Okolnosti vzniku obce Řepiště
Řěpiště jsou poprvé písemně uvedeny v listině datované 27.9.1450, kterou těšínský kníže Bolek převádí své majetky na Frýdecku a Místecku, některé také na Karvinsku, na svou manželku Annu. Frýdecké panství bylo tehdy tvořeno městem Frýdkem a vesnicemi, Bruzovicemi, Starým Městem, Baškou, Janovicemi, Lubnem, Lískovcem a Rozkovou Lhotou (asi Raškovicemi), Místecko: městečkem Místkem, Sviadnovem, Kunčičkami a Frýdlantem (?). Knížecími lény na Frýdecku byly Sedliště, Dobrá, Skalice, Řepiště, Vratimov, Soběšovice. Dále jsou rovněž uváděny oboje Bludovice, Žermanice, Domaslavice, Horní a Dolní Těrlicko a Životice.
Řepiště však nejsou zmiňovány v žádném dřívějším dokumentu. Nejsou uvedeny ve výčtu obcí Frýdeckého panství pronajatých Arnoštu z Tvorkova v roce 1434. Dne 24.8.1434 zastavil těšínský kníže Kazimír, za plat 500 kop grošů, Arnoštovi z Tvorkova, pánu na Polské Ostravě, frýdecké panství spolu se zbožím místeckým. Zástavu tvořilo: město Frýdek s hradem, vsi Bruzovice, Staré Město, Baška, Lhoty, Místek, Svidanov, Hodoňovice, Kunčičky u Bašky, Frýdlant a Habrnovice.
Z této skutečnosti je možné usuzovat, že Řepiště byly založeny nedlouho před zmiňovaným rokem 1450, v němž údajně došlo k sepsání smlouvy v níž těšínský kníže Bolek převádí své majetky manželce Anně. Přestože je možné mít o pravosti listiny určité pochybnosti. Uvedení Řěpišť v této listině, sepsané v roce 1450, je možno považovat za první zmínku o této obci.
V literatuře se však běžně setkáváme z tvrzením, že Řepiště jsou mnohem starší. Historikové je ztotožnili s „Barutovem“. Vesnice tohoto názvu, která údajně předcházela Řepištím, měla být uvedena v seznamu obcí na Těšínsku sestaveném na počátku 14. století, zvaném „Registr Wyasdense“. „Barutov“, jako takový, se však v soupisu nevyskytuje. Název lokality je zapsán v podobě, „Baruthow de Baruth gracia“, od tohoto zápisu odvodili historikové zjednodušený název vesnice „Barutov“ - Vesnice náležící Barutovi z Barutu. 
Rod Baruthů, „de Baruth“ byl původem z Lužice, či z Braniborska. V poslední čtvrtině 13. století stáli příslušníci tohoto rodu v popředí tak zvané Lužicko Srbské kolonizace našeho kraje na pomezí Moravy a Slezska.
V našem kraji je však písemně doložen pouze jediný příslušník tohoto rodu, Sigefreid de Baruth. V roce 1273 pobýval na dvoře krále Přemysla Otakara II.. V roce 1277 jej vratislavský kníže Jindřich IV. jmenoval kastelánem. Po roce 1282 byl Siegefreid de Baruth údajně ve službách Mikuláše I. Opavského. Roku 1303 držel hrad Landek a městečko Hlučín. Lužíští Srbové osídlovali hlavně nížinaté území v povodí řek Odry, Luciny a Ostravice.
Vyobrazení pečeťi Sigefrieda de Baruth z 28.1.1303
U městečka Bohumína založili hrad Baruthswerde. Přišli však do již dříve osídleného prostředí. Ve většině případů tak došlo pouze ke smíšení nového etnika se starými usedlíky, či ke vniku nové osady. Jen ojediněle byly jimi založeny samostatné vesnice. Možným příkladem je osídlení Lískovce a Řepiště, které byly nejprve osadami založenými Lužickými Srby. Nedaleká vesnice Sedliště však byla patrně Lužickými Srby založena zcela nově, již v rozsahu vesnice.
V seznamu obcí "Registrum Wyasdense" jsou obce sežazeny v určité geografické posloupnosti. „Baruthow de Baruth gracia“ byl zapsán za vesnicí Dobrozemicí (Dobrou) ale před Kunčicemi a Vratimovem, mohl tudíž předcházet vesnici „Malé Kunčice“, (Kunčičky) která není v soupisu rovněž uvedena, či ležet ještě blíže k ostravskému hradu, který byl do roku 1315 nazýván „Wendischen Ostra“, v překladu Lužická Ostrava. ("Wendischen" - Německo – Český slovník.)
Ztotožnění Řepišť s „Barutovem“ má sice jakousi oporu v zápisu smlouvy o hranicích mezi Olomouckým biskupstvím a Těšínským knížectvím na řece Ostravici sepsané v roce 1297. V ní se uvádí, že naproti Paskovu, který byl lénem olomouckého biskupství, ležely Baruthovy statky. V dalším se však píše, že v oblasti Paskova byla učiněna výjimka, hranice zde není tvořena řekou, ale hranicemi biskupových statků, které přesahovaly přes řeku Ostravici. Baruthovy statky tudíž mohly ležet naproti Paskovu, avšak dále od řeky, směrem k Václavovicím a Sedlištím.
V závěti biskupa olomouckého Bruna sepsané v roce 1267 je uvedeno, že vše co leží od řeky (Ostravice) směrem k Polsku, až na malé výjimky, (zboží jistého Heborta) náleží biskupovi. Z této informace je možné odvodit, že Lužičtí Srbové přišli do našeho kraje, až po roce 1267 a Baruthovy statky byly založeny na území, ležícím na pravém břehu řeky Ostravice, které tehdy olomoucké biskupství považovalo za součást svých majetků.
Na pravém, vyvýšeném, břehu řeky Ostravice se nacházela část Paskova nazývaná „Hura“. V místním nářečí slovo „hura“ označuje půdní prostory: Všeobecně, místo výše položené, nahoře – „na huře“, nebo také prostě na kopci, neb na hoře. Současné Řepiště jsou skutečně vzhledem k Paskovu značně výše položené, jsou nad ním, na kopci - na "huře".
Události druhé poloviny 15. století však byly podnětem k oddělení místní části „Hury“ od Paskova. Po husitských válkách se Paskov stal majetkem, pána na Hukvaldech, a obou Ostravách, Jana Čapka ze Sán. Suverénní „panování“ tohoto bývalého husitského hejtmana vneslo do místních majetkových vztahů určitý nesoulad. Jan Čapek ze Sán pro sebe zabral některé statky olomouckého biskupství a těšínských knížat. Jejich získání sice z části jaksi legalizoval následnou koupí, pro těšínského knížete a také pro olomouckého biskupa však představoval pouhého uchvatitele.
Ve službách Jana Čapka ze Sán byl také držitel Paskova, tehdy již bývalý biskupský leník, Mikuláš z Wolfsberka, jemuž Jan Čapek rovněž opětovně udělil Paskovké panství. Přestože Mikuláš z Wolfsberka a Paskova zemřel již v roce 1460, olomoucký biskup nemohl připustit nástupníctví jeho dědiců na Paskově a tím legalizovat převod tohoto, původně biskupského majetku, do šlechtickýchh rukou. V lednu roku 1484 proto hukvaldský a ostravský hejtman Laurin z Chřenovic, Nohavka ze Skotně a Jan Mniszek oblehli paskovskou tvrz na niž dlela Machna z Wolfsberka,dědička Paskova. Obraně paskovské tvrze úspěšně velel jistý Viktorín. Obléhání tvrze bylo ukončeno až zásahem moravského zemského hejtmana Jana Tovačovského z Cimburka. Vojenská akce směřující k odstranění Wolfsberků z Paskova se v tomto roce nezdařila. Od vlastního Paskova však byla patrně oddělena jeho místní část „Hura“, ležící na nynější slezské straně řeky. Ke svým statkům ji snad připojil již zmiňovaný Jan Mniszek na Vratimově a Kunčicích. Jeho manželka Kateřina byla rozená „z Wolfsberka“ a Paskova a mohla se snažit uplatňovat dědičné nároky na Paskov, či alespoň jeho část.
Osada „Hura“ nacházející se na kopci nad řekou Ostravicí byla pravděpodobně sloučena s již existující osadou Řepiště (V roce 1450 snad již považovanou za vesnici) ležící směrem k Sedlištím. Vznikla tak nová vesnice, Řepiště, jejíž teritorium zasahovalo až k řece Ostravici.
Založení Řepišť až v koncem 15. století nasvědčuje rovněž letopočet postavení kostela v Řepištích v roce 1485.
Poznámka autora:
O vzniku obce Řepiště jsem nejprve jaksi obšírně napsal v článku věnovaném nejstarší historii Václavovic. Pro veliký rozsah této zmínky jsem se však rozhodl uvést ji samostatně.
Milan Pastrňák
Poznámky:
Bakala Jaroslav: Osídlení Frýdecka a Jablůnkovska v období vrcholného feudalizmu r.v. 1983
Bakala Jaroslav: Osídlení Místecka a Brušperska r.v. 1983
Hosák Ladislav . Historický místopis Moravy a Slezska, Těšínsko r.v. 2005
Internet: Vyhledavač Google, Paskov
Internet: Vyhledavač Google, Řepiště
Kolektiv autorů: Dějiny Ostravy r.v. 1993
Pilnáček , Josef.: Rody starého Slezska, Díl IV.str.118
Polášek Jaroslav: Vyšla nové regionální publikace. Archeologie Moravy a Slezska, 2002
SOkA v Olomouci: Arcibiskupství Olomouc, Díl 1. Sv. 2, Inv, č. 2866, sig. EII1/1-2
Valošek Izidor : Vratimov r.v. 1989
Žáček Rudolf: Pobeskydí od husitství do Bílé Hory.
Žáček Rudolf: Dějiny Slezska v datech