Veduta Šenova ze 17. století
Čas od času se „z hlubin archívů a muzeí vynoří“ nové objevy. Obvykle k nim dojde pouhou náhodou v souvislosti s badatelským úsilím často směřovaným zcela jiným směrem. Patrně tímto způsobem byla ve Státní vědecké knihovně v Praze objevena zajímavá a neobvyklá historická mapa Těšínska. Mapa pochází ze sedmnáctého století a je na ni rovněž zakreslen Šenov.
Poprvé byla kopie této mapy vystavena veřejnosti 5.března 2010 v havířovské výstavní síni Těšínského muzea v souboru historických map výstavy nazvané „Mapa je klíčem světa“.
Na mapě jsou pomocí obrazového vyobrazení, takzvaných „vedut“, zaznamenány mnohá města a vesnice na Těšínsku. Vedut, obrazového vyobrazení dané lokality zakreslené přímo do mapy, bylo užíváno v 15. až 18. století hlavně při zachycení podoby měst. Díky nim bylo možno určit přímo konkrétní dům.
Detail mapy části Těšínska s vyobrazením okolí Šenova. Mapa pocházející ze 17. století. Formou vedut jsou na ni zakreslena některá města a vesnice zachycující jejich podobu v době vzniku mapy. Národní archív Praha.
V případě mapy Těšínska jsou na vedutách zobrazeny významné stavby v obcích daného regionu, dvory, zámky a kostely, tak jak vyhlížely v době jejího vzniku. Ve většině případů se jedná o jejich první známé vyobrazení. Dle názoru historiků byla mapa sestavena v sedmdesátých létech 17.století, její vytvoření údajně souvisí se získáváním a obchodem se solí v našem regionu. Sůl byla již od 13. století získávána ze solných zřídel vyvěrajících v Orlové a v Solce nedaleko Karviné a Fryštátu.
Vyobrazení města Fryštátu s knížecím hradem a jeho okolí tvoří jakési centrum mapy, z tohoto pohledu nejsou do mapy zanesena mnohá místa v okrajových částech Těšínska. Chybí téměř všechny osídlené lokality na Frýdecku a u řeky Ostravice, také na Jablůnkovsku a v celé oblasti Bílska a Skočova. Hlavní město knížectví, Těšín, se nachází zcela na okraji mapy a jeho veduta není nijak neveliká.
Svým provedením je mapa „neobvyklá“, ve srovnání s jinými, známými mapami připomíná ponejvíce pouhou skicu. Kresba je barevně kolorovaná. Modravé vodní toky se střídají s hnědou barvou zalesněných ploch. Mezi nimi problyskují červené střechy některých budov. Pro vyznačení kopců a pohoří nejsou užity v té době obvyklé kreslené kopečky. Popisy jsou provedeny latinsky a částečně německy.
Mapa je orientována jižně, tudíž obráceně vůči světovým stranám, nežli současné mapy. Jih se na mapě nachází nahoře a sever dole. Celá mapa působí dojmem jakoby byla kreslena z pohledu ze severu. Nejvzdálenější, na mapě nejvýše, je zakreslena řeka Ostravice, pojmenována „Moravitza Flávius“, tvoří zemskou hranici Těšínska s Moravou.
Z prvního pohledu působí rozmístění do mapy zanesených lokalit nelogicky a zpřeházeně, avšak při podrobnějším prostudování je možno zjistit, že umožňuje snadné určení trasy přesunu mezi jednotlivými místy. Například, dle mapy, nejkratší cesta z Fryštátu do Šenova vede okolo Karviné, po pravé straně zůstává Orlová, cesta dále vede přes Lazy a mezi Šumbarkem a Petřvaldem se přibližuje k Šenovu. Přestože na mapě nejsou vyznačeny cesty, je možné předpokládat, že byla jakousi „příruční“ cestovní mapou. Vyobrazení nejvýznamnějších staveb v jednotlivých obcích usnadňovalo orientaci v terénu. Dlouhý úzký formát mapy umožňuje její srolování do praktické ruličky.
Šenov byl poprvé zakreslen na známé „Komenského mapě Moravy“, jejíž mědirytina pochází z roku 1627. Na ni je však zaznamenán pouhou obrazovou značkou označující, že se v tomto místě nachází vesnice s kostelem a zámkem. Zakreslení Šenova již na této mapě však dokazuje, že byl natolik výzanmým aby jej bylo záhodno, jako jednu z mála lokalit v příhraniční oblasti Slezska, zaznamenat na mapě Moravy.
Vyobrazení Šenova se na mapě Těšínska pocházející ze sedmdestých let 17. století nachází v její horní části, přibližně uprostřed. Centrum Šenova je zobrazeno z pohledu od severu. Řeky Ostravice a Lucina, zde nazývaná Šenovským potokem – „Schonowerebach“ je zakreslena až za vlastním centrem Šenova.
Zvětšený detail mapy Těšínska - veduta Šenova: Národní archív Praha. Vyobrazení zámeckého areálu zachycuje jeho vzhled v 70. - tých létech 17. století.
Veduta Šenova je tvořena vyobrazením uskupení budov zámeckého areálu s kostelem. Dřevěná budova v popředí jistě představuje zámecký hospodářský dvůr, k němu patrně náleží u ní zakreslena menší zděná budova. Budova na protější straně, pod kopcem, je pravděpodobně znázorněním hostince, nyní „Pod zámkem“. Nad ním, na kopci, se nachází jedna z budov tehdejšího zámeckého areálu. Nejpravděpodobněji se jedná o budovu, která byla při barokní přestavbě zámku začleněna do vlastního uzavřeného zámeckého objektu a tvoříla jeho východní křídlo s hlavním vstupem renesanční branou. (Na starých fotografiích šenovského zámku bývá nejčastěji zobrazována.)
Vyobrazení dominují dvě větší patrové budovy. Odlišeny jsou od sebe kresbou a barvou střech. Jednou z nich je patrně budova současné lidové umělecké školy.
Budova s vysokou věží s kopulí je jistě kostelem, možno tak soudit dle křížku na špici věže. Kostel je zděný a věž se nahází na jeho západní straně.
Vyobrazení centrální historické části Šenova tak přináší v mnoha směrech zcela nové informace, které významně doplňují již známá historická fakta.
Autentitu a prav
divost vyobrazení dokazují stavební dispozice některých známých dochovaných historických center lokalit, které jsou rovněž na mapě zakresleny.
Například Šumbark. Zobrazený kostel a zámek na kopci je zakreslen tak, jak stojí dodnes.
Zvětšený detail mapy Těšínska - veduta Šumbarku: Národní archív Praha.
Na vedutě Bruzovic je zakreslen zděný kostel a na vedlejším kopci bruzovický dvůr. Přestože dřevěný bruzovický dvůr dávno zanikl, j
eho existence prokazatelně doložena. Zděný kostel v Buzovicích byl vystavěn v místě starého dřevěného kostela, v roce 1676. Letopočet výstavby, společně s erby jeho donátora, hraběte Františka Eusebia Oppersdorfa, je zaznamenán přímo na fasádě kostela. Letropočet tím určuje rovněž dataci vzniku mapy, která mohla býti nakreslena až po uvedeném roce 1676.
Zvětšený detail mapy Těšínska - veduta Bruzovic. Národní archív Praha.
Velikost vyobrazení Šenova a umístění jeho veduty v centrální část mapy svědčí o tom, že v době jejího vytvoření byl významným sídlem. Zvláštní označení Šenova praporcem na věži kostela, jako jediné lokality takto vyznačené na mapě, napovídá tomu, že v době vzniku mapy byl Šenov něčím výjímečný, s určitým vztahem přímo k této mapě.
V době vytvoření „obrazové mapy Těšínska“, byl pánem na Šenově Karel Dětřich sv.p. Skrbenský z Hříště, v historii Šenova však nebyl příliš výraznou postavou. Zemřel v roce 1692. Správy šenovského panství se ujal poručník jeho nezletilých synů, zemský hejtman Těšínského knížectví, Rudolf Sobek z Kornic.
Nejvýznamnější ze Skrbenských, Karel František, se Šenova ujal až po roce 1720. Z těchto indicií lze jen stěží hledat odůvodnění pro uvedené výjimečné označení Šenova.
Snad až další nová zjištění a objevy historiků přinesou odpovědi na otázky, které byly objevem této mapy otevřeny. Z hlediska poznání historie Šenova je však již pouhý objev jeho vyobrazení dokládající vzhled šenovského zámku a kostela v druhé polovině 17. století, velikým přínosem.
Poznámka: Článek byl pod názvem "Nejstarší vyobrazení Šenova" zveřejněn ve Věstníku Šenovského muzea 2010. Mapa Těšínska jejíž vznik je možno klást do druhé poloviny 17. století je majetkem Národního archívu Praha.
Kopie této mapy „vedut“, byla vystavena na výstavě historických map nazvané, „Mapa je klíčen světa“, rovněž byla publikována v bülténu k uvedené výstavě a na obálce knihy Radima Ježe a Davida Pindura „Těšínsko v proměnách staletí“.
Milan Pastrňák