Pobyt Jana mladšího Bruntálského z Vrbna v Šenově v zrcadle záznamů Kryštofa Bernarda Skrbenského z Hříště
Pobyt Jana mladšího Bruntálského z Vrba v Šenově v zrcadle záznamů Kryštofa Bernarda Skrbenského z Hříště.
Životní osudy Jana mladšího Bruntálského z Vrbna, významné renesanční osobnosti první poloviny sedmnáctého století Moravy a Slezska, jsou opravdu zajímavé, vhodné k zaznamenání a o to více k zveřejnění.
Jan Bruntálský z Vrbna žil v pohnuté době, stavovské povstání a události třicetileté války určovaly jeho další osudy. Patřil k čelním představitelům protestantského tábora, moravskými stavy byl zvolen jedním ze zemských direktorů. Zimní král Fridrich Falcký jej jmenoval hejtmanem Opavského knížectví.
Jan Bruntálský z Vrbna patřil k umírněnějšímu křídlu vzbouřených stavů, před řešení silou dával vždy přednost jednání. Po porážce na Bílé hoře však byl nucen emigrovat do zahraničí. V nepřítomnosti byl 2. 9. 1622 odsouzen ke ztrátě hrdla a majetku. Bruntálské panství mu bylo konfiskováno ve prospěch řádu německých rytířů, v jejich čele stál, velmistr a biskup vratislavský v jedné osobě, bratr císaře, arcikníže Karel.
Jan ml. Bruntálský z Vrbna, pobýval v cizině na mnohých místech a rozličných městech, ve Vratislavi, Frankfurtu, Hamburku, Brémách, Amsterodamu, Harlemu a Leydenu.1
S okolnostmi návratu Jana Bruntálského z Vrbna z exilu a jeho dalšího pobytu v Šenově se bylo možné seznámit již ve dvou odborných pojednáních publikovaných v časopise Těšínsko. V roce 1994, v čísle 2, byl otištěn článek Radka Fukaly „Šenovský epilog moravského a slezského diplomata: Jan mladší Bruntálský z Vrbna“. Na tuto starší práci obsahově navázala v roce 2009, ve čtvrtém čísle stejného časopisu, historička Irena Korbelářová, článkem nazvaným, „K šenovskému epilogu Jana mladšího Bruntálského z Vrbna“.
Skrbenští z Hříště byli blízkými příbuznými Bruntálských z Vrbna. Pisatel kroniky Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště, byl synem Jana sv. p. Skrbenského z Hříště a Judity rozené z Vrbna, byl tudíž synovcem zmiňovaného Jana ml. Bruntálského z Vrbna. 3 Vzhledem k dalším literárním aktivitám Kryštofa Bernarda mohl býti vzdělaný strýc Jan, v mnoha směrech jeho vzorem.
Není známo, zda Judita Skrbenská z Hříště udržovala s bratrem Janem během jeho emigrace nějaké spojení. Na jaře roku 1637 se však její syn Kryštof Bernard vypravuje do Nizozemí se zřejmým úmyslem, vyhledat svého strýce Jana z Vrbna a doprovodit jej zpět domů, do Slezska.
Jan Skrbenský z Hříště však synově cestě nebyl nakloněn, neposkytl mu na ni žádné finanční prostředky. Bernard to v knize pamětí okomentoval takto: „Léta Páně 1637 26. aprilis vyjel sem do Nyderlandu a vzal sem svých peněz, nechtěje mně pan otec nic dáti, 350 zlatych sliských“. 4
Mise Kryštofa Bernarda z Hříště byla úspěšná, po deseti měsících se vrátil se svým strýcem do Šenova. Do knihy pamětí tehdy zapisuje: „Léta Páně 1637, 20. Decembris navrátil jsem se domuw z Nyderlandu, musejíc s panem Janem Bruntálským z Vrbna, mej paní mateře panem bratrem, který výše 18 let v místech a krajích cizích ostával, na spád jeti.“ 5
Událostí, která vedla Jana Bruntálského z Vrbna k rozhodnutí navrátit se zpět do Slezska mohlo býti úmrtí císaře Ferdinanda II., 15. 2. 1637 a převzetí vlády Ferdinandem III.. Od nástupu vzdělaného Ferdinanda III. si Jan Bruntálský z Vrbna, asi právem, sliboval možnou rehabilitaci své osoby. Korespondence, která měla předcházet jeho návratu, žádosti o milost zasílané z ciziny císaři nejsou známy. Jeví se velice pravděpodobné, že se Jan z Vrbna vrátil jaksi „inkognito“ a až po té usiloval o udělení milosti.
Do věci žádosti o omilostnění Jana z Vrbna se zapojuje snad celé jeho příbuzenstvo Skrbenských z Hříště: „Léta Páně 1639 dne 16. februari odpravil se Jura, bratr můj od jeho milosti knížete Karla z Lichenšteina ze služby, v které výše 6 let sloužil. Právě jsouce ve Vídni po správě pána Jana z Vrbna zmocněný při jeho milosti Císařské stran věci jeho a stran zápisu co ještě má a při kridě se snima nahlasil soliticirovati.“ 6 Píše Kryštof Bernard o audienci svého bratra Jiřího Fridricha Skrbenského z Hříště u císaře Ferdinanda III. ve Vídni.
Kryštof Bernard osobně, téměř tajně, předává císaři žádost, či prosbu o milost s vylíčením osudů Jana z Vrbna, následujícího dne: „Léta Páně 1639 dne 17. februari dodal sem jeho milosti Císařské jak šel z kaple memorial na místě pana Jana z Vrbna.“ 7
Císař žádosti o milost Jana mladšího Bruntálského z Vrbna vyhověl. Konfiskovaný majetek mu však nebyl vrácen, Bruntál zůstal dále v držení řádu německých rytířů. Velmistr řádu však vyplácel Janu z Vrbna roční rentu 400 zlatých. Rehabilitace a zajištěný příjem umožnil Janu Bruntálskému z Vrbna poměrně slušnou existenci, nezávislou na sestře Juditě, případně na Skrbenských z Hříště. Na zámcích Skrbenských v Šenově a Hošťálkových či za pobytu v Opavě tehdy sepsal, německy a latinsky, zápisky z cest, odborná pojednání o stavovském povstání a básně a přísloví. 8 Dne 25.3. 1642 však také sepsal svou poslední vůli. Zemřel v Opavě, dne 4.června 1642, v domě Kurczových. „Léta Páně 1642 dne 4 juni pan Jan starši Bruntalsky z Vrbna, který se mnu z Nyderlandu byl přijel, a Jeho milost Císařská panství bruntálské byl vzal, mej paní mateří vlastní brater, v městě Opavě dne nahoře psaného v domě Kurczových na Dolním rynku mezi 6 a 7 hodinu po poledni život svůj v Pánu dokonal, který učinil poručenství, v němž mně 100 dukátu a všechny mobilie a farnus poručiti ráčil“. 9 Uvádí v „Knize pamětí.“ Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště.
Zápis o úmrtí Jana z Vrbna však není v knize posledním, který se vztahuje k jeho osobě.
Kryštof Bernard píše o přípravě a pohřbu Jana z Vrbna: „Léta Páně 1642 dne 9. decembra v šenovským kostele dal jsem udělati sklep pro schování mrtvého těla nebožtíka pana Jana z Vrbna, pana bratra mej pani mateře, který v Opavě vzmřel, na který sklep kdy jsou grunty vyhazovaly jsou mrtve těla bratří mých a sestry vyňate totiž neboštika Gottfreida, Ladislav Lwa a Anny Johanny, na kteréž daje nove truhličky zdělati, ponejprv jsou do sklepu v den 12 decembra vstavene anno 1642.“ 10
Jan z Vrbna však, v roce 1642, v němž zemřel nebyl do nové, za tímto účelem v šenovském kostele zbudované hrobky, uložen. Probíhající válečné události neumožňovaly převezení těla Jana Vrbna do Šenova. Teprve v dubnu roku 1644 nastala vhodná situace pro uskutečnění pohřbu. „Léta Paně 1644 dne 30 aprilis dal jsem na svůj naklad z Neplachovic mrtve tělo nebožtíka pana Jana z Vrbna nemohouce se pro vpád švedsky hned náležitě zaopatřiti a budouce zatím na Neplachovicích do jednej komory do země vztaveno, jest ode mě v přítomnosti níže psaných osob vyzdviženo a do Šenova asi hodinu před smirklem přivezeno a bez všech ceremonií do kostela šenovského do sklepu vstaveno, při tom jsu byli pan Mikoláš Hynek z Kravař na místě pana hraběte z Vrbna nemohouce pro službu jeho milosti císaři sám při tom býti jest zmocnil pan Štefan Jiří z Vrbna na Klemštýně a Nasili který jest svých koní a vozu k vezení těla mrtvého půjčil. Pan Jan Kryštof Vanecký na Polance taky koni svých k tomu byl půjčil a v provazeni pomáhal.“ 11 Kryštof Bernard tak poskytl panu Janovi z Vrbna i poslední službu.
S pečlivostí sobě vlastní, s níž sepisuje všechny události, sepisuje také dědictví po Janu z Vrbna. „Léta Páně 1644 dne 3. julii učinil jsem sečtení všech věcí co jsem tak po nebožtíku panu Janovi z Vrbna podle poručenství v vedouce všechno na peníze od větších i menších věcí a kromě toho mně obzvláště poručeného sta dukátů včiniti dvanacte stech zlatých slisskych.“ 12
Rodina Bruntálských z Vrbna byla v té době Skrbenským z Hříště značně blízká. „Léta Páně 1645 dne 20. octobris, Janiczek, syn pana Sstefana z Wrbna, který se u nás choval vmřel jest v Tiessnie v domě našem o 10 hodině a dán jest vstaviti do sklepu v kostele šenovskem.“ 13 Kryštof Bernard zaznamenal pohřeb malého synka hraběte Štěpána z Vrbna, který byl jistě po otci katolíkem, do rodinné hrobky Skrbenských z Hříště. Příbuzenské vztahy zde hrály mnohem větší roli, nežli náboženské vyznání. Autor uvedených zápisů, Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště, je však rovněž velice zajímavou postavou. Narodil 5.1.1615 v Šenově, vyrůstal na statcích otce, Jana Skrbenského z Hříště, na Těšínsku. Probíhající události třicetileté války mu zabránily dosáhnout vzdělání na univerzitách v zahraničí, neb uskutečnění „kavalírské cesty“, tak jak bývalo u mladých šlechtických synků zvykem.
Většinu znalosti získal patrně samostatným studiem. Studoval díla tehdejších, převážně evangelických, autorů. Opisoval jejich texty a vypisoval z nich zajímavé pasáže. Mezi jinými rovněž z několika knih Jana Amose Komenského, například „Rettungu proti Antykrystu, „Z historie o umučení“ a dalších podobných textů. S některými díly Ámose Komenského se zřejmě seznámil ještě před jejich zničením požárem v polském Lešně. Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště někdy bývá, s určitou nadsázkou, nazýván „slezským spisovatelem XVII. století.“ 14
Kryštof Bernard spravoval rodinné statky Skrbenských, které mu jeho otec Jan za tímto účelem svěřoval. Hospodařil na Petříkovech, Řepištích, Kyjovicích, po určitou dobu snad také na Kunčicích u Ostravy. Zálibou Kryštofa Bernarda byl chov ušlechtilých koní, kterých si velice cenil, o jejich chovu a výcviku vedl podrobné záznamy. 15
Kryštof Bernard Skrbenský byl schopný diplomat a proto poměrně často vysílán z pověření slezských stavů, či těšínské kněžny, s poselstvími k císařskému dvoru do Vídně, či vykonával různá poslání na Moravě a ve Slezsku.
První manželku, Juditu Barboru Tvorkovskou z Kravař, si Kryštof Bernard našel v rakouském Linci. Cestoval za ní do Rakous, aniž mu překážela Juditina katolická víra. Matkou Judity byla Kateřina, rozená z Vrbna, pocházela tedy částečně z rodu „z Vrbna“. Dne 26.7.1645 se v Linci konala svatba, rovněž za přítomnosti příbuzenstva „z Vrbna“. „Léta Páně 1645 dne 26. januarý pan hrabě z Wrbna v městě Linczi dadouce nás děkanovi zdati, včinil Pancketh przi kterémž slibu na Panckhetu jsou níže psané osoby byli pan hrabe z Vrbna Václav jménem, pan hrabě mladý Francel, pan syn jeho, pan Mikuláš z Kravař, pan Jan Kryštof Wanecky, pan Rudolf bratr můj, pani hrabinka z Lamberku, pani hrabinka z Wrbna, shletzna Francel z Dytrychsstejna ode dvoru shletzna Golnytzen ode dvora shletzna Plackenmajerka a sletzna Terezka z Wrbna“. 16
S manželkou Barborou Tvorkovskou prožil Kryštof Bernard těžká poslední léta třicetileté války v polském městě Kiety, (Kenty, Kety) kam se rodina Skrbenských z Hříště podobně jako další mnohé šlechtické rodiny, včetně kněžny Alžběty Lukrécie, musela uchýlit před řáděním švédských vojsk na Těšínsku. V Kietach se jim narodil pokračovatel rodu, syn František Albrecht. Paní Barbora Tvorkovská zemřela, již 9.4.1659. Dědictvím zanechala Kryštofu Bernardovi panství Kunčice na Opavsku. 17
Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště již v roce 1651 složil slib dodržování práva knížectví Opavského. 18 Stal se zemským soudcem a výběrčím daní na Opavsku.
V roce 1660 se Kryštof Bernard Skrbenský oženil po druhé, tentokrát s Kateřinou Apolonií Bořitovskou z Budče, dcerou moravského, pobělohorského emigranta, žijícího exilu v městě Břehu. Dětmi pocházejícími z tohoto manželství, které se dožily dospělosti, byly Johana Františka a Jan Kryštof. 19
Dne 10. 2. 1660 zemřela Kryštofova matka, Judita Skrbenská, rozená Bruntálská z Vrbna. Po smrti otce, Jana Skrbenského, dědí v roce 1666, Kryštof Bernard poměrně rozsáhlé panství Hošťálkovy na Krnovsku a trvale se zde usazuje. Nechal strhnout tamní, již nevyhovující, tvrz a místo ní vystavěl barokní zámek.20
Mramorové sarkofágy Kryštofa Bernarda Skrbenského z Hříště a jeho manželky Kateřiny Bořitovské z Budče, které byly jistě nejprve uloženy v jejich hrobce v Hošťálkovech, nyní leží v koutu hošťálkovického hřbitova. Z části zapadlé v zemi, pootevřené, již bez těl zemřelých, vyhlížejí jako pouhé pohozené náhrobní desky.
Literární odkaz Kryštofa Bernarda Skrbenského z Hříště však zůstal částečně zachován. Některé jeho česky psané výpisky z děl autorů ze 17. století jsou uloženy v Tschammerově knihovně u evangelického kostela Ježíše Krista v Cieszině.23 Kniha pamětí …“, neb „Bernardova kronika“, jak je také možné knihu nazvat, se nachází v Rakouské národní knihovně ve Vídni. Záznamy v kronice uvedené jsou velice zajímavé z hlediska poznání genealogie rodu Skrbenských z Hříště a rovněž z pohledu poznání místní historie, hlavně pak Šenova.
Zápisy z roku 1642 a 1644 vztahující se k přípravě pohřbu Jana z Vrbna a uložení jeho těla do za tímto účelem zbudované krypty v šenovském kostele jsou prvními záznamy zmiňující rodinnou hrobku pánů Skrbenských z Hříště v Šenově. Autentický zápis Kryštofa Bernarda jednoznačně určuje dobu a příčinu vystavění hrobky v šenovském kostele.
Tehdejší, starý kostel v Šenově zasvěcený sv. Mikuláši byl údajně postaven již v roce 1495. V roce 1618 však prošel velikou přestavbou, někteří historikové uvádějí, že Jan Skrbenský z Hříště nechal v tomto roce vystavět kostel zcela nově. 24
V tomto novém, pozdně barokním, katolickém kostele, se taktéž nachází hrobka pánů Skrbenských z Hříště, její existenci dokazují rovněž záznamy šenovských farářů v matrikách.26 Rodinná hrobka Skrbenských z Hříště, kterou nechal v roce 1642 „vstaviti“ do šenovského kostela Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště zůstala zachována. Nad místem posledního odpočinku pánů Skrbenských z Hříště byl vystavěn onen „…krásný dům“.
V Šenově, v kryptě v chrámu Prozřetelnosti Boží, rovněž spočívá, 4. června roku 1642 v Opavě zemřelý, dne 30. dubna 1644 do hrobky uložený, Jan sv. p. Bruntálský z Vrbna
Milan Pastrňák
Poznámky:
1) Fuklala Radek: „Šenovský epilog moravského a slezského diplomata: Jan mladší Bruntálský
Korbelářová Irena: „K šenovskému epilogu Jana mladšího Bruntálského z Vrbna“. Těšínsko 2009, č.4, Str. 17 až 20.
2) Skrbenský z Hříště Kryštof Bernard: Kniha pamětí rozdílných potřebných léta 1632, měsíce Augusti
3) Stibor, Jiří „Skrbenští z Hříště a jejich náboženské vyznání.“ „Familia Silesiale“, T.2, publikace
4) Skrbenský z Hříště Kryštof Bernard: Kniha pamětí rozdílných potřebných léta 1632, měsíce Augusti
5) Tamtéž: : záznam No: 30
6) Tamtéž: : záznam No: 38
7) Tamtéž: : záznam No: 39
8) Fukala Radek: „Šenovský epilog moravského a slezského diplomata: Jan mladší Bruntálský z Vrbna“. Těšínsko, roč, 1994, č. 2,
9) Skrbenský z Hříště Kryštof Bernard: Kniha pamětí rozdílných potřebných léta 1632, měsíce Augusti založená“, str. 8, záznam No: 50, http//skrbensky.webgarden.cz
10) Tamtéž: záznam No: 53
11) Tamtéž: záznam No: 61
12) Tamtéž: záznam No: 62
13) Tamtéž: záznam No:
14) Stibor, Jiří: Skrbenští, svob. páni z Hříště a Šenova ,Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy sv. 4 , 1995. str 118 až 125
Stibor, Jiří „Skrbenští z Hříště a jejich náboženské vyznání.“ „Familia Silesiale“, T.2, publikace Polskigo Towrzystwa Historyczhego v Těšíně v r. 1997, Str. str. 36
15) ZA Opava: Fond: Velkostatek Šenov. Rukopis ze 17. stol. Zápisy Kryštofa Bernarda Skrbenského
16) Skrbenský z Hříště Kryštof Bernard: Kniha pamětí rozdílných potřebných léta 1632,měsíce Augusti založená“, záznam No: 66, htp//skrbensky.webgarden.cz
17) Stibor, Jiří: Skrbenští, svob. páni z Hříště a Šenova ,Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy, sv. 4 , 1995. str 118 až 125
Stibor, Jiří „Skrbenští z Hříště a jejich náboženské vyznání.“ „Familia Silesiale“, T.2, publikace Polskigo Towrzystwa Historyczhego v Těšíně v r. 1997, str. 36 - 37,
18) Drnkal Stanislav, Donát Jaroslav.: Slezský stavovský archív v Opavě, str.120, záznam 281
19) Stibor, Jiří: Skrbenští, svob. páni z Hříště a Šenova ,Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy, sv. 4 , 1995. str 118 až 125
Stibor, Jiří „Skrbenští z Hříště a jejich náboženské vyznání.“ „Familia Silesiale“, T.2, publikace
20) Internet: Zámek Hošťálkovy
21) Stibor, Jiří „Skrbenští z Hříště a jejich náboženské vyznání.“ „Familia Silesiale“, T.2, publikace
22) Stibor, Jiří: Skrbenští, svob. páni z Hříště a Šenova ,Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy, sv. 4 , 1995. str 118 až 125
23) Internet: Wikipedie, Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště
24) SOkA Frýdek - Místek:: Fond Farní úřad Šenov , Adamec Tomáš, Úvod
25) ZA v Opavě: Matrika, SO VIII 7-f i. mat. zem. 1749 - 1782
26) SOkA Frýdek - Místek:: Fond: Farní úřad Šenov.
Poznámka autora
Článek „Pobyt Jana mladšího bruntálského z Vrbna v Šenově, v zrcadle záznamů Kryštofa Bernarda Skrbenského z Hříště“ jsem zaslal v měsíci únoru roku 2010, s prosbou o zveřejnění, redakci vlastivědného časopisu Těšínsko. Impulsem k napsaní a článku byla práce paní PhDr. I. Korbelářové nazvaná „K šenovskému epilogu Jana mladšího Bruntálského z Vrbna“, prezentovaná v uvedeném časopise v roce 2009 v č.4. Autorka vycházela především ze záznamů Kryštofa Bernarda Skrbenského z Hříště v jeho „Knize pamětí“. V závěru článku však v souvislosti s pohřbem Jana ml. z Vrbna uvedla zřejmé nepravdy. Cituji: „… zarážející je, že Kryštof Bernard se v nich nezmínil o své účasti na Janově pohřbu ….. jako kde byl pohřben.“
V příspěvku, který jsem redakci časopisu Těšínsko zaslal navazuji na již zveřejněnou práci PhDr. Korbekářové, aniž bych se snažil o jakoukoli kritiku, uvádím citace dalších záznamů z "Knihy pamětí" Kryštofa Bernarda Skrbenského. Popisuje v nich vystavění krypty v šenovské kostele, převezení těla a pohřeb Jana ml. z Vrbna v Šenově. Ve zkratce jsem rovněž popsal životní osudy autora těchto záznamů, Kryštofa Bernarda Skrbenského z Hříště, jehož osobnost byla v publikovaném článku vykreslena poněkud „zjednodušeně“.
V únoru roku 2011, po roce uplynulém od zaslání mého příspěvku, jsem se písemně dotázal redakce časopisu Těšínsko na další osud tohoto článku. V březnu 2011 mi bylo sděleno, že na základě posudku recenzentů, nebylo jeho zveřejnění doporučeno.
Rozhodl jsem se proto zveřejnit článek na svých internetových stránkách. Prosím proto Vás, čtenáře, o jeho posouzení.
Děkuji. Milan Pastrňák