Osvobození kraje mezi řekami Lucinou a Ostravicí, 

včetně Václavovic a sousedních obcí v souvislostech událostí dubna a počátku května 1945.

 O osvobození našeho kraje v roce 1945 již bylo napsáno poměrně mnoho různých odborných pojednání a historických studií. O událostech konce II. světové války odehrávajících se v našem kraji bylo také učiněno množství záznamů v kronikách místních obcí, popisujících autenticky a pravdivě jejich osvobození. V Hrabyni nedaleko Ostravy ční monumentální památník Ostravské operace. Připomíná největší vojenské střetnutí II. světové války, ke kterému došlo na území České republiky. Právem je nutno vzdát čest těm, kteří položili životy za osvobození naší republiky, města Ostravy a také našeho kraje mezi řekami Lucinou a Ostravicí.    

 Rozkaz k započetí útoku na Ostravu byl velením Rudé armády vydán již 23. února 1945. Dne 10. března 1945 byla operace zahájena. Vedena byla z polského území uskupeními 4. ukrajinského frontu, která byla za tímto účelem odkloněna od hlavního úderu Rudé armády směřujícího na Berlín. Jednotky vyčleněné k osvobození Ostravy čítaly cca 265 tisíc vojáků, 3 tisíce děl, 300 tanků a 435 letadel. Doplněny byly o 1. Československou tankovou brigádou a 1. Československou smíšenou leteckou divizi.. Proti nim stálo 150 tisíc německých vojáků, 100 tanků,  asi 1500 děl a minometů a 120 letadel. Prvořadým cílem Rudé armády byla Ostrava. Po jejím osvobození měly jednotky dále postupovat směrem na jih na střední Moravu a tam se setkat s se sovětskými armádami postupující z jihu Evropy směrem na Brno a také 1. Československým armádním sborem, který bojoval na Slovensku. Následně jediným velikým úderem osvobodit střední Čechy a Prahu.

 Ve Slezsku u městečka Strumien se však 4. ukrajinské armádě postavily do cesty silně vyzbrojené tankové sbory 1. tankové německé armády. Němci využili terénu a v tomto prostoru se opevnili.  Postup Rudé armády se zastavil. V dobývání německých obranných pozic zde byli ruští vojáci neúspěšní. Dne 7. dubna 1945 byl proto velitel 4. ukrajinské armády generál I.V.Petrov Stalinem odvolán. Nahradil jej generál Andrej Ivanovič Jeremenko. Nový velitel se rozhodl pro nové, překvapivé řešení - obejít německé obranné linie u Srumieně a zaútočit na ostravskou průmyslovou aglomeraci od severozápadu západu.

Mapa Ostravské operace  (Detail mapy zveřejněné na internetu)

 V této souvislosti je nutno vzpomenout jednu velice závažnou a z dnešního pohledu také dobrodružnou událost, která se odehrála před započetím útoku Rudé armády na Ostravu. Postaral se o ní domácí odboj a ruské zpravodajské služby. Ruské agentce, M. M. Bobyrevové, krycím jménem Tamara, která působila v Ostravě a při opatřování informací údajně užívala „ženské“ zbraně, se dařilo na ostravském gestapu získávat informace o připravovaných akcích, ale také o přípravě německé obrany města Ostravy. Pomocí spolupracovníka Aloise Vařejky byly získané zprávy předávány odbojovým skupinám a také partyzánům působících v Beskydech. V případě tak závažné zprávy, jakou byly plány obrany Ostravy, o níž mělo ruské velení veliký zájem, bylo rozhodnuto o předání konkrétních materiálů přímo Sovětské armádě. Vytvořeny byly jejich kopie a nezávisle na sobě byly doručeny Rudé armádě. Jedna byla odbojovou organizací poslána v zapečetěné láhvi po vodě, po řece Odře, s tím, že by se měla dostat do rukou ruským vojákům, kteří v této době v Polsku u řeky operovali. Druhá kopie byla předána partyzánům v Beskydech. Zašitou do kabátů ji přes linii fronty přenesla tříčlenná skupina partyzánů. Zpráva byla doručena. Dle autentického svědectví jednoho z účastníků, Karla Karase, byla předána přímo maršálu Koněvovi. Následně byli partyzáni sovětským letadlem a pomocí padáků shozeni zpět v Beskydech. 

 Doručení plánů o opevnění Ostravy mohlo být důvodem k uvedenému rozhodnutí o změně útoku na Ostravu. Upuštění od dobývání pozic německé armády u Strumienie a obchvatu ostravské aglomerace s útokem na Ostravu ze severozápadu. Hlavní úder byl zahájen dne 15.4.1945 více než hodinovou dělostřeleckou přípravou. Veden byl od vesnic Rohov a Krzyzanowice do prostoru mezi městy Opavou a Ostravou, směrem na Kravaře a dále na Štítinu a Hrabyni, odtamtud  mělo býti postupováno na Moravskou Ostravu. Ruská vojska však v tomto prostoru narazila na silně opevněného nepřítele. Německá armáda využila k obraně v těchto místech se nacházející obranný systém opevnění zbudovaný Československou armádou v pohraničí před jeho záborem Německem v roce 1938. Z pohledu některých současných vojenských znalců a historiků, od zbraňových systémů odstrojené pevnůstky údajně nepředstavovaly pro Rudou armádu podstatný problém. Zvážíme li však jak dlouhou dobu opevnění dobývala, byly železobetonové pevnůstky patrně velice dobře začleněny do celkové obrany německé armády. Generál Jeremenko, po ukončení této úspěšné vojenské operace sdělil, že s tak dobře opevněnou obrannou linií se během celé války nesetkal.

 V této souvislosti se jeví zajímavé, že útok na Ostravu byl veden směrem v němž se nepřítel již předem připravil k obraně. V místech kde němečtí vojáci mohli navíc využít předválečného opevnění Československé armády. Velení Ruských vojsk však bylo, díky získanému plánu obrany města Ostravy, před započetím operace o obraně města Ostravy informováno. Přesto byly předané informace vyhodnoceny tím způsobem, že útok na Ostravu byl uskutečněn v místech kde byla německá armáda silně opevněna. Nabízí se proto úvaha, zda se nemohlo jednat o „hru“ německých zpravodajských služeb. Získání informací o obraně města na ostravském gestapu, které obvykle řešilo jiné záležitosti, se jeví přinejmenším jako ne příliš pravděpodobné.  Spolupracovník špiónky Tamary, Alois Vařejka, byl předválečným příslušníkem Československé státní bezpečnosti. Do jeho resortu spadala rovněž ochrana utajovaných skutečností souvisejících s tehdy budovaným armádním opevněním v pohraničí. Vařejka byl téměř po celou dobu okupace vězněn. Teprve na podzim roku 1944 byl Němci z vězení propuštěn a ihned se zapojil do odbojového hnutí. Osudy Aloise Vařejky jsou zajímavé, v mnoha směrech konfrontační s dalšími odbojovými skupinami působícími za války na Ostravsku. Po válce byl československou státní mocí střídavě vězněn a vyznamenáván. Alois Vařejka byl opravdu velice kontroverzní osoba. 

 Rudé armádě mohly být  předány nepravé plány obrany města Ostravy zavádějící její útok do míst kde se na něj Německá armáda předem připravila. Je však možné připustit, že ruské výzvědné služby a místní odbojáři byli obelstěni, "podstrčeny" jim byly falešné materiály, které zmátly ruské armádní velení a zavedly Rudou armádu tam kam Němci potřebovali. Skutečně, místo toho aby se Rudá armáda snažila hlavní silou prorazit německou obranu u Strumienie a pokračovala dále již málo bráněným prostorem od východu k Ostravě od tohoto plánu upustila. 4. ukrajinská armáda překročila řeku Odru jižně od Tworkova, obešla Ostravu stokilometrovým obloukem, aby před ní opět narazila na dobře zformovanou německou obranu. 

 K průlomu německé obranné linie mezi Opavou a Ostravou došlo po úporných bojích a velkých ztrátách až mezi 20. až 23. dubnem 1945. Dne 22. dubna byla osvobozena Opava. Díky obchvatnému manévru se podařilo ruské armádě, společně s tanky 1. československé brigády proniknout dne 26. dubna ve směru na Háj ve Slezsku k Velké Polomi a Klimkovicím. Dne 29. dubna jižně od obce Svinova, v místě zvaném Korýtko, překročily jednotky osvoboditelů řeku Odru a dne 30.4.1945 vstoupily do města Ostravy. Téhož dne, 30. dubna 1945, byla Ostrava zcela osvobozena. Milošem Sýkorou zachráněný most přes Ostravici umožnil osvobození Slezské Ostravy a následujícího dne obce Radvanice. 

 V posledních dnech dubna 1945 obyvatelé obcí nedaleko Ostravy, z Václavovic, Šenova, Vratimova, mohli z vyvýšených míst sledovat letecké souboje nad Ostravou a slyšet výbuchy bomb a blížící se střelbu. Německá armáda se podobně jako před tím v Bartovicích a Šenově počala připravovat k obraně. Do Šenova a Václavovic byla přivezena děla a rozmístěna mezi staveními. Některá z děl několikrát vystřelila směrem na Vratimov. Následně byla děla ze svých pozic odtažena. Místní muži, pod dohledem německých vojáků, museli kopat zákopy a stavět protitankové zátarasy. Za účelem rychlého zbudování opevnění byl do Václavovic přisunut oddíl ruských a ukrajinských zajatců. Ubytováni byli ve škole. S blížící se frontou však jejich strážci utekli a ponechali je osudu. Zajatci se ukryli v některých staveních ve vsi a vyčkali příchodu Rudé armády.

 V prvních májových dnech se fronta již zřetelně přibližovala. Po hlavní silnici vedoucí přes Václavovice směrem k Frýdku proudily dlouhé kolony vojenské techniky. Nákladní auta často za sebou táhla další vozidla, kterým se nedostávalo pohonných hmot. Někteří ze zdejších sedláků museli německé armádě pro přepravu poskytnout koňské povozy. Německé vojáky a materiál mnohdy vezli až k Frenštátu. Nakonec byli rádi, že se ve zdraví vrátili, třeba i bez koní, které jim Němci zabavili.

 Z důvodu poznání dalšího postupu Sovětské armády je nutno více přiblížit data, ve kterých byly jednotlivé obce našeho kraje osvobozovány:

 V hlavním směru postupu Rudé armády od již dobyté Ostravy na Frýdek Místek, byla 1.5. 1945 osvobozená vesnice Hrabová. Ruská vojska pokračovala po levém břehu řeky Ostravice. Postoupila k Paskovu v němž se německá armáda silně bránila, neboť v paskovském zámku měla své velení. Paskov byl dobyt sovětskou armádou až po tuhých bojích, do nějž se zapojilo i ruské letectvo, teprve dne 3.5.1945.

 Dne 1.5.1945 byl osvobozen také Vratimov. Rudá armáda do něj vstoupila dvěma směry. Od Hrabové, přes řeku Ostravici. V druhém směru od Kunčic přijely ruské tanky. Při vstupu do Vratimova, u hřbitova, byl sveden krátký boj po němž se  Němci stáhli k Řepištím. Na různých místech se při ústupu bezvýsledně bránili střelbou. Někteří němečtí vojáci ustoupili směrem na Horních Datyně. Vesnice Horní Datyně byla osvobozena dne 3. května 1945.

 Dne 1.5.1945 bylo také započato s osvobozováním Bartovic. Oddíly německého vojska se v rámci taktiky ústupu na mnohých místech ojediněle bránily.

 Dne 2. května 1945 ruské jednotky prošly přes Bartovice. V sousedním Šenově však narazily na připravenou obranu německé armády. Němci se zakopali na úbočí šenovského kopce, nad údolím potoka Křivce. Obranná linie německé armády se táhla od lesa Bartovjaku, přes část obce zvanou Na pískách, až na Vraclav. Němečtí vojáci pěchotními zbraněmi, granáty a minometnou palbou bránili postupu rudé armády směrem ke křižovatce cest v Šenově, po níž ustupovaly německé jednotky od Petřvaldu, Suché a Šumbarku a pokračovaly dále směrem na Frýdek. Ruští vojáci, kteří již z Bartovic začali ostřelovat německé pozice z polních děl, nemohli jejich obranu prorazit. Museli vyčkat až příjezdu tanků, které vjely přímo do obranné linie a dále ostřelovali německé vojáky, kteří se stáhli do husté zástavby rodinných domků v Šenově. Ukrývajíce se v domech a za nimi bránili dalšímu postupu Rudé armády. Střelbou bylo v Šenově poškozeno 240 domků, 16 budov vyhořelo. Došlo také k několika nešťastným tragickým úmrtím šenovských občanů, kteří nevyčkali přechodu bojů a většinou z nedočkavosti a ze zvědavosti opustili své úkryty ve sklepích, vyšli ven a byli zasaženi palbou. V jedné z věží šenovského kostela Němci umístili kulometné hnízdo. Ostřelování vedené z věže kostela bylo ukončeno přesnou ranou ruského kanónu. Hořící věž kostela se naštěstí místním dobrovolníkům podařilo uhasit. Nastalou nocí byl postup Rudé armády přerušen a ruští vojáci si v osvobozené části Šenova dopřávali odpočinku. Někteří se stali hosty v domácnostech místních obyvatel, kteří je hostili jídlem a také podomácku vypálenou kořalkou. Lidé si však také všimli jejich velikého zájmu o techniku, hodinky, kola a motocykly a proto je raději ukryli.

Zničený tank v Šenově.Foto: Archív Šenovského muzea.

 Němečtí vojáci se pod rouškou tmy stáhli za řeku Lucinu do místních částí obce Skrbeň a na Šimšku, kam již den před tím přemístili rovněž děla. Na Skrbni využili náspu železniční tratě jako obranného valu. Kontrolovali tak průchod přes řeku a šenovské louky. Ruský tank, který se vydal po silnici na směrem na Frýdek byl po průjezdu mostu přes řeku Lucinu zasažen a začal hořet. Jeho osádka a oddíl sovětských vojáků, kteří šli za tankem padli. Šenovské louky a řeka Lucina, po silných deštích značně rozvodněná, přestavovaly pro postup sovětské armády velikou překážku. Německým vojákům však počala docházet munice a nezbylo jim nežli své pozice opustit. V noci opět ustoupit směrem k Václavovicím a dále k Frýdku. Dne 3. května byl Šenov osvobozen celý. Během bojů v Šenově zahynulo 15 ruských vojáků a 26 vojáků německých, všichni byli nejprve pohřbeni v místě, až následně převezeni na hromadné hřbitovy svých armád. Během II. světové války zahynulo 32 šenovských občanů, z toho 16 při vlastním osvobozování Šenova. Způsobené škody v Šenově byly odhadovány na 11,5 miliónů korun, nepočítaje Němci do povětří vyhozený most přes řeku Lucinu na silnici do Horních Datyň a Dolních Bartovic. 

Do povětří vyhozený most v Šenově  a provizorně zbudována lávka přes řeku Lucinu

. Foto: Archív Šenovského muzea.

 Po ukončení úporných bojů v Šenově byly dne 4. května 1945 osvobozeny Václavovice a sousední Dolní Datyně. K jejich osvobození došlo naštěstí bez boje. Nejkritičtější a pro obyvatelstvo nejobávanější, byla noc z 3.5. na 4.5. 1945 během níž němečtí vojáci ustupovali od Šenova přes Václavovice k Sedlištím. Němci při ústupu zapálili obytné budovy ve václavovickém dvoře, které jako veliké pochodně ozařovaly jejich potupný odchod. Ráno již václavovičtí občané s neskrývanou radostí upřímně vítali sovětské vojáky.

Dvě fotografie ruských vojáků ve Václavovicích na „Čepaníku“. Foto František Škapa

 Zajímavostí jistě je, že zatím co ruská bojová technika, tanky, samohybná děla či terénní vozidla velitelů byla na vysoké technické úrovni, ostatní přesun vojáků byl zajišťován převážně povozy taženými koňmi. Rovněž i s touto armádou museli někteří místní sedláci s koňmi. V prvních dnech po osvobození Šenova a Václavovic se na šenovských loukách páslo a odpočívalo mnoho ruských vojenských koní.

 Z Václavovic pokračovali Rudoarmějci dále, nutno připomenout, že bez větších bojových střetů, ke Kaňovicím, Sedlištím a k Frýdku. Před nimi kvapně ustupovali vojáci německé armády. Německé jednotky systematicky ustupovaly směrem na město Frýdek. Avšak již 2. května do Frýdku rychlým postupem od Vratimiva a Řěpišť vstoupila Rudá armáda. O město Frýdek Místek se bojovalo až do 4.5.1945. U Frýdeckého lesa německé oddíly postupující od Sedlišť dokonce přešly do protiútoku proti ruským jednotkám ve Frýdku a Lískovci. Jejich zoufalý útok však byl neúspěšný. Nervozita mezi německými vojáky byla veliká. Nelítostně se vypořádávali s jakýmkoli náznakem odporu místního obyvatelstva. Zabili několik odbojářů, v Sedlištích a Pazderné.  Dne 2.5. 1945 v Sedlištích zastřeli řídícího učitele místní školy, Karla Janoška, který před německými vojáky veřejně zapochyboval o jejich dalších bojových úspěších a doporučil jim aby se vzdali.

 Ze Sedlišť německá vojska odtáhla směrem na vesnice Bruzovice a Pazdernou. Po obsazení Frýdku to byl jediný směr úniku - přes Pazdernou nebo Panské nové dvory na sousední Dobrou a další vesnice Vyšní Lhoty, Skalici, Raškovice, Bašku. Tímto způsobem bylo možné Frýdek Místek obejít a dále přes Palkovice postupovat směrem na Frenštát či k městu Příboru, avšak pouze do 5.5.1945 kdy do těchto vsí, po celkovém dobytí Frýdku – Místku, rovněž vstoupila Rudá armáda.

 V popisech osvobozovacích bojů našeho kraje jsou velice málo jsou připomínány vedlejší směry postupu Rudé armády, při osvobozování našeho kraje však sehrály významnou úlohu.

 Dne 1.5.1945 v původním plánovaném hlavním směru postupu Rudé armády započaté ofenzívy na Ostravu a Moravu, od již překonané německé obrany u Strumienie a Wodzislavi, bylo osvobozeno město Bohumín, vesnice Dětmarovice a Rychavald.  3.5.1945 byly osvobozeny Dolní a Horní Suchá, vojska pokračovala na Šumbark a Dolní a Horní Bludovice. Dne 4. 5.1945 ještě v nočních hodinách vstoupili vojáci Rudé armády také do Bruzovic.

 V dalším směru od Strumienie pokračovala Rudá armáda na Fryštát, Karvinou a Těšín, které osvobodila 3. 5. 1945. Téhož dne 3. 5. 1945 byl osvobozen také Třinec, avšak ruskými jednotkami, které přišly ze cela z jiného směru, z předválečného polského území, starými cestami vedoucími přes beskydská sedla. Před tím již  2. 5. 1945 okolo 14. hodiny osvobodila Rudá armáda vesnici Bystřici nad Olší. Oba tyto „vedlejší“ proudy pokračovaly směrem na město Frýdek. Dne 3.5.1945 byly 31. střeleckou divizí podplukovníka Tětěnka osvobozeny vesnice Horní a Dolní Těrlicko. Následujícího dne 4.5.1945 byla sovětskou armádou postupující od Tošanovic osvobozena vesnice Dobratice.

 Tak se stalo, že se jednotky německé armády po ústupu od Šenova ocitly v jakémsi kotli, neúplném obklíčení. Do prvních květnových dnů 1945 jim zůstávala pouze jediná úniková cesta na Moravu směrem na Příbor, přes most na řece Ostravici ve Sviadnově. Možnost ústupu touto cestou jim však zůstávala pouze do 2. 5. 1945, kdy do Frýdku Místku vstoupila Rudá armáda. Pro německé vojáky, kteří se ještě ve dnech 3.5 a 4.5. 1945 nacházeli v prostoru mezi Vratimovem, Frýdkem, Bruzovicemi a Šenovem ústup na Moravu tímto směrem již nebyl možný. Zbývala jim jediná cesta, přes Dobrou a okolo Frýdku, avšak rovněž časově omezená, pouze do 4. 5. 1945, kdy do Bruzovic vstoupily jednotky Rudé armády.

 Německým jednotkám se nedostávalo střeliva. V Šenově, v lese „Babčok“, údajně sovětští vojáci zajali několik desítek německých vojáků, kteří se zde ukrývali a nemohli klást odpor jelikož byli zcela bez munice. Situace pro německé vojáky byla zcela deprimující. Mnoho z těch, kteří tvořili německé jednotky operující v tomto kraji, bylo původem ze Sudet, nebo z Německem okupovaného Opavského a Těšínského Slezska, byli znalí zdejšího prostředí. Naskytla li se příležitost tak dezertovali. Zahazovali zbraně, převlékali se do nalezených, neb jiným způsobem získaných civilních oděvů a snažili se zmizet v lesích a přečkat průchod fronty. Ve většině případů však byli sovětskými vojáky zadrženi a přiřazeni k ostatním zajatým německým vojákům. Čekala je obnova ruských a ukrajinských měst, které při svém tažení na východ zničili a zajatecké tábory na Sibiři, jichž se tak velice obávali.

 Ostravská operace, do jejíž poslední fáze je možné také začlenit osvobozování obcí v okolí Ostravy, na Karvinsku, Těšínsku a na Frýdecku, která byla započata již 10.března 1945 na území Polska a trvala až do 5. května 1945. V těchto bojích bylo zabito, zraněno, nebo pohřešováno asi 100 tisíc německých vojáků. Na straně Rudé armády byly ztráty ještě větší. Padlo asi 24 tisíc rudoarmějců a více než 88 tisíc jich bylo raněno. Jestliže je možné obě strany hodnotit, pak německá armáda byla lépe vycvičená a více disciplinovaná. Ruští vojáci však bojovali s velikým zápalem a větší razancí. S odstupem času se jeví, že Rudá armáda rovněž měla schopnější velení, hlavně na jeho vyšším stupni.  

 Československá republika, byla celkově osvobozena až po ukončení 2. světové války, po 8. květnu 1945.  Na některých místech v Čechách vojáci Schörnerovy armády fanaticky bojovali až do 14. května 1945. Největší podíl na osvobození naší vlasti nesla Rudá armáda v jejímž bloku působila 1. Československá zahraniční armáda vedená generály Karlem Klapálkem a Ludvíkem Svobodou. Jihozápad Čech, včetně Plzně, byl osvobozen Americkou armádou. Při výčtu osvoboditelů nutno připomenout příslušníky dalších národností Belgičany, Rumuny, Poláky, kteří byli součástí těchto armádních uskupení. Společně s nimi na západní frontě bojovali českoslovenští vojáci a hlavně letci, kteří hrdinně bojovali proti nacizmu již v bojích v Africe, ve Francii, při obraně Velké Británie a opět u Dunkerque ve Francii. Velikou měrou tak přispěli k porážce nacizmu a osvobození naší vlasti.

Druhá světová válka byla nejstrašnější válkou v historii lidstva. Na mnohá desetiletí ovlivnila veškeré politické události v Evropě a na celém světě, její dozvuky jsou patrné dodnes. 

 Pro ujasnění: V tomto článku připomínám, z pohledu místního rodáka, pouze události dnů měsíců dubna a května 1945 v nichž byla osvobozena Ostrava a tento kraj mezi řekami Ostravicí a Lucinou. Hrdinství a odboj zdejších lidí proti nacistické okupaci jistě připomenu v některé další práci.

 Čest památce všech, kteří položili životy za naší svobodu !

Milan Pastrňák 

Prameny pro sepsání článku:

-   Vzpomínky pamětníků.

      -    Vyprávění znalců historie II.světové války a místního protifašistického odboje

• Kroniky zmiňovaných obcí
• Jiřík K.: Osvobození Ostravy
• Vávrovský E.: Svoboda šla Ostravskem
• Tvrdý L.: 700 let Šenova
• Ivanov M.: Akce Tetřev
• Štěpán V.: Alois Vařejka a jeho doba