Obrazy z kroniky

- náhrobník, či umělecké dílo ?

Basreliéf Jaroslava Skrbenského z Hříště se nachází v  Šenově, v tamním chrámu Prozřetelnosti Boží.

 Šenov, nyní již malé městečko u Ostravy, drželi od poloviny šestnáctého století až do roku 1867 páni Skrbenští z Hříště. Na dnes již neexistujícím šenovském zámku žilo několik generací toho známého a váženého šlechtického rodu. V roce 1927 však musel býti, tehdy již opuštěný a pobytem vojáků koncem první světové války zdevastovaný zámek stržen.¹ Skrbenští však v Šenově zanechali významnou stavbu, chrám Prozřetelnosti Boží. Součásti jeho interiéru jsou čtyři basreliéfy pánů z rodu Skrbenských z Hříště na Šenově, Jaroslava, Jana, Karla Dětřicha a Karla Františka.  

  „Basreliéf,“ z italského „basso riliefo“, je určitým druhem sochařského díla. Plastickým vyobrazením, postavy, či ornamentu, vystupujícím z  ploché základní roviny.² Tohoto způsobu vyobrazení bylo často užíváno k zachycení podoby zemřelého na jeho náhrobním kameni, či náhrobní desce. Basreliéfy jsou proto s náhrobníky jaksi automaticky spojovány. Basreliéfy nacházející se v chrámu Prozřetelnosti Boží v Šenově, jsou skutečnou historickou zajímavostí, tvoří důležitou součást jeho výzdoby, zároveň však také plní funkci náhrobníků.  V podzemí kostela se nachází rodinná hrobka Skrbenských z Hříště v níž jsou patrně uloženy ostatky pánů na basreliéfech vyobrazených. 

Chrám Prozřetelnosti Boží, nádherná barokní stavba, často nazývána „Perlou Slezska“ se svou velkolepostí vymyká měřítkům venkovských kostelů. Údajně jej projektoval Ignác Cyrani z Bolleshausu.³ Se stavbou bylo započato za Karla Františka Skrbenského z Hříště na Šenově a Hošťálkovech, v roce 1761. Stavitel Jakub Pánek již v roce 1764 dokončil vlastní hrubou stavbu,roku 1768 byl chrám celkově dokončen, k inauguraci došlo 1.8.1772.⁴

 Předchůdcem nynějšího chrámu v Šenově byl údajně dřevěný evangelický kostel sv.Mikuláše postavený roku 1495. V roce 1618 kostel sv. Mikuláše prošel důkladnou opravou, či snad byl nově vystavěn.Po třicetileté válce, v období rekatolizace, byl roku 1654 uzavřen a následně přeměněn na kostel katolický.⁵

  Farář Jan Ignác Pazdierovský (v Šenově v létech 1687 – 1698) se vizitační zprávě zmiňuje o zděné kryptě nacházející se v podzemí kostela, „v níž leží kacíři“-  protestanští  páni Skrbenští z Hříště. „Sklípek“ v šenovském kostele nechal budovat v roce 1642 Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště.⁶

 S největší pravděpodobností, se jedná o tutéž kryptu, která se nyní nachází v podzemí nového šenovského kostela. V současnosti je hrobka zcela nepřístupná. Dle jejího popisu z šedesátých let minulého století, kdy do ní naposled někdo vstoupil, se její tvar, určité půdorysné zakřivení a rozměry neshodují půdorysem chrámu. Klenutí s oblouky vystavěnými přímo od podlahy, velké množství kosterních pozůstatků v hrobce uložených nasvědčuje na její starší původ a dlouhodobé užívání.

Z popisu je možné usuzovat, že chrám Prozřetelnosti Boží byl s nevětší pravděpodobností vystavěn v místě starého kostela, nad rodinnou hrobkou pánů Skrbenských z Hříště. „…před postavením nového kostela musel býti starý stržen a.na jeho místě je toho času postaven neskutečně krásný dům Boží..“. hovoří se ve slavnostní řeči při otevření nově postaveného chrámu. ⁷                       

 Do nově postaveného chrámu byla ze starého dřeného kostela sv. Mikuláše přenesena část jeho vybavení, které se v něm nachází dodnes, obraz Panny Marie, tabernákl, stříbrná lampa, také některé stavební prvky, údajně také pískovcový portál vchodu do zákristie.⁸ Vycházíme – li z předpokladu, že basreliéfy Skrbenských z Hříště zemřelých v průběhu sedmnáctého století byly vytesány již v době jejich úmrtí a nacházely se v tomto starém kostele, je možné přepokládat, že také došlo k jejich přenesení do nového chrámu a náhrobníky byly opět umístěny nad místem uložení ostatků.  

 Historikům a badatelům zabývajícími se genealogií šlechtických rodů je existence těchto basreliéfů všeobecně známá. Nejčastěji bývá zmiňován basreliéf Jaroslava Skrbenského z Hříště, zakladatele nejvýznamnější větve rodu na Hošťálkovech a Šenově. Historická postava Jaroslavova je však dosud obestřena určitými nejasnostmi danými rovněž záznamy a vyobrazeními na jeho náhrobníku. Od datací údajně na basreliéfu uvedených, byly odvozeny dalekosáhlé úvahy a závěry podstatně ovlivňující pohled na celkovou genealogii Skrbenských z Hříště, které se staly základem pro sestavení již několika rodokmenů toto rodu. Ztvárněním postavy, celkovou kompozicí a množstvím informací na něm zaznamenaných se basreliéf Jaroslava Skrbenského z Hříště jeví zcela výjimečným a přímo vybízí k dalšímu bádání.                      

 Mramorový basreliéf Jaroslava Skrbenského Hříště je v chrámu Prozřetelnosti Boží umístěn na významném, dobře viditelném místě, pod kazatelnicí. Působí majestátným a starobylým dojmem. Jaroslav Skrbenský z Hříště, pán na Šenově a Hošťálkovech, maršálek těšínského knížectví, je na něm vyobrazen v životní velikosti, jako statný muž, hustých vlasů a bohatého plnovousu. Oděn je v dobové brnění s kruhovým límcem. U nohou Jaroslava leží rytířská přilbice ozdobená chocholem tvořeným třemi pavími péry.   Levou rukou svírá Jaroslav rukojeť meče, v pravé drží listinu s vyobrazeným znakem rodu Skrbenských z Hříště. Štít rozdělený svislým pruhem, bez ozdob, je doplněn klenotem - kotoučem ozdobeným jedenácti péry umístěným na přilbě s přikrývadly. Nad erbem jsou vyryta slabě viditelná písmena I S Z H. Zobrazený erb je mnohem skromnější nežli známý znak Skrbenských z Hříště udělený Janu Skrbenskému z Hříště dne 25.11.1658 u příležitosti jeho povýšení do stavu svobodných pánů. Původní znak Skrbenských z Hříště, byl tehdy rozšířen o zrcátka na zlatých korunkách nesouměrně umístěných v polích erbu a o dva okřídlené gryfy držící klenot. ⁹ Zajímavosti znaku Skrbenských z Hříště je barva svislého pruhu dělícího stříbrný štít. Většinou je uváděn pruh (kůl) barvy černé, někdy však také červené. Zdůvodnění pana Kišky, autora knihy o historii obce Šenova, že tímto byl naznačen způsob získání erbu, zda v boji, či právně, je romantickou představou odpovídající názorům historiků na počátku minulého století.  Erb s červeným pruhem byl patrně původním znakem „pánů z Hříště“, a dále uváděn u Jana Skrbenského z Hříště na Slavičíně.¹⁰ Erb z černým pruhem uvádí B. Paprocký ve svém rozsáhlém díle věnovaném moravským šlechtickým rodům a také erbovník Jesenského v roce 1599, následně byl užíván celým rodem Skrbenských z Hříště. Ve všech dosud sestavených rodokmenech pánů Skrbenských z Hříště je však uváděna pouze jediná rodová linie odvíjející se od Jaroslava, syna Jana a Elišky rozené Petřvaldské.¹¹     

Basreliéf Jaroslava Skrbenského z Hříště na Šenově a Hošťálkovech, maršálka knížectví těšínského. Archivní materiály Městského muzea v Šenově                 Foto: A. Sobek r. 1913 

Zobrazení zemřelého Jaroslava Skrbenského z Hříště na Šenově a Hošťálkovech odpovídá zvyklostem všeobecně užívaným v období šestnáctého a na začátku sedmnáctého století. V rytířské zbroji a v podobném postoji jsou na svých náhrobcích zobrazení někteří páni z Těšínska a severní Moravy, Achatius Čelo z Čechovic v Horní Lištné, Štěpán z Vrbna v Hlučíně,(+1567), Jindřich Hradecký, (+1594), či Kryštof Bzenec (+1600) na Klimkovicích.¹²   Nejznámějším náhrobníkem u něž je možné najít značnou podobnost je mramorový basreliéf astrologa císaře Rudolfa II., Tycha Brahe, zemřelého v roce 1601, nacházející se v Týnském chrámu v Praze.¹³       

  Okolo postavy jsou rozmístěny „medailony“ s vyobrazením znaků rodů od nichž je možné odvodit původ Jaroslava Skrbenského z Hříště. S podobnou kompozicí se setkáváme snad pouze u náhrobníku Jana Bruntálského z Vrbna (+1562) na Fulneku,¹⁴ (Snad zde je možné hledat určitou souvislost.)   Donedávna převládal názor, že zobrazené erby náleží rodům se Skrbenskýni spřízněnými, či jeho manželkám, bez určení významu jejich zobrazení. Ze známých informací o Jaroslavu Skrbenském z Hříště položených do souvislosti s  vyobrazenými erby a jejich rozmístění na basreliéfu je možné odvodit, že na  náhrobníku je zaznamenán rodový původ Jaroslava Skrbenského Hříště. Část tak zvaného  rodového "vývodu" zakaldatele jediné, hlavní linie rodu Skrbenských z Hříště.                       Vpravo, u hlavy Jaroslavovy, je vyobrazen erb rozdělený svislým pruhem v němž jsou v každé čtvrtině vyryta slabě viditelní písmena: I    S 

                                                                      Z   H

Erb se svislým pruhem (břevnem, kůlem), bez ozdob, byl znakem pánů „z Hříště“ a dále byl užíván pokračovateli rodu, kteří se v roce 1531, dle nabyté Skrbně u Olomouce začali psát „Skrbenští z Hříště“. Písmena odpovídají počátečním hláskám jména Jaroslav (Jan,) Skrbenský z Hříště. Na basreliéfu je tímto znakem zaznamenán Jan, první Skrbenský z Hříště na Skrbni. 

Pod „malým“ znakem Skrbenských z Hříště, po pravé ruce Jaroslavově, se nachází erb na němž je vyobrazen „vzrůstající“ srnec, či snad jelen. Na retušované fotografii A Sobka z r. 1913, zobrazené zvíře sice vyhlíží jako kozel, nemá ale kozí bradu. Zvláštní útvar na hlavě zvířete ponejvíce připomíná šipku, ta je však asi dílem retuše. Přestože parohy jsou nyní na kamenném basreliéfu jen ztěží rozeznatelné je možné dle celkové stavby těla zvířete určit, že se pravděpodobně jedná o zobrazení jelena. V horní části erbu jsou vyryta písmena A Z K, která jsou shodná.s iniciálami Anny z Kostelce, matky otce Jaroslavova, Jana z Hříště, jenž 26.8.1531 od báby, Markéty z Ojnic, obdržel ves Skrbeň a začal se po této vsi psáti „Skrbenský z Hříště“ ¹⁵. Zobrazení znaku babičky Jaroslavovy, z otcovy strany se v této souvislost jeví zcela přirozené.  

V levém horním rohu basreliéfu se nachází znak s vyobrazením páva, v jehož horní části jsou vyrytá písmena Z  P. Páv je znakem starobylého rodu Petřvaldských. Z tohoto rodu pocházela Eliška Petřvaldská, matka Jaroslavova, manželka Jana Skrbenského z Hříště na Skrbni.¹⁶

 Pod erbem Petřvaldských je na basreliéfu umístěn oválný znak s vyobrazením daňčích parohů, ty jsou znakem rodu Podstatských z Prusínovic. Jaroslav Skrbenský z Hříště byl údajně okolo roku 1580 druhým manželem Kateřiny Podstatské z Prusínovic, vdovy po Hanuši Petřvaldském.¹⁷ Uvedená, všeobecně rozšířená informace, která pravděpodobně vedla pouze k odůvodnění zobrazení znaku na basreliéfu, se však nezakládá na pravdě. Kateřina Podstatská z Prusínovic byla skutečně první manželkou Hanuše Petřvaldského, otce Elišky Petřvaldské, manželky Jana Skrbenského z Hříště, matky Jaroslava. Eliška však pocházela z druhého Hanušova manželství s Eliškou (Helenou), rozenou Pražmovou z Bílkova.¹⁸ Znakem Pražmů z Bílkova jsou rovněž parohy, ovšem jelení. Při opravě basreliéfu mohlo býti jejich původní vyobrazení v medailónu pozměněno na parohy daňčí. Také nepřesné určení matky Elišky Petřvaldské, za níž mohla býti považována Kateřina, rozená Podstatská z Prusínovic, mohlo být také důvodem pro zobrazení daňčích parohů. V úvahu je však nutno vzít také možnost, že na basreliéfu je zaznamenána skutečnost a chyba je v sestaveném rodokmenu Petřvaldských. Ať již je tomu tak či onak, v medailónu měl být vyobrazen znak babičky Jaroslava, jelikož důvodem zobrazením erbů na basreliéfu bylo zaznamenání části tak zvaného „vývodu“, dokládajícího původ Jaroslava Skrbenského z Hříště jak z otcovy, tak z matčiny strany. 

 Okolo, po okraji náhrobníku je vyryt nápis blíže určující zemřelého: JAROSLAW SKRBEN SKY HERRAVF SCHOENHOF U GOTSCHDORFMARSCHAL DES FURSTENTHUMS TESCHEN. „Jaroslav Skrbensky pán na Šenově a Hošťálkových maršál knížectví těšínského.“ Prázdné místo na počátku nápisu jakoby předesílalo nesrovnalosti, které jsou s ním spojeny. Vlastní text je místy natěsnán tak, že některá slova jsou nevhodně dělena, jindy nejsou dodržovány mezery mezi slovy. Celkové rozložení nápisu po okraji basreliéfu působí nevyváženým dojmem. Nápis je proveden v německém jazyce, nikoli v latině, jak by se dalo očekávat u náhrobníku pocházejícího z počátku sedmnáctého století. U Jaroslava Skrbenského z Hříště, zásadového protestanta, moravského bratra, by bylo velice pravděpodobné provedení nápisu v jazyce českém.

 Jaroslav je psán bez predikátu „z Hříště“. Není psán na „Velkých Kunčicích“, na nichž je několikrát zmiňován, ku příkladu v roce 1591 je Jaroslav Skrbenský z Hříště na Velkých Kunčicích uveden mezi svědky žádosti Anny Tvorkovské z Kravař na Dobroni, která prostřednictvím zemského hejtmana žádá Jana Skrbenského z Hříště na Fulneku a Hošťálkovech k urovnání majetkových poměrů po jeho zesnulé manželce Bohunce Kravařské ze Šlevic.¹⁹

 Jaroslav Skrbenský z Hříště, píšící se jako pán obou pnaství, Šenova a Hošťálkov, je uveden pouze na tomto basreliéfu. Na Šenově a zároveň na Hošťálovech se však mohl psát pouze jediný Jaroslav Skrbenský z Hříště, snad ten, který dle šenovského historika Kišky, v roce 1592 „vyplatil své bratry“ a šenovské panství tak získal.²⁰ Tvrzení však není podloženo ověřitelným záznamem, jedná se opět pouze o odůvodnění zápisu na Jaroslavově basreliéfu.

 Šenovskými historiky je uváděn rok 1549, v němž údajně Jaroslav Skrbenský z Hříště Šenov koupil.²¹ Skrbenští z Hříště však tehdy ještě byli „pevně“ na svých statcích na Moravě. Jaroslav Skrbenský z Hříště je připomínán v roce 1550 na Skrbni u Olomouce, kterou v roce 1565 drželi „bratři vlastní a nedílní Jan, Jaroslav, Petr a Václav“: Roku 1574 prodali, Jaroslav, Petr a Václav Skrbenší z Hříště ves Skrbeň s tvrzí a mlýn Hynkov Petrovi Pražmovi z Bílkova.²²

 Ve Slezsku, na Opavsku a Těšínsku se Skrbenští z Hříště objevují až po roce 1575. Pouze Petr Skrbenský z Hříště, jehož manželkou byla Kateřina Onšická z Bělkovic, zůstal až do posledních let 16. století na Moravě. Držel postupně statky Bělovice, Dřínov a Vrchoslavice, které však po úmrtí manželky prodal. ²³

 Nejstarší ze sourozenců, Jan Skrbenský z Hříště, sudí menšího práva zemského v Olomouci, od roku 1572 držel biskupské léno Slavičín, v roce 1574 k němu přikupuje další statky v okolí. Biskup Jan Mezoun však v roce 1576 Janu Skrbenskému z Hříště doporučil prodej Slavičínského léna. Příčinou asi nebylo jeho stáří, jak je mnohdy uváděno, ale změna jeho náboženské orientace, Jan Skrbemský z Hříště se stal horlivým protestantem. Prodej Slavičína se uskutečnil. až v roce 1580 a zapsán byl v roce 1582.²⁴

 Od 1577 byl Jan Skrbenský z Hříště ženatý s Bohunkou Kravařskou ze Šlevic, sňatkem získal panství Hošťálkovy na Krnovsku. Prodej vzdáleného biskupského léna, Slavičína, v roce 1580 a nový sňatek s Maruší Okrouhlickou z Kněnic mu patrně umožnil nabytí části fulneckého panství v roce 1584. Jan Skrbenský z Hříště, první na Fulneku, zemřel l9.10.1597, aniž zanechal potomky. Hrad Fulnek s městečkem a panstvím odkázal synovci, Janu Skrbenskému z Hříště, synu Václava Skrbenského z Hříště na Šenově, bratru Jaroslavovi odkázal Hoštálkovy. ²⁵

 Šenov držel údajně nejmladším z bratří, Václav Skrbenský z Hříště. Poprvé je na něm připomínán v roce 1576. Manželkou mu byla Eliška Cedlarová z Hofu, měl s ní dvě dcery, Annu, Alenu a syna Jana. Václav Skrbenský zemřel v roce 1590, pohřeben byl do rodinné hrobky ve Fulneku. Šenovský statek spravovala do roku 1592 pozůstalá vdova, Eliška Cedlarka, s dcerami.²⁶ V pozůstalosti po Václavu Skrbenském z Hříště sepsané v roce 1592, vykonané v roce 1596, však již není jeho vdova nezmiňována, rovněž není hovořeno o Václavových dětech. Syn Václava, Jan Skrbenský z Hříště byl vychováván strýcem Janem Skrbenským na Fulneku, který mu v roce 1597 odkázal fulnecké panství s hradem a městečkem.

 Po smrti Václava Skrbenského z Hříště se šenovského statku ujal nejprve nejstarší z bratří, Jan Skrbenský na Fulneku,²⁷ nikoli Jaroslav Skrbenský na Velkých Kunčicích, ten pravděpodobně spravoval Šenov až po jeho smrti v roce 1597 a to do doby kdy nabyl plnoletosti Jan Skrbenský z Hříště, syn Václava, který testamentem obdržel Fulnek a po otci byl rovněž právoplatným dědicem šenovského panství. Na Šenově je uváděn v roce 1610 a následně v letech 1617 a 1619, psán jako „Hanuš“ Skrbenský z Hříště.²⁸

 Jaroslav Skrbenský z Hříště, druhorozený syn Jana Skrbenského a Elišky Petřavaldské získal Velké Kunčice u Ostravy, na nichž je připomínán již v roce 1576, dále v roce 1591 jako maršálek Těšínského knížectví.²⁹ Po roce 1597 v souladu s testamentem bratra Jana Skrbenského z Hříště, zemřelého v roce 1597 na Fulneku, se jako nejstarší z rodu ujal správy statků zděděných jeho nezletilým synovcem Janem.  Spravoval tudíž také Fulnek a skutečně na něm pobýval. V roce 1598, řeší Jaroslav Skrbenský z Hříště společně s Janem Skrbenským z Hříště spor s Bohušem ze Zvole o pozemky na fulneckém panství.³⁰ V roce 1601 na Fulneku vdává dceru Johanku za Frydrycha Laryše ze Lhoty.     

 Jaroslav Skrbenský z Hříště na Velkých Kunčicích byl ženatý s Annou Morkovskou ze Zástřizl, (*1558), která byla během poměrně krátkého manželství (?1577 – 1590?) matkou jeho tří dcer a tří synů, zemřela již v roce 1590.³¹ Bartoloměj Paprocký v díle „Zrcadlo slavného Markrabství Moravského“ zmiňuje děti Jaroslava a Anny Morkovské ze Zástřil, syny, Jaroše, Jana a Václava a  dcery, Johanku, Kateřinu a Alenu. Paprockého rozsáhlé dílo sepsáno v roce 1593, v němž uvádění Skrbenští z Hříště žili a jeho zápisy se nemohly lišit od skutečnosti.

 V roce 2003 byl však nalezen náhrobník Anny Skrbenské z Hříšte, rozené Morkovské ze Zástřizl na rodovém panství Morkovských, v jihomoravském Ježově. Dle údajů na náhrobníku, nalezeném za oltářem v ježovském kostelíku, zemřela v Anna Skrbenská z Hříště, rozená Morkovská, v pátek před Svatým Duchem roku 1614.³²    

  Další manželkou a vdovou Jaroslava Skrbenského z Hříště na Velkých Kunčicích byla Maruše (Markéta) Sedlnická z Choltic.³³ Byla matkou Bernarda, Jana Jetřicha a Bohunky Skrbenských.

V roce 1609 je Markéta Skrbenská rozená Sedlnická z Choltic uváděná jako vdova po Jaroslavovi. Skrbenském.³⁴ 

 Porovnáme li obě informace, pak si odporují. Nutno zvážit, zda přičíst větší vážnost písemným záznamům, které uvádějí úmrtí manželky Anny, rozené Morkovské v roce 1590, nebo datum jejího úmrtí vytesanému na jejím náhrobním kameni. Pouze spekulativně je možné hledat odůvodnění těchto rozporných informací. Snad mohlo mezi manžely, Jaroslavem a Annou, dojít rodinným rozporům a k „zapuzení“ Anny na její rodné  statky.Či snad bylo splněno pouze její přání  býti pohřbena na rodném panství. O  to zajímavější se však jeví, že v roce 1616 byla v kostelíku v Ježově pohřbena také její dcera Alena.³⁵  Existovali dva, či více stejnojmenných Jaroslavů Skrbenských z Hříště žijící ve stejné době? První ženatý s Annou Morkovskou a druhý s Markétou Sedlnickou Choltic? Markéta, rozená Sedlnická z Choltic je připomínána pouze jedenkrát, a to již jako vdova po Jaroslavovi, v roce 1609. Její jméno se však v široce zpracovaném rodokmenu Sedlnických z Choltic nevyskytuje.

 Setkáváme se tak s další nesrovnalostí mezi písemnými záznamy a „hmatatelnými“  artefakty. Tuto skutečnost však zatím nedokážeme jaksi „zařadit a srovnat“ do historiky známých souvislostí.

 Na basreliéfu, ve „výklenku“, u hlavy Jaroslavovy, je zaznamenán jeho dovršený věk: ALTGEW ORDEN 86 IAHR.

 Nad nevěrohodností uvedeného, úctyhodného, věku Jaroslava Skrbenského z Hříště, dožitých 86 – ti let, se již někteří badatelé pozastavili. Vzhledem k často historiky uváděnému úmrtí Jaroslava v roce 1602 zde dochází k zajímavé časové disproporci. Musel by býti narozen v roce 1516 a do svazku manželského by musel Jaroslav vstoupit, podobně také jeho bratři, když mu bylo více než šedesát let a teprve tehdy se stal otcem. Jeho syn, Jan Jetřich se narodil dokonce jako pohrobek, v otcových dožitých 86 letech.

 Vznik možné chyby v zápise věku Jaroslava Skrbenského, byl odůvodňován nepřesným opisem k němuž mohlo dojít při opravě basreliéfu v osmnáctém století, po jeho přemístění do nového chrámu. Logické úvahy však byly vždy konfrontovány s uváděným úmrtím Jaroslava Skrbenského v roce 1602 a pravdivost tohoto letopočtu byla často dokládána přímým odkazem na jeho uvedení na náhrobníku v šenovském kostele. ³⁷

 Letopočet úmrtí Jaroslava Skrbenského z Hříště však na jeho basreliéfu není zaznamenán ! ³⁸

 V pracích některých historiků je uváděn Jaroslav Skrbenský z Hříště v roce 1602 jako žijící.   Znám je však přesný datum pohřbu Jaroslava Skrbenského z Hříště, který se konal 10.3. 1603. ve Fulneku.³⁹ 

 Po odečtení na náhrobníku uvedených 86 let se dostaneme k roku 1517, v němž by se měl Jaroslav narodit. Historik J.Pilnáček uvádí Jaroslava Skrbenského z Hříště na Količíně v roce 1523, v jiných materiálech je uváděn rok 1521, jako letopočet jeho narození.⁴⁰ Obě data vznikla pravděpodobně pouhou spekulací, odečtením věku, kterého se Jaroslav dožil, od roku 1609, v něž je zmiňovaná Maruše Sedlnická z Choltic již jako jeho vdova.

 Na Hošťálovech žil začátkem 17. století další Jaroslav Skrbenský z Hříště, údajně nejstarší syn Jaroslava na Velkých Kunčicích. Psal s pouze s přídomkem „na Hošťálkovech a Mokrém“, byl pravděpodobně tímž, který v roce 1615 holdoval v Opavě císaři Matyáši.⁴¹ Také on byl velikým příznivcem reformace. Začátkem sedmnáctého století na svém, hošťálkovickém panství, nechal postavit tři evangelické kostely. Stavbu kostela v Holčovících,v letech 1606 – 1607, potvrzuje celým jménem, „Jaroslav Bernard Skrbenský z Hříště“. Kostelík v Hošťálkovech, vystavěný v roce 1615, byl určen jako pohřební pro členy tamní větve rodu. Jaroslav Skrbenský z Hříště „na Hošťálovech a Mokrém v něm byl také v roce 1615 pohřben. V roce 1616 je jako pozůstalá vdova po tomto Jaroslavovi uváděna Marie Falkenhaynová z Kleinkrichtenu, ovdovělá Valdsteinová, po smrti Jaroslavově provdaná Oderská.⁴²  

 Ve druhé polovině šestnáctého století, se zdvihnuvší vlnou reformace se téměř všichni Skrbenšrí z Hříště stali zásadovými protestanty. Důsledkem účasti některých z nich ve stavovském povstání proti císaři byla konfiskace jejich některých majetků.

 Jan na Fulneku (syn Václava, kdysi na Šenově) se aktivně účastnil stavovského povstání. Byl jedním z čelních přestavitelů protestantského tábora na Moravě, zemským direktorem. Znám je jako ochránce Jana Ámose Komenského v době jeho působení na Fulneku. Po „Bílé hoře“ emigroval do ciziny, v nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti a jeho jméno bylo přibito na šibenici. V roce 1622 mu bylo odňato Fulnecké panství.⁴³ Do vlasti se vrátil v průběhu třicetileté války s Mansfeldovými vojsky a zahynul při ústupu zbytků této armády, v bitvě u Kostřičína, dne 27.7.1627.⁴³

 Rovněž Bernardu Skrbenskému z Hříště bylo v roce 1622, z důvodu účasti v rebelii, konfiskováno panství Dřínov na Moravě. Následně žil se svou manželkou Alžbětou Čertorejskou z Čertorej, na svobodném dvoře v Malých Hošticích u Opavy. Dne 15.5. 1636 se Bernard Skrbenský z Hříště (dříve na Dřínově) zřekl před komisí, dědičných nároků na Hošťálkovy, kterým hrozila také konfiskace.⁴⁵ Informaci je pravděpodobně nutno položit do souvislosti s úmrtím Jaroslava Skrbenského z Hříště. Zemřel 11.4. 1634 v Opavě na následky zranění, které utrpěl jako vachtmistr pluku Záhradeckého v Ratiboři od Šonovských.⁴⁴ Po jeho smrti bylo patrně nutné řešit dědictví Hošťálkových, jelikož hrozilo jejich propadnutí ve prospěch opavských jezuitů. Nelze vyloučit, že ve snaze o uchránění dalších majetků před konfiskacemi došlo uvnitř rodu Skrbenských z Hříště k určitému „znepřehlednění“ příbuzenských vztahů a snad také k jakémusi „přeskupení“ držitelů jednotlivých panství. Bernard a také Jan Jetřich se zřekli svých nároků na Hošťálovické (u Krnova) panství ve prospěch svého bratra Jana Skrbenského z Hříště, zvaného také „mladším“, který se v roce 1620 ujal správy Šenova.

 Jan mladší Skrbenský z Hříště, syn Jaroslava, nebyl rebelií proti císaři a událostmi třicetileté války nikterak zatížen. Kárán byl a udělena mu pouze jakási symbolická pokuta za to, že na svém panství dovolil výběr daní okupujícím Dánům.⁴⁵ Hošťálkovy se Šenovem tak zůstaly v bezpečném a nezpochybnitelném držení sudího těšínského knížectví, Jana Skrbenského z Hříště, který ač protestant, dosáhl v roce 1654 povýšení do stavu svobodných pánů. Zemřel v roce 1664. Po Janovi zdědil Šenov Karel Dětřich Skrbensjý z Hříště. Na Hošťálkovech „seděl“ od roku 1666 v pořadí čtvrtý Janův syn, Kryštof Bernard (*1615, +1686). Následně držel Hošťálkovy syn Kryštofa Bernarda z druhého manželství, Jan Kryštof, který však zemřel v roce 1725 v Vídni, aniž zanechal dědice.

 Po delším soudním sporu o Hošťálkovy panství ku podivu nepřipadlo přímým dědicům, potomkům Kryštofa Bernarda Skrbenského, jeho vnukům, po synovi z prvního manželství, Františkovi Albrechtovi, Kryštofu Bernardovi mladšímu, Jiřímu Frydrychovi a Janu Zikmundovi, ale dostalo se bratřím Skrbenským z Hříště, Karlu Františku na Šenově a Jiřímu Leopoldovi na Rudici, kteří jsou v roce 1732 uváděni jako jejich majitelé. Podařilo se jim patrně právně dokázat své nároky na toto panství díky přímější rodové linii, určitou roli možná také sehrálo zřeknutí se Hoštálkov jejich prastrýcem Bernardem, či snad zarputilý kalvinismus Bernarda Kryštofa. Jiří Leopold Skrbenský z Hříště zemřel v roce 1743, majitelem obou panství, Šenova a Hošťálkov, se tak stal jeho bratr, Karel František, který po roce 1751 postoupil Hošťálovy svému synu Karlu Traugottovi Skrbenskému z Hříště. V rukou Traugottových stejnojmenných potomků zůstaly Hošťálovy až do roku 1831.⁴⁶                                                                                              

Na hřbitově v Hošťálkovech se nacházejí mramorové sarkofágy Skrbenských z Hříště. Na jednom z nich je možné přečíst část nápisu:  „Christof Skrbensky.1686 13 Martz“. - Kryštof Skrbenbský, + 13. 3. 1686.        

Zákoutí hošťálkovického hřbitova, u zdi pohřební kaple se stojícím  pískovcovým náhrobníkem Karla Traungotta Skrbenského z Hříště a jeho manželky, hraběnky Gabriely Poppen, vedle nějž leží dva mramorové  sarkofágy, z nichž jeden je označen nápisem:Christof Skrbensky.                         

 Mramorové tumby ze sedmnáctého století jsou nyní „volně položené“ ve křoví v rohu hřbitova, u zdi zdevastované pohřební kaple pozdějších majitelů Hošťálkov, hraběcího rodu Arco. Sarkofágy pánů Skrbenských z Hříště byly jistě určeny k umístění v hrobce, či pohřební kapli. K jejich odstranění, „vyhození,“ téměř na smetiště, snad také k likvidaci krypty, či pohřební kaple muselo dojít až za pozdějších majitelů Hošťálkov, po roce 1831. Mramor z něhož jsou tumby zhotoveny se barvou a strukturou značně podobá materiálu užitému pro basreliéf Jaroslava Skrbenského z Hříště v Šenově a jistě by je ideálně doplňoval. Můžeme tak nabýt dojmu, že původ náhrobníku umístěného v šenovském kostele je v Hošťálokovech. U sarkofágů je postaven pískovcový náhrobník Karla Traungotta Skrbenského z Hříště (*1716,+ 1793) a jeho manželky Gabriely Poppen (*1722, + 1788), je však zcela odlišného provedení.  

 Materiálem užitým pro zhotovení náhrobníku Jaroslava Skrbenského z Hříště je bílý mramor, tím se odlišuje od ostatních vyobrazení pánů Skrbenských v šenovském chrámu, vytesaných v pískovci. Snadno opracovatelný pískovec byl ideálním materiálem pro rychlé zhotovení basreliéfů, proto byl za tímto účelem všeobecně užíván. Mramorové náhrobníky nejsou tak časté, dokazují bohatství a váženost zemřelého. Z důvodu obtížnějšího opracování mramoru však muselo být pro vytvoření basreliéfu dostatek času a náhrobníky proto byly často zhotovovány až dodatečně, po smrti vyobrazeného.

 „Výpravné“ provedení basreliéfu, zaznamenaný takzvaný „rodový vývod“ Jaroslava Skrbenského z Hříště daný zobrazením znaků na medailonech, nasvědčuje tomu, že basreliéf byl vytesán záměrně za tímto účelem, zobrazení zakladatele rodu a zaznamenání odvození původu Skrbenských z Hříště.

 Dle nápisů provedených v němčině je však možno usuzovat, že k jejich vytesání mohlo dojít snad až po třicetileté válce, do té doby byl na Těšínsku k zápisům užíván jazyk český. Setkáváme se zde s dalším rozporem, zatím co vyobrazení postavy a kompozice basreliéfu odpovídá době renesance, nápisy na něm jsou v jazyce německém, v našem prostředí všeobecně užívaným až v období baroka.

 Na pozdější vznik náhrobníku Jaroslava Skrbenského z Hříště upozornil již pan Kiška, v knize historii Šenova, klade jej do roku 1768.⁴⁷ Informace byla dosud spojována pouze s otevřením chrámu a vycházelo se z předpokladu, že basreliéf již patřil k jeho výzdobě a nebyla ji tudíž věnována patřičná pozornost. Symetrické umístění náhrobníků pánů Skrbenských z Hříště na čtyřech nosných pilířích je významným prvkem celkové kompozice interiéru chrámu. Vytvoření této „rodové galerie Skrbenských“, muselo býti zapracováno již do jeho projektu.

 Basreliéf nově vyrobený v době výstavby chrámu v Šenově by však byl, podobně jako ostatní náhrobníky, vytesán v pískovci. Pískovcový je rovněž basreliéf stavitele chrámu, pána na Šenově, Karla Františka Skrbenského z Hříště, umístěný naproti basreliéfu Jaroslavova, u křtitelnice. Karel František zemřel v roce 1768, jeho náhrobník však musel býti vyroben již v roce 1764 a do ostění chrámu byl vestavěn v době jeho výstavby, tomu odpovídá věk tehdy žijícího Karla Františka Skrbenského na něm uvedený – 80 let.

 Karel František Skrbenský z Hříště, c.k. tajný rada a komoří, zemský hejtman knížectví těšínského. Dodkázal dosvých rukou soustředit značně rozsáhlé majetky. Vlastnil panství Šenov, sňatkem s Helenou Skrbenskou z Hříště v roce 1712 získal sousední Petřvald. Po bratru Jiřím Leopoldovi zdědil Malou a Velkou Rudici, Landek, a statek Žukov. V roce 1720 koupil od Maxmiliána Skrbenského z Hříště velkokunčické panství s vesnicemi, Vratimovem, Václavovicemi a Horní Datyní, roku 1738 přikoupil také Bartovice a Radvanice, po roce 1725 získal již zmiňované Hošťálkovy. Za Karla Františka a jeho syna Oty Amadea dosáhlo šenovské a hoštálkovické panství nebývalého ekonomického a kulturního rozkvětu. Docházelo k zakládání nových panských dvorů, rozšiřování chovu dobytka, vznikaly nové pily, pivovary a palírny, začaly být stavěny nové přímé zpevněné cesty. Zámky Skrbenských z Hříště v Šenově a Hošťálkovech obklopené velikými parky, nádhernými zahradami se skleníky a cizokrajnými rostlinami byly skutečnými rezidencemi. V Šenově, podobně jako v Hošťálkovech, existovala kvalitní hudební tělesa a pobývali zde významní hudebníci.                                                                                                                                                                                                                                         Vrcholnou stavební aktivitou Karal Skrbenského z Hříště byla stavba Chrámu Prozřetelnosti Boží v Šenově. Na jeho výzdobě se podíleli významní umělci té doby působící na Moravě a ve Slezsku. Malíř Karel Jablonský, sochaři Johan Schubert či Antoni Stanetti. Snad v tehdejším „velkorysém stylu života“ Skrbenských došlo také ke snaze o vytvoření rodové galerie předků, jejím základem se stal basreliéf Jaroslava Skrbenského z Hříště. Karel František Skrbenský z Hříště údajně objednal u sochaře Antonia Stanettiho, tři reliéfní náhrobníky. Dle ztvárnění detailů je údajně možné určit jeho autorství u basreliéfů Karla Františka, Karla Dětřicha a Jana Skrbenských z Hříště. Vysloven byl názor, že Antonio Stanetti u této příležitosti provedl také k úpravu Jaroslavova náhrobníku včetně odtesání původního českého nápisu a  nahrazení německým textem.⁴⁸   

 Stavitel chrámu, Karel František Skrbenský z Hříště, byl prvním katolíkem z tohoto rodu na Šenově. Ve stavbě chrámu Prozřetelnosti Boží jakoby chtěl zachytit své „prozření“ a obracení se, snad nejen své ale celého rodu Skrbenských z Hříště, k pravé, katolické víře. Nasvědčují tomu různé indicie spojené s vlastním „obrácením“ chrámu, který je směrován obráceně vůči světovým stranám nežli ostatní katolické kostely.    

Významný obraz malíře Karla Jablonského „Karel Veliký bořící pohanské modly“ umístěný v chrámu, jakoby alegorizoval vlastní postoj Karla Františka Skrbenského z Hříště na Šenově. Výstavba tak velikého chrámu byla velice finančně náročná, Karel František údajně raději všechny účty týkající se stavby spálil. Celkového dokončení chrámu se však nedočkal, zemřel 18.10.1768, je pochován v kryptě tohoto kostela. K dokončení stavby chrámu, včetně jeho vybavení došlo až za syna Karla Františka, Otty Amadea Skrbenského z Hříště.

 V interním materiálu „Průvodce šenovským kostelem Prozřetelnosti Boží“ je uveden rok 1786, v němž byl Jaroslavův basreliéf osazen do ostění chrámu.⁴⁹ Chyba, snad mohla vzniknout pouhou „přesmyčkou“ čísel v letopočtu 1768 na 1786. Letopočet 1786 je však odůvodnitelný myšlenkou, že k umístění náhrobníku známého protestanta, Jaroslava Skrbenského z Hříště v katolickém chrámu Prozřetelnosti Boží, v roce 1786, mohlo býti umožněno až vydáním „Tolerančního patentu“ v r.1781. Osazení náhrobníku by se tak uskutečnilo přesně za 150 let po roce 1636 v němž se Bernard Skrbenský z Hříště zříká dědičných nároků na Hošťálkovy.

 Dne 29.11.1780 zemřel majitel šenovského panství, Ota Amadeus Sylvius Karel sv.p. Skrbenský z Hříště, syn Karla Františka. Zanechal vdovu, Annu, rozenou hraběnku Troyerovou, (+1.3.1825 v Šenově), která byla matkou jeho dětí, Kryštofa (*1775), Josefy (*1776),Marie (*1777) a Eleonory (*1778).⁵¹ Pozdější majitel šenovského panství, Jan Karel (*11.4.1768) pocházel z prvního Otova manželství s Antonií Podstatskou z Prusínovic. Hraběnka Podstatská, erbu daňčích parohů, zemřela „zasažena ostrým bodlem smrti“ dne 17.8.1773. Vztahuje se k ní známá pověst „o zjevení bílé ruky“. Po dobu nezletilosti potomků Oty Amadea spravoval šenovské panství jejich strýc, Karel Traungott Skrbenský z Hříště, (+1793) nejvyšší komoří knížectví krnovského, pán na Hošťálkovech. Situace na šenovském panství v osmdesátých letech osmnáctého století byla složitá. Po období rozmachu nastala doba, kdy bylo nutné velice nákladné projekty, hlavně grandiózní přestavby zámků a stavbu chámu v Šenově uhradit. V roce 1790 byly od majetků Skrbenských z Hříště odprodány Velké Kunčice a Vratimov. ⁵⁰ V roce 1792 také Dolní Datyně, patrně k ní přilehlá část Šenova „v Losku“. Zhotovení nového mramorového náhrobníku až po roce 1780, se za této situace, jeví jen málo pravděpodobné.

 Záznamy v šenovské farní kronice navazující na jednotlivé starší zápisy a průběžně vedené přibližně od sedmdesátých let 18. století se o osazení basreliéfu nezmiňují.

Jaroslavův basreliéf byl po dlouhou jediným mramorovým prvkem v interiéru chrámu Prozřetelnosti Boží. Celková sochařská výzdoba chrámu, včetně hlavního oltáře, byla provedená v době jeho výstavby, pro mramorové prvky bylo užito umělého, růžového mramoru. Nový oltář z aralského mramoru, zbudovaný opavským mistrem Vilémem Drechslerem byl vysvěcen až v roce 1914.⁵¹ 

 Nelze se nezmínit o významné osobnosti pocházející z této větve rodu Skrbenských na Šenově, žijící na přelomu devatenáctého a dvacátého století, arcibiskupovi olomouckém a primasu českém, Lvu Skrbenském z Hříště. Jeho otec, Filip Skrbenský z Hříště se narodil v Śenově. Jan Evangelista Lev, svobodný pán Skrbenský z Hříště mohl mít, teoreticky, zájem na celkové opravě interiéru šenovského chrámu, včetně oltáře a náhrobníku svého prapředka, zakladatele větve rodu na Šenově, Jaroslava.                                        

Zhotovení, či oprava basreliéfu na začátku dvacátého století by však jistě neušla pozornosti a byla by zaznamenána.

 V roce 1913 byla vydána kniha o historii Šenova s názvem „Obec a panství Šenov“. Sepsal ji místní učitel Hanuš Lankočí, o opravě, či zhotovení nového náhrobníku v šenovském kostele se však nezmiňuje. Fotografiemi knihu doplnil učitel Adolf Sobek, na jedné z nich je rovněž basreliéf Jaroslavův, (fotografie je přílohou tohoto článku), díky ní je možné porovnat vzhled basreliéfu v roce 1913 s jeho současným stavem. Během necelých sta let došlo k lehkému poškození mramorového basreliéfu, patrně nárazem tupého předmětu (viz. světlejší  skvrna na fotografii ). Dnes již nedokážeme určit příčinou poškození, dokumentuje však, že mnohdy může dojít k neočekávaným událostem, které často trvale naruší vytvořené dílo, ale také původní představu o záměru na jehož základě bylo vytvořeno.                                              

Mramorový basreliéf Jaroslava Skrbenského  z Hříště se řadí k vrcholným dílům tohoto druhu období pozdní renesance, nejpravděpodobněji byl zhotoven již na počátku sedmnáctého století. K vestavění do ostění chrámu Prozřetelnosti Boží však došlo až mnohem později, v době výstavby chrámu, v druhé polovině osmnáctého století. Před osazením basreliéfu do ostění chrámu došlo patrně k jeho částečné úpravě. Původní text byl nahrazen novým, provedeným v jazyce německém.                                                                             

 Na basreliéfu je zaznamenán pouze věk jehož Jaroslav Skrbenský z Hříště se dožil, 86 let, tolikrát zmiňovaný letopočet v němž zemřel se však na jeho náhrobníku nenachází.

 Postava Jaroslav Skrbenského z Hříště zůstává i nadále částečně obestřena rouškou tajemství. Nepodařilo se dát jednoznačnou odpověď na mnohé nejasnosti spojené s jeho životem, narozením, manželstvím a úmrtím. Snad je tomu tak dobře, neboť nadále může přitahovat všechny nadšené historiky a záhadology a jitřit jejich fantazii.

 Basreliéf Jaroslava Skrbenského z Hříště je samostatným uměleckým dílem. Originálním základním kamenem galerie zachycující celkový vývoj rodu Skrbenských z Hříště – „od renesančního rytíře k barokním pánům.“.

 Poznámky:

     Zukal, Josef.: Slezské konfiskace1620 – 1630 - vyd. Praha, r. 1913,