenských z Hříště v kostele. „Nepřítelem v mědi píšícím“ je však jistě míněn autor záznamu na měděné desce, který však byl nejpravděpodobněji pisateli znám neboť je uvedeno: „Vědomost odčinil a jeho duše u Boha budiž vyprosena.“
 Z těchto řádků nelze než odvodit, že sepsání tohoto „hodnocení“ bylo vedeno snahou události, které se koncem šedesátých, neb na počátku sedmdesátých let 18. století v Šenově odehrály, „uvést na pravou míru“, ta se však jeví jako kontraproduktivní a naopak potvrzuje jejich pravdivost. K sepsání onoho „hodnocení“ však mohlo dojít až v době kdy události, které se v Šenově v sedmdesátých létech 18. století odehrály byly již téměř, neb zcela zapomenuty. Obvykle tomu tak bývá až za tři generace, tudíž po uplynutí přibližně sta let.
 Z konkretizace data provedeného zápisu lze rovněž určit osobou, která jej, s největší pravděpodobnosti, provedla. V létech 1838 až 1881 byl šenovským farářem páter Antonín Monczka. Literární schopnosti pátera Monczky jsou všeobecně známé, je proto možné předpokládat, že tehdy také mohlo dojít k sepsání pověsti „O ohnivé ruce v Šenově“. Poutavý příběh o panské pýše a spravedlivém Božím trestu zastřel pravé důvody odchodu paní hraběnky ze života. 
 V konečném důsledku však pověst a zápis na měděné desce vyznívají shodně,  zůstávají připomínkou událostí, které se v Šenově odehrály, pouze jsou rozdílně interpretovány. 
 
   Rovněž v současnosti se někteří badatelé, často významní badatelé, držitelé doktorátů, zpochybňují pravdivost pověsti „O ohnivé ruce“ a potrestání kruté hraběnky. O hraběnce tvrdí, že byla veskrze dobrou - dávala dary kostelu. Ve farní kronice je však zapsán pouze jediný dar. Šenovskému kostelu jej věnovala v roce 1769, když se s rodinou vrátila z Kunčic do Šenova. Údajně však plánovala poskytnutí dalších darů, aby mohl být kostel vylepšen, k tomu však již nedošlo. Z historie je však známo, že největší dary kostelu, často poskytovali velicí hříšníci, aby dosáhli odpuštění. Například otec této šenovské hraběnky, Jan Nepomuk Podstatský z Prusínovic nechal v Hustopečích ke kostelu přistavět nový portál aby mu bylo odpuštěno. (Jak bylo již v článku uvedeno.)  Z neodůvodněných argumentů historiků, kteří se veřejnost snaží přesvědčit, že hraběnka byla dobrá však vyplývá nelogický závěr: „Hraběnka byla dobrá, a proto na ni ukázala trestající ruka.“ Od tohoto smyšleného a nepravdivého závěru je nutno se distancovat a  razantně jej odmítnout.   

V roce 2014 se na veřejnosti objevil obrazový portrét paní Antonie hraběnky Podstatské z Prusínovic, manželky Otty Amadea Skrbenského z Hříště, která je hlavní postavou pověsti o zjevení ruky.       

                                       img_0002.jpg   

Portrét Antonie baronky Skrbenské z Hříště rozené hraběnky Podstatské z Prusínovic.      Fotografie obrazu pochází z katalogu k výstavě  galerie Skrbenských z Hříště uskutečněné v Šenovském muzeu  v letech 2014 až 2015.                                                                                Obraz je majetkem Národního památkového úřadu.

 Hraběnka je vyobrazena sedící u stolku v křesle na terase. Malíř však, tak jak to bývalo zvykem, portrét doplnit o  atributy, ze kterých je možné odvodit další sdělení o její osobě. Všechny badatele zaujal stříbrný trychtýřek, zlatý talířek a zvonek, který drží v ruce. 

 Zastánci tvrzení o „dobré hraběnce“ odůvodňují její neoblíbenost tím, že byla nedoslýchavou. K naslouchání musela údajně používat naslouchací trychtýř, poddané a lidi se kterými se setkala tak mnohdy prostě neslyšela, což bylo nesprávně vykládáno jako její výraz povýšenosti.  Vyobrazený trychtýř je však malý a hraběnka by si jím při naslouchání mohla nejpravděpodobněji způsobit skutečně hluchotu. Nejedná se o naslouchací trychtýř. Zlatý talířek měl údajně symbolizovat milodary, které dávala lidem a kostelu. Zvonek má být symbolem panského stavu, nebo je atributem sv. Antonína s nímž souvisí její jméno, Antonie.      

 Při detailní prohlídce obrazu je však možno najít další nepovšimnuté symboly a předměty, které o obrazu a hraběnce vypovídají ještě mnohem více: Hraběnka je oděná do šatů, které neodpovídají období rokoka v něž žila. Podobné šaty ženy nosily až v  následujícím období klasicismu, z čehož je patrné, že obraz byl namalován až dodatečně, po úmrtí hraběnky Antonie Podstatské. Šaty hraběnky však ponejvíce připomínají noční košili. Sedí u stolku na němž je postaveno stolní zrcadlo, vedle nějž leží již zmiňovaný trychtýřek a talířek. V pravé ruce drží zvonek na služebnictvo. V levé ruce složený vějíř, který patrně souvisí se zápachem, který cítila při setkání s obyčejnými lidmi. Opomineme li poměrně nepravděpodobnou možnost, že malíř chtěl zobrazit ranní toaletu hraběnky, pak obraz  vypráví příběh: Hraběnka, kterou sužuje nemoc, v zrcadle sleduje jak chřadne, sama sobě připravuje mastičky a léky, které užívá. Což je možné přičíst symbolu vyobrazení trychtýřku a talířku. Nebo si snad sama připravila jed? - Zvonek v její ruce, totiž vše ukončuje.    

                                                                     Milan Pastrňák

 
Poznámky: 
1)   Poláškovi J a J.: Pověsti a legendy z Moravy a Slezska, str.108,109,112 r.v. 2000 „Ohnivá ruka
      v Šenově“.   Šenovská Meluzína,  taktéž:  www.obrazyzkroniky.cz
    „O šenovském pánovi a  Meluzíně“.  „O čertu v šenovském kostele“,  a další knižně nezaznamená    
    pověst „O prstenu barona Skrbenského“       
 2)   Stibor, Jiří: Skrbenští, svob. páni z Hříště a   Šenova  ,Bibliografický slovník Slezska a severní  
       Moravy, sv.  4 , 1995.  str 118 až 125,
3)    Poláškovi J a J.: Pověsti a legendy z Morava a Slezska , r.v.2000, str. 109  Podle pověsti           
      „Ohnivá ruka v Šenově“. V jiných verzích této pověsti je nazývala „Bílá ruka“ apod.
3a)  ZA v Opavě: Králoský úřad Opava (1566) 1742 - 1782. č.p. 1813, č.l. 14, s. 15/27b
 4)   ZA v Opavě: Matrika SO VIII 7-f i. mat. zem.  1749 – 1782 „Farní kronika – Šenov“
 5)  „Farní kronika – Šenov“
 6)   Žáček R.:  Přehled protifeudálního odboje na Frýdecko - Místecku
       Kolektiv historiků: Československé dějiny  v datech,  str.273, 275.
       Dne 6.7.1771 byl vydán Robotní patent pro Slezsko. Vrchnost již nemohla sama stanovit výši
       robotních povinností. 
7)  „Farní kronika – Šenov“ – Zápisy v nichž je uvedeno, že si poddaní stěžují hlavně na chování panských drábů během robotních prací a také na nucení k pití alkoholu.
8) „Farní kronika – Šenov“
9)  Internet: Wikipedie: Genealogie rodu Podstatských z Prusínovic.
10)   Internet: Stručné dějiny farního kostela v Hustopečích nad Bečvou
       Poláškovi J a J.: Pověsti a legendy z Morava a Slezska – II. vydání (Na existenci pověsti mne  
       upozornil Dr.Cichoň)
11)  Stibor, Jiří: Skrbenští, svob. páni z Hříště a   Šenova  ,Bibliografický slovník  Slezska a  severní 
       Moravy, sv.  4 , 1995.  str 118 až 125,
       SOkA  Frýdek  - Místek::  Fond  Farní úřad Šenov. 
      „Farní kronika – Šenov“
       ZA v Opavě:  Matrika Šenov, SO VIII 7-f i. mat. zem.  1749 – 1782
       ZA v Opavě:  Matriky narozrných a zemřelých - Vratimov,
12)  Poláškovi J a J.: Pověsti a legendy z Morava a Slezska , r.v.2000, str. 294,295 Podle pověsti „Jak 
      hraběnka porodila psa“.         
 13) Stibor, Jiří: Skrbenští, svob. páni z Hříště a   Šenova  ,Bibliografický slovník  Slezska a severní 
       Moravy, sv.  4 , 1995.  str. 124.       
 14)  Vašíček A.: Bílá ruka varuje. Spirit 2000, Uvádí, že se v chrámu zjevila „bílá ruka“. Rovněž uvádí,
       že k události došlo při slavnostním vysvěcením kostela v roce 1764. 
       Vzhledem ke známému datu úmrtí hraběnky dne 17.8.1773 se tato datace jeví značně 
       nepravděpodobná. V této verzi je baronka Antonie Skrbenská rozená Podstatská mylně uváděna
       jako manželka Karla Františka Skrbenského z Hříště, důvodem patrně tohoto nesprávného 
       zařazení v genealogii Skrbenských z Hříště bylo patrně  umístěním zápisu o jejím  úmrtí v kostele
       nad jeho basreliéfem.  
15)  SOkA  Frýdek  - Místek::  Fond  Farní úřad Šenov. 
      „Farní kronika – Šenov“
16)  ZA v Opavě:  Matrika, SO VIII 7-f i. mat. zem.  1749 – 1782
       SOkA  Frýdek  - Místek::  Fond  Farní úřad Šenov. 
      „Farní kronika – Šenov“
17) „Farní kronika – Šenov“
18)  Měděná deska s latinským zápisem úmrtí Antonie baronky Skrbenské rozené Podstatské doposud nebyla
       badateli, „záhadalogy“, kladena do souvislosti s pověstí. Její existence nebyla zmiňována. Důvodem
       byla pravděpodobně neznalost místa a historie, neb rozdílný závěr pověsti, jemuž se snažili vyhnout.
19)  Latinský text zapsaný na měděné tabuli byl již v minulosti překládán mnohými  badateli. Překlady
       se však od sebe značně lišily. V roce 1998 byla proto požádána soudní  znalkyně v oboru latinských
       překladů, která rovněž vypracovala překlad odlišný od  všech ostatních. Odvolávajíce se na údajnou
       nečitelnost slov, neb jejich nesprávný latinský zápis, některá slova a pasáže zcela opomněla a překlad
       „zjednodušila“. Ve své studii vycházím z vlastního překladu, za nímž si stojím.
20)  Zmínka o následném převezení těla zemřelé hraběnky do Hustopečí je odvozena ze záznamu  
       uvedeném v rodokmenu Podstatských z Prusínovic (Internet).  Uvedeno jest:  17.9.1773  Šenov /  
       11.11.1773 Hustopeče. První datum je však nesprávný,  neboť je v rozporu se zápisem v matrice 
       zemřelých a také s nápisem na desce.  
21)  SOkA  Frýdek  - Místek::  Fond  Farní úřad Šenov. 
       „Farní kronika – Šenov“
22)  ZA v Opavě:  Matrika, SO VIII 7-f i. mat. zem.  1749 - 1782
       SOkA  Frýdek  - Místek::  Fond  Farní úřad Šenov. 
23) „Farní kronika – Šenov“  Uvedený nedůstojný způsob pohřbívání byl zaveden  z hygienických  
       důvodů po  roce  1780  nařízením císaře Josefa II.
24)  Městské muzeum v Šenově: Archív. Dokumenty z archívu šenovské farnosti: Odborný překlad byl
       proveden v roce 1998 soudní znalkyní v oboru latinských překladů PhDr  Olgou Janků CSc.
       Uvědomuji se, že z hlediska posouzení událostí, které se v Šenově odehrály v souvislosti
       s údajným zjevením ohnivé ruky a úmrtím hraběnky Podstatské, je text zapsaný na měděné desce
       velice významný. Přikládám proto jeho oficiální překlad – Příloha č. 1 
                                                      a také svůj vlastní překlad – Příloha č. 2. 
 
 
 
Příloha č. 1.
 
Oficiální překlad nápisu na měděné desce: 
                                                                             
LEGE LUGEQUE     
…………………… 
VIATOR                                                                                                 
…………
DOMINARUM OPTIMAM                                                            
………………………………
ILUSTRISSIMAN ANTONIAM                                                    
……………………………………. 
COMITTISAMDE PODSTADSKY NATAM                     
rodu komtesa z Podskalských rozená       
BARONESAM DE SKRBENSKY DEPONSATAM       
baronka ze Skrbenských oblíbenou
A CUNCTIS IN VITA AMATAM                              
mnohými za života milovanou  
DIRO MORTIS SPICULO                                                      
tvrdým bodlem smrti
ANNO MDCCLXXII DIE XVII AUGUSTI                          
1773 roku 1773 dne 17.srpna  
PREAMATURE MUNDO DENATAM                               
předčasně ze světa odešlou
HIC QIDEM                                                                                     
ten totiž
PULVERI MANDATAM                                                            
prachu  odevzdanou                             
NEUTIQAM VERO                                                                     
(„nečitelné slovo“) věru
INGRATE OBLIVIONI DATAM       
danou do věčného zapovězení
UTPOTE     
?aby umožnil?
QVE CHARORUM SUA DEFUNCTORUM           
 …………………………………………………..                                      
PER QUOTIDIANUM MISSA SAKRISTUM                             
denním svěcením mše za zemřelé příslušníky své rodiny
BENIFATRIX                                                                                     
dobrodinec
HODIEDUM PERENNAT        
dodnes trvá
DOMINA EX TOTO PIISSIMA                                                  
paní ze všech mizivých (malých)
OPTIME PROSPEXIT                                             
výborně prospívá                                                 
DŮM PAROCHUM LOCI REQIVIRIT         
zatím co faráře v místě vyhledává
UTATTENDAT QVI VIVIT                                                       
aby naslouchal kdo žije
AN INTENTIO PERPETUE                                                           
a pozornost trvale
EXEQUATUR                                                                                                
věnoval
MATER VERE SOLICITA                               
přišla věru panující matka
VENIT     
………..
ANNO MDCCXXXI AD VIRENTEM VITA ATAT
roku 1731 ve věku činorodém   
VIDIT                                                                                                             
…………                                               
TRIUM RELICTORUM AMORIS PIGNORUM INTEGRIATEM
viděla počestnost tří svých drahých pozůstatků lásky
SEMPE                                                                                            
(„nečitelné slovo“)
MARIA ANNA CAROLI ETANTONI                    
Marie Anny, Karla a Antonie
VICIT                                                                                                           
zvítězila
SUIDILECTIOTTONIS LIBERI BARONIS DE SKRBENSKY
svého vynikajícího Ottona svobodného Barona ze Skrbensky
DUKATUSAXO TESCHINENSIS CAPITANEI   
vládce Saskotěšínského
PRA MILIBUS ELLECTI AMONIATEM    
z tisíců vybraní vůdcové pro krásnou krajinu
DUMFESUNA AD BEATAM ETERNUATEM      
zatím co spěchem k blažené věčnosti jednotlivým                           
SIGULIS AMARUM                                                                     
………………                    
DIXIT                                                                             
řekl
VALE                                                                                                                                                               sbohem
SIC SUPERIS CELEBRIS VITIT POST ELNERA VIRTUS
Tak slavným předkům setrvává po pohřbech statečnost.
 
Vysvětlivky:……………….. nepřeloženo
_________________________________________________________________________________
 
Příloha č. 2.
Vlastní překlad nápisu na měděné desce:
 
LEGE LUGEQUE     
podle zákona zákonů  
VIATOR                                                                                                 
přibyvší (pocestný)
DOMINARUM OPTIMAM                                                            
vládnoucí  aristokracie
ILUSTRISSIMAN ANTONIAM                                                    
objasňuje Antonie 
COMITTISAMDE PODSTADSKY NATAM                     
komtesa Podstadská rozená                                  
BARONESAM DE SKRBENSKY DEPONSATAM       
baronka Skrbenská zaslíbená                            
A CUNCTIS IN VITA AMATAM                             
neváhala  ze života milovaný                                      
DIRO MORTIS SPICULO                                                      
ostrou smrtí bodnutá                                                                
ANNO MDCCLXXII DIE XVII AUGUSTI                          
roku 1773 dne 17. srpna                 
PREAMATURE MUNDO DENATAM                               
předčasně očistit od narození   
HIC QIDEM                                                                                      
tento jistě                             
PULVERI MANDATAM                                                            
nečistý úkol (čin, poslání)        
NEUTIQAM VERO                                                                      
nikterak v pravdě                                 
INGRATE OBLIVIONI DATAM       
nevídaný zavržení hodný                                             
UTPOTE     
jak mohla                                                                                           
QVE CHARORUM SUA DEFUNCTORUM           
 a vykoupení své spatřovat zesnulá                                          
PER QUOTIDIANUM MISSA SAKRISTUM                             
skrze každodenní mši obětní                                                   
BENIFATRIX                                                                                    
dobročinnou                                                                                           
HODIEDUM PERENNAT        
denně každým rokem                                                                             
DOMINA EX TOTO PIISSIMA                                                  
paní ze všech mizivých (malých)
OPTIME PROSPEXIT                                              
nejlepší vyhlídla                                           
DŮM PAROCHUM LOCI REQIVIRIT         
zatím co hostitel místa ubírá                                 
UTATTENDAT QVI VIVIT                                                       
potřebný pro život                                                                
AN INTENTIO PERPETUE                                                           
proti péči neustálé                                                                         
EXEQUATUR                                                                                                
ve čtyřiceti                                                                                                   
MATER VERE SOLICITA                                
matka v pravdě zářivá (skvělá)                                       
VENIT     
přišla
ANNO MDCCXXXI AD VIRENTEM VITA ATAT
l.p. 1731 do rozkvetlého života ale s temnými             
VIDIT                                                                                                              
vyhlídky                                              
TRIUM RELICTORUM AMORIS PIGNORUM INTEGRIATEM
tři pozůstatky lásky zůstavila neposkvrněné                                                           
SEMPE                                                                                            
na vždy                                                                                         
MARIA ANNA CAROLI ETANTONI                     
Marie Anna Karel a Antonín                                         
VICIT                                                                                                           
žijí                                                                                                                
SUIDILECTIOTTONIS LIBERI BARONIS DE SKRBENSKY
svého oblíbeného Ottona svobodného barona Skrbenského
DUKATUSAXO TESCHINENSIS CAPITANEI   
knížectví Těšínského hejtmana                                             
PRA MILIBUS ELLECTI AMONIATEM    
kdysi nesčíslněkrát vyhlášený láskyplný
DUMFESUNA AD BEATAM ETERNUATEM
zatímco spěchá k blaženě věčnosti                                                           
SIGULIS AMARUM                                                                     
jednotlivě (každému) hořký                      
DIXIT                                                                             
řekla                                                                                                                  
VALE                                                                                                      
sbohem                                                                                               
 
SIC SUPERIS CELEBRIS VITIT POST ELNERA VIRTUS
Tak povýšený oslavovaný život následně změní charakter

 

 

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář