V roce 1576 se na Velkých Kunčicích u Ostravy objevuje Jaroslav Skrbenský z Hříště, dále je na nich připomínán v roce 1591, tehdy již jako maršálek těšínského knížectví. Manželkou mu byla Anna Morkovská ze Zástřil. Na kunčické tvrzi se údajně narodili všichni jeho potomci. Johanka, Eliška, Jaroslav, Kateřina, Jan, Václav Slavibor, Alena a Anna. Uvádí se, že další manželkou Jaroslavovou byla Maruše (Markéta) Sedlnická z Choltic. Z tohoto manželství vzešli, Bernard, Jan Jetřich, Eva a Bohunka. S historickou postavou Jaroslava Skrbenského z Hříště jsou dosud spojeny určité nejasnosti a nesrovnalosti, hlavně v souvislosti s často uváděným letopočtem jeho úmrtí v roce 1602 a k němu přiřazovanému věku, 86 let, jehož se dožil, který je zapsán na jeho basreliéfu v šenovském chrámu Prozřetelnosti Boží. (Viz: Šenov: „Basreliéf J
aroslava Skrbenského z Hříště……). Jaroslav Skrbenský z Hříště zemřel nejpravděpodobněji v roce 1603, dne 10.3.1603 byl pohřben do rodinné hrobky ve Fulneku. V pozůstalostním řízení konaném v Těšíně dne 2.9. 1604 byly Jaroslavovy majetky rozděleny mezi jeho syny. Kunčice obdržel jeho nejstarší syn, stejnojmenný Jaroslav Skrbenský z Hříště. Dalšími záznamy je doloženo, že Vratimov s Rakovcem držel Václav Slavibor, který po úmrtí bratra Jaroslava získal také Velké Kunčice u Ostravy. V létech 1617 až 1619 zahrnovalo kunčické panství vesnice Kunčice, Vratimov, Rakovec a Petřvald. Václav Slavibor Skrbenský z Hříště však zemřel již 29.2.1619. Známé jsou jeho pozůstalé děti Anna, Kateřina a Jaroslav, které byly v době jeho úmrtí ještě nezletilé.
Jaroslav Skrbenský z Hříště . Kresba zveřejněna v „Zrcadlu …B.Paprockého
Syn, Jaroslav Skrbenský z Hříště, zemřel v roce 11.4.1634 v Opavě na následky zranění, které utrpěl v Ratiboři, ve službě v pluku Záhradeckém, když byl od „jednoho schenovskeho šelmovsky bodnut“. Pohřeben byl ve Vratimově, jak dále píše ve své kronice Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště, „.. dal sem jeho mertve thielo do kostela Ratimowskeho v Kunczitz vstaviti“.
Dcera Anna se provdala za Jiříka Sobka z Kornic a po jeho smrti, se v roce 1657 vdala znovu, tentokrát za zemského hejtmana knížectví těšínského, Kryštofa Borka z Roztropovic a Tvorkova. Kateřina se stala manželkou zemského hejtmana knížectví krnovského, Jindřicha Matušky z Topolčan. Její matka, rozená Eva Čelovna z Čěchovic, jí odkázala svůj dědičný statek, Malé Kunčice u Těšína.
Po smrti Václava Slavibora se ujala správy kunčického panství Eva Čelovna. K poddaným se však chovala přímo nelidsky. Hlavně její nový manžel, rytmistr Fridrich Raich z Raichu, za nějž se provdala již 24.6.1619, uděloval poddaným tresty bitím a nechával je rozličně nepřiměřené týrat. Na základě prokázaných stížností poddaných a soudního rozhodnutí, bylo v roce 1628 Evě Reichové, vdově Skrbenské, rozené Čelové z Čechovic, Kunčické panství odňato. Získal je nejvyšší sudí knížectví těšínského, Jan Skrbenský z Hříště na Šenově, bratr, dvojče, zesnulého Václava Slavibora.
Kunčická tvrz byla v první polovině 17. století přestavěna v zámek. Jméno stavitele Jana Packa z Bíliny bylo společně s letopočtem 1634 zapsáno na portálu vchodu do sklepení zámku.
Průčelí zámku v Kunčicích v roce 1920. (Po jeho empírové přestavbě v 19. století.)
Foto z knihy M.Makowského. Šlechtická sídla na Těšíském Slezsku.
Kunčice v tomto období spravoval, jak je patrno ze zápisu o úmrtí Jaroslava Skrbenského z Hříště v roce 1634, patrně v zastoupení svého otce Jana, Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště. Mnohdy byl uváděn jako jejich majitel. Kryštof Bernard Skrbenský však vlastnil jiné Kunčice, na Bílovecku, Zdědil je v roce 1651 po manželce Juditě Barboře Tvorkovské z Kravař. Shoda názvů mnohdy vedla k tomu, že byly často s Kunčicemi u Ostravy zaměňovány. Dne 10.6.1658 slibuje Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště dodržování zemského práva opavského, do nějž Kunčice u Bílovce spadaly, v roce 1659 mu jsou tyto, z našeho pohledu vzdálené Kunčice, zapsány.
Jan Skrbenský z Hříště na Šenově však musel v roce 1642, na základě soudního rozhodnutí, přestože se odvolával až k císařskému dvoru do Vídně, vydat Kunčické panství svému mladšímu bratru Janu Jetřichovi Skrbenskému z Hříště.
Jan Jetřich Skrbenský z Hříště „zůstával“ delší dobu v cizině. V roce 1627 je doložen jeho pobyt na univerzitě v Leydenu, pobýval též ve Francii. V tomto roce nabádal zaslaným listem Bernard Skrbenský z Hříště na Malých Hošticích staršího bratra svého, Jana mladšího z Hříště n Šenově o zaslání peněz, Janu Jetřichovi do ciziny neboť, „…v cizích zemích v takovým nebezpečenství zanechávati a tam kdo peněz nemá, ani žádného sobě přítele nezachová.“ Žádost patrně pramenila z toho, že v roce 1620, po úmrtí bratra Václava Slavibora, byl pozůstalý „sirotčí dluh“ pro tehdy nezletilého Jana Jetřicha převeden na Jana mladšího Skrbenského z Hříště na Šenově. Jan Jetřich se z ciziny vrátil až po devíti létech, v roce 1633. Před soudem opavským se zřekl ve prospěch Jana Skrbenského z Hříště na Šenově svého dědičného podílu z panství Hošťálkovy na Krnovsku. Dne 17.5.1637 na šenovském zámku pojal za manželku s Alenu (Helenu) Plaveckou z Plavče jejímž poručníkem byl uvedený Jan Skrbenský. Helena Plavecká se stala matkou jeho dětí, Marie Sidonie narozené 14.3.1641 a syna Jiřího Jaroslava, narozeného 2.4.1642, obě děti se narodily v Opavě. Alena Plavecká však zemřela mladá, již v roce 1644, rovněž Jan Jetřich zemřel poměrně mlád, dne 20.10. 1645, u svého bratra, Bernarda Skrbenského, v Klenowě (Klonově).
Dědicem kunčického panství se stal syn Jana Jetřicha, Jiří Jaroslav Skrbenský z Hříště, který však byl v době otcova úmrtí byl pouze tříletý. V době nezletilosti Jiřího Jaroslava Skrbenského z Hříště, kunčické panství spravovali jeho poručníci, strýcové (vlastně bratranci) Zikmund Jaroslav a Vejkart Skrbenští z Hříště, synové Bernarda Skrbenského z Hříště.
Bernard Skrbnemský z Hříště je zajímavou historickou postavou tohoto rodu. Z důvodu účasti ve stavovském povstání mu bylo v roce 1621 konfiskováno panství Dřínov na Moravě. Následně žil na svobodném dvoře v Malých Hošticích u Opavy. Staral se také o své mladší nezaopatřené sourozence pocházející z druhého manželství otce Jaroslava Skrbenského z Hříště, po matce Markétě Sedlnické z Choltic. Uvedeno již bylo, že v roce 1627 žádal bratra Jana o poskytnutí peněz Janu Jetřichovi, který pobýval v cizině.
Sestře Evě vystrojil Bernard Skrbenský svatbu, vdávala se za Václava Lichnovského z Voštic. Svatba se konala dne 27.2.1627 v Opavě a trvala od neděle do čtvrtku, vystrojeno bylo 21 stolů, vypilo se 6 beček a 7 věder vína a 14 beček piva. Svatebního veselí se také účastnili důstojníci, dánského vojska, které tehdy v Opavě pobývalo. Nutno říci, že mnozí z nich byli pobělohorští emigranti ze Slezska a Moravy, kteří se s vojskem vrátili do vlasti. Možná, že mezi nimi byl také, Bernardův strýc, Jan Skrbenský z Hříště, jemuž byl v roce 1621 konfiskován hrad Fulnek s městečkem a panstvím. (Jan Skrbenský II. z Hříště svého času na Fulneku byl zabit 27.7.1627 v bitvě u Gránova.)
To, že Bernard Skrbenský z Hříště s Dány pil a s nimi se veselil mu bylo vyčteno soudní komisí před níž stanul po obsazení Opavy císařskou, valdštejnovou, armádou. V procesu s rebely konaném dne 23.11.1629 mu byla uložena pokuta 600 zl., přestože se vymlouval, že nemá na její zaplacení, neboť žádných statků nemá a slouží nějakému polskému pánu. Pokutu za něj zaplatil jeho bratr, Jan na Šenově. Dne 9.12. 1629 se Bernard před komisí, rovněž zřekl dědičných práv na Hošťálkovy, což potvrdil písemně 15.5.1636. Panství Hošťálkovy, kterým hrozilo propadnutí ve prospěch opavských jezuitů, se tak dostalo do rukou Jana Skrbenského z Hříště na Šenově.
Bernard Skrbenský z Hříště patrně po roce 1629 trvale pobýval v exilu, v polském Klenově, (či Klonově). Dne 13. 12. 1638 zemřela v Klenově jeho první manželka, Lidmila Čertorejská z Čertorej. Bernard zemřel rovněž v Klenově, 28.10.1645, pouze 8 dní po již zmiňovaném úmrtí bratra Jana Jetřicha Skrbenského z Hříště. O zvláštní shodě času a místa úmrtí obou bratří není známo nic bližšího. Snad mohli podlehnout nějaké nákaze, morová epidemie ve Slezsku však vypukal až v roce 1647. V roce 1645 však podnikli Švédové nový nájezd do Slezska, plenili a loupili. Bratři Jan Jetřich a Bernard Skrbenští mohli zemřít v souvislosti s těmito válečnými událostmi třicetileté války.
Bernardovi synové, Maxmilián Oldřich, Zikmund Jaroslav a Vekhart (Veikart), vedli vleklé soudní spory se svobodnými pány Skrbenskými z Hříště na Šenově. Žádali vyplacení podílu z panství Hošťálovy na Krnovsku, kterého se jejich otec Bernard, pod tlakem hrozící konfiskace, zřekl ve prospěch Jana Skrbenského na Šenově. Žádosti však byly soudním dvorem zamítnuty.
Nejstarší syn, Maxmilián Oldřich Skrbenský z Hříště (+1688), s manželkou Eleonorou Hedvigou z Račína vyženil statky Narok a Nivki na Opolsku. Stal se zakladatelem „slezské větve“ Skrbenských z Hříště.
Zikmund Jaroslav, (*1628, + 1694) jehož první manželkou byla Helena Markéta Fronknštejnová z Nečeslavic, držel nejprve panství Chuchelnou, později také Popielow a Radziejow u Rybníka. Statek Grodzianki vyženil s druhou manželkou Salomenou Lichnovskou z Voštic. Od roku 1692 byl majitelem Petřvaldu (u Karviné). Po něm držel Petřvald jeho syn Maxmilián Veikart Skrbencký z Hříště, (+1695) jehož manželkou byla Benigda Grotovská z Grotovic (+1737). Známy jsou jejich děti: Helena Markéta (*1693 +1754) a Karel Maxmilián (*1695 + 1726).
Nejmladší ze synů Bernardových, Veikhart Skrbenský z Hříště, zdědil po otci svobodný dvůr v Malých Hošticích. Na Těšínsku vlastnil statky Golešov a Kozákovice, v roce 1657 také Konskou se zámkem. Koupil ji 26.11.1656, od Jana Jiřího Sobka z Kornic, za 2600 slezských tolarů. Pobyt Veikarta Skrbenského z Hříště na Velkých Kunčicích u Ostravy je doložen již v roce 1658, patrně byl poručníkem, tehdy ještě stále nezletilého majitele Jiřího Jaroslava Skrbenského z Hříště.
Jiří Jaroslav Skrbenský z Hříště byl prvním držitelem Václavivic z rodu Skrbenských z Hříště. Koupil je 24.6.1666 od Karla Jiřího Sobka z Kornic Václavovice a Horní Datyně a připojil je k jím drženému Kunčickému panství.
Dědic a právoplatný majitel Kunčického panství Jiří Jaroslav Skrbenský z Hříště, však zemřel dne 1.4. 1669, svobodný, den před svými sedmadvacátými narozeninami. Nezanechal dědice, ani řádného poručenství. O pozůstalé majetky se tudíž ucházeli jeho strýci, včetně Skrbenských na Šenově. V roce 1673 jsou uváděni patroni vratimovské farnosti, Karel a Weychard Skrbenští z Hříště. Patrně se jednalo o Karla Dětřicha Skrbenského z Hříště na Šenově a výše uvedeného Veikarta Skrbenského z Hříště, který se po smrti Jiřího Jaroslava Skrbenského z Hříště stal majitelem Kunčic u Ostravy, Vratimova a Rakovce, Václavovic a Horní Datyně.
Veikhart Skrbenský z Hříště byl dalším majitelem obce Václavovice z rodu Skrbenských z Hříště, avšak z rytířské větve, po Bernardovi, která nesídlila na Šenově, ale na panství Koňská, Kozákovicích a Holešově.
Dne 2.5.1657 Veikhart Skrbenský pojal za manželku Annu Lidmilu rozenou Borkovou z Rostropovic a Tvorkova, svatba se konala v době uzavření evangelických kostelů na Těšínsku a manželé byli proto oddáni přímo na zámku v Koňské. Paní Anna Lidmila začala vést rodinnou kroniku v níž podrobně zapsala všechny významné rodinné události. Rodinná kronika byla dále vedena jejími potomky a dalšími příslušníky rodu, stala se jedinečným zdrojem poznání donedávná zcela neznámé historie této větve Skrbenských z Hříště.
Dne 31.3.1659 se Anně Ludmile narodil syn, Maxmilián Bernard.
Dcera Anna Polexena se narodila dne 15.12. 1663. Zajímavé je, že jejími kmotry byli žebráci z Kunčic, Martin Nievidoný, Plentička a stará Eva.
Posledním dítětem Vejkarta a Anny Lidmily byl Rudolf Veikart, narozený 3.12. 1664.
Anna Lidmila, rozená Borkovna, první Veikartova manželka, zemřela 8.5.1675.
Další manželkou Veikartovou se stala Anna Ludmila Trachová z Březího, které dne 26.1.1678 pojistil věno na Konské. V témž roce prodal Petru Marklovskému ze Žebráče vesnice Golešov a Kozákovce. Rytíř Veikart Skrbenský z Hříště na Konské, Kunčicích, Ratimově, Rakovci, Venclovicích, Datyni a na svobodném dvoře v Malých Hošticích zemřel 19.4.1679, krátce po půlnoci ve věku 49 let, 35 týdnů a 6 dnů.
Nejstarší syn, Maxmilián Bernard, musel panství Koňskou se zámkem předat vdově Anně Ludmile Trachové k zaplacení zapsaného věna. Ponechal si pouze Kunčice a Horní Datyně. Na Kunčicích je Maxmilián Bernard Skrbenský z Hříště připomínán v roce 1680 v souvislosti se sporem o hranici obce Velké Kunčice s Vítkovicemi, které patřily olomouckému biskupství. Mezi dalšími svědky je uváděn také jeho strýc, Zikmund Jaroslav Skrbenský z Hříště,
Anna Polexina Skrbenská z Hříště se 23.7.1680 vdala za rytíře Joachyma Fridricha Rašice za Štrbic na Sumině a Gurkách a odstěhovala se za svým manželem.
Vratimov (Ratimov), Václavocice (Venclovice), Rakovec a svobodný dvůr v Malých Hošticích obdržel a po dosažení plnoletosti spravoval mladší z bratří, Rudolf Veyghart Skrbenský z Híště. Jako právoplatný majitel Vratimova se v roce 1687 zapojil do soudního sporu o „Kostelní louku“, vedeného s katolickou farností, reprezentovanou farářem Postavkou z Polské Ostravy. Rytíř Rudolf Veyghart však zemřel již 27.7.1692, poměrně mlád, bez potomků. Skonal po delší nemoci, „když ležel 3 týdny a 2 dny ve svém dvoře v Ratimově“. Pohřben byl dne 19.8.1692 večer, „při značným zjezdu v kostele ratimovskym“.
Pohřeb Rudolfa Veygharta se konal v létě roku 1692, 23 dnů po jeho smrti. V období konce 17. století museli také protestantští páni žádat o povolení pohřbů, které jim bylo katolickou církví udělováno na základě „řádného přezkoumání“, se značným zpožděním. Jednalo se o jednu z forem nátlaku na konverzi pozůstalých ke katolické víře. Není proto divu, že pohřeb Rudolfa Veikarta se konal za veliké účasti místních protestantů a byl jakýmsi vyjádřením odporu proti tehdejší rekatolizaci na Těšínsku.
