Rýžovalo se v Sedlištích, v potoce Zlatníku, zlato ?
Rýžovalo se v Sedlištích, v potoce Zlatníku, zlato ?
V místech bývalých dolů, je ještě dnes možno najít hrudky železné rudy. Těžily se zde rudy s nižším obsahem železa, hlavně limonit, neboli hnědel, různé druhy hematitů, krevelů, zvětralé siderity, či palosiderity.
Okolo údolí, kterým protéká potok Zlatník však bylo také kutáno, nachází se zde několik jam a útvarů, které jistě nevytvořila příroda. Nad údolím potoka Zlatníka se nachází část obce Sedliště s názvem Kuty. (Na nových mapách nesprávně, počeštěně, zapsané jako “Kouty“.) Kuty leží v okrajové části obce, jaksi v koutě mezi sousedními vesnicemi Bruzovicemi, Václavovicemi a Kaňovicemi a proto byl jejich název celkem logicky odvozován od jejich polohy v koutě, v místím nářečí v „kutu“. Připustíme li však, že zde bylo „kutáno“, pak získáváme zcela novou výslednici.
Uměle vyhlouená, dnes již téměř zasypaná, jáma v horní části údolí, pro znalce místního prostředí „pod Radu“. Foto:M.Pastrňák v r. 2009
„Kupa“v lese, na okraji údolí potoka „Zaltníka“, není rovněž dílem přírody. Nález a foto: B.T.Pastrňák v.r. 2005
V roce 2004 při studiu indikačních skic mapy Stabilního katastru obce Sedliště sestavených v roce 1836, byl na jedné z nich se zakreslením toku potoka Zlatníka v lese, u hranice Sedlišť s Václavovicemi , objeven nápis „Zlatý Důl“.
Objev podobného záznamu je pro všechny badatele okamžitým impulsem k zbystření pozornosti a uvolnění stavidel fantazie: „Existuje li potok „Zlatník“ a u něj zaznamenána lokalita s názvem „Zlatý důl“, pak v těchto místech bylo zlato určitě získáváno, snad rýžováno“.
Názvy jako „Zlatník“, „Zlaté ďůry“, se vyskytují v nedalekých Beskydech. Pojmenování bylo patrně skutečně odvozeno od nálezů zlata. Nejpravděpodobněji se jednalo o lokální, velice malá ložiska, kdy zlato ve formě žilek doprovází křemičitany. K vytěžení těchto ložisek došlo patrně téměř okamžitě. Ve středověku spadala těžba zlata pod „horní regál“, neboli jakýsi těžební zákon, který určoval, že dolování drahých kovů příslušelo pouze panovníkovi. Majitel panství na němž bylo nalezeno ložisko drahého kovu je nemohl samostatně získávat. Není proto divu, že o podobných „drobných“ nálezech zlata se žádné záznamy nezachovaly. V našem kraji, mezi řekami Ostravicí a Lucinou, se však jedná o ojedinělý záznam. Dosud nebyla známa, ani nalezena indicie naznačující, že někdy v minulosti zde bylo zlato kutáno, těženo, či rýžováno.
Po pěti letech po objevu „Zlatého dolu“, při následném zkoumání starých map, v roce 2009 byl na katastrální mapě obce Sedliště, poblíž místa u nějž je uvedený název zapsán do mapy Stabilního katastru, nalezen nápis „Zlatý Důl potok“.
Katastrální mapa Sedlišť vznikla asi o půl století později než sestavení map Stabilního katasru, v roce 1879. Překvapivě zjišťujeme, že také pro jejího autora bylo rovněž důležité do ní zaznamenat tento název, tentokrát však v nové, rozšířené a upřesněné podobě, jako „Zlatý Důl potok“.
Oba záznamy, jak na indikační skici, tak v katastrální mapě, byly do mapy zapsány v českém jazyce. Mapy sestavované v 19. století byly popisovány německy, byly však v nich zaznamenány rovněž původní názvy převzaté z místního názvosloví, často patrně rovnou v jejich fonetické podobě.
Název „Zlatý Důl potok“ je již v pořadí třetí indicii naznačující získávání zlata v této lokalitě. Ze zápisů názvů provedených do map sestavených v 19. století je možno usuzovat, že místo nebylo pojmenováno pouze na základě ojedinělého nálezu zlata, ale šlo o zaznamenání názvu lokality v níž byly činnosti, od nichž je název odvozen uskutečňovány delší dobu. Těžební práce ve „Zlatém dole“, či rýžování zlata v potoce, jistě probíhaly před rokem 1836, v němž indikační skice Stabilního katastru vznikaly.
Na dně potoka byla také nalezena hornina zvaná „Slepenec“ někdy doprovázející nálezy zlata. Foto: M. Pastrňák v r. 2009
Údolíčko potoka Zlatníka je v mnoha místech od okolního výše položeného terénu ohraničeno příkrými srázy se zřetelnými stopami po jejich odkopání z původního svahu. Vlastní dno údolí je ploché, potok zde teče ve velmi mírném spádu, klikatí se a vytváří slepá ramena. V někerých místech však hlubším korytem překonává jakési vyvýšené hrázky, či terénní zlomy. V místě, na mapě označeném jako „Zlatý důl“, se jeví jakoby celé dno údolí leželo o něco níže nežli předchozí a také následující terén. Připustíme li, že ony hrázky a prohlubně vznikly uměle, byly vytvořeny člověkem, pak je možno usuzovat, že zde probíhaly činnosti spojené s úpravou vytěženého materiálu získaného buďto přímo z koryta potoka či odkopy ze z okolních svahů. Na plochém dně, do široka se rozlévajícího potoka, mohlo u oněch hrázek docházet sedimentaci. Těžší části obsahující kovy se usazovaly u dna, zatím co lehčí zemina byla z povrchu vodou odplavována.
Údolí potoka „Zlatníka“, je sice porostlé vegetací, trávou, ale i přes to, jsou na něm
patrné určité nerovnosti vzniklé zásahem člověka. Foto M. Pastrňák v r. 2009
Uvedený způsob úpravy vytěžené rudy je znám již z dob laténských a přetrval až do středověku. Podobně byla upravována vytěžená a rozdrcená ruda, například ve Zlatých Horách na Jesenicku.
Poznámky: