O Řepištích
16. 10. 2009
O Řepištích. 
Nikdy jsem si nemyslil, že někdy budu psát o této obci, okolnosti mne však k tomu donutily.
V určitém období šestnáctého století obec Václavovice, jejíž historii se hlavně věnuji, údajně spadala pod farnost v Řepištích. V minulosti, když ještě neexistovaly obce Horní Datyně a Rakovec, Václavovice přímo sousedily s Řepištěmi. Starou cestu kdysi spojující václavovické farníky s kostelem v Řepištích jsem však v Datyňském lese nenašel.
Dřevěný kostelík sv. Michaela Archanděla z konce 15. století je nejvýznamnější památkou v Řepištích. Postaven byl historickém centru obce, ale na poměrně nevhodném místě, ve svahu. Snad byl vystavěn v místě významné události, která se zde odehrála. V této souvislosti je možné připomenout legendu o věrozvěstech Cyrylu a Metoději, kteří údajně byli jak v Sedlištích, tak v Řepištiích. Musím však podotknout, že se jedná o pověst. Tak jak se doby a události střídaly, tak v kostelíku v Řepištích měl mít také kázání Jan Ámos Komenský. Katolický kostel v Řepištích je nádhernou ukázkou místní lidové architektury.
Řepiště mají svou starou, v některých případech i kontroverzní, historii. Spojenou s jejich vznikem, ale také s rebelií poddaných v 16. století, či obdobím v němž byly statkem pánů Skrbenských z Hříště na Šenově. Nad nádražím u řeky Ostravice, nad hotelem „Balkán“, se nachází místo zvané „Gajdula“. Údajně zde kdysi stával hrádek, snad ten, který se dle pověsti propadl do země. Okolo „Gajduly“ byly již ve dvacátých létech minulého století archeology nalezeny artefakty dokazující existenci prastarého osídlení.
Vlastně mi dodnes mi není zcela jasné, proč se na řepišťské straně řeky Ostravice nachází nádraží Paskov. Dobře, však že existuje, vždyť během II. Světové války zde vypravoval vlaky jeden z našich největších básníků, Josef Kainar.
Na opačné straně obce se nachází Rakovec, který je novodobou součástí Řepišť. Přičlenění, dříve samostatné obce, Rakovce, k Řěpištím se mi jeví poněkud zvláštní, neboť Rakovec byl založen v roce 1596 Petrem Sedlnickým z Choltic na vratimovském katastru, ale budiž vše je dáno historickým vývojem a nyní je tomu tak.
V současnosti jsou Řepiště od mých rodných Václavovic poměrně vzdálené, je možné do nich dojet přes Horní Datyně a Vratimov, nebo lesem ze Sedlišť. V mládí mi byly známy pouze tím, že se do Řepišť jezdilo „pro cihlu“. V Řepištích kdysi fungovala cihelna, která zásobovala celé okolí svými výrobky. Cihelna však již není, komín byl odstřelen a jáma v níž se těžila hlína byla zavezena odpadky a to takovým způsobem, že skládka dosáhla kopcovitého útvaru - nejvyššího bodu v Řepištích.
Postupem času jsem se však o Řepištích dovídal více. Například to, že se zde žil František Pavlok, za Rakouska – Uherska poslanec říšského sněmu ve Vídni a také jeho syn, Bohumil Pavlok, básník a publicista.
V Řepištích se narodil významný předválečný divadelní režisér, Oldřich Stibor, jehož pamětní deska na rodném domě byla po revolučním roce 1989 ze zdi odstraněna krumpáčem. U řepišťské školy byl postaven pomník obětem komunismu.
Řepišťané se mohou chlubit velice pěknou budovou obecního úřadu, kterou jim mohou závidět téměř všechny sousední vesnice, ba i některá města. Obyvatelé obce dbají na její vzhled a procházka Řepištěmi je vždy velice příjemnou záležitostí.
Milan Pastrňák
Budova obecního úřadu v Řepištích. Foto: M.Pastrňák v r. 2009
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář