Páni ze Šenova
2. 12. 2007
„Páni ze Šenova“.
Prvními doloženými držiteli Šenova byli páni po něm se píšící, „ze Šenova“. Jejich jména se objevují na listinách těšínských knížat, vydaných v průběhu 14. a 15. století. Nejčastěji jsou uvedena mezi svědky uskutečněných prodejů vsí a statků na Těšínsku. Dle tehdejších zvyklostí a zdatnosti písařů jsou psána v různých obměnách, latinsky, německy, polsky a česky. Uváděny jsou dva rody píšící se s predikátem „ze Šenova“, rod Sašků („Sasske“) a rod Lvíků („Lwik“).
Znakem „pánů ze Šenova“ bylo jakési prazvláštní zvíře, tvořené přednípolovinou jelena a zadní částiryby - „jelenoryba.“ Historik Josef Pilnáček ji nazývá „mořskou potvorou“. Stejného znaku byli též páni Rudští z Ruc (Rudz) a méně známý rod píšící se „z Pohoří“ (Pohorský), z čehož možno usuzovat, že tyto rody byly s pány „ze Šenova“ spřízněny a odvíjejí od společného prapředka - rytíře erbu „jelenoryby“, snad člena družiny prvního těšínského knížete Měška s nímž přišel okolo roku 1290 na Těšínsko.
Někteří starší historikové spekulovali o tom, že Šenov založil jistý „Suenson“, (Svenson – česky snad Svěntoš), korouhevník těšínského knížete, po němž údajně vesnice získala název, „Sonow“. „Swenssone“, (snad zmiňovaný Suenson), korouhevník těšínského knížete, svědčí v roce 1297 na hradě „Vendisch Ostra“ při sepsání smlouvy o hranicích mezi Moravou a Těšínskem stanovené na řece Ostravici. Kníže mu snad mohl udělit Šenov v léno, podobně jako ves Hradiště - ves Svěntošovu, která je tímto způsobem zapsaná v soupisu obcí z počátku 14.století
Šenov je však patrně mnohem starší. Název vesnice „Sonow“ nese typické znaky pojmenování obcí jehož základ je odvozen od německého základu slova a doplněn slovanskou koncovkou – „ow“. V našem případě od slova „Sonne“ - snad „Slunéčnov“. S podobně tvořenými názvy se můžeme setkat v Lužici, odkud přišla ve 13. století valná část prvních osadníků našeho kraje, Šenov nevyjímaje. V následujících stoletích, 14. a 15. je Šenov psán již ve více poněmčené verzi, jako „Schonow“, „Schonau“, „Schonaw“, „Schönow“, později ale jako „Šunow“, či „Šanov“. Německý název „Schönhof“ je poprvé zaznamenán až v století sedmnáctém. Nutno uvést, že na Ratibořsku, se nachází vesnice podobného názvu, Šonovice, pasné také jako „Šinovice“, „Šenovice“ či „Šonvice“.
V roce 1254 je Šenov zmiňován v listině krále Přemysla Otakara II. jímž nabádá olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku k navrácení „Sonowa“, společně s dalšími dvěmi vesnicemi na Opavsku, opolskému knížeti. „Sonow“, který je zapsán v seznamu obcí povinovaných odvodem desátek vratislavskému biskupství nazývaném „Registrum Wyasdense“, sestaveného mezi léty 1302 – 1314, však již jistě náleží na Těšínsko, jedná se o „náš Šenov“ na řece Lucině, nedaleko Ostravy.
Prvním doloženým držitelem Šenova z rodu píšícího se „ze Šenova“ byl „Sasske von Schönow“.Uveden je jako svědek prodeje vsi Malých Kunčic („wenig Kuntzendorf“) zapsaném dne 21.12. 1388.
Jméno „Sasske“ (Saške), později psané také jako „Schaschke“, neb „Schaske“, místní historikové překládali jednoznačně jako „Šašek“. Vedla je k tomu patrně fonetická podobnost a určitá snaha o český výklad jména. V našich končinách byl výraz „šašek“ s největší pravděpodobností zcela neznámý. Vyloučit však nelze ani překlad z němčiny, v níž slovo „Sachse“ označuje obyvatele Saska – Sase. V tomto případě, byl roce 1388 na Šenově, ostatně tehdy psaného jako „Schönow“, pánem leník těšínského knížete, snad původem ze Saska - Sas.
„Sasske“ nebyl patrně jediným členem družiny knížete, který pocházel z německy mluvících zemí. V padesátých letech 13. století, kdy docházelo k vleklým bojům mezi jednotlivými slezskými Piastovci o jimi držená území, si knížata do svých družin najímala německé rytíře, kteří byli za své služby často odměňováni udělením statků a ve Slezsku a trvale se zde usadili.
Dne 30. 7. 1392 potvrzuje těšínský kníže Přemysl I. prodej části vesnice Velkých Ochab jistému Gochovi z Ochab. Jako svědek prodeje byl zapsán, „Sasske, hauptman czu Grossen Glogow“. „Sasskeho, hejtmana na Velkém Hlohově“, je možné z totožnit se „Saskem von Schönow.“ Pán „ze Šenova“ byl do tohoto významného úřadu, představitele knížecí moci na Velkém Hlohově, jmenován těšínským knížetem Přemyslem I. Nošákem, patrně mezi léty 1388 – 1392 Na Hlovově je dále připomínán 15.5.1401 …“her Schaschke Gloch hauptman“.
Hlohov a historické území hlohovského knížectví se nachází v dolním Slezsku a od Těšína a vlastního Šenova je poměrně vzdálen, proto je nutné některé souvislosti spojující jej s Těšínskem blíže objasnit: Od dob Jana Lucemburského připadala polovina Hlohova českému králi. V roce 1384 byl Václavem IV. darován tento královský díl Hlohova, jako dědičné léno, těšínskému knížeti Přemyslu I. Nošákovi.Přemysl I. Těšínský působil v diplomatických službách císaře Karla IV. a jeho syna, českého krále Václava IV. Vyjednával o smíru po stoleté válce, zprostředkovával jednání mezi polským králem a křižáckým řádem, v roce 1385 zasahoval do sporů mezi profesory Karlovy univerzity. Část Hlohova obdržel za věrné služby, zejména však za to,že sjednal sňatek dcery Karla IV., Anny, s anglickým králem Richardem II. Přemysl I. Těšínský byl jedním z nejvýznamnějších slezských knížat, „Nošákem“byl nazýván proto, že ve stáří musel býti z důvodu choroby přenášen na nosítkách.
Začátkem 15. století je uváděn jistý „Jeschke Schaschke“. Dne 7.11.1407 podává svědectví ve sporu mezi těšínskými knížaty Přemyslem a Boleslavem s opavským knížetem Hanušem o tvrz v Bohumíně.„Jeschke Schaschke“ svědčí dále dne 23.4.1409, tentokrát při darování statkua tvrze Petřvaldu těšínským knížetem Boleslavem I. pánu na Polské Ostravě, Ondřeji z Tworkova a jeho potomkům. V obou případech je zapsán bez predikátu, je však možné se domnívat, hlavně dle jména „Schaschke“, že patřil k rodu „ze Šenova“.
V první třetině 15. století rovněž náš kraj zasáhly husitské války. Těšínský kníže Boleslav I., listinou datovanou 7.3.1423, udělil městu Frýdku, patrně za odhodlaný postoj husitům významná práva. Svědkem udělení těchto výsad byl „Lorentz Sasske unsir maršálek“– LorencSasske, náš marschalek. Následujícím rokem, dne 8.11.1424, při udělení práv městu Bílsku je již svědčící Lorenc Sassek s uveden predikátem ze Šenova, „Lorentz Sasske von Schonau, unser marschalek“.
Ve dvacátých létech 15. století bratři Lorenc (česky Vavřinec) a Mikuláš ze Šenova a z Petrovic byli majiteli Čertové Lhotky, jak zněl původní název vesnice, nyní tvořící jednu z městských částí Ostravy - Mariánských Hor. Dne 25.4.1426 „Lorentz von Schonaw brudeis Niclas von Schonaw“ se souhlasem opolského knížete Bolka, tehdejšího zástavního pána hukvaldského panství a města Ostravy, prodali Čertovu Lhotku za 50 kop českých grošů ostravskému měšťanovi Besu Mertenovi. Sjednali si však právo získat ji zpět po vyplacení uvedeného obnosu, což bratři „Lorko von Schonaw und Nickel von Schonaw zu Pitersdorf“učinili již téhož roku, dne 11.11.1426.Transakci stvrzují pečetěmi s vyobrazením znaku pánů „ze Šenova“ - „jelenoryby“. Čertova Lhotka zůstala majetkem bratrů „ze Šenova“ patrně také v době husitských válek
V roce 1428 obsadili husité Moravskou Ostravu, ostravští měšťané před nimi z města uprchli. Již v srpnu téhož roku však husité, pod tlakem vojsk slezských knížat, byli nuceni Ostravu opustit. Hrad Polskou Ostravu ale husité v roce 1430 získali znovu. Od Ostravy nepříliš vzdálený Šenov, nebyl patrně podobných událostí rovněž ušetřen.
Lorenz „ze Šěnova“, maršálek těšínského knížectví, se v roce 1433 nacházel na Velkém Hlohově, pečetí tam známým znakem pánu ze Šenova, „jelenorybou“. Připustíme li , že Lorenc Sasske maršálek, uváděný rovněž jako hejtman na Velkém Hlohově, byl totožný s hejtmanem „Sasskem“ na Velkém Hlohově již v roce 1392, pak v roce 1433 byl již pokročilého věku, asi pětašedesátiletý. Z důvodu značné odlehlosti Velkého Hlohova od sídla těšínského knížete, lze jen obtížně spojovat výkon obou úřadů pouze jedinou osobou. Dá se předpokládat, že po smrti knížete Boleslava I., v roce 1431, došlo také ke změně maršálka,stal se jim „Niklas Cornitz von Baugartner“- Mikuláš Kornic z Baugartner, často rovněž psán, „z Dubovce“, který v roce 1433, na Velkém Hlohově připojuje svou pečeť k pečeti hejtmana Lorentze von Schonaw.
Na Šenově „ seděl „Nickligh von Schonaw“ (Mikuláš „ze Šěnova“), svědčící prodeji vsi Pruchné dne 13.7.1436 a Malé Pruchné, datovaného 13.9.1439, psán byl jako „Nikl von Schonaw“. Následně v Těšíně, dne 4.2.1440, je zapsán jako „Niklik Schaske von Schonou“.
Další osudy pánů na Šenově značně ovlivnily události v období určité nestability následující po husitských válkách. Po úmrtí těšínského knížete Boleslava I. spravovala knížectví, do roku 1442, jeho vdova Ofka. Později vládli na Těšínsku Boleslavovi syni, Václav, Vladislav, Boleslav II. a Přemysl II., knížecí majetky byly mezi ně rozděleny. Došlo tak k snížení prestiže těšínského knížectví a k vlastnímu oslabení knížecí moci.
V roce 1438 město Moravskou Ostravu, celé hukvaldské panství včetně hradu Hukvaldy, následně také Polskou Ostravu s hradem a širokým okolí získal za nejasných okolností Jan Čapek ze Sán. Bývalý husitský hejtman, který je znám svým útěkem z prohrané bitvy u Lipan, se po husitských válkách, podobně jako ostatní jeho spolubojovníci, dal do služeb cizích pánů, stal se nejvyšším polním hejtmanem polského krále v Uhrách. Jan Čapek ze Sán si byl vědom strategického významu Ostravy v jejíž blízkostise křižovaly významné cesty té doby, spojující Moravu, Slezsko, Polsko a Uhry. Snažil proto chránit jakýsi systémem předsunuté obrany, je doloženo, že měl své lidi ve Václavovicích a také v Šenově. V této souvislosti je možné předpokládat existenci určitého opevnění střežící přístupové cesty k Ostravě. Jan Čapek Sán byl znám svým kořistnictvím, neváhal se za tímto účelem spojit i se zemskými lapky, jakými byli s Boček z Pozořic a Jan z Menspeku. Na stranu Jana Čapka ze Sán se přiklonili, či byli nuceni se přiklonit, také držitelé panství v okolí Ostravy. Pánové Mikuláš z Wolfenberka na Paskově, Zbyňek ze Šumbarku ale také Mikuláš ze Šenova, které nazývá svými „služebníky“ a jsou uváděni jako svědci na několika listinách Janem Čapkem vydaných. Ve správě drženého majetku siJan Čapek ze Sán počíná jako jeho suverénní pán. Některým bývalým držitelům místních panství je „za věrné služby“ opět uděluje. Ku příkladu, biskupské léno, Paskov a také ves Václavovice, uděluje v roce 1447 jeho bývalému držiteli, Mikuláši z Wolfenberka.
Šenov (či jeho díl), byl v držení uvedeného Mikuláše ze Šenova. Dne 1.2. 1446 těšínský kníže Přemysl II. potvrzuje prodej domu v Těšíně, který patřil Mikuláši ze Šenova, („Niclik von Schonaw“) stojícího u hřbitovní zdi. Za 20 kop českých grošů jej kupuje Mikuláš z Ohrazené. „Nicklicone de Schonow“. - Mikuláš ze Šěnova, psán jako „Nycklik von Schönow “je uváděn ještě 6.12.1449 a dále 22.9.1450 při prodeji vsi Hradiště maršálkovi Mikuláši z Dubovce.
O zvláštním postavení tehdejšího pána na Ostravě, Jana Čapka ze Sán, svědčí i to, že dne 8.10.1449, společně s knížetem Bolkem II. a maršálkem z Dubovce urovnává spor mezi polským králem Kazimírem a Mikulášem z Vladětína. Po Čapkově úmrtí, okolo roku 1453 a „dobrovolném“ odevzdání Polské Ostravy jedním z jeho následníků, bývalým husitským hejtmanem, Janem Tršickým z Doloplaz 20 těšínskému knížeti, byl pravděpodobně také díl Šenova náležící Mikuláši, odevzdán do rukou knížete. Mikuláš ze Šenova, podobně jako ostatní přívrženci Jana Čapka ze Sán, již není dále zmiňován.
V roce 1447 je připomínán jistý Jan „ze Šenova“ hlásící se,společně Tomanem z Koválovic, u Oldřicha z Boskovic na Novém Hradě u Blanska o peníze, kterými jeho otec, Lorenc ze Šenova, ručil za Ješka z Boskovic a Svojanova.Jan „ze Šenova“ byl tudíž synem Lorentze Sasska, těšínského maršálka a velkohlohovského hejtmana, pokračovatelem rodu „ze Šenova“.
Zmínka o Janu „ze Šenova“ z roku 1447 mimo jiné potvrzuje možné rozdělení Šenova na díl, který zdědil po otci Jan a část, kterou v té době držel jeho strýc, již výše zmiňovaný Mikuláš ze Šenova.
V obou částích vesnice se pravděpodobně nacházela sídla jejich držitelů. V dílu náležícím Janovi ze Šenova, po maršálku Lorencovi, lze předpokládat existenci tvrze a také kostela, v Šenově uváděného v roce 1447.
Zatím co je doloženo, že druh Jana ze Šenova, zmiňovaný v roce 1447, Toman z Koválovic, držel roku 1460 biskupské léno Štáblovice na Opavsku,o Janu ze Šenova máme pouze zprávy v značně neurčité, pohybující se v oblasti domněnek.
V druhé polovině 15. století vzplanuly česko - uherské války. V tomto období je na Moravě uváděn „Jan Zelený ze Šanova“. Bojoval na straně krále Matyáše Korvína, dobyl Ždánice, které mu byly následně, na základě jihlavských smluv, ponechány. Rovněž jako vesnice Dambořice a Uhřice, nacházející se na tomto panství. Je na nich připomínán v letech 1480 až 1493, psán jako „Jan Zelený ze Šanova a Říčan“. Ždánice odkázal svým bratřím Benešovi a Petrovi ze Suchdola (?), kteří „hrad a zboží“ drželi do roku 1490. Zda Jan Zelený ze Šanova, hejtman ve vojsku krále Matyáše, pocházel z rodu Sašků ze Šenova, nelze prokázat.
Uherské války tehdy zasáhly také náš kraj. Vojska krále Matyáše Korvína dobyla a rozbořila nedaleký hrad Landek, oblehla město Těšín, kníže Přemysl II. byl donucen přiklonit se na jeho stranu. Uherské oddíly, známé svou krutostí a ničivostí s největší pravděpodobností protáhly také Šenovem ležícím na staré středověké cestě spojující město Těšín s Opavou. V důsledku těchto neblahých událostí, ke které se snad mohly tehdy v Šenově odehrát mohlo dojít k postavení nového kostela, sv. Mikuláše, v roce 1495.
Jan ze Šenova vlastnil v roce 1476 také „zboží“ v Zábřehu nad Odrou. Dle záznamů se však jednalo pouze u čtyři „podsedky“ (chalupníky). Jana ze Šenova však nelze v žádném případě ztotožnit s Janem Lvíkem ze Šenova, který údajně držel část Šenova již před rokem 1456. Rod „Lvíků“snad mohl býti nástupnickým na dílu Mikuláše ze Šenova. V Listináři Těšínska se však v roce 1440 objevuje pouze „Lwik z Mistřovic“. Společně s jistým Mikulášem Staškem (?) z Petrovic svědčí u prodeje vesnice Vendryně, prodané za 450 kop českých grošů Jakoubkovi z Březovic.
Jistý Smil ze Šenova, v originálu z 15.6.1453 psán jako „Smyl von Schöndorf“, si od těšínského špitálu si půjčuje 12 hřiven grošů českého počtu, věnovaných těšínským měšťanem Jakubem Bleicherem, oproti ročnímu úroku, jedné hřivně grošů. Záznam se však patrně vztahoval ke Smilovi „z Krásné“. Nejasná zmínka, možná také o příslušníku rodu „Sašků“, pochází rovněž z roku 1461. Tehdy těšínský kníže Přemysl II., dne 24.4.1461, urovnával spory o dědictví mezi bratry Mikulášem a Petrem z Karviné. Jako svědek byl uveden jistý „Joanne Schaksochwsky“.
V listině, datované 2.11.1481, ve Fryštátu, je uveden jako svědek prodeje vesnice „Věřovice“(?), kterou prodal Martin Šambor ze Šumbarku za 170 kop grošů Janu Dluhášovi, „Mikuláš Lvík ze Šunova“. Uvedený Mikuláš Lvík je prvním doloženým z rodu „Lvíků“ píšícím se „ze Šenova“.
V roce 1496 je poprvé zmiňován „Jan Lvík ze Šanova“ , dne 9.8. 1496 svědčí prodeji „starého a nového“ domu v Těšíně, nacházejících se u horního kláštera, jenž prodal knížete Kazimír, za 210 zlatých městu Těšínu.
K roku 1496, se vztahuje zmínka o údajném prodeji dílu Šenova Janem Lvíkem ze Šenova uskutečněném již 10.10.1480,potvrzeném knížetem Kazimírem dne 13.5.1511.29 Připomínaný prodej Šenova v roce 1480 není doložen patřičným odkazem, rovněž potvrzení jeho prodeje v roce 1511 se „v Listináři Těšínska“ nenachází. Záznamy o Mikuláši Lvíkovi z roku 1481 a Janu Lvíkovi v roce 1496 píšícími „ze Šenova“ a následně o Václavu ze Šenova svědčícím dne 5.6.1503 v Těšíně, prodej Šenova uskutečněný před těmito daty značně zpochybňují.
K prodejům jednotlivých dílů, ještě stále rozděleného, Šenova mohlo dojít až na začátku 16. století.
V roce 1522 jsou na Šenově doloženi Rotmberkové z Ketře a také příslušníci rodu píšícího se „z Belku“.Záznamy dokazují, že v polovině 16. století již páni „ze Šenova“, znaku jelenoryby, již Šenov nedrželi. Ještě v roce 1586 je na Marklovicích připomínán jistý Bartoloměj Dyx ze Šenova, který je však nejasného původu, patrně poslední z rodu píšícího se „ze Šenova“.
Ve všech dosavadních pracích byli páni „ze Šenova“, snad z důvodu malého množství zjištěných záznamů, zmiňováni pouze okrajově. Šenovské panství však drželi poměrně dlouhou dobu, více než sto let. Patřili do blízkého okruhu těšínských knížat a řadili se k nejvýznamnějším rodům na Těšínsku. Doložené dochované zmínky o členech tohoto rodu píšícího se „ze Šenova“ zařazené do příslušného historického období dokáží vypovědět mnohé a to nejen jen o jejich vlastních osudech, ale také o historii obce Šenova.
Milan Pastrňák
Odkazy:
Emerich Němec: Listinář Těšínska I. a II. díl, 1155 – 1526.
Josef Pilnáček: Rody starého Slezska r.v. 1947
Vincent Prasek: Dějiny Těšínska:
Rudolf Žáček: Dějiny Slezska v datech, r.v.
Kolektiv autorů: Dějiny Ostravy, r. v. 1993,
Idzi Panic: Posloupnost těšínských Piastovců a Pistoven,
Ladislav Hosák. Historický místopis Moravy a Slezska, Těšínsko
Milan Pašík: Historie města Šenova v datech:
Článek byl zveřejněn ve „Věstníku Šenovského muzea 2005.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář