Nejstarší budova v Šenově.
Snad všichni šenovští občané znají budovu Základní umělecké školy Viléma Wünscheho v Zámeckém parku, jen málokomu je však známo, že tato budova je nejstarší stavbou v Šenově.
Současný vzhled budovy je dán několika uskutečněnými přestavbami, ke kterým došlo v průběhu uplynulých století její existence. Přes to, či snad právě proto, působí zajímavým a výjimečným dojmem.
Poslední přestavba byla provedena v roce 2002. Budova byla tehdy upravena pro účely základní umělecké školy. Vznikly nové učebny a další prostory určené k výuce, kupříkladu taneční sál se zrcadly pro výuku baletu, či místnost vybavenou píckou pro vypalování keramiky. Celý objekt byl opatřen novou střechou s vikýři, které umožnily využití podkrovních prostor. Při úpravách podkroví byly nalezeny, útržky listin s fragmenty textu psaného „kurentem“. S největší pravděpodobností se sice jedná o bezvýznamné poznámky úředníků správy šenovského velkostatku, která měla v budově své sídlo, učiněný nález však opět evokoval zájem o historii této budovy.
Pohled na budovu Základní umělecké školy v Šenově směrem od fontány
v zámeckém parku Foto: Milan Pastrňák v r.2004
Někdy bývá uváděno, že zmiňovaná budova je posledním pozůstatkem šenovského zámku. Považujeme li celý areál panských budov, které se kdysi v nynějším parku nacházely za šenovský zámek, pak názor odpovídá tomuto tvrzení. Dle některých historiků byla úřednická budova, později MNV a nyní ZUŠ, postavena v létech 1600 - 1620. S datací a účelem vystavění budovy, je však možné polemizovat.
Na počátku 17. století nebyly majetky pánů Skrbenských z Hříště sídlících na Šenově tak velikého rozsahu aby vyžadovaly postavení zvláštní budovy jejich správy. Dle soupisu daní z roku 1619 vlastnil Hanuš Skrbenský z Hříště vesnice Šenov, Řěpiště a Bartovice, s celkem se 163 usedlými. Považujeme li však informaci o době výstavby budovy mezi léty 1600 až 1620 za věrohodnou, pak musela býti postavena za jiným účelem.
Určit stavební sloh v němž byla budova vystavěna a tak alespoň přibližně doložit dobu její výstavby je z důvodů několika provedených razantních přestaveb velice obtížné. Přesto je možné vyslovit domněnku, že byla postavena ještě dříve, snad již ve století šestnáctém. Nasvědčuje tomu její půdorys, který tvoří lichoběžník, ani jediná místnost v budově není čtvercová či obdélníková. S podobným, nepravidelným založením staveb, se setkáváme u starších objektů, například tvrzí, či hradů. U nově vystavěných zámků, nebo jiných staveb, pouze u budov vzniklých přestavbou těchto starých šlechtických sídel kdy byl dodržen jejich původní půdorys podřízený obrannému systému původních objektů.
Pohled na budovu Základní umělecké školy v Šenově od parkoviště.
Náčrtek půdorysu přízemí budovy.
Nově provedené přestavby vnitřních prostor budovy jsou provedené slabším zdivem, původní jsou stěny větší tloušťky, až 1 metr.
Významným stavebním prvkem budovy je 3,5 metrů široký průjezd, který rozděluje její přízemí na dvě poloviny, původně byl klenutý a uzavřen vraty – železnou bránou. Samotná existence průjezdu je důkazem, že budova byla součásti většího celku. Podobně jako je orientována celá budova také průjezd jí prostupuje šikmo. Půdorysné zešikmení by snad mělo smysl, jestliže by se jednalo o určitý obranný prvek. Šikmo je také veden průjezd vstupní bránou Slezskoostravkého hradu. V Šenově se pravděpodobně, v tomto případě, jedná rovněž o pozůstatek brány uzavírající vstup do areálu zámku ze severu. Objekty z obou stran na bránu navazující jsou na historických mapách zakresleny. Neznáme však jejich vzhled, ani dobu výstavby. Dochovaný objekt, nynější budova ZUŠ, z nich byl pravděpodobně nejvýznamnější a provedením nejkvalitnější, dokazuje to jeho užívání až do současnosti.
Zmiňovanými přestavbami byla nejvíce poznamenána západní část budovy, ze které se dochovaly pouze její obvodové a nosné zdi. Můžeme však předpokládat, že byla členěna podobně jako východní část budovy, ve které byla původní stavební dispozice zachována. V této části se v přízemí, vpravo od vstupu, nacházela obytná místnost. Za ní byla s největší pravděpodobností poměrně veliká kuchyně se širokým, dnes již neexistujícím komínem a dalšími místnostmi na kuchyni navazující. Do patra se vyšlo po schodišti situovaném přímo od vstupu. V prvním patře se nacházely tři pokoje.
Stropy v přízemí jsou zaklenuty valbovou klenbou, pouze v největší místnosti ve východní části budovy, vpravo od vchodu, je užito klenby křížové. V patře jsou stropy rovné. Při poslední přestavbě byly pod omítkou nalezeny staré dřevěné deskové stropy pomalované ornamenty s květinovými motivy. Uvedený typ provedení a ozdobení stropu byl uříván v období renesance. Stropy byly údajně ponechány v původním stavu a pouze zakryty sádrokartonem.
Podobně jako kostel a zaniklý zámek byla i tato, jednopatrová budova, postavena z místně dostupného materiálu – cihel a bylo jich zapotřebí značné množství. Staré, dochované, jádro budovy je v maximálním rozměru asi 30 metrů dlouhé (včetně průjezdu) a 10 metrů široké. Venkovní zdi budovy jsou 90 až 105 centimetrů silné, původní vnitřní zdi, o tloušťce 60 až 85 centimetrů.
V blízkosti historického centra obce, daného uvedenými stavbami, se vhodný materiál pro výrobu cihel nahází na dvou místech. Dle zápisu v Šenovské farní kronice byla hlína pro výrobu cihel z nichž byl vystavěn šenovský chrám Prozřetelnosti Boží těžena v údolí pod nynějším starým hřbitovem. Na starých mapách, je to místo vyznačeno.
Dalším místem, kde byla také těžena a vyráběná cihla je lokalita zvaná „Cigelňok“, se nachází v údolíčku, v Lipové aleji. Z „Cigelňoku“ byly údajně vypálené cihly dopravovány vozíky po za tímto účelem postavené dráze s dřevěnými kolejnicemi, samospádem přímo na stavbu až do prvního patra budovy. Dle uváděné užité mechanizace k dopravě je však možné výrobu cihel v „Cigelňokku“ zařadit až do druhé poloviny 18.století.V té době již budova, či její podstatná část, již byla s největší pravděpodobností postavena. .
Důležitou částí stavby, dle niž je obvykle možné mnohé zjistit o zkoumaném objektu, jsou sklepy. O sklepeních nacházejících se pod touto budovou kolují různé historky. Pověsti o tom, že v nich vyúsťovaly tajné chodby jsou v Šenově všeobecně známé.
Národní umělec, malíř Vilém Wünsche, který často vzpomínal na návštěvy šenovského zámku, tvrdil, že pod správní budovou se údajně nacházely veliké sklepení pro uskladnění vína.
V současné době se sklepy nacházejí pouze v severní polovině západní části budovy. Podlahy nad nimi jsou asi o 15 cm výše. Sklepení je přístupné pouze dodatečně proraženým otvorem ve stropní klenbě, nachází se v hale, pod nově postaveným schodištěm, uzavřen je poklopem a přikryt kobercem.
Vlastní sklep je poměrně nízký, cca 3,5 metru široký, ale téměř 9 metrů dlouhý. Ponejvíce však připomíná prostory pro uskladnění brambor a zeleniny. Dle pozůstatků uhelného prachu je možné usuzovat, že byl užíván pro uskladnění uhlí a musel tudíž být běžně přístupný. Neexistence schodiště, ani otvoru po něm vytváří zajímavý precedens. Sklep je rozdělen zděnými příčkami na tři průchozí oddělení. V části u vstupu poklopem, blíže k podjezdu, je však ukončen nově vyzděnou zdí ze škvárobetonových tvárnic. Zeď není nosnou, mezi zdivem a klenbou je malá mezera. Škvíra je ale tak malá, že se jí nedá zjistit, co se za ní skrývá. Dle rozdílů v délkách půdorysů je možné určit, že za ní je asi jeden metr široký prostor k základům zdi v průjezdu. Důvod jejího postavení nám není známý, můžeme se pouze domnívat co se za ni nachází. Snad zakrývá podchod pod průjezdem spojující sklepy pod oběmi křídly budovy, či původní schody po nichž se v minulosti do sklepa sestupovalo. V tomto případě by však nebylo nutné schody tímto nákladným způsobem zakrývat. Schodiště však mohlo pokračovat někam dále, hlouběji do podzemí….. Dle použitého materiálu je možné určit, že k postavení této nové zdi ve sklepě došlo pravděpodobně v šedesátých, či sedmdesátých létech minulého století Zatím se však nepodařilo najít svědky, pracovníky, kteří zeď stavěli a dozvědět se tak, co bylo důvodem k jejímu vystavění.
Východní část budovy není údajně podsklepena, avšak podobně jako v části západní, jsou také zde podlahy rozdílné úrovně, což napovídá tomu, že zde kdysi sklepy byly. Nová podlaha toalety umístěné schodištěm, nově vystavěném patrně v původním místě, jakoby zakrývala bývalý vstup do sklepa.
V této části budovy byla zřízena plynová kotelna. Do kotelny se vchází přímo zvenčí nově probouranými dveřmi jejichž práh je asi o 80 cm níže nežli úroveň podlah v přízemí budovy.Pro zbudování kotelny bylo využito části starého sklepa. Pozůstatky sklepení se nachází i mimo vlastní budovu, venku, směrem ke „garáži“. V tomto místě jsou dodnes patrné stopy po zbořenisku „přílepku“ k budově postavenému v 50-tých létech. V době výstavby kotelny však byl sklep již zasypán rumoviskem. Okna do tohoto sklepa časem zmizela pod úrovní stále se navyšujícího terénu. Podobně jak se tomu stalo se sklepními okny v její západní části, která byla donedávna alespoň částečně nad úrovní kolem vedoucí cesty. Při její úpravě v roce 2006 se však okna již také dostala pod úroveň povrchu, byla proto zazděna a ponechány pouze ventilační průduchy. Z výšky okenních výklenků ve sklepě se dá určit rozdíl mezi původní a současnou úrovní terénu, která činí více než jeden metr. Okolo severní zdi musel v minulosti vést jakýsi „újezd“, nebo příkop, oddělující budovu od svahu. Ze stavebního hlediska, z důvodu odvodu vody tekoucí ze svahu pod budovu, by byla existence příkopu nutná.
V roce 2006 byly izolovány základy budovy proti vlhkosti, u zdi přímo v průjezdu byl proveden výkop, který přibližně půl metru pod povrchem odkryl starou oblázkovou dlažbu. Rozdíl v úrovních oblázkové dlažby v průjezdu a dnes již neexistujícími sklepními okénky opět napovídá domněnce, že okolo severní zdi budovy, směrem od svahu v minulosti vedl příkop.
K největším zásahům do dřívější stavební a krajinné dispozice zámeckého parku došlo patrně již v 18. století, v době postavení šenovského kostela a přestavby zámku. Z původního renesančního zámku bylo tehdy vytvořeno honosné sídlo šlechty 18. století. Došlo k velikým stavebním úpravám vlastní zámecké budovy a rovněž přilehlých budov včetně brány uzavírající vstup do areálu ze severu. Založeny byly nové zahrady, v mírném svahu nad budovou s průjezdem, směrem k hospodářskému dvoru, byly vysázeny stromy pro přírodní anglický park.
Venkovská sídla šlechty úrovně Skrbenských, v 18.a 19. století byla reprezentačními rezidencemi. Hospodářské zázemí, sýpky, sklady, maštale a chlévy musely být situovány opodál, v zámeckém dvoře, tak aby nikterak nerušily život panstva. V Šenově se zámecký dvůr, zvaný „Brandýs“, nacházel přibližně v prostoru nynějšího zdravotního střediska. Od vlastního areálu zámku byl oddělen zámeckým parkem obehnaným více než dva metry vysokou zdí.
Správní budova s dalšími, na ni navazujícími objekty, tehdy tvořily vedlejší křídlo zámku, které bylo patrně vyhrazeno, podobně jako na nedalekých zámcích, ve Frýdku, či Paskově, pro kanceláře a byty zámeckého personálu. Tyto objekty bývají všeobecně nazývané „předzámčím“, či „předním zámkem“.
V 18. století pravděpodobně již správa šenovského velkostatku v budově skutečně sídlila. V několika popisech šenovského zámku, zveřejněných v různých historických pracích, knihách, či novinových článcích, se však vždy uvádí, že se vrchnostenská kancelář nacházela v přízemí vlastního objektu zámku u hlavního vchodu, za ní měla býti šatlava.
Za majitele, Karla Františka Skrbenského z Hříště, 1720 – 1768 na Šenově, došlo k intenzivnímu rozvoji hospodářství. Na šenovském panství byly zakládány nové panské dvory, pily, lihovary, stavěny zpevněné cesty a nové mosty. Vrchnostenská kancelář ve vlastní budově zámku již patrně kapacitně nedostačovala. Byla tudíž pravděpodobně využita starší, již existující, budova v těsné blízkosti zámku a zřízeny v ní kanceláře administrativy neustále se rozšiřujícího velkostatku. Dostavbou sloupoví s klasistickým portálem bylo upraveno průčelí budovy tak, aby se stylově přizpůsobila vzhledu tehdy přestavěného zámku. Stavební prvek, trojúhelníkový portál se sloupy, byl užíván již 70 – tých létech 18. století. Při jedné z oprav budovy, po roce 1989, bylo zjištěno, že sloupy byly skutečně k budově přistavěny až dodatečně a jsou uvnitř duté.
Průčelí budovy se sloupy a klasistickým portálem
Na fotografii je patrný původní oblouk klenby nad průjezdem.
Foto převzato z knihy M. Makowského: Šlechtická sídla na
Těšínském Slezsku. str. 274.
Někdy je uváděno, že budova byla vytvořena spojením dvou budov od sebe oddělených průjezdem. Na všech historických mapách je však budova vždy zakreslena jako jeden celek. Odůvodněním snad může být klenba nad průjezdem, která byla tak vysoká, že skutečně rozdělovala celou budovu na dvě části. Mohlo se tak jednat o dvě budovy, ovšem zastřešené společnou střechou, která je spojovala v jeden objekt. Údajně až správce velkostatku Gwuzd, dal okolo roku 1880 zbourat klenbu v průjezdu, zrušil železnou bránu a nahradil jí vraty. Nad průjezdem vytvořil dvě místnosti a rozšířil tak svůj byt. Na budovu tehdy z obou stran údajně navazovaly stáje a chlévy. Ve vzdálenějších bočních křídlech budovy se snad se skutečně moly stáje nacházet. Z těchto staveb se dochovala pouze budova, nyní zvaná „garáž“. V minulosti také sběrna papíru. Stropy v ní jsou klenuté a ve zdech jsou patrné stopy po kovových okách pro ustájení dobytka. V tomto případě se může jednat o pozůstatek jakýchsi „příručních“, zámeckých koníren.
Na mapách z 19. století je správní budova zakreslena jako asi 130 metrů dlouhá stavba uzavírající od severu zámecký areál. V létech 1836 až 1875, je zakreslena jako lomící se a přímo navazující na vlastní zámek. Koncem 19. století je však již od vlastního zámku opět oddělená.
Detail mapy Stálého katastru z roku 1836 s půdorysem zámku a „správní
budovy. Číslo 1 – zámek,
Číslo 2 - budova správy velkostatku a k němu přilehlý parkán.
Čísla 8,9, 10, 11 - Budovy zámeckého dvora nacházející se
mimo areál zámeckého parku.
V levém, horním rohu je vyznačena lokalita těžby hlína pro výrobu cihel
Poslední majitel z rodu sv.p. Skrbenských z Hříště na Šenově v roce 1867 šenovské panství prodal. V období 60. tých aý 80, tých létech 19,století náležel šenovský velkostatek hraběnce Emě Marii Fattoni von Hein, která v Šenově trvale nežila a záhy jej prodala. V roce 1893 koupil šenovské panství hrabě Jindřich Larisch - Mönnich. Larischové zámek nevyužívali, pobývali na svých sídlech ve Fryštátu, Ráji a Solce, tam také během I. světové války převezli celý mobiliář šenovského zámku. Velkostatek spravovali správci, trvale bydlící v bytě nad kancelářemi velkostatku. Dlouhodobým správcem šenovského velkostatku, v období kdy patřil Larischům, byl Josef Millde, obýval také byt ve správní budově.
Millde byl znám svým proti československým postojem. Těsně po ukončení I. světové války a vzniku Československé republiky byl v šenovském zámku ubytován oddíl československé domobrany. Správce Milde měl těmto vojenským dobrovolníkům zajišťovat jídlo a otop. Obojí však nezajistil. Vojáci proto začali rozebírat zařízení zámku a užívat je k topení. Došlo k narušení střešní konstrukce, střecha se místy probořila, do zámku začalo zatékat. Důsledkem bylo částečné sesutí zdiva zámku a následné nucené stržení celého objektu.
Vzhled správní budovy šenovského velkostatku v období před II. Světovou
Foto: Archív Městského muzea v Šenově
V roce 1938, po uzavření Mnichovské dohody, došlo dne 1.10. 1938 k odstoupení části Těšínska ve prospěch Polska. Šenov byl rozdělen státní hranicí mezi tehdejší okleštěnou Československou republikou a Polskem. Po obsazení republiky Německem a vytvoření protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 se táto hranice stala hranicí mezi protektorátem a Polskem. Když došlo k obsazení protektorátu Německem, byla hranice střežena německými vojáky. V bytě ve správní budově, u správce Milldeho, se ubytoval velitel německého pohraničního komanda Stephan Blaszczyk, který se během svého pobytu v Šenově projevoval jako šovinistický fašista.
Šenov byl v tomto období místem přechodu do zahraničí mnoha emigrantů. Někteří z nich padli do rukou německým hlídkám a byli dočasně uvězněni ve sklepních prostorách správní budovy.
Místní pamětníci si vzpomínají, jak jako děti, cestou do školy, slýchávali ze sklepa volání uvězněných. Okénkem, údajně nacházejícím se v průjezdu, jim házeli své skromné svačiny.
Zadržení uprchlíci byli v mnoha případech vojáky oloupeni o peníze a cennosti a následně, německými vojáky, převedeni na druhou stranu hranice, do Polska. Často však byli odvezeni k dalším výslechům do Ostravy na jejichž konci je čekala deportace do koncentračních táborů.
Po válce, v roce 1945, se budova stala sídlem Místního národního výboru v Šenově. V 50 – tých letech dvacátého století národní umělec Vilém Wünsche vyzdobil průčelí budovy monumentálními sgrafity komponovanými v duchu socialistického realizmu, alegorickými postavami dělníků a rolníků se srpy a kladivy.
Místní národní výbor v Šenově byl v této v budově až do roku 1989. V tomto roce nahradil národní výbor obecní úřad, který v budově sídlil až do konce roku 1993. V roce 1994 byl Obecní úřad Šenov přemístěn do prostor nově postaveného Obecního domu na Radničním náměstí.
Pro historickou budovu v zámeckém parku bylo nalezeno smysluplné využití, byla v ní umístěna Základní umělecká škola Viléma Wünscheho.
Průčelí budovy: Základní umělecké školy Viléma W’unscheho v Šenově - od r. 1994
Obecního úřadu v Šenově - od r. 1989
Místního národního výboru v Senově - od r. 1945
Správní budovy šenovského velkostatku - od počátku 18. století
Severní brány do areálu šenovského zámku - od poloviny 16. st.
Fotografie ze 70-tých let XX.století Archiv Městského muzea v Šenově.
Poznámky:
1) Pašík, M.: Dějiny Šenova v datech, r.v. 2004, str. 15.
2) Kolektiv autorů: Nástin dějin Těšínska r.v. 1998 str. 38
3) Pašík, M.: Dějiny Šenova v datech, r.v. 2004, str. 37.
4) Budova je zakreslena na mapě Prvního voienského mapování z let 1767 - 1783
5) Lankočí, H.: Obec a panství Šenov, r.v. 1913.
6) Makowski, M: Šlechtická sídla na Těšínsku. R.v. 2005 str..247
7) Internet: Stavební slohy:
8) Pašík, M.: Dějiny Šenova v datech, r.v. 2004, str. 38
9) Pamětní kniha obce Šenova
10) Tvrdý, L.: 700 let Šenova, str. 82.
Sepsal v roce 2008
Milan Pastrňák