Starý dřevěný kostel ve Vratimově.
Vratimovský kostel byl společný pro Vratimov i Kunčice. Postaven byl těsně u
hranice s Kunčicemi.
Vyobrazení převzato ze Státního Zemského archívu v Opavě, zveřejněno u článku D.Pindura, „Spor o kostelní louku ve Vratimově“ v publikaci Práce a studie Muzea Beskyd 2006
Protireformace na Těšínsku započala již před třicetiletou válkou, po návratu těšínského knížete Václava Adama ke katolické víře. Vrcholu však dosáhla po roce 1653, po nabytí Těšínska jako odumřelého léna království českého, Habsburky.
Obyvatelstvo této části těšínského knížectví, širšího Ostravska, šenovského a kunčického panství, které bylo převážně protestanty, bylo všemi způsoby, včetně násilí, nuceno k přijetí katolické víry. Luteránům, jak byli všeobecně protestanti nazýváni, nebyly povolovány svatby a museli dokonce žádat o povolení pohřbu.
V roce 1654 byly uzavřeny všechny nekatolické kostely Těšínsku, kazatelé vyhnáni a farnosti zrušeny. Po uzavření kostelů se protestanti na venkově scházeli k tajným bohoslužbám konaných v osamělých staveních, zvaných „Jeruzalémek“ či „Betlémek“. V Šenově jsou známy dvě stavení s tímto názvem. Scházeli také v lesích. Jedním z míst konání tajných náboženských shromáždění bylo údolí potoka Horní Datyňka u hranice obce Řepiště. Podle těchto shromáždění byl tamní les a také horní tok potoka Datyňky, nazýván „Bohemok“. Polskoostarvský farář Podstavka na koni rozháněl tato tajná náboženská shromáždění protestantů. Honil je po polích a lesích a předváděl je fojtovi. Přijali li katolické vyznání, pak byli ušetřeni trestu. Obyvatelstvo tak bylo téměř stoprocentně převedeno na katolickou víru.
Místní šlechtě, která byla rovněž převážně protestantská bylo sice povoleno na svých zámcích vykonávat soukromé bohoslužby, avšak i ty byly trnem v oku, arciknězi, biskupskému komisaři Otikovi z Dobřan, který z pověření císaře Ferdinanda III. a za pomoci plukovníka Steinkellera s 15 jezdci a 15 mušketýry zajišťoval na Těšínsku návrat protestantů ke katolické víře. V noci z 8. na 9.9.1659 přepadl tento oddíl vedený Otíkem z Dobřan také šenovský zámek. Vojáci vylomili bránu, zbili mušketýra a písaře, pobrali cennosti, stříbrné nádobí. Paní Skrbenské nadávali do „luteránek ďáblových“. Po dalších podobných událostech si v roce 1663 na praktiky Otika z Dobřan stěžovala místní šlechta, včetně katolické, přímo u císaře Leopolda I.
Jedním ze způsobů převedení šlechty ke katolické víře bylo přidělovaní poručníků sirotkům, jejichž počet v období po třicetileté válce, byl značný. Za poručníky byli určováni téměř výhradně šlechtici katolického vyznání, kteří ve stejné víře vychovávali jim svěřené nastávající majitele místních panství. Možno uvést příklad Rudolfa Sobka z Kornic, či Karla Františka Skrbenského z Hříště. Jejich rodiče byli protestanty avšak oni, jejich děti, se stali díky výchově poručníků zásadovými katolíky. Postupně tak byla rekatolizována téměř všechna šlechta na Těšínsku.
Kostely uzavřené v roce 1654 byly postupně přeměny na katolické a u některých z nich založeny nové katolické farnosti. Kněží však bylo málo a proto také nově založených farností nebylo mnoho. Václavovice, Horní Datyně, Velké Kunčice včetně Šenova a Vratimova spadaly nejprve pod vzdálenou katolickou polskoostravskou farnost.
V roce 1660 byla založena katolická farnost v Šenově, k ní byly přifařeny také Václavovice, od roku 1683 jsou u ní vedeny matriky. Z této skutečnosti bylo patrně v minulosti mlně odvozeno, že obec již tehdy náležela k šenovskému panství.
Majetky zemřelého Rudolfa Vejkarta Skrbenslého z Hříště na Vratimově, Rakovci, Horních Datyních a Václavovicích, byly po jeho smrti v roce 1692 rozděleny mezi sourozence. Vratimov s Rakovcem převzala jeho setra Anna Polexina ovdovělá Rašicová, rovněž paní na Sumině a Gurkách. Zemřela 19. 3. 1712 na horečku a úplavici.
Václavovice se dostaly ke kunčickému panství, jehož majitelem byl Maxmilián Bernard Skrbenský z Hříště. Dne 12.2.1694, se uvedený Max Bernard na zámku v Bytomi oženil se slečnou von Canitz. (Její křestní jméno bohužel není známo.) Tímto sňatkem získal panství Wondrož (Wandrtsch) v Dolním Slezsku, kde dlouhodobě pobýval. V roce 1694, 6.května, byl Max (Maxmilián) Bernard společně s bratranci Maxmiliánem Erdtmanem a Bohumilem Arnoštem Skrbenkými z Hříště povýšen do starého panského stavu. Zajímavosti je, že mu byl udělen predikát „na Šenově“, přestože na něm nikdy nežil, snad byl odvozen od již uděleného panského stavu Janu Skebenskému z Hříště v roce 1658. Pán na Kunčicích se:psal: „Maxmilián Bernard Skrbenský Freyherr von Hrzisstie und Schónhoff.“
Maxmilián Bernard byl poručníkem pozůstalých, nezletilých dětí po Maxmiliánovi Veikartu Skrbenském z Hříště na Petřvaldě, zemřelém v roce 1695. Helena Markéta a Karel Maxmilián Skrbenští z Hříště vyrůstali na jeho zámcích v Kunčicích a Vondroži.
Maxmilián Bernard zemřel v roce 1738, či nedlouho před tímto rokem, aniž zanechal potomky. Svůj majetek proto odkázal svým příbuzným. Polovinu knihovny a 20 000 zl. věnoval bratranci Erdmanu Jaroslavovi Skrbenskému z Hříště na Bzí, jeho bratru Maxmiliánu Bernardovi Skrbenskému z Hříště, zůstavil panství Wondrož.
Kunčické panství, včetně Václavovic, prodal Maxmilián Bernard, ještě za svého života, v roce 1720, za 60 000 zlatých, svému vzdálenému příbuznému Karlu Františku svobodnému pánu Skrbenskému z Hříště na Šenově. Karel František se v roce 1712 oženil s Helenou Markétou Skrbenskou z Hříště, dcerou Maxmiliána Veikarta Skrbenského z Hříště na Petřvaldě a Benigdy Grotovské z Grotovic. Poručníkem Heleny Markéty (viz. Šenov: „Krásná dáma“) byl uvedený Maxmilián Bernard. Sňatkem byly ukončeny dlouholeté spory mezi oběmi větvemi rodu po Janovi a Bernardovi Skrbenských z Hříště. Karel František tak vyženil ves Petřvald, kterou však v roce 1720 prodal hraběti Taffemu. Karlu Maxmiliánu Skrbenskému z Hříště, bratru manželky Heleny, patrně jako náhradu podílu z Petřvaldu, předal Václavovice. „Pustil“ mu je již při jejich koupi, v roce 1720, možná to bylo přání prodávajícího, jeho poručníka, Maxe Bernarda Skrbenského z Hříště.
Karel Maxmilián Skrbenský z Hříště však zemřel již v roce 1726, mlád a bez potomků. V tomto roce byly Václavovice začleněny do šenovského panství Karla Františka Skrbenského z Hříště.
V Karolínském katastru, sepsaném v roce 1726, jsou již Václavovice uváděny jako majetek Karla Františka svobodného pána Skrbenského z Hříště na Šenově.
Majitelé Václavovic z rodu Skrbenských z Hříště
na Velkých Kunčicích u Ostravy.
1666 - 1669 - Jiří Jaroslav Skrbenský z Hříště
koupil Wentzoliwtze 24.6. 1666 od Karla Jiřího Sobka z Kornic.
Nebyl ženatý.
Bezdětný.
Vlastnil: Kunčice, Vratimov, Rakovec,Petřvald, Václavovice a Horní Datyně
1669 - 1679 - Vejkart Skrbenský z Hříště (* ? + 1679)
1. manželka: Anna Lidmila Borkovna z Rostropovic a Tvorkova
2. manželka: Anna Ludmila Trachová z Březího
Děti: Maxmilián Bernard, Anna Polexina, Rudolf Veikart
Postupně vlastnil: Golešov, Kozákovivice, Konskou, Kunčice,
Vratimov, Rakovec, Václavovice, H. Datyně a svobodný dvůr v Malých Hošticích,
1679 – 1692 - Rudolf Veyghart Skrbenský z Híště (*1664 +1692)