Obrazy z kroniky

Zbojníci a rebelové. – II.

 Nepokoje a rebelie podaných ve Václavovicích a na Šenovském panství v první polovině 19. století – zrušení poddanství.  

V roce 1789 vypukla Francouzská revoluce. Události odehrávající se ve vzdálené Francii však předznamenaly, v době Napoleonských válek rovněž přímo ovlivnily, historický vývoj v tehdejším Rakouském císařství.

 Z hlediska prostých poddaných však nejvýznamnější událostí uplynulého, 18. století, bylo zrušení nevolnictví. Na venkově, na němž žila většina tehdejšího obyvatelstva, však stále přetrvávaly feudální vztahy. Zemědělci museli bezplatně vykonávat práce, které jim vrchnost uložila - robotu. Postavení poddaných se v kontextu nových světových událostí jevilo stále více tragičtější.  

 V kraji na pomezí Moravy, Těšínska, Uher a Polska však přetrvávala ona krajní forma odporu poddaných proti tehdejším pořádkům – zbojnictví. Snad také proto, že skýtala „pohodlnější“ obživu, nežli řádná práce, působilo zde několik loupežnických band. Nejznámějšími byli „Marklovští“, loupežníci působící v okolí Marklovic na Těšínsku. Zbojnickou družinou s rozsáhlým působením na pomezí Slezska a Polska byla banda zbojníka „Pročpaka“. Loupeživé skupiny představovaly pro přepravu zboží tímto krajem a zdejší obchodníky permanentní nebezpečí. Státní správa však nedokázala těmto činům úspěšně čelit. Za dopadení zbojníků byly vypisovány odměny, avšak ani toto opatření nemělo valného účinku. Zbojníci se však již neskrývali pouze v horách, tajili svou identitu, žili a hospodařili na svých gruntech ve vesnicích. Naskytla li se jim však příležitost k provedení lupu dali si vědět, sešli se a uskutečnili přepad.

 Vědělo se, že jedna z loupeživých skupin se rekrutuje z místních obyvatel Šenovského a Frýdeckého panství. Na dopadení zbojníků byla vypsána odměna. Vidina odměny zlákala václavovického hostinského Jana Jaroše, který jedné lednové noci roku 1794 držel se zdejším chalupníkem Ignácem Malotou hlídku. Malota hlídal na cestě pod panským dvorem a Jaroš za dvorem na cestě vedoucí do sousedních Kaňovic. Okolo půlnoci uviděl ze dvora vyjet koňský povoz, který se značným kvapem hnal směrem ke Kaňovicím. Jaroš se jej snažil zastavit, což se mu však nepodařilo. Navíc mu bylo vozkou vyhrožováno smrtí. Jaroš však vozku poznal, byl jím Jura Bartek z Kaňovic.  Malota  s Jarošem ihned spěchali za fojtem, Andreasem Slywou, (Ondřejem Slívou), kterému událost nahlásili. Ve dvoře byla učiněna prohlídka. V ovčíně u ovčáka Duchoně byly nalezeny věci prokazatelně pocházející z lupu. Událost zápisem potvrdili fojt Andreas Slywa, burmistr Jan Blažek a přísežný Jaroš Mokroš v listině ze dne 8. ledna 1794, kterou žádal Jan Jaroš o vydání odměny. Brzy na to byli zbojníci Václav Jaterka a ovčák Duchoň z Václavovic, Tomáš Slíva alias Juřana z Podvihova ze Šenova, Jiří Bartek vulgo Škovranek z Kaňovic a Josef Gallač (patrně Kallocz) z Datyň zatčeni. Zbojníci „Jaterkovi“ působili v naší oblasti, měli však také styky s velkými loupeživými bandami, které působily v Pruském Slezsku a na Hlučínsku, rovněž s bandou proslulého polského zbojníka Jury Pročpaka z Kamesznice. Dne 7. července 1794 byli zbojníci odsouzeni k těžkému žaláři: Jaterka na 14 let, Bartek, Duchoň a Slíva na 12 let, Galač (pravděpodobně Kaloč) na 1 rok. Hostinský Jan Jaroš se listem adresovaným krajskému hejtmanu ze dne 27.10.1795 opětovně domáhal odměny. Odpovězeno mu bylo, že zbojníky nechytil, ale pouze na ně upozornil. Odměny se nedočkal. Naopak mu bylo v místě bydliště příbuznými chycených zbojníků vyhrožováno odplatou. Hostinec proto raději prodal a z Václavovic se odstěhoval. ²⁵

Osmnácté století však pokračovalo dalšími válkami. V roce 1799 prošla Těšínskem šedesátitisícová ruská armáda.  Další průtahy armád, ať již cizích, nebo císařských, pokračovaly začátkem 19. století, v době Napoleonských válek. Vojevůdci, Suvorov dne 8.2.1800 a následně Kutuzov 27.-28.9. 1805 přenocovali ve Frýdku v hostinci, v současnosti nazvaného  „U křivého psa“.²⁶ Před napoleonskými vojsky do Těšína uchýlila také rakouská císařovna, cestou se krátký čas zdržela ve Frýdku. Naším krajem a samotnými Václavovicemi opět procházeli vojáci, kteří vždy představovali veliké nebezpečí pro místní obyvatelstvo. V roce 1805 prošla také Václavovicemi ruská vojska cestou ke Slavkovu. Kamnářský mistr, Jan Míček u cesty, kterou vojáci šli nechal postavit kříž a následně kapličku zasvěcenou Janu Nepomuckému, jako poděkování Bohu, že ves byla ušetřena. 

 Cizí vojska však mezi obyvatelstvo zanesla nakažlivé, často doposud zcela neznámé nemoci. Ve výkazu zámecké kanceláře ze dne 14.2.1805  se uvádí, že na lůžko bylo upoutáno v Šenově 49, ve Václavovicích 8, v Datyních 4 a v Bartovicích 10 osob. ²⁷ 

  V těchto pohnutých časech procházel také ruský car Alexandr se svou armádou  tímto krajem o Vánocích 24. 12 1818 se zastavil v kostele v nedaleké Dobré a obdaroval jej zlatým rublem. ²⁸

  Neustále probíhající války s sebou přinesly také zvýšení daní. Zavedena byla rovněž daň zvaná „hold“. Rolníky vypěstované obilí bylo odváděno přímo do vojenských skladů. Například z Bruzovic bylo dodáváno do pevnosti v Olomouci. ²⁹ Zavedeny však byly nové způsoby zemědělského hospodaření. Upuštěno bylo od trojpolního, úhorového, využívaní polností a ve větší míře bylo prováděno hnojení polí. Začaly být pěstovány rovněž nové, doposud neznámé plodiny, například vojtěška. Hlavně se však v tomto období rozšířilo pěstování brambor, které se krátký čas staly jednou z nejvýznamnější poživatinou.

 Zajímavé události se ve Václavovicích odehrávaly ve 20 - tých letech 19. století, z této doby pochází nejvíce dochovaných dřevěných staveb v obci.

Chalupa č.p. 18 ve Václavovicích v místní části Kopťovo vystavěná v roce 1828.      Foto: M. Pastrňák v r. 2014

Václavovice zažívaly období, kdy se do nich přistěhovalo poměrně mnoho nových obyvatel. Přibylo hlavně malých domkařů. Z počtu 64 domů ve Václavovicích v roce 1771 se na počátku 19. století rozrostly na cca 104 domů. Založena byla nová část obce nazvaná Kozlovec ³⁰ a pravděpodobně více osídlená část obce zvaná  „Kopťovo“.               Usedlosti byly zakresleny do mapy Stabilního katastru sestavené v r. 1836. V mapě již byly zapsány rovněž čísla parcel, stala základem pro veškeré další mapování a vznik katastrálních map, které jsou užívány i v současnosti.

 Díky statistikám uskutečněným ve čtyřicátých letech 19. století je možné získat určitou představu o obcích tehdejšího Šenovského panství: 

 Obyvatelstvo však i po ukončení Napoleonských válek značně strádalo. K válečným útrapám se přidaly přírodní katastrofy. Třicátá léta 19. století započala velikou neúrodou. Množství dešťů způsobilo hnilobu brambor, které byly již tehdy značně rozšířeny.  Anomálie počasí zničily úrodu obilí, k nim se přidal dobytčí mor.  V kraji se rozšířila cholera. Jak vyplývá ze zápisu zámecké kanceláře od 9.8.1831 až do 26.10. tohoto roku onemocnělo na šenovském panství 49 osob na úplavici, při čemž 15 z nich zemřelo. ³²

Na jaře roku 1836, 8. až 11. dubna udeřily velice silné mrazy. Pomrzly kvetoucí stromy a zcela bylo zničeno již zaseté obilí.³³  

Dřevěná zvonička ve Václavovicích u č.  34  Foto. M. Pastrňák v r. 2014   

V záznamech vedených u zvoničky ve Václavovicích, je uvedeno, že mezi lety 1835 až 1842 byl zvoněn umíráček celkem 145 lidem z vesnice. Ve Václavovicích se traduje, že jeden zdejší chalupník v době hladu, prodal svou chalupu za bečku kysaného zelí, které zajistilo jeho rodině přežití. Hladová léta se opakovala po celá  čtyřicátá  léta 19. století a byla  doprovázená velkou drahotou.                           

 Situace poddaných byla kritická v celém Rakouském císařství. Poddaní se bouřili v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Zachovávaní od středověku přetrvávajícího poddanského stavu lidu na vesnicích povinného robotou bylo již zcela neúnosné. Patrně z důvodu uklidnění situace po proběhnuvších rebeliích v Rakouském císařství byl dne 18.12. 1846, vydán Dvorský dekret o možnosti vyvázání se  z robotních povinností za náhradu, po dohodě s vrchností.³⁴ Reálná dohoda s vrchností však nebyla možná, neboť náhrada za robotu byla stanovena nepřiměřeně vysoká, tak aby ji poddaní nebyli schopni zaplatit.

 Počátkem měsíce března roku 1847 začaly nepokoje poddaných ve Václavovicích. Okamžitě se přenesly do dalších vesnic na šenovském panství, Šenova, Horních a Dolních Datyň a Bartovic. Nejvýznamnějším důvodem, který vedl k vypuknutí vzpoury byly vrchností stanovené vysoké částky za výkup z roboty, na které neměl prostředky prakticky nikdo z těch, kteří se chtěli vykoupit. Poddaní odmítali robotovat a uchýlili se do lesů. V Šenově se zmocnili klíčů od obecní pokladny a obecního razítka uloženého u místního soudce. K ukončení rebelie nabádal poddané šenovský farář, když to nepomohlo, bylo povoláno vojsko.  Dne 18. března přijel do Šenova krajský hejtman Gläser z Těšína doprovázený dvěma kompaniemi vojska. Vojákům se podařilo chytit dva poddané ze Šenova a pro výstrahu jim veřejně vyplatit 14 ran holí. Podobně se zachovali také v ostatních obcích, Václavovicích, Horních Datyních a Bartovicích. Zatčen byl také vedoucí vzpoury, jistý sedlák Neubauer ze Šenova. Dne 26. března byl již na panství obnoven klid. ³⁵

 K postavě sedláka Neubauera ze Šenova: V dostupných seznamech šenovských sedláků se toto jméno nevyskytuje, je proto možné připustit, že se jednalo o nepřesný překlad jména vůdce vzpoury do němčiny. Vojenští písaři často místní řeči nerozuměli, neznali ani rozdíl mezi sedlákem a chalupníkem. Všechny poddané prostě nazývali sedláky. Výraz „Neubauer“ by měl označovat snad nějakého „nového sedláka“, nejpravděpodobněji se však mohlo jednat o nepřesný překlad přímení sedláka jménem Novák. Selský rod Nováků je Šenově známý.  Se jménem Novák se však setkáváme dále.

 V kronice pana Krygela z Bartovic je zaznamenána následující událost: Na podzim roku 1848 poddaný Bernard Novák z č.p. 21 z Bartovic s dalšími muži se údajně vydal na šenovský zámek, aby u barona Antonína Skrbenského protestoval proti poddanským povinnostem. Při vstupu na nádvoří šenovského zámku však byl dráby zajat a na dubové lavici mu bylo vyplaceno 25 ran holí. Pak ho polomrtvého hodili do šatlavy a několik dní věznili.³⁶  Jeví se velice pravděpodobné, že se jedná o „zmatečné“ zaznamenání událostí známých z doslechu, popisujících události, které se na šenovském panství odehrály ve roce 1847. Bernard Novák z Bartovic, mohl býti oním „Neubauerem“, který v roce 1847 vedl vzporu poddaných na šenovském panství.

 V roce 1848 se vlna revolucí a lidových bouří provalila celou Evropou. V rakouském císařství se bojovalo na barikádách ve Vídni, ale také v Praze a Krakově. Slabá vláda císaře Ferdinanda Dobrotivého vedená vlastně jeho ministry se chýlila ke konci. V březnu 1848 vídeňský lid dosáhl odvolání nenáviděného ministra Meternicha. Na základě událostí a požadavků vzbouřeného lidu byla přijata nová konstituční ústava. Císař Ferdinand V. Dobrotivý se svým dvorem před revolučními událostmi uprchl z Vídně do Kroměříže. Pod tlakem okolností, dne 28.3.1848 císař přislíbil zrušení poddanství a robotních povinností za náhradu nejpozději do jednoho roku. ³⁷

 Dne 7.9. 1848 byl říšským sněmem vydán patent o zrušení poddanství. Poslanci vycházeli z návrhu slezského poslance Hanse Kudlicha, zpracovaného již ve dvacátých letech 19. století. Jednání o zákonu, který rušil poddanství bylo zahájeno již 22.7.1848. Tímto patentem byla rovněž zrušena robotní povinnost, avšak opět pouze za náhradu. Výši náhrady za vyvázání se z robotních povinností určovala vrchnost, takže bylo stále pro poddané téměř nemožné oprostit od tohoto vazalského vztahu. Císařem byl zákon podepsán 9.9.1848. Stav, kdy byla robota zrušena, ale poddaní se z ní prakticky nemohli vyvázat, trval až do oku 1851, kdy byl vydán dekret o zrušení roboty za „nutnou náhradu“, což představovalo 1/3 původně stanovené částky za výkup z roboty, navíc rozložené do splátek po dobu 20 let. ³⁸  

 Ferdinand Dobrotivý se 2. prosince 1848 v arcibiskupském zámku Olomouci zřekl vlády a na trůn nastoupil nový, ambiciózní panovník, teprve osmnáctiletý František Josef I.. Následujícího dne poskytl audienci zástupcům Moravského zemského sněmu a v jazyce moravském k nim promluvil: „Slíbil jsem národnostem volné rozvíjení a rodová práva. Slib svůj budu moci vyplnit.“ ³⁹ Od císaře Františka Josefa I. byla očekávána opatření, která měla vyřešit tehdejší, v Rakouském císařství zcela novou situaci. Dne 4.3. 1849 bez souhlasu Říšského sněmu vydal novou centralizovanou ústavu a 7.3.1849 nechal Říšský sněm rozehnat vojskem.⁴⁰ Započala tak byla nová etapa ve vývoji Rakouského císařství směřující k obnově absolutizmu.

 Na venkově, samozřejmě taktéž u nás na Těšínsku, přestože zde rovněž doléhaly ozvěny revolučních událostí roku 1848, museli místní lidé řešit mnohem prozaičtější záležitosti. Starat se o zachování vlastního života a svých rodin. Neúroda a hlad čtyřicátých let 19. století převýšila hladová třicátá léta 19. století. Lidé jedli trávu a kůru ze stromů. Nedostatečná výživa umožnila rozšíření nakažlivých nemocí. Tyfová epidemie navýšila počty zemřelých v tomto období. Mezi 28.1.1848 až 31.3. 1848 onemocnělo na šenovském panství 85 osob. Ve Václavovicích zemřelo na tyfus 47 lidí.

 V této velmi kritické době se projevila solidarita občanů, kdy majetnější lidé podpořili chudobné. Rovněž státní správa si uvědomila nastalou situaci a bezplatně rozdělovala zásoby potravin. Šenovský řezník Durčák dostal k rozdělení zdarma 332 liber masa, zdejší obchodník Markus Lichtenstern rozdal 265 liber chleba, 178 liber krup, 8 žejdlíků vína a 4 žejdlíky octa. Nemocným bylo vyplaceno 276 zl. a 19. kr. Dobrovolně je ošetřovali František a Jan Kellerovi.⁴¹

 Kontroverzní vztahy mezi poddanými a jejich vrchností však přetrvávaly a vzniklá situace, kdy lidé umírali hladem, je ještě více umocnila.

 Koncem října roku 1848 vypukly na Šenovském panství další nepokoje. V čele povstání stál Jan Kuchař z Václavovic. Poddaní se nechtěli spokojit s podmínkami a hlavně pak s výši peněžních částek za výkup z roboty stanovených majitelem panství baronem Antonem Skrbenským z Hříště. Bezprostřední příčinou vypuknutí povstání dne 24.10.1848 byla zvěst, že do Šenova již došel císařský patent o zrušení roboty. Ozbrojení poddaní se srotili před šenovským zámkem a požadovali zveřejnění císařského dekretu o zrušení poddanství. Správci šenovského velkostatku vyhrožovali zabitím. Tomu se však i s rodinou podařilo uprchnout do Opavy. Klid v Šenově a na celém panství sjednalo až přivolané vojsko. ⁴²

 Zrušení roboty na Šenovském panství bylo vyhlášeno ve dni vypuknutí povstání, 24. října 1848, na svátek sv. Rafaele. Z čehož vyplývá, že vrchnost skutečně zrušení poddanství určitou dobu tajila. V tento památný den, vyhlášení zrušení poddanství a roboty, se každoročně konalo procesí z Václavovic do šenovského kostela.

 Po potlačení vzpoury byli zástupci obcí povolání k vyšetření událostí do Těšína. Zjistilo, že se vrchnost dopustila uchvácení obecního majetku. Vypsala přemrštěně vysoké dávky a požadovala neodůvodněně výplatu různých poplatků. Majitel panství, baron Anton Skrbenský z Hříště použil peníze z kontribucí stržené za prodej obilí pro jiné účely, například pro stavbu lávek přes řeku Lucinu. Baron Anton Skrbenský byl nucen vrátit 8000 zlatých v hotovosti a 15000 zlatých v dlužních úpisech. ⁴³

 Následně musel majitel šenovského panství čelit dalším žádostem a žalobám, po roce 1848 čím dále tím více sebejistější samosprávě obcí. Nově vzniklé obecní samosprávy rovněž požadovaly navrácení obecních lesů, které si šenovské panství násilně přivtělilo ke svým pozemkům. Občané václavovičtí uplatnili dne 31.10.1848 u Nejvyššího soudního dvora nárok na vrácení lesa, „Venclovjaku“. Navrácení původně obecních lesů tehdy žádaly také obce Horní Datyně, žádaly o les „Datyňok“ a Šenov požadoval navrácení „Pežgovského lesa“. Požadavek na navrácení lesů byl 15.12.1848 zamítnut u krajského úřadu v Těšíně. Stížnosti byly vesměs vyřízeny ve prospěch vrchnosti v tomto případě obecní samosprávy v žalobách vůči Antonínu  Skrbenskému z Hříště neuspěly. ⁴⁴

 Antonín Ludvík sv.p. Skrbenský z Hříště se narodil 1.1.1791 v Šenově jako druhý syn Jana Nepomuka Karla sv.p. Skrbenského z Hříště a jeho manželky Ludovíky hraběnky v. Harrsch (+24.5.1807)

. V roce 1829 Antonín odkoupil od svého staršího bratra Filipa sv.p. Skrbenského z Hříště jeho dědický podíl, stal se jediným majitelem Šenova a celého panství.

 Dne 22.4.1823 v Opavě se Antonín Skrbenský oženil s Henriettou v. Thelen, která však zemřela již 29.4.1824. Z tohoto krátkého manželství pocházela dcera, známá kreslířka Pavlína Henrieta. Jeho další manželkou se stala Anna hraběnka Arz v Arzic - Wasser, dědička panství a zámku Melč. Z tohoto manželství pocházely děti: Karel Filip narozený 13.4.1826, který padl 24.6.1866 v bitvě u Custozzy. Syn Felix narozen 29.12.1827 v Opavě, zemřel 7.1.1898 v St.Pölten v Rakousku.        

Antonín sv.p. Skrbenský z Hříště   Archív Šenovského muzea. 

 Druhý syn Filip narozený 5.3. 1830,  zemřel 21.3.1908 ve Vídni. Filipovou manželkou  byla Leonie sv.p. Czeike v Badenfeld, dědička Dřevohostic na Přerovsku. Z jejich pěti dětí je nejznámější JUDr. ThDr. Lev sv.p. Skrbenský z Hříště v letech 1899 až 1920 kardinál Pražský a arcibiskup Olomoucký. Posledním synem Antonína Skrbenského na Šenově byl stejnojmenný Anton Skrbenský z Hříště o němž není dosud mnoho známo.

 Antonín Skrbenský trvale žil na zámku v Šenově, ale často také pobýval Opavě, či na zámku Melči. Ponejvíce se věnoval svým zálibám, literatuře a umění. Je známo, že byl vynikajícím malířem. Přes neshody s poddanými a s obecní samosprávou baron Antonín Skrbenský stále výrazně zasahoval do dění v Šenově. Choval se jako by celý Šenov byl stále jeho majetkem. V roce 1855 přispěl značnou částkou na stavbu školní budovy. Antonín Skrbenský však nezachytil nový vývoj společnosti, ke kterému došlo v polovině 19. století. Nedokázal se vyrovnat se změnou postavení šlechty, po roce 1848. Tím snad lze částečně objasnit jeho postoje v roce 1848 a následný prodej Šenova s panstvím.

  V roce 1867 Antonín Skrbenský z Hříště prodal Šenovské panství se zámkem, za 670 tisíc zlatých, hraběnce Františce  Fattoni v. Heim. Františka Fattoni byla dcerou opavského purkmistra Dr. Františka Heim, ministra spravedlnosti císařské vlády a později předsedy vrchního soudu ve Vídni. V době prodeje mělo Šenovské panství celkovou výměru 6208 jiter, z toho 3588   jiter (cca 1 764 ha) orné půdy v obcích Šenově, Václavovicích, Bartovicích a Horních Datyních. Na panství se nacházelo 7 vrchnostenských dvorů, 2 palírny alkoholu, 3 pily a 7 mlýnů. Vybudována zde byla rozsáhlá soustava rybníků.

 Antonín sv.p. Skrbenský Hříště se ze Šenova odstěhoval na panství své manželky Anny Arz, na zámek v Melči nedaleko Opavy. Zemřel 3.4.1882 v Opavě, pohřben byl na hřbitově v Radkově u Melče. ⁴⁵

 Prodejem Šenova bylo završeno cca 300 let trvající období spravování Šenovského panství příslušníky rodu Skrbenských z Hříště. Přestože Václavovice byly jeho součástí až od roku 1720, čili přibližně 150 let, také v nich v období absolutistického feudalizmu zanechalo výrazné stopy. Na dlouhá léta celkově zformovalo katastrální uspořádání vesnice a dalo ji dodnes dochovaný ráz a vzhled.

  Po roce 1848, v němž došlo ke změně společenského uspořádání a lidé si počali býti, alespoň z hlediska práva, rovni. Společnost se díky zrušení nevolnictví a roboty a hlavně pak zavedení všeobecné školní výuky, počala ubírat zcela jiným směrem. Z všeobecně neznalého a zaostalého poddanského člověka nevolníka, téměř otroka, v době feudalizmu odsouzeného pouze poslušnému plnění robotních povinností, se postupně stává svobodný člověk současnosti.

Milan Pastrňák

Poznámky:

Poznámky:

25. Vaňáček Michael:  Zbojnícví na Těšínsku koncem 18. a počátkem 19. století. Časopis Těšínsko 1964 č.11-12, str. 11-18. 
26. Pamětní deska na budově  penziónu „U křivého psa“ ve Frýdku
27. Polášek Jaromír.: Epidemická onemocnění v Pobeskydí v letech 1805 – 1848.
28. SokA Frýdek Místek: Petr Václav: Rodáci z bruzovské farnosti na vinici Páně: P.Josef Kulhánek.
29. Prasek Vincent: Pozůstalost : Topografie Těšínska znak V: díl 11
30. Valošek Izidor: Bruzovice
31.  Korbelářová Irena, Žáček Rudolf.: Statisticko – Topografický popis Těšínského kraje ze  40. let 19. století. r.v. 2002
32. Polášek Jaromír.: Epidemická onemocnění v Pobeskydí v letech 1805 – 1848.
33. Pašík Milan: Historie Šenova v datech.
34. Kolektiv autorů: Československé dějiny v datech. r.v. 1987 , str. 253     
35. Žáček R.:  Přehled protifeudálního odboje na Frýdecko – Místecku r.v. 1980 str. 81
36. Joklovi: Dagmar a Jiří: Radvanice, Bartovice v letopisech a obrazech,r.v. 2005, str. 121
37. Kolektiv autorů: Československé dějiny v datech. r.v. 1987 , str. 270,
38. Kolektiv autorů: Československé dějiny v datech. r.v. 1987 , str  275, str. 298.
39.  Internet: Historie Moravy. Revoluční rok 1848 na Moravě. Korunovace Františka Josefa 
40.  Kolektiv autorů: Československé dějiny v datech. r.v. 1987 , str. 277    
41.  Polášek Jaromír.: Epidemická onemocnění v Pobeskydí v letech 1805 – 1848.
42.  Žáček R.:  Přehled protifeudálního odboje na Frýdecko – Místecku r.v. 1980 str. 81
43.  Žáček R.:  Přehled protifeudálního odboje na Frýdecko – Místecku r.v. 1980 str. 81
44.  Karkoška, J. Stížností poddaných Šenova a okolí na vrchnost,  Těšínský kalendář z r.  1934 str.1
45.  Stibor Jiří.: Skrbensští sv,p. z Hříště a Šenova: Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy sv.4.  r. 1995, Lankočí Hanuš: Obec a pansví Šenov, r.v.191, Kiška Ladislav: Starší historie a pamětihodnosti obce Šenova. Rovněž další literatura vztahující se ke Skrbenským z Hříště a  Šenově