Obrazy z kroniky

Václavovice a Horní Datyně -                             

panství pánů Sobků z Kornic.  

 V druhé polovině 15. století náležely Václavovice opět k polskoostravskému panství, byly k němu pravděpodobně znovu přičleněny po jeho předání Janem Tršickým z Doloplaz do rukou těšínského knížete. Po dalším držiteli Polské Ostravy, Václavu Hrivnáčovi z Heraltic, ji v roce 1508 získali páni Sedlničtí z Choltic. Panství postupně rozšiřovali o vsi v širším okolí hradu zahrnující také Václavovice a Šenov. V polskostravské matrice jsou údajně záznamy dokazující příslušnost Václavovic k tomuto panství již v polovině 16. století, snad v rozmezí let 1545 – 1575. Sedlničtí však byli pouze zástavními pány a když v roce 1573 vyšly najevo veliké dluhy spoluvládnoucího syna těšínského knížete Václava II., Bedřicha Kazimíra, které musely býti urovnány, došlo k odprodeji rovněž tohoto knížecího majetku. Václavovice tak dostaly nové majitele.                                                                                                            Regionální historik starší generace, Jaroslav Ludvík Mikoláš uvádí, že v roce 1576 od Sedlnických z Choltic, koupil Šenov společně s Václavovicemi, Datyněmi a Bartovicemi páni Skrbenští z Hříště. Podobně jako u většiny prací historiků první poloviny 20. století, také u této informace chybí odkaz na pramen z něhož tuto informaci čerpal.   

V roce 1591 jsou majitelé Václavovic doloženi zápisem, byli jimi páni Sobkové z Kornic. Příslušníci tohoto rodu patřili k blízkému okruhu těšínských knížat, v jejich službách zastávali významné úřady, jeví se proto velice pravděpodobné, že Václavovice získali přímo od knížete. V našem regiónu nejsou Sobkové z Kornic příliš známí. V minulosti byli v prácích historiků pojednávajících o dějinách širšího Ostravska a Frýdecka zastíněni jinými rody, kupříkladu Sedlnickými z Choltic, či Skrbenskými z Hříště, přestože se v mnoha směrech Sobci z Kornic jevili, z pohledu Těšínského knížectví a celého Slezska, mnohem významnějšími. Pokusme se proto uvést ve známost, alespoň část z nich a seznámit se  s mnohdy velice zajímavými životními osudy Sobků z Kornic, často až překvapivě odkrývající úzké vztahy se Skrbenskými z Hříště a se Šenovem, hlavně pak Václavovicemi. 

 Jméno Sobek je odvozeno od staroslovanského jména Soběslav. Sobkové z Kornic patřili k široce rozvětvené rodině Korniců, která zahrnovala také Bělíky, Bludovické, Gurecké, Hynaly, Hunty, Klochy, Kočenské a Rymultovské a další, z Kornic. Predikát „z Kornic“ je odvozen od Kornice ležící u města Ratiboře v nynějším Polsku.                                                                   

 Znakem Korniců byl starobylý vinařský lis. Znak byl někdy též vykládán jako Antonínský kříž na třech stupních, barvy zlaté, v červeném poli. Klenotem, rostoucí trup muže v červeném oděvu a tatarském klobouku. Podle pověsti byl tento erb udělen bájnému rytíři Kornicovi ruskými knížaty

Erb Jana Bělíka z Kornic (1486) hejtmana Horního Slezska, který byl ve službách krále Matyáše Korvína   Erb je vymalován v Zemských deskách Moravy a Slezka  stejného znaku užívali také Sobci z Kornic.       

 Prvními známými Sobky z Kornic, na Těšínsku byli: Ješek Sobek Kornic, v létech 1283 až 1290 podkomoří prvního těšínského knížete, Měška a Sobek, řečený „Střela“, držel „Dolnosobišský“ dvůr. Vesnice Soběšovice patrně podle něj dostala své jméno a snad ji také založil. Sobek, řečený Střela, byl zapsán jako svědek při sepsání smlouvy o hranicích mezi Těšínskem a Moravou na řece Ostravici, v roce 1297, jako dvorní sudí těšínského knížete je připomínán je ještě v letech 1304, 1316.  

Významné postavení maršálka Těšínského knížectví zastával Sobek Pientlant z Kornic. Psal se také jako „Baugartner“, či s přídomkem „von Ogrozin“. V roce 1402 získal od bratří z Kravař pro těšínského knížete Frýdecko s Místeckem. Znám je také Mikuláš Sobek, který byl před rokem 1430 kaplanem knížete BolkaTěšínského.

Z větve rodu, která odešla na Moravu pocházel Burian Sobek z Kornic, který se na studiích práv ve Wittenberku osobně seznámil s Martinem Lutherem a stal šiřitelem jeho myšlenek v Čechách. Od roku 1523 byl kancléřem Starého Města Pražského, po vyhnání z Prahy v roce 1525, působil na Moravě, v Přerově, byl přívržencem Jednoty Bratrské.

 V majetkových poměrech severní Moravy a Těšínského knížectví patřili Sobkové z Kornic k zámožné šlechtě. V průběhu 14. až 16. století postupně vlastnili Ohrazenou (Ogrozin) Bohumín, Porubu, Třebovice, Tlumačov Strumeň, Konskou, Blogotice, Horní Žukov, Ropici a další statky po nichž se také často psali. V roce 1573 jim těšínský kníže potvrdil panský stav. Z pohledu českého království však byli v té době řazeni do stavu rytířského.

 Prvním majitelem Václavovic z rodu Korniců byl Jiřík Sobek z Kornic, který je  v roce 1591 je uváděn jako majitel Václavovic a osady Lipové. Jiřík Sobek z Kornic, byl jediným synem Šebestiána Sobka z Kornic.a Anny rozené Foglarové ze Studené Vody. Poprvé byl ženatý se Zuzanou Mléčkou z Jílovnice, z tohoto manželství pocházela dcera Anna a synové Jindřich a Jiří. Druhou manželkou mu byla Zuzana s.p. Sunegová z Jesenice a Budatína, s níž měl syna Karla. Jiří Sobek z Kornic zdědil po otci Konskou se zámkem, v roce 1591 k ní přikoupil Blogotice. Od císaře Rudolfa II. obdržel povolení výběru mýta na cestě procházející Blogoticemi a Konskou. V létech 1606 až 1615 přikoupil od Elišky Vlčkovny, vdovy po svém strýci, Jiříkovi Sobkovi, díly Ropice. V roce 1607 nabyl Velkou Rudici u Skočova, nyní  v Polsku.

 Období konce 16. století a začátku století 17. bylo charakterizováno celkovým rozvojem hospodářství a nárůstem počtu obyvatel. Tak zavná "Valašská kolonizce",  která  se nejvíce se projevila v horských oblastech Těšínska a sousedního, frýdeckého panství již na počátku 16. století se později rozšířila rovněž do nižších poloh, v některých případech až na širší Ostravsko. Nově přišlí osadníci, všeobecně nazývaní Valachy, zde zavedli hospodářsky výhodný chov ovcí, který umožnil využívání ploch nevhodných k pěstování zemědělských plodin, příkrých svahů kopců, které byly často za tímto účelem odlesněny. Ve Václavovicích byly přišlými osadníky na stráních kopců nad údolím Frýdeckého potoka založeny nové usedlosti. Vykácen byl les a vzniklé pastviny byly využity k chovu skotu, hlavně ovcí. Příchod nových obyvatel pravděpodobně také souvisel se změnou majitelů Václovovic. Druhou manželkou majitele Václavovic, Jiříka Sobkaz Kornic, byla Zuzana Sunegová jejíž rod pocházel ze Slovenska, z panství Budatín a Súča, kde bylo pastevecké hospodářství již dříve rozšířeno. Některá příjmení tamních obyvatel, uvedená v soupisu Valachů, jsou shodná s jmény některých starousedlíků ve Václavovicích.   

 Václavovice s osadou Lipovou (později Horní Datyně), za pánů Sobků z Kornic tvořily samostatný statek – panství. V sousedství Václavovic byly v tomto období „na zeleném drnu“ založeny, v místech vymýceného lesa nové vesnice, dne 19.9.1596 Rakovec a 29.10.1613 Kaňovice. Vesnice Horní Datyně údajně existovala již v roce 1576,  v té době však  patrně pouze jako osada Lipová, která je uváděna společně s Václavovicemi v roce 1591. Nacházela se na úbočí kopce příkře se svažujícího od Václavovic k potoku Horní Datyňka. Obec Horní Datyně, jako taková, vznikla nejpravděpodobněji až na počátku 17.století, sloučením již existující václavovické osady „Lipová“ a dílu katastru Vratimova, patrně rovněž na půdě získané vymýcením části lesa „Dulňáku“

Jiřík Sobek z Kornic, syn Šebestiána, zvaný nejprve „mladší“ a následně „starší“, zemřel okolo roku 1615. Zanechal poměrně rozsáhlé majetky, které po něm zdědili jeho synové. 

 Nejmladší syn Jiříka Sobka z Kornic, Karel Sobek z Kornic, zdědil Konskou a Ropici. V roce 1621 k nim přikoupil ves Lyžbice. V témž roce se oženil s nemajetnou Zuzanou Matyášovou z Matyášovic. Manželství však trvalo jen krátce a jeho druhou ženou se stala Zuzana Laryšová ze Lhoty. V roce 1632 si od Julia Sunega pronajal panství Bílsko. Na jeho pronájem však z důvodů válečných operací v době třicetileté války doplatil a přišel téměř na mizinu. Karel Sobek z Kornic, zemřel před rokem 1650. Jeho syn, Jan Jiří Sobek z Kornic, musel v roce 1651 prodat Ropici se zámkem a urovnat otcovy dluhy. Jan Jiří byl, podobně jako otec rozhodným evangelíkem. Po třicetileté válce, kdy na Těšínsku probíhala intenzivní rekatolizace a byly uzavírány evangelické kostely poskytoval na Konské dočasný útulek vypovězeným knězům. V roce 1656 prodal Jan Jiří Sobek z Kornic také panství Konsku se zámkem a uchýlil se na rodové statky manželky Anny Marie Šarovcové ze Šarova na Opavsku. Konskou koupil, dle smlouvy uzavřené dne 26.11.1656, za 2600 slezských tolarů, rytíř Vejkart Skrbenský z Hříště.  

Další z bratří, synů Jiříka, stejnojmenný Jiří Sobek z Kornic, zdědil po otci Velkou Rudici, k níž přikoupil Malou Rudici a Landek (v Polsku). Velká Rudice a Václavovice mu byly zapsány v roce 1608. Již za otcova života byl Jiřík pánem na Blogoticích. O Jiřím  Sobkovi z Kornic bylo roce 1611 v zaznamenáno, že odmítl půjčit těšínskému knížeti Adamu I. Václavovi soudek tokajského vína a nelegálně na Blogoticích šenkoval vodku, čímž porušoval těšínské mílové právo. Jiřík Sobek dne 12.6.1651 koupil od svého synovce, Jana Jiřího Sobka z Kornic, staré rodové sídlo Sobků, zámek v Ropici. První manželkou tohoto Jiřího Sobka z Kornic byla Helena Mléčkova z Jílovnice. Jejich dcera Helena byla krátký čas, mezi léty 1674 – 1676, manželkou Františka Albrechta sv.p. Skrbenského z Hříště pána na Petříkovech a Vratíškovech, syna Kryštofa Bernarda Skrbenského z Hříště na Hošťálkovech. Druhou manželkou Jiřího Sobka mladšího z Kornic, se stala Anna Skrbenská z Hříště, dcera Václava Slavibora na Kunčicích a Vratimově. (Snad zde je možné hledat určitou spojitost se založení Horních Datyň "jaksi nově vklíněných" mezi katastry obcí Vratimov a Václavovice.)    

Jiří Sobek z Kornic, majitel rozsáhlých statků na Těšínsku, přísedící zemského soudu, zemřel v roce 1649. Vdova Anna, rozená Skrbenská z Hříště se 10. 2. 1657 znovu provdala, tentokrát za Kašpara Borka sv.p. z Roztropovic na Hradišti, zemského hejtmana Těšínského knížectví. Kašpar Borek byl zásadovým katolíkem a jediného syna Jiříka Sobka a Anny rozené Skrbenské, Rudolfa, také přivedl ke katolické víře.     

Rudolf Sobek z Kornic se stal, podobně jako jeho otčím, rovněž horlivým šiřitelem katolické víry. Od roku 1674 byl zemským hejtmanem a sudím Těšínského knížectví, jako císařský komisař byl pověřen zajištění obrany země proti Kurucům. V roce 1683 zajišťoval průchod armády polského krále Jana Sobieského, který táhl Těšínskem na pomoc Turky obležené Vídni. První manželka Helena Marklovská ze Žebrácče mu dala stejnojmenného syna Rudolfa. Z druhého manželství Rudolfa Sobka z Kornic staršího s Marií Annou sv.p. Rauten pocházeli synové, Jiří Mikuláš a Karel Jindřich.   

Jiří Mikuláš Sobek z Kornic byl 5.5.1688 adoptován svým dědem „von Rauten“, pocházejícího z litevského šlechtického rodu diplomatů na rakouském císařském dvoře, který mu odkázal všechny své rozsáhlé majetky. Mikuláš však zemřel již 1.4.1695 a všechna práva po něm zdědil jeho mladší bratr Karel Jindřich. Karel Jindřich Sobek z Kornic dále zdědil po otci statek Újazd a po bratru zámek Kosiecin. Od roku 1712 byl majitelem zámku a panství Racibórz, byl císařským tajným radou a komořím, zemským hejtmanem knížectví opolského a ratibořského. Karel Jindřich však zdědil také erb a predikát po vymřelém rodu „v Rauten“. Dne 18.10.1715 se stal říšským hrabětem. Po povýšení do hraběcího stavu mu v štípeném erbu přibyly k rodovému znaku tři stříbrné okřídlené šipky a zelený vavřínový věnec. Vnuk Karla Jindřicha, syn Felixe Erdmana, hrabě Johan Karl Sobek z Kornic v Rauthen se oženil 1.2.1769 s Maxmiliánou, sv.p. Skrbenskou z Hříště, dcerou Karla Traugotta Skrbemského z Hříště na Hošťálkovech.                                                                                    

Rudolf Sonek z Kornic, (nejstarší syn Rudolfa) se stal kancléřem těšínského knížectví. Zdědil Rudici, Landek, Boberk a Blogotice, pravděpodobně také Václavovice a Horni Datyně..Dne 23.9.1695 pojal za manželku Helenu Rostkovou ze Bzí, vdovu po Karlu Dětřichovi Skrbenském z Hříště. Na Šenově se manželům v roce 1704 narodil syn, Maxmilián Jindřich. Rudolf sobek z Kornic byl poručníkem pozůstalých dětí po Karlu Dětřichu Skrbenském z Hříště, Karlu Františkovi a Jiřímu Leopoldovi Skrbenským z Hříště, kterým poskytl katolickou výchovu. Na zámku v Šenově je Rudolf Sobek z Kornic připomínán v roce 1700. Tehdy společně s rytířem Eretmanem Vlkem z Kvítkova a Maxem sv.p. Skrbenským z Hříště sepisují zprávu o špatném stavu opevnění města Moravské Ostravy. Rudolf Sobek společně s Helenou, rozenou Rostkovou ze Bzí držel Šenov patrně až do své smrti, dne 28. 4. 1720.  

Maxmilián Sobek z Kornic, syn Rudolfův, prodal v roce 1725 rodné statky Rudici, Landek, Boberk a Blogotice za 18 750 tolarů slezských, svému nevlastnímu bratru Jiřímu Leopoldovi Skrbenskému z Hříště a odstěhoval se na Lehnicko do Dolního Slezska. Od roku 1763 zastával úřad Slezského zemského presidenta. Jeho první manželkou byla Margaretha Aurelie v. Vollbracht. Sňatkem s druhou manželkou, Karolínou Josefou Rogojskou z Rogozníka vyženil v Opavě palác v Panské ulici. Z tohoto manželství pochází všech 14 jeho dětí. V roce 1741 zakoupil statek Slatinu na Opavsku. Od Karla Otty hr. v. Salm-Neuburg koupil v r. 1760 Štáblovice. Založil dynastii rodu Sobků z Kornic na Štáblovicích. Zemřel 1.7.1771 ve Štáblovicích.  Z pozůstalých dětí je pro nás nezajímavější Cajetan Josef Franz sv.p. Sobek z Kornic. (*1746,+1813). S manželkou Aloisii Kiselovskou z Kiselaova měl dceru Barboru (*1781,+1833) a syna Ignáce Antona (*1784,+1832). Barbora Sobkovna z Kornic byla manželkou Karla Traungotta Gabriela Skrbenského z Hříště (*1781, + 1838), v pořadí třetího, stejnojmenného Skrbenského na Hošťálovech.

 Vraťme se však k pradědovi Maxmiliána Sobka z Kornic, Jiříkovi Sobkovi z Kornic a také k jeho bratru Jindřichovi Sobkovi z Kornic. Oba bratři byli nejprve 27.11.1635 přijati do starého českého stavu a následně diplomem císaře Ferdinanda III. z 26.8.1637,   povýšeni do starého panského stavu, který jim byl udělen, dne 30.10.1637. Bratři však považovali za neúnosné, že starý panský stav nebyl udělen rovněž jejich bratru Karlu Sobkovi z Kornic. Kritickou řeč Jiříka Sobka, kterou pronesl u příležitosti pohřbu bratra Jindřicha v roce 1637 musel řešit soud.

 Jindřich Sobek z Kornic, byl nejstarší ze synů Jiříka Sobka, prvního z tohoto rodu na Václavovicích. V historických záznamech na Těšínsku se jeho jméno objevuje až v roce 1617. Patrně se na Těšínsku až do tohoto roku nezdržoval. Mohl býti vyslán na studia v zahraničí, neb jak bylo tehdy zvykem byl, podobně jako mnozí mladí páni, ve službách zámožných šlechticů. Jistého mladého rytíře, Jindřicha Sobka z Kornic, zmiňuje rožmberský kronikář Václav Březan v souvislosti s manželkou Petra z Rožmberka, Kateřinou z Ludanic (+1601), „…na kterýhož paní velmi laskavá byla.“   V roce 1617 získal Jindřich Sobek z Kornic od bratra Jiříka, Václavovice s Horní Datyní. Držel s nimi také Blogotice u Těšína, doložen je na nich zápisem z roku 1619. Manželkou mu byla Justina, rozená Radocká z Radoče. (Z rodu, „z Radoče“ píšícího se rovněž „Radecký z Radoče“ pocházel slavný rakouský generál Radecký). Jindřich Sobek z Kornic zemřel dne 29.12.1637 ve „Wienczlowicích“ (Václavovicích).

 Sobkové z Kornic vlastnili Václavovice s Horní Datyní po tři generace. Na tomto panství hospodařili ve dvou zcela rozdílných obdobích. V době rozkvětu hospodářství, koncem 16. a začátkem 17. století a také v období naprostého úpadku, v době třicetileté války. Můžeme předpokládat, že v průběhu třicetileté války nebyly ani Václavovice ušetřeny podobných událostí k jakým došlo v okolních obcích, Šenově, Řěpištích, či Bruzovicích. Násilnosti a rabování, kterých se dopouštěli švédští žoldáci jsou písemně zaznamenány v dobových kronikách. O kříži, který kdysi stával uprostřed vesnice se vyprávělo, že pod ním jsou pohřbeni dva zabití Švédové, kteří ve Václavovicích, „obvyklým způsobem“ zajišťovali proviant a místní lidé museli vzít zbraně do rukou aby si uchránil holé životy.    

 Známé je místní lidové rčení: „Něpijtě vodu z Rynynky, bo sum tam zakopani Švedi,“ Rynynkou je nazývána část václavovického lesa u obce Sedlišťě se studánkou s pramenitou vodou. Údajně zde došlo k bojům a je zde pohřbeno na 100 švédských vojáků.  

Vypráví se také, že v Horní Datyni se na zimu nakvartýrovali Švédi do domů podél cesty vedoucí okolo lesa „Dulňáku“. Odtud je prý vytlačili císařští, kteří postupovali od Frýdku a z kopců z Václavovic je ostřelovali. Měla se zde strhnout šarvátka, či menší vojenské střetnutí. Pod křížem a velkým balvanem, který se kdysi nacházel na kopci u rozcestí cest vedoucích do Rakovce a Vratimova byl údajně pochován švédský velitel.

 Po úmrtí Jindřicha z Kornic se majitelem václavovicko – hornodatyškého panství stal jeho syn, Karel Jiří Sobek z Kornic, který se v roce 1662 psal s přídomkem „auf Wentzlowitz nach Dattin“. V roce 1662 údajně Max Sobek z Kornic na Rudici postoupil za 50 tolarů Kalu Sobkovi z Kornic obec Václavovice a Horní Datyně. Zajímavá informace, uváděna místními historiky, je však poněkud zmatečná. V roce 1662 se mezi tehdy žijícími Sobky z Kornic Max nevyskytoval. Na Rudici v roce 1662 seděl mladý Rudolf Sobek z Kornic, syn Jiříka a Anny, rozené Skrbenské. Zmínka se patrně týká převodu majetku uvnitř rodu, který se uskutečnil pouze za symbolickou cenu, 50 tolarů. Rudolf Sobek v té době vlastnil také Blogotice, které si ponechal, z této skutečnosti je možné odvodit, že výše uvedenému Jindřichovi, který se na Václavovicích a Horní Datyni náhle objevil v roce 1617, tento statek dědičně nenáležel. Jindřich byl pouze jeho držitelem. Majitelem panství, včetně Blogotic, byl jeho bratr Jiřík Sobek z Kornic, po jehož smrti přešly tyto majetky na syna, Rudolfa Sobka z Kornic. Na Václavovicích však tehdy trvale žili potomci jeho strýce, Jindřicha. Rudolf se s tímto problémem patrně vyrovnal tím, že václavovické panství prodal za symbolickou cenu, prakticky jej daroval, svému bratranci Karlu, který se po nich psal „z Václavovic a Datyň“. 

Snad na základě této události se ve Václavovicích vzniky a dochovaly se pověsti, že Václavovice měly být prohrány v kostkách, nebo v kartách.  - Možná oba Sobci u této příležitosti skutečně o ně v kostky, neb v karty, hráli.  

 Dle uvedeného predikátu „z Václavovic na Datyni“, kterého v roce 1662 užíval Karel Sobek z Kornic, rovněž dle údajů o jeho otci, Jindřichovi, o němž Krištof Bernard Skrbenský píše ve své kronice, že byl sousedem jeho pana otce, Jana Skrbenského z Hříště na Šenově je možné usuzovat, že Sobkové z Kornic ve Václavovicích trvale žili a měli zde své sídlo.  

V období 16. a 17. století žila střední a drobná šlechta na venkově povětšinou přímo na panském dvoře, který rovněž tvořil hospodářské centrum celého panství. Výstavnější obytná budova, někdy nazývaná zámkem, stála přímo v areálu dvora. Podobně byly situovány mnohé zámky na Těšínsku a severní Moravě.  V blízkém okolí tomu bylo například v Bartovicích, či Dolních Bludovicích.  Sídlo majitelů Václavovicko - hornodatyňského panství nejpravděpodobněji předcházelo později vystavěnému václavovickému dvoru. Dvůr byl v minulosti několikrát přestavován. V 17. století jistě neměl shodný půdorys, jako nám známý, čtvercový, který je zakreslenna indikační skici Stabilního katastru. Z několika budov, které tvořily celek dvora se zachovala pouze jediná v jeho západní části, která však byla postavena až za následujících majitelů.

 Dne 26.6.1666 Karel Jiří Sobek z Kornic prodal Václavovice a Horní Datyně Jiřímu Jaroslavovi Skrbenskému z Hříště, který je přiřadil ke svému velkokunčickému panství. Prodej zapadal do jeho plánů neboť dne 22.7.1666 koupil Karel Jiří Sobek z Kornic od rytíře Jana Dahma z Frydersdorfu vzdálené statky na Těšínsku, Hradec, Svěntošůvky, Biry a Javoří. Patrně již v témž roce, 1666, se na uvedené zakoupené statky přestěhoval. Razantně se ujal jejich správy, provedl významné přestavby nově nabytého sídla, u nás málo známého romantického zámku, Hradec ve Slezsku (Grodiec Slaski). V roce 1669 v Grodci založil historicky první školu. Synové, Jindřich Ferdinand a Karel, vlastnili po otci zděděné statky, do začátku 18. století. Karel Sobek v roce 1701 prodal Grodec, Svientošuvky a Běry za 1700 tolarů Ferdinandovi Larišovi. Ještě v roce 1673 se Karel Jiří Sobek z Kornic účastnil svatby Adama Borka z Roztropovic, zemského hejtmana těšínského knížectví a Johanky Skrbenské z Hříště, konané na šenovském zámku. Byl svědkem ženicha, musel tudíž býti, podobně jako Adam Borek, katolíkem. Rovněž však byl znám nevěstě, Johance Skrbenské z Hříště, z čehož však nelze vyvozovat, že ještě tehdy, v roce 1673, vlastnil Václavovice.

 Po Jiřím Jaroslavovi Skrbenském z Hříště, který zemřel mlád a bez potomků získali Kunčice jeho poručníci. V roce 1679 jsou Václavovice uváděny mezi pozůstalými statky  Vejkarta Skrbenského z Hříště, byl psán jako pán na Konské, svobodném dvoře v Malých Hošticích, Kunčicích, Vratimově, Václavovicích a Horní Datyni.

 Milan Pastrňák

Majitelé Václavovic z rodu Sobků z Kornic:

1591 – 1608 - Jiřík Sobek z Kornic (*…? + 1615 ?)
                      1. Manželka: Zuzana Mléčková z Jílovnice
                          Děti:           Jindřich, Jiří,
                      2. Manželka: Zuzana s.p. Sunegová
                                             z Jesenice a Budatína
                          Děti:           Karel
                          Vlastnil:      Konská, Ropice, Rudice,
                                             Blogotice, Václavovice,
                                             Lipová (Horní Datyně).

1608 – 1649 – Jiřík Sobek z Kornic (….? + 1649)
                      1. Manželka: Helena Mléčkova z Jílovnice
                           Děti:          Helena
                       2. Manželka: Anna Skrbenská z Hříště
                           Děti:           Rudolf
                           Vlastnil:      Konská, Ropice, Rudice, 
                                             Landek, Blogotice, 
                                             Václavovice a Horní Datyně

1617 – 1637- Jindřich Sobek z Kornic (…? + 1637) Erb Korniců, rovněž
                          Manželka:    Justina Radocká z Radoče Sobků z Kornic 
                          Děti:              Helena Judita, Karel Jiří,
                          Držel:            Blogotice, Václavovice a
                                                Horní Datyně,

                                               Václavovice a Horní Datyně, (prodal Karlu Sobkovi)

1637 - 1666 Karel Jiří Sobek z Kornic „auf Wentzlowitz nach Dattin“
                              Manželka: 
                              Děti: Jindřich Ferdinand, Karel,
                              Vlastnil: Václavovice a Horní Datyně – které v r. 1666 prodal, 
                              Koupil:: Hradec, Svěntošůvky, Biry a Javoří 

Prameny: