Obrazy z kroniky

Skrbenský dvůr - první sídlo pánů Skrbenských z Hříště v Šenově.

Hospodářská budova a veliká stodola Skrbneskéh dvora v Šenově. Foto: Z. Šebesta v r. 2006

  Skrbenský dvůr se nacházel v místní části Šenova zvané Skrbeň.  Dodnes jej připomínají hospodářské budovy, které jej kdysi tvořily.  Stojí nedaleko cesty vedoucí z centra Šenova přes viadukt na Lapačku a dále směrem Frýdek. V současnosti jsou budovy již zcela pozměněné, využité k podnikatelským účelům.

 Dvůr a část Šenova Skrbeň je z historického hlediska velice zajímavou lokalitou. Dle „lidové paměti“ předávané z generace na generaci, byl Skrbenský dvůr údajně prvním sídlem pánů Skrbenských z Hříště v Šenově. Písemný doklad o způsobu nabytí Šenova Skrbenskými se však nedochoval a ani není znám žádný nálezový důkazový materiál tyto paměti potvrzující. V kontextu dalších historických souvislostí a zjištění tak není možné uvedená tvrzení jednoznačně potvrdit, ani odmítnout.

 Ze stejného lidového zdroje patrně pochází informace, že Jaroslav Skrbenský z Hříště již v roce 1549 Šenov získal. V minulosti byl letopočet nabytí Šenova v roce 1549 historiky běžně užíván a mnohdy upřesňován o okolnosti za nichž ke koupi Šenova došlo.¹ Ke konkrétnímu letopočtu, 1549, v němž Jaroslav Skrbenský z Hříště údajně Šenov koupil se však vztahují oprávněné pochybnosti a jeho pravdivost byla na základě dalších zjištění zpochybněna.

 V polovině 16. století Skrbenští z Hříště ještě „pevně seděli“ na rodné Skrbni na Olomoucku. Od názvu této vsi, kterou v roce 1531 obdržel Jan z Hříště, odvodili své příjmení „Skrbenští“. Synové uvedeného Jana a jeho manželky Elišky rozené Petřvaldské, Jan, Jaroslav, Petr a Václav jsou na Skrbni u Olomouce dále připomínání. Jaroslav Skrbenský z Hříště v roce 1550 založil ve Skrbni u Olomouce pivovar a chmelnice. Bratři Skrbenší z Hříště, „jednotní a nerozdílní“, jsou následně zmiňováni v souvislosti se sporem s olomouckými měšťany o dodržování mílového práva ve věci vaření a prodeje piva.²  V roce 1574 však bratři Jaroslav, Petr a Václav Skrbenští z Hříště rodnou Skrbeň s tvrzí a mlýn Hynkov prodali Petrovi staršímu Pražmovi z Bílkova.³

 Jaroslav Skrbenský z Hříště se svým bratrem Václavem mohli Šenov získat krátce po příchodu na Těšínsko, po roce 1574. Údajně nejprve získali pouze část Šenova, vyvýšeninu mezi řekou Lucinou a Datyňským potokem, dle této skutečnosti později nazývanou Skrbeň. Připustíme li pravdivost pamětí místních obyvatel, díky nimž se dochovala tvrzení, že dvůr na Skrbni byl prvním sídlem Skrbenských v Šenově, pak z nich vyplývá, že Šenov v době nabytí Skrbenského dvora byl v držení jiného majitele. Ten měl své sídlo nejpravděpodobněji v panském dvoře, neb hrádku, či zámku nacházejícím se poblíže kostela v centru Šenova. Skrbenským umožnil zakoupení dvora a zmiňovanou méně osídlenou jižní část vesnice za řekou Lucinou. Je možno předpokládat, že v těchto místech se již před uskutečněním prodeje naházel určitý starší objekt, který mohl býti okamžitě využit k obývání, snad starý dvůr neb tvrz, kterou Skrbenští obnovili.

 Tvrz, či opevněný dvůr, který předcházel dvoru Skrbenských, byl patrně zbudován již v první polovině 15. století. Po husitských válkách Ostravsko i nadále zažívalo bouřlivé období. Za neujasněných okolností získal v roce 1438 hrad Hukvaldy s panstvím a v roce 1439 také Moravskou a Polskou Ostravu s hradem včetně širokého okolí, bývalý husitský hejtman, Jan Čapek ze Sán. Velitel Sirotčí jízdy, který je znám svým útěkem z bitvy u Lipan, se po husitských válkách stal polním hejtmanem polského krále v Uhrách. Jan Čapek ze Sán si byl vědom strategického významu Ostravy v níž se setkávaly důležité cesty vedoucí ze Slezska, Polska, Uher a Moravy. Okolo Ostravy proto vytvořil jakousi „předsunutou obranu“. Známo je, že „měl své lidi ve Václavovicích a také v Šenově“. Držitelé zdejších panství se stali jeho „sloužícími“ a Jan Čapek jim jejich již dříve držené majetky znovu udělil.⁴ Na Šenově v té době „seděl“ rovněž jeden z jeho „sloužících“, Mikuláš ze Šenova. 

 „Nycklik von Schönow“, (Mikuláš ze Šenova) byl bratrem významnějšího Lorence (Vavřince) ze Šenova. Lorenc Sasske (Šašek?)⁵ zastával vysoké úřady ve správě Těšínského knížectví, byl maršálkem těšínského knížete a  jeho hejtmanem na Velkém Hlohově. Již v roce 1426 Lorenc a Mikuláš ze Šenova společně prodávají ves Čertovou Lhotku, nyní část města Ostravy, Mariánské Hory.⁶ Lorenc Šašek ze Šenova v té době působil na Velkém Hlohově, v Šenově však měl své sídlo tvrz, či snad hrádek. Nacházel se v centrální části Šenova u již tehdy tam stojícího kostela. Kostel v Šenově je připomínán v roce 1447, v soupisu farností na Těšínsku povinovaných odvodem Svatopeterského haléře. V témž roce, 1447, se jistý Jan ze Šenova upomíná u Oldřicha z Boskovic o peníze, kterými jeho otec Lorenc Sasske ze Šenova (patrně již zesnulý) ručil za Ješka z Boskovic.⁷ Na Šenově v té době tudíž žil Lorencův syn, Jan ze Šenova a také jeho strýc, Mikuláš ze Šenova, který je v létech 1446, 1449, 1450 uváděn mezi svědky prodeje různých nemovitostí a statků na Těšínsku.⁸ Existence dvou držitelů Šenova napovídá tomu, že Šenov byl mezi ně rozdělen.  Zatímco Lorencův syn, Jan ze Šenova držel centrální část Šenova, jeho strýc Mikuláš držel část jižní. Sídlo Mikuláše ze Šenova bylo ve tvrzi vystavěné na kopci mezi řekou Lucinou a Datyňským potokem. Uvedenými, často se rozvodňujícími vodními toky, byla tvrz dobře chráněna. Snad se jedná o onu vodní tvrz v Šenově, zmiňovanou některými historiky. Díky poloze tvrze bylo možné kontrolovat cesty směřující k Šenovu od jihovýchodu, od Dolních Datyň a Horních Bludovic a od jihu z Václavovic a Frýdku. Tvrz, či opevněný dvůr, mohl být součásti zmiňované předsunuté obrany Ostravy, kterou nechal zřídit Jan Čapek ze Sán. (Viz. www. obrazyzkroniky.cz. – „Páni ze Šenova.“)  Po úmrtí Jana Čapka ze Sán, v roce 1452, z historické scény zmizeli také jeho přívrženci, jejich majetky přešly do rukou těšínského knížete. Bývalý husitský hejtman Jan Tršický z Doloplaz, „dobrovolně“ odevzdal do rukou knížete Kazimíra hrad Polskou Ostravu.⁹ Podobný osud stihl patrně rovněž Mikuláše ze Šenova a jeho opevněné sídlo v Šenově. 

 Následně Šenov získal od knížete, nejpravděpodobněji však rovněž jen jeho část, rod Lvíků, původem z Mistřovic, kteří se po jeho nabytí začali psát ze Šenova. Mnohdy uváděný zápis o prodeji Šenova v roce 1480, se vlastně týká jeho odprodeje od knížecích majetků Lvíkům. S přídomkem ze Šenova se poprvé psal Mikuláš Lvík ze Šunova v roce 1481.¹⁰ Po něm následuje Jan Lvík ze Šenova, který 13.5.1511 Šenov (asi jeho část) prodal. V roce 1522 jsou již na Šenově uvádění zcela noví majitelé, Rotnberkové z Ketře a také příslušníci rodu píšícího se „z Belku“. ¹¹  

 Teoreticky, přestože je to málo pravděpodobné, mohli Čeplové z Belku svůj díl Šenova prodat v roce 1549 Jaroslavovi Skrbenskému z Hříště. Jednalo li se o velmi  výhodnou koupi, mohla býti uskutečněna i době když se ještě staral o Skrbeň u Olomouce. Nejpravděpodobněji se však jednalo o prodej části Šenova, tehdy náležící Čeplům z Belku, Sedlnickým z Choltic.  Jan Sedlnický z Choltic na Polské Ostravě již v roce 1531 koupil od Kašpara z Ketře díl Šenova s tvrzí, neb hrádku, v jeho centrální části. V místě tohoto bývalého sídla pánů Šašků ze Šenova, v druhé polovině 16. století snad Sedlničtí započali s výstavbou renesančního zámku. V roce 1564 Šenov  prokazatelně náležel Albrechtu Sedlnickému z Choltic, který v té době rovněž držel Velké Kunčice nad Ostravicí a Vratimov.¹²  Albrecht Sedlnický z Choltic se v roce 1574, či 1575, oženil s Alenou Skrbenskou z Hříště, sestrou bratří Skrbenských z Hříště. V druhé polovině sedmdesátých létech 16. století však Albrecht Sedlnický z Choltic opouští Velké Kunčice a ponechává si jen Vratimov, zda také Šenov, není známo. Důvodem jeho odstoupení z Velkých Kunčic byla nastalá situace, kdy těšínský kníže Václav Adam ve snaze urovnat veliké dluhy, které vyšly najevo po předčasném úmrtí jeho spoluvládnoucího syna Bedřicha Kazimíra, v roce 1571, odkupuje zpět některé knížecí majetky, které byly pouze v držení místní šlechty a následně je prodává novým majitelům. V roce 1577 je již na Kunčicích uváděn Jaroslav Skrbenský z Hříště.¹³

 Od Jaroslava Skrbenského z Hříště se odvíjí hlavní linie rodu. Nejprve byl ženatý s Annou rozenou Morkovskou ze Zástřizl. Z tohoto manželství vzešli jeho čtyři synové a čtyři dcery. Anna Morkovská zemřela v roce 1590. Příbuzenské vztahy se Sedlnickými byly následně dále upevněny, když se Jaroslav po druhé oženil, tentokráte s Markétou Sedlnickou z Choltic, měl s ní další dva syny a dvě dcery.¹⁴  

 V roce 1576 je na Šenově uváděn Václav Skrbenský z Hříště. Václavovou manželkou byla Eliška Cedlarová z Hoffu na Pačlavicích, s níž měl dcery, Annu a Alenu a syna Jana. Václav Skrbenský z Hříště zemřel v 16. září 1590. Pohřben byl do rodinné hrobky Skrbenských z Hříště ve Fulneku. Zachovaná pozůstalost po Václavu Skrbenském z Hříště na Šenově, vykonaná čtyři roky po jeho úmrtí, je velice  zajímavým dokumentem.¹⁵ Předmětem pozůstalosti byly většinou jeho osobní věci, oděvy, zbraně, ale také zemědělské nářadí. Což evokuje dojem, jako by Václav Skrbenský v Šenově žil v panském obydlí ve dvoře. Na Těšínsku bývalo obvyklé, že nižší šlechta trvale žila na svých panstvích v centrech jejich hospodářské správy, ve dvoře.

Skrbenští z Hříště však přece jen tak zcela do této společenské vrstvy nepatřili. Hlavně díky nejstaršímu z bratří, Janovi Skrbenskému z Hříště, který dosáhl významného postavení na Olomoucku, byl přísedícím zemského soudu. Vlastnil panství Hošťálkovy na Krnovku, hlavně však získal Fulnek, panství a hrad s městečkem, který se stal rodinným sídlem a centrem moci Skrbenských z Hříště.¹⁶ Jan Skrbenský z Hříště na Fulneku po Václavově smrti urovnal jeho dluhy a do výchovy převzal Václavova syna Jana, kterého ustanovil svým dědicem. Šenov se stal majetkem Jana Skrbenského z Hříště na Fulneku.

 V 17. století dvůr na Skrbni, první sídlo Skrbenských z Hříště v Šenově, není zmiňován. Po dlouhém těžkém období třicetileté války v Šenově ubylo 22 zemědělských usedlostí. Z opuštěných polností Skrbenští vytvořili tři nové panské folvarky (dvory). V roce 1674 jsou uváděny: Volenský dvůr, Nový dvůr a dvůr Dumbovsky.¹⁷ Je možné předpokládat, že u zámku trvale existoval zámecký dvůr, zvaný Brandýs.

 Skrbenský dvůr je tímto pojmenováním poprvé písemně uveden až 18 století. V Šenově tehdy existovaly čtyři panské dvory: Zámecký dvůr o rozloze polností 42 ha, Alejský dvůr se 79 ha, Volenský dvůr 144 ha a Skrbenský dvůr k němuž náleželo 79 hektarů polností.¹⁸ Z porovnání obou soupisů dvorů vyplývá, že Skrbenský dvůr byl v první zprávě o stavu Šenova po třicetileté válce, zapsán jako „Nový dvůr“ -  byl vystavěn nově, v místě „starého dvora“, který byl během válečného období pravděpodobně zničen.

 Dvůr na Skrbni však byl hlavně zemědělskou stavbou. Ke Skrbenkému dvoru byli robotou povinováni osadníci žijící na Skrbni a také poddaní z částí Šenova zvané za Leskem a ze Šimšky. Robotovat ke Skrbenskému dvoru chodili rovněž poddaní  z části vesnice Dolních Datyň, která až do roku 1790 náležela šenovské vrchnosti. Dvůr na Skrbni stával v nejvyšším bodě kopce, k němu patřily všechny okolní pozemky. Na jejich okraji se nacházely usedlosti chalupníků.

 V 18. století byla Skrbeň jakýmsi samostatným dílem Šenova. V urbáři sestaveném roce 1770 jsou osadníci Skrbně uvedeni odděleně od ostatního Šenova. Na Skrbni je nejprve zapsáno pouze šest velkých dominikálních chalupníků: Johan Miksa, Wentzel Weczerek, Mika Jureczesk, Michal Waschek, Matuš Kubeszt a Andres Ryska.  Do následně vzniklého opisu urbáře bylo doplněno dalších 12 chalupníků: Bernard Kubitcek, Johann Košťial, Wentzel Kubesch, Wentzel Koštial, Micka Jockel, Andres Stasts, Josef Kosniowsky, Franc Dombrowsky, Johann Walovy, Filip Kozsussnick,  Josepf Stasts a Anton Fikaczeck. ¹⁹  Z těchto záznamů vyplývá, že v sedmdesátých létech 18. století byla část Šenova, Skrbeň, nově osídlována. Důvodem jistě bylo navýšení produkce nového, Skrbenského dvora, tak jak k tomu v 18. století všeobecně docházelo. Část polností ke dvoru náležících bylo rozparcelováno pro chalupníky, kteří pracovali přímo ve dvoře. Byli to patrně ti, kteří byli nově do urbáře dopsáni. Změně v držbě polností odpovídá sestavení samostatného oddílu urbáře Šenova pro toto část vesnice. Podobným způsobem bylo obvykle postupováno při rozšíření zemědělsky využívaného katastru vesnice o nové části, jejich noví majitelé byli načas zproštěni některých povinnosti vůči vrchnosti.  

Výřez z mapy Stabilního katastru se zakreslením dvora na Skrbni v Šenově  v roce 1836.

 V posledních desetiletích 18. století a v začátku 19. století byl dvůr zakreslen do map vytvořených v rámci „Vojenského mapování.“ Ze zakreslení dvora na mapě Stabilního katastru z roku 1836 je zřejmé, že stavební dispozice Skrbenského dvora byla neobvykle veliká, o rozměrech cca 70 x 70 metrů. Dvůr stával nad příkrým srázem nad Datyňským potokem. Tvořen byl třemi dřevnými budovami mezi nimiž se nacházela rozlehlá prostora - „dvůr“. V tomto nezastavěném, jaksi nevyužitém, prostoru se snad mohl utábořit celý oddíl vojska i s koňmi. Nebo, také, zde kdysi mohla stávat další poměrně veliká budova, možná původní tvrz.

 Okolo tohoto dvora vedla cesta směřující do Šenova od Frýdku. Rovnoběžně s cestou je na mapě Stabilního katastru zakreslena obytná budova. (V současnosti se však zde již nenachází, nahradila ji nová.)  Pod obytnou budovou dvora se dochovalo původní sklepení. Veliký hluboký sklep, zcela pod povrchem, je široký asi 6 metrů a dlouhý více než 10 metrů. Zdi sklepení s několika výklenky byly vystavěny z cihel, ovšem často doplněny kameny,²⁰  jedná se  o takzvané smíšené zdivo, které bylo při stavbách užíváno přibližně do konce 17. století. Dle tvaru a způsobu výroby cihel je možné vystavění sklepa klást do sedmnáctého či osmnáctého století. Což odpovídá době výstavby „Nového dvora“, tudíž „Skrbenského dvora“ v roce 1674.

 Ke Skrbenskému dvoru se vztahují pověsti o tajných podzemních chodbách, které údajně z něj vedly až na šenovský zámek, také do Volenského dvora a na zámek v Šumbarku.  Měla se zde také nacházet tajná podzemní místnost, sloužící pro ukrytí cenností. V jedné šenovské rodině se z generace na generaci předává vyprávění o tom jak se jejich pra pra babička, která kdysi ve dvoře sloužila,  se jaksi nedopatřením do toho tajného sklepa dostala. 

 Pověsti se však kupodivu potvrdily. Ve sklepení byl skutečně nalezen vstup do podzemní chodby. (viz fofo). Chodba je  asi 150 cm vysoká, 60 cm široká, klenutá, vystavěná je z cihel. Vedla ze sklepa  obytné budovy patrně do několik stovek metrů vzdáleného lesíka u Datyňského potoka.

Vchod do podzemní chodby ve sklepení     Tajné únikové chodby byly ve středověku běžnou  dvora na Skrbni. Foto. B. Slíva v r. 2004   obvyklou  součástí systému obrany menších                                                                    objektů, dvorů a   tvrzí, které nebylo možno proti přesile útočníků delší dobu bránit. Vždy sloužily k nepozorovanému úniku z objektu. 

Po rozparcelování pozemků šlechtických velkostatků provedené československými úřady v roce 1920 získala dvůr rodina Smyčková, od jejichž jména bylo odvozeno také další pojmenování dvora „Smyčkovice“. Zbytkový dvůr s polnostmi, které  byly rozparcelováním značně zmenšeny, byl nadále využíván k zemědělským účelům. Několikrát přestavěné budovy dvora plnily svou funkci až do poloviny 20. století. Během následujících let došlo přímo v areálu dvora k vystavění několika nových budov. Dvůr zcela změnil vzhled. Ve velikých prostorách bývalých stodol má své provozovny několik firem.

Milan Pastrňák

Současný vzhled dvora na Skrbni.                                           Foto: M.Pastrňák v r. 2015

Poznámky:

1. Lankočí Hanuš: Obec a panství Šenov, Kiška Ladislav: Starší historie a  pamětihodnosti obce  Šenova ve       Slezsku str. 17 

2. Internet: Pivovary
3. Hosák L., Historický místopis země Moravsko/Slezské, r.v. 2004, str. 478.
4. Kolektiv autorů: Dějiny Ostravy r.v. 1993
5. Emerich Němec: Listinář Těšínska I. a  II. díl, 1155 – 1526. – dle uvedení jeho jména
6. Kolektiv autorů:  Dějiny Ostravy, r. v. 1993, str.48, 52,54,520, 521,
7. Pilnáček Josef:   Rody starého Slezska:  díl  III. str. 26 – 27,  
8. Němec Emerich: Listinář Těšínska I. a  II. díl, 1155 – 1526. - dle uvedených datací,
9. Hosák L., Historický místopis země Moravsko/Slezské, r.v. 2004, str. 907 – 908. Němec Emerich: Listinář Těšínska I. a  II. díl, 1155 – 1526. – dle uvedení jeho jména
10. Hosák L., Historický místopis země Moravsko/Slezské, r.v. 2004, str. 907 – 908
11. Hosák L., Historický místopis země Moravsko/Slezské, r.v. 2004, str. 907 – 908
12. Stibor Jiří: Šenov a hraniční spor v r.1561, Časopis Těšínsko 1996 č. 1 str 1 - 6 
13. Stibor Jiří: Skrbenští, svob. páni z Hříště a  Šenova  ,Bibliografický slovník  Slezska a    severní   Moravy,  sv.  4 , 1995.  str 118 až 125,  Pilnáček Josef:   Rody starého Slezska:  díl  III. str. 26      
14. Stibor Jiří: Skrbenští, svob. páni z Hříště a  Šenova  ,Bibliografický slovník  Slezska a severní   Moravy,  sv.  4 , 1995.  str 118 až 125, Pilnáček Josef:   Rody starého Slezska:  díl  III. str. 26    
15. Jež Radim: Inventář pozůstalosti Václav Slrbenského z Hříště na Šenově z roku 1590,  Sborník SokA Frýdek – Místek str. 28 – 44.
16. Stibor Jiří: Skrbenští, svob. páni z Hříště a  Šenova  ,Bibliografický slovník  Slezska a  severní   Moravy,  sv.  4 , 1995.  str 118 až 125 , Pilnáček Josef:   Rody starého Slezska:  díl  III. str. 26 ,
17. Farní kronika Šenova
18. Pašík Milan: Histrorie města Šenov v datech */2014 str. 21
19. SZA v Opavě. Urbář Šenova z r. 1771 , Kneifel Reginaldem: Topografie Těšínska z r. 1804
20. V roce 2004, s povolením tehdejší majitelky, vstoupili do sklepa členové Letopiseckého aktivu v Šenově, kteří provedli jeho amatérský průzkum.