Zámek Hošťálkovy, dochované sídlo pánů Skrbenských z Hříště
Zámek Hošťálkovy - dochované sídlo pánů Skrbenských z Hříště.
Současný vzhled zámku v Hošťálkovech Foto: M. Pastrnák v r.2002
Hošťálkovy se nacházejí ve Slezsku, asi 10 km západně od města Krnova. Tato poměrně nevelká obec, s cca 750 obyvateli, však byla po několik staletí majetkem pánů Skrbensských z Hříště, mnozí z nich se psali s přídomkem: „Schönhof u. Gotschdorf“.
Prvním držitelem Hošťálkov z rodu Skrbenských z Hříště byl Jan, kterého je možno nazvat I., později byl nazýván také starším. Jeho otec Jan z Hříště jako první přijal příjmení Skrbenský, matkou mu byla Eliška, rozená Petřvaldská z Petřvaldu. Jan byl nestarší ze čtyř synů. Bratři Jaroslav, Petr a Václav po prodeji rodné Skrbně na Olomoucku v roce 1574 získávají nové statky ve Slezsku a na Moravě. Jaroslav získal Velké Kunčice na Těšínsku, Petr držel biskupské léno Bílovice a Březolupy na Moravě a Václav získal Šenov. 1 Jan Skrbenský z Hříště již od roku 1572 držel biskupské léno Slavičin, které 11. 11. 1580 prodal Ladislavu Banffymu z Dolmí Lindvy na Beckově. Důvodem prodeje bylo doporučení olomouckého biskupa Jana Mezouna. 2 Jan se patrně přidal ke straně požadující reformaci církve.
Jan Skrbenský z Hříště zastával od roku 1576 úřad sudího menšího práva olomouckého. V roce 1577 pojal za manželku Bohunku Kravařskou ze Šlevic, dceru Bartoloměje Kravařského ze Šlevic a Magdaleny, rozené z Fulštejna na Velkých Hošticích. V roce 1578 zdědila Bohunka Hošťálkovy a další vsi, Vráclavek, Holčovice, Mokré, Novou Ves, které vytvořily nově vzniklé hošťálkovické panství.3 Je možné předpokládat, že tehdy bylo v Hošťálkovech zbudováno první panské sídlo, snad dvůr neb tvrz. Bohunka Kravařská přijala manžela ve spolek, což údajně potvrdila u zemského soudu těsně před Vánoci roku 1585. Nejpravděpodobněji se jedná o mylné uvedení data, neboť Bohunka Skrbenská, rozená Kravařská, zemřela již v roce 1581.4 Zisk Hošťálkov Janem Skrbenským z Hříště je však spojen s další nejasností. Ještě před úmrtím Bohunky byla údajně mezi Janem Skrbenským z Hříště a bývalým poručníkem Bohunky, jejím strýcem Janem Kravařským ze Šlevic sepsaná smlouva, datovaná 26. 11. 1580, v níž se uvádí, že bude-li manželství Jana a Bohunky bezdětné, přijdou Hošťálkovy zpět Kravařským ze Šlevic a Janovi bratři Skrbenští z Hříště si nebudou moci činit na ně žádné nároky. Hošťálkovy by se však na základě takto sepsané smlouvy staly předmětem královského fisku, jelikož Adam Kravařský ze Šlevic, kterému by připadly, se účastnil rebelie proti císaři. Smlouva byla ale následně uznaná za neplatnou.5 Po roce 1580 se rovněž Bohunčina sestra Kateřina Kravařská ze Šlevic soudně hlásí o polovinu Hošťálkových. Avšak rovněž tato smlouva byla shledána „nepořádnou“ a Hošťálkovy zůstaly majetkem Jana Skrbenského z Hříště. 6
Dne 13. 5. 1582 se Jan Skrbenský z Hříště oženil znovu, tentokrát s Maruší Okrouhlickou z Knínic. Sňatek, uskutečněný v Hošťálkovech požehnal bratrský kněz Václav Preys. Marušino věno, 14 tisíc zlatých, přineslo polovinu potřebných financí k zakoupení hradu Fulneku s městečkem a panstvím. Jan Skrbenský z Hříště Fulnek dne 6. 4. 1584 koupil za 28 tisíc zlatých. Po následujících 37 let se Fulnek stal hlavním sídlem pánů Skrbenských z Hříště. Bratři Skrbenští se dohodli na takzvaném fideikomisu. Vždy nejstarší držel veškeré majetky rodu. Toto uspořádání zajišťovalo celistvost rodinného jmění, které hodnotou převyšovalo majetky drobných šlechticů a umožňovalo Skrbenským významnější postavení ve společnosti.7
Držení Hošťálkov Skrbenskými však bylo dále napadáno Kravařskými ze Šlevic. Anna Tvorkovská z Kravař na Dobroni dne 16. 7. 1591 prostřednictvím zemského hejtmana Jana Bernarda z Vrbna na Hlučíně upomíná vyrovnání ve věci statku Hošťálkovy po zesnulé sestře Bohunce Kravařské mezi ní a Janem Skrbenským z Hříště na hradě Fulneku sudím menšího práva olomouckého. Mezi svědky také jmenován Janův bratr Jaroslav Skrbenský z Hříště na Velkých Kunčicích. 8 Jan Skrbenský z Hříště na Fulneku však panství Hošťálkovy stále pečlivě spravoval, v roce 1594 udělil vesnici Holčovice, která byla jeho součástí, privilegia, tzv. „Juliány“. Údajně byl sice pánem značně svárlivým, avšak dobrým hospodářem. Své majetky zvelebil a rozšířil, ačkoli byl stavu rytířského, byl často zván hrabětem. Jan Skrbenský z Hříště na Fulneku zemřel 9. 10. 1597. Neměl žádných legitimních potomků, před smrtí však sepsal testament, jímž veškeré majetky odkázal svému synovci Janovi, synu Václava Skrbenského z Hříště na Šenově.9 Novému majiteli rozsáhlých majetků Skrbenských, Janu II. Skrbenskému z Hříště na Fulneku bylo v té době 17. let. Jeho poručníky se proto stali Jaroslav Skrbenský z Hříště na Velkých Kunčicích, Mikuláš z Hrádku na Novém Zámku a Ctibor Syrakovský na Paskově a Staré vsi, kteří měli spravovat jeho majetky do doby jeho dospělosti.
Hošťálkovy Jan I. Skrbenský na Fulneku před svou smrtí údajně odkázal svým bratrům Jaroslavovi a Petrovi Skrbenským z Hříště.10 Petr však již v roce 1598 zemřel. Správy Hošťálkov a rovněž všech majetků Skrbenských z Hříště, se dle dohody o fideikomisu po dobu nezletilosti univerzálního dědice Jana II. Skrbenského z Hříště ujal jeho strýc, zmiňovaný Jaroslav.
Jaroslav Skrbenský z Hříště po příchodu do Slezska získal panství Velké Kunčice u Ostravy. S manželkou Annou Morkovskou ze Zástřizl měl devět dětí, s druhou ženou Maruší Sedlnickou z Choltic ještě další čtyři. Z hlediska genealogie rodu Skrbenských z Hříště se tak stal nejdůležitějším členem rodu.11 Byl maršálkem Těšínského knížectví, držel Šenov a Hošťálkovy, jak je zapsáno na jeho náhrobku v šenovském kostele. Jaroslav Skrbenský z Hříště zemřel v roce 1602. Hošťálkovy po něm zdědil jeho syn, stejnojmenný Jaroslav. Jaroslav II. Skrbenský z Hříště na Hošťálovech a Mokrém byl ženatý s Marií Falkenhaynovou z Kleinkrichtenu. V roce 1615 holdoval v Opavě císaři Matyáši. Podobně jako všichni tehdejší Skrbenští z Hříště byl také Jaroslav velikým příznivcem reformace. Začátkem sedmnáctého století na svém hošťálkovickém panství nechal postavit tři evangelické kostely. Stavbu kostela v Holčovících v letech 1603 – 1607 potvrzuje zápisem na zvonu, „Jaroslav Bernard Skrbenský z Hříště“. Kostel vystavěný v Hošťálkovech v roce 1615 byl určen pohřebním pro členy tamní větve rodu.12 Jaroslav Skrbenský z Hříště na Hošťálovech v něm byl v roce 1616 pohřben. Marie Falkenhaynová z Kleinkrichtenu je v tomto roce již uváděna jako pozůstalá vdova. Údajně existoval také jejich syn, opět jménem Jaroslav, zemřel však jen o 4 roky později nežli jeho otec, patrně v roce 1621, jak je někdy uváděno. 13
Hošťálkovy a Mokré získal bratr Jaroslavův, Jan Skrbenský z Hříště, narozený 23. 8. 1585 na V. Kunčicích (u Ostravy), třetí syn Jaroslava (+1602) a Anny Morkovské ze Zástřizl (+1590). Jan Skrbenský z Hříště, nejprve nazývaný mladším, se v roce 1608 oženil s Juditou Bruntálskou z Vrbna, se kterou měl 15 dětí, ty byly příčinou velikého rozrodu Skrbenských z Hříště. Nejprve vlastnil statek Řěpiště, který v r. 1612 koupil od Jana Němčického z Němčic. Okolo roku 1620 nabyl poměrně značných majetků. Mimo již zmiňované Hošťálkovy získal také šenovské panství, k němuž přikoupil Bartovice. V roce 1628 se stal sudím Těšínského knížectví.14
Jan Skrbenský z Hříště v roce 1627 převedl dědičný podíl svého bratra Bernarda na sebe. Bernard se zapojil do stavovského povstání a hošťálkovskému panství opět hrozila konfiskace ve prospěch opavských jezuitů. 15 V roce 1636 se svého podílu na Hošťálkovech zřekl také jeho mladší bratr Jan Jetřich Skrbenský z Hříště. Následně, v období po třicetileté válce, žádali tito Janovi bratři a jejich potomci o odškodné za zřeknutí se svých podílů na Hošťálkovech, avšak neúspěšně.16 Jan Skrbenský z Hříště z „Gotschdorfu a Schönhofu“, tentokrát již zvaný starší, vedl obratnou politiku. Přestože byl evangelíkem, dosáhl v roce 1658, v době probíhající rekatolizace povýšení do stavu svobodných pánů. Zemřel 5. 3. 1665.17 Nezanechal závěť, proto se dne 1. 3. 1666 na šenovském zámku sešli jeho synové a dohodli se na rozdělení majetků. Hošťálkovy zdědil Kryštof Bernard sv. p. Skrbenský z Hříště (*15.1. 1615 v Šenově).
Kryštof Bernard se poprvé oženil v roce 1645 s Barborou Juditou Tvorkovskou z Kravař. Z tohoto manželství pocházel jediný syn František Albrecht, jemuž Kryštof Bernard posléze postoupil Peříkovy a Vratíškovy a Dolní Kunčice.18 Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště již v roce 1651 složil slib dodržování práva knížectví Opavského. Po trvalém přesídlení na Opavsko se Kryštof Bernard stal zemským sudím a výběrčím daní knížectví Opavského.19 V roce 1660 se Kryštof Bernard starší sv. p. Skrbenský znovu oženil, tentokrát s Kateřinou Apolenou Bořitovskou z Budče, s níž měl dceru Johanku Františku a syna Jana Kryštofa. Za držení „Gotschdorfu“ (Hošťálkov) Kryštofem Bernardem sv.p. Skrbenským z Hříště bylo započato s přestavbou renesančního zámku. 20 Potvrzuje to zápisem ve své kronice, v němž se uvádí, že před nastěhováním rodiny nechal některé pokoje nově upraviti. K tehdejší jediné zděné budově, v níž se dochovaly původní renesanční sklepy, bylo přistavěno další křídlo, tentokrát již výstavnějšího objektu – barokního zámku.
Hošťálkovy byly významným panstvím, nadaným značnými právy, mimo jiné měly také právo hrdelní. Mezi léty 1631 až 1722 se zde konalo devět poprav, z toho byly 4 čarodějnice. 21
Kryštof Bernard byl zásadovým protestantem a po třicetileté válce, v období rekatolizace, horlivě bránil katolizaci Hošťálkovického panství. Dokončena byla až po jeho smrti. Kryštof Bernard sv. p. Skrbenský z Hříště zemřel dne 13. 3. 1683.22
Sarkofágy Kryštofa Bernarda Skrbenského z Hříště a jeho manželky Apoleny Bořitovské z Budče na hošťálkovském hřbitově. Foto. M.Pastrňák vr. 2016
Přestavbu Hošťálovického zámku dokončil až syn Kryštofa Bernarda, Jan Kryštof sv.p. Skrbenský z Hříště. Jeho manželkou byla Barbora Alžběta von Studnitz. Jan Kryštof zemřel 5. 2. 1725 ve Vídni, aniž zanechal potomky.23 Úmrtím Jana Kryštofa Skrbenského z Hříště vymřela hošťálkovská evangelická větev rodu „po meči“. Po delším soudním sporu s dědici po Kryštofu Bernardovi získali až v roce 1735 Hošťálkovy jeho synovci, bratři Karel František a Jiří Leopold sv.p. Skrbenští z Hříště ze Šenova. Hošťálkovické panství spravovali společně. Karel František vlastnil šenovské a kunčické panství a Jiří Leopold měl na Těšínsku, Velkou a Malou Rudici, Landek a Horní Žukov a Stanislavice. Jiří Leopold se v roce 1730 oženil s Zuzanou, rozenou Lhotskou z Lub, jejich manželství však bylo bezdětné. Jiří Leopold sv.p. Skrbenský z Hříště zemřel 5. 3. 1749. Vdova zdědila Stanislavice, všechny jeho další majetky připadly jeho bratru Karlu Františkovi.24 Karel František sv.p. Skrbenský z Hříště byl velice zámožným, Vlastnil rozsáhlé majetky na Krnovsku a Těšínsku. Od roku 1738 zastával nejvyšší úřad ve správě Těšínského knížectví, byl jeho zemským hejtmanem. 25 Od roku 1712 byl ženatý s Helenou Markétou Skrbenskou z Hříště z rytířské větve rodu po Bernardovi Skrbenském z Hříště, bratru jeho děda Jana Skrbenského z Hříště. Karel František a Helena měli celkem 10 dětí. 27
Za Karla Františka sv.p. Skrbenského z Hříště a jeho syna Karla Traugotta se zámek v Hošťálkovech stal významným centrem kultury krnovského Slezska. Proslavil se hlavně hudebními koncerty, které se zde konaly. Velmi kvalitní orchestr, který drželi Skrbenští jistě koncertoval také na zámku v Šenově. Někteří hudebníci zde trvale pobývali, včetně slezského hudebního skladatele Josefa Puschmanna.. 29
Traungott sv.p. Skrbenský
Bulletin k výstavě obrazů Skrbenští z Hříště na Šenově v r. 2014
Přibližně v polovině 18. století byla Skrbenskými provedena další barokní přestavba, která dala zámku její konečný vzhled. Hošťálkovský zámek stojí uprostřed anglického parku byl vystavěn na půdorysu písmene „U“, uprostřed nějž se nacházel „čestný dvůr“, neb okrasná zahrada s kašnou obklopenou třemi křídly zámku. V současnosti ze strany čestného dvora v přízemí i v patře uzavřenými chodbami s okny s výhledem do zahrady. Dvěma křídly zámku prostupují brány, kterými mohl projet kočár. Přízemí objektu bylo vyhrazeno hospodářskému zázemí zámku, kuchyni, prádelnám, skladům a spižírnám a podobně. V patře se nacházely panské pokoje. Zámek je kryt mansardovou střechou se dvěma věžičkami, v jedné z nich jsou umístěny hodiny. U hlavního vstupu do zámku se dochovalo reprezentativní, nádherně, malbami a štukami zdobené zámecké schodiště spojující jednotlivá podlaží. Mnohem méně honosněji působí vedlejší schodiště pro služebnictvo v protějším křídle zámku. Poblíž vstupu a schodiště se nachází zámecká kaple jejíž prostor prostupuje z přízemí do prvního patra zámku. Panstvo se mohlo účastnit bohoslužeb, konaných v kapli v panské oratoři situované přímo mezi jejich pokoji v prvním patře. Výzdobu kaple umocňovaly obrazy J. Jablonského a stylové varhany se zlaceným erbem pánů Skrbenských z Hříště.
Hlavní schodiště v Hošťálkovském zámku. Foto: M. Pastrnák v r. 2016
Varhany v zámecké kapli v Hošťálkovech se zlatým erbem pánů Skrbenských. Foto :M.Pastrňák v r. 2016
V druhé polovině 18. století byly rovněž realizovány výstavby dalších sídel pánů Skrbenských z Hříště, v Šenově a Velkých Kunčicích. Přestože se plány jejich přestaveb nedochovaly, je možné předpokládat, že byly provedeny stejným stavitelem, neb stavební hutí. Jednotná spojující stavební „linka“ je na nich patrná.
Karel František Skrbenský z Hříště, již za svého života, od Šenova poměrně vzdálené Hošťálkovické panství předal do správy svému nejstaršímu synovi Karlu Traugottovi Edrtmanovi. Karel Traugot sv. p. Skrbenský z Hříště starší k Hošťálkovým a Mokrému přikoupil Štempolvec. Po úmrtí bratra Otty Amadea Skrbenského z Hříště v r. 1780 se po dobu nezletilosti jeho synů dočasně ujal správy jeho majetků na Těšínsku, Velkých Kunčic a Śenova. Karel Traugott Edrtman Skrbenský z Hříště (*8.9.1716 + 26.2.1790) s manželkou Marií Gabrielou z Popen měl pět dětí, které se dočkaly dospělosti. Dcery: Nejstarší Anna Marie se vdala za Mikuláše hraběte Manhouse do Kladska. Gabriela, byla paní na Ropici. Vdala se za Karla Františka sv.p. Celestu z Celestinu. Marie Maxmiliána byla vdaná za Jana Karla Sobka z Kornic na Ratiboři. Marie Vincenta zůstala v svobodná. 29
Náhrobek Karla Traungotta a jeho manželky Gabriely, rozené Popen. Foto : M.P.astrňák v r. 2016
Stejnojmenný syn Karel Traugott sv.p. Skrbenský z Hříště, zemský komoří knížectví krnovského trvale žil ve Štemplovci. Zemřel však již 28.2.1783, tudíž o 7 let dříve nežli jeho otec. Manželkou Karla Trungotta II. Skrbenského z Hříště byla Gabriela Antonie, rozená sv.p. Hemm v Hemmstein. Na svém obraze je vyobrazená s poutnickou holí, údajně připomíná její pouť do Santiaga de Compostelly na niž se vydala, aby dosáhla odpuštění svých hříchů. 30
Karel Traungott II. sv.p. Skrbenský z Hříště jeho manželka Gabriela Antonie,rozená Hemm Hemenstein.. Bulletin k výstavě obrazů Skrbenští z Hříště na Šenově v r. 2014
Z manželství Karla Traugotta II. sv.p. Skrbenského z Hříště s Gabrielou Antonií vzešly tři děti. Dcery Marie Antonie a Gabriela a dědic Hošťálkov a Mokrého, včetně Kamence, Janmice a Štemplovce, syn Karel Traugott Gabriel svobodný pán Skrbenský z Hříště (*17.11.1781 +29.12.1838), který se v roce 1804 oženil s Gabrielou Sobkovou z Kornic, manželství však bylo bezdětné. Karel Traugott III. na Hošťálkovech údajně vedl velice rozmařilý život. Všechny jeho majetky záhy přešly do nuceného prodeje. Tím byla ukončena dlouhodobá správa Hošťálkov pány Skrbeskýnmi z Hříště. Vlastnili je 253 let.
V roce 1831 panství Hošťálkovy se zámkem koupil, za 140 tisíc zlatých hrabě Karel von Strachwitz, 31 který však již v roce 1837 zemřel. Panství zdědila jeho dcera Antonie, vdaná za hraběte Jindřicha von Arco.32 Hošťálkovy se staly na dalších 108 let majetkem rodu Arco, kteří se snažili vytvořit z Hošťálkov své hlavní sídlo ve Slezsku. Upravili vzhled zámku do konečné podoby. Na hřbitově vystavěli svou rodinnou hrobku.
Nutno zmínit událost, která se na hošťálkovickém zámku odehrála v bouřlivém roce 1848. Dne 1. listopadu asi 200 nespokojených poddaných zámek přepadlo a vyrabovalo. Hrabě Jindřich von Arco, který nestačil odjet, byl postřelen do ruky. Následujícího dne byla vzpoura jinými ozbrojenými poddanými z hošťálkovického panství a gardou přivolanou z Města Albrechtic potlačena. Jindřich von Arco se následně odstěhoval do Opavy a 8 let do Hošťálkov nezavítal. Po zrušení roboty poddaným všemožně bránil vyvázání se z ní, údajně prohlásil, že „zaniknou–li roboty, dá zapřáhat lidi.“ Jindřich von Arco zemřel v roce 1871. Dalším držitel Hošťákov byl jeho syn Karel Anton a následoval, vnuk Gerhard, který však neměl žádných potomků. Posledním držitelem panství z tohoto rodu se stal Gerhardův synovec Karel Maria von Arco.
Za pánů z Arco byly provedeny poslední stavební úpravy zámku. Nad vchodem do okrasné zahrady nechali postavit balkón s empírovým štítem. Z období, ve kterém byli majiteli zámku hrabata z Arco, pocházejí nádherné romantické fresky, jimiž byly vyzdobeny zdi panských pokojů.
Arcové se hlásili k německé národnosti, podobně jako většina obyvatel této části Slezska bojovali v německé armádě a po II. světové válce museli odejít do Německa, neb byli odsunuti. V roce 1945 zámek a panství Hošťálkovy převzal stát.33 V zámku byla zřízena léčebna a celý objekt byl poměrně necitlivě přizpůsoben účelům, ke kterým byl užíván. V podkroví byly zřízeny pokoje s umakartovým obložením, veliké zámecké komnaty byly rozděleny nově vyzděnými příčkami. Krásné romantické fresky byly přemalovány jednotící barvou. Na původní renesanční podlahy byla položena vrstva betonu a barokní parketové podlahy přelepeny až několika vrstvami, linolea.
Vše se změnilo až v současnosti. Zámek získali noví, soukromí vlastníci, kteří se rozhodli zámek renovovat, restaurovat a zpřístupnit jej veřejnosti. Na zámku již několik let probíhají, pod odborným dohledem památkového úřadu, intenzivní restaurátorské práce. Odstraněny byly novodobé stavební úpravy. V nejbližší době zámek čeká celková výměna střešní krytiny. Malířskou barvu, kterou jsou zamalovány nástěnné malby v pokojích, je naštěstí možné z nich bez poškození fresek sejmout, a ty se zaskví opět ve své plné kráse. Dalším plánovaným počinem opravy celkového vzhledu zámku je uvedení čestného dvora, okrasné zahrady s kašnou do podoby, v jaké byla zachycena na historických pohlednicích Hošťálkov z první poloviny minulého století. .
Zámek Hošťálkovy je jediným dochovaným zámeckým sídlem, které od základů vystavěli páni Skrbenští z Hříště.
Milan Pastrňák
Současný vzhled čestného dvora na zámku v Hošťálkovech. Foto: M. Pastrnák v r. 2016
Poznámky:
1, 4,5,6,8,9,11,14,16,18,19,23,24,25,26,27,29, se týkají genealogie rodu Skrbenských z Hříště je možno ověřit v uvedených pracích : Praprocki B. Zrcadlo slavného markrabství Moravského.
Pilnáček , Josef.: Rody starého Slezska, IV., Díl str.126 r.v.
Pilnáček, Josef.: Staromoravští rodové: str,: 343 r.v. 1947
Stibor, Jiří:. Skrbenští, svob. páni z Hříště a Šenova:, Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy, sv. 4 , 1995 str 118 až 125
Stibor, Jiří „Skrbenští z Hříště a jejich náboženské vyznání.“ „Familia Silesiale“, publikace Polskigo Towrzystwa Historyczhego v Těšíně v r. 1997
2) Brzobohatý D.: „Držitelé panství na Slavičínsku“, r.v.1998 vydal Klub přátel historie Slavičín, str.13 a14
3) Hosák L., Historický místopis země Moravsko/Slezské, r.v. 2004 str. 788
7) Turek A., Jan Skrbenský na Fulneku,
9) Internet - Historie obce Holčovice
10) Hosák L. Historický místopis země Moravsko/Slezské, r.v. 2004 str. 788
12) Internet - Historie obce Holčovice
13) Turek A. Hošťálkovy – z historie Hušťálkov a připojených osad do roku 1945, str. 27. – nejasné
15) Zukal, Josef.: Slezské konfiskace 1620 – 1630 - vyd. Praha, r. 1913
17) Müller K. heraldické památky Těšínska, r.v. 2012 str. 103
20) Hosák L. Historický místopis země Moravsko/Slezské, r.v. 2004 str. 788
21) Internet - Historie obce Holčovice ,
26) Bulletin k výstavě obrazů Skrbenští z Hříště na Šenově v r. 2014
28) Internet – Hudba nikde.
30) Čepská V. a Marková V. Gabriela Sobková z Kornic, provdaná ze Sens – Booden. Deníkové rodové záznamy (1785 – 1808) r.v. 2009, str. 112, 113
31) Turek A. Z historie Hošťálkov a připojených osad do roku 1945, str. 27.
32) Hosák L. Historický místopis země Moravsko/Slezské, r.v. 2004 str. 788, Internet - Historie obce Holčovice
33) Kubica M.: Hraběcí rod Arco na Hošťálkovech v letech 1837 až 1945, Genealogické a heraldické informace 2015 str. 58 - 66, taktéž: Turek A:. Z historie Hošťálkov a připojených osad do roku 1945, str.28