O Kaňovicích
O Kaňovicích
Pohled z Václavovic do Kaňovic na zalesněný kopec v pozadí,
který se zve „Kamenec“. Foto: M.Pastrňák v.r.2012
Václavovice sousedí s Kaňovicemi v jihovýchodním širokém pásu lesů, vod a strání.
Každé ráno, když vstávám, můj pohled mimoděk nahlédne do Kaňovic, neboť bydlím v místní části Václavovic zvané „Sovinec“, ze tří stran obklopeným lesy a v pozadí nad ně vystupujícím zalesněným kopcem „Kamencem“, který je již v Kaňovicích. K potoku Datyňce, který v lese pod Kamencem, u „Lunčisek, tvoří hranici mezi Václavovicemi a Kaňovicemi mám jen několik kroků.
Za potok, do Kaňovic, na kopec „Kamyněc“ (Kamenec), jsme jako děti chodili na maliny, byla jich zde spousta a rostly tam také „hřiby“. Vzpomínám si na nádherné červené kloboučky křemenáčů rozeseté přímo podél lesní cesty do Kaňovic. Vycházka za potok byla pro nás vždy zážitkem. S Peťou Hliskovským, později kameramanem čs. filmu, který do Václavovic jezdil k dědovi a babičce na prázdniny, jsme již tehdy pořádali „objevitelské výpravy“ proti proudu potůčků, přítoků potoka Datyňky, které nás často přivedly až na kopec, k samotnému okraji lesa v Kaňovicích.
V zimě jsme s „bandou kluků“ z Václavovic, v Kaňovicích na „Gavlasovém kopci“, lyžovali. Jezdilo se na dřevěných lyžích a kopec se musel vždy znovu a znovu vyšlapat. Tehdy jsem ještě nevěděl jak je Gavlasův statek, podél nějž jsme sjížděli, z hlediska historie Kaňovic významný. Od založení vesnice se zde nacházel svobodný mlýn. Již v době předcházející národnímu obrození se ve mlýně tajně opisovaly české knihy.
V 50 - tých létech minulého století na kaňovickém kopci, ale vlastně již na katastru obce Bruzovice, (Opravdu až tak rozlohou úzké jsou Kaňovice - "co by dvakráte kamenem přehodil."), měl stanoviště útvar protivzdušné ochrany Československé armády. Umístěna zde byla protiletecká dělostřelecká baterie. Vojáci však byli hlavně významnou posilou václavovického fotbalového oddílu.
Vztahy mezi obyvateli Václavovic a Kaňovic byly vždy blízké. Před několika lety václavovičtí myslivci zbudovali v lese u potoka Datyňky, na jeho kaňovické straně, velice pěkný rybník.
Rybník v lese, v „Kamenci“, s přístřeškem pro příjemné posezení.
Foto: M.Pastrňák: Podzim r. 2010
Za lesem, v Kaňovicích, bydlel pan Leo Kocur. Člověk, který se značně zajímal o místní historii. S PhDr. Izidorem Valoškem připravil dvě publikace o historii Bruzovic. Jako předseda MNV se však také zasloužil o správní připojení Kaňovic k Bruzovicím. Bruzovice jsou sice jakousi „mateřskou obcí“ Kaňovic, vznikly na jejich katastru a osídlili je lidé z Bruzovic. Připojení Kaňovic k Bruzovicícm však nebylo šťastné. V době připojení Kaňovic k Bruzovicím, vlastně dodnes, neexistuje mezi oběmi obcemi přímé spojení, jezdit se musí silnicí vedoucí oklikou přes sousední Sedliště. V současnosti jsou Kaňovice opět samostatné, přes to, že jsou opravdu velice malou vesnicí, s pouhými 274 obyvateli a 106 obytnými domy, je tomu tak dobře.
Občas zajdu do Kaňovic, příjemnou procházkou ke Špluchovu a do Bludovic. Několikrát jsem šel pěšky přes Kaňovice až do Bruzovic ke kostelu. Cestou si člověk všímá jak se ves rozrůstá. V Kaňovicích, nad hostincem „U Magery“, je vystavěno několik desítek nových, barevných, rodinných domků.
Kaňovice jsou jednou z mála vesnic u nichž je znám datum založení, v roce 2013 slaví Kaňovice 400 let svého trvání. Výročí vzniku Kaňovic bude jistě vhodné připomenout veřejnosti nějakým významnějším způsobem nežli pouze ohňostrojem, například sepsáním publikace o Kaňovicích.
Milan Pastrňák
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář