Začlenění obce Václavovice do šenovského panství.
Začlenění obce Václavovice do šenovského panství pánů Skrbenských z Hříště
Václavovice v době sestavení „Karolínského katastru“.
V Šenově, nutno říci, že také ve Václavovicích, přetrvává názor, že obec Václavovice jaksi „od pradávna“ náležela k Šenovu a vždy byla pouze součásti šenovského panství. Některými šenovskými kulturními činovníky jsou Václavovice, z historického hlediska, nazývány vesnicí „poddanskou“, což je občas chápáno, jakoby Šenov byl Václavovicím svým způsobem nadřazen. Šenov však, přestože v něm bylo sídlo panství, byl vesnicí stejně „poddanskou“ jako ostatní vsi, včetně Bartovic, Datyň, či Václavovic.
V druhé polovině 17. století došlo k založení katolické farnosti v Šenově, do níž byly zařazeny rovněž Václavovice. Od roku 1676 jsou u ní vedeny václavovické matriky. Z této skutečnosti bylo patrně v minulosti mlně odvozeno, že obec již tehdy náležela k Šenovu.
Václavovice byly tehdejším šenovským farářem Andreasem Bartholomějem Pankem v matrikách psány jako „Fenzlowice“. Zkomolení názvu naší obce vypovídá o stavu, který nastal po třicetileté válce… Název naší obce ve tvaru „Venclowitz“, neb „Wentzovitz“, což byla obdoba názvu „Wienczlowice“ jak se Václavovice běžně psaly v první polovině 17. století je v matrice zapsán až novým šenovským farářem Janem Josefem Hennerem, v rove 1683. Od toho zápisu bylo donedávna chybně uváděno, že matriky pro Václavovice byly při šenovské katolické faře zavedeny až v roce 1683.
Záznamy v matrikách jsou velice zajímavé hlavně z hlediska genealogického. Zapsaná příjmení dokazují kontinuitu mnohých rodů usedlých ve Václavovicích a v okolních obcích až do současnosti. V matrice narozených ve Václavovicích jsou zapsání novorozenci s nejčastějšími příjmeními: „Bednarz, Drozd, Kubina, Kucharz, Pastyrnok a Slywa“.
K přiřazení Václavovic k šenovskému panství Skrbenských z Hříště došlo až na počátku 18. století. V roce 1720 je koupil, společně s celým kunčickým panstvím, od Bernarda Maxmiliána sv.p. Skrbenského z Hříště na Kunčicích Karel František sv.p. Skrbenský z Hříště na Šenově. (Viz články: „Václavovice náležící pánům Skrbenským z Hříště na Velkých Kunčicích“ a „Páni Skrbenští z Hříště, majitelé šenovského panství do nějž obec Václavovice dlohodobě náležela“.)
Doba v níž byly Václavovice zařazeny k šenovskému panství, počátek osmnáctého století, byla v celém Rakouském císařství dána všeobecnou snahou o zintenzivnění takzvaného šlechtického podnikání. Spočívalo převážně v rozšiřování využití zemědělského hospodářství. Zakládány byly nové panské dvory, stavěny nové mlýny, pily, pivovary a lihovary. Vlastní hospodářství, již nevedli přímo majitelé panství ale zkušení, jimi pověření správci, kteří byli za tímto účelem najímání často i z ciziny.
Nástrojem, který měl zachytit navýšení zisků šlechty z tohoto nového „šlechtického podnikání“ a zvýšit odvod daní do státní pokladny byl v roce 1725, císařem Karlem VI. zavedený „Karolínský katastr.“ S neobvyklou precizností zachycoval stav hospodářství na šlechtických panstvích. Obsahoval soupis všech dominikálních a rustikálních majetků a dle nich stanovil příslušné daně.
V Karolínském katastru Slezském z roku 1725, (vypracovaném pro zemi Slezskou) je obec Václavovice - „Wentzlowitz“, uvedena jako majetek Karla Františka svobodného pána Skrbenského z Hříště na Šenově. Z tohoto „katastru“, pro naší obec sestaveného dne 24.10. 1725, se mimo jiné také dovídáme: Ve Václavovicích byl vrchnostenský dvůr, v němž bylo chováno 200 ovcí 33 krav a 5 prasat, náleželo k němu 5 rybníků s ročním výnosem 300 kaprů. Mimo panský statek bylo v obci chováno 25 ovcí, 68 krav a 17 prasat. Na panské půdě hospodařilo 15 dominikálních zahradníků, mezi ně byli zařazeni také dráb, krčmář a hajný.
V obci bylo 7 rustikálních sedláků a 9 rustikálních zahradníků. Rustikální usedlosti patřily sice vrchností, avšak nebyly jí přímo spravovány, dědičně byly pronajímány „gruntovníkům“. Ve vsi byl také mlýn. Mlynář byl považován za jediného řemeslníka v obci a zaměstnával jednoho pomocníka.
Sedláci byli každoročně povinni pracovat na panském 60 potažních dní se čtyřspřežím. Ostatní poddaní vykonávali takzvanou „pěší robotu“. Na základě velikosti jejich majetku jim byly stanoveny pozemkové a robotní činže, odváděny byly v penězích neb v naturáliích, čímž byly dávky obilí vyměřené v maldrech, neb věrtelích.
Speciálními dávkami byly takzvané „pocty“, které byla obec povinna odvádět přímo na „panský stůl“ majitele panství. Václavovice každým rokem dodávaly na zámek v Šenově 72 slepic a 66 mandelů vajec.
Díky soupisům zapsaným v Karolínskému katastru se však rovněž poprvé, v roce 1725, dovídáme jména obyvatel vesnice. (Někdy bývá velice obtížné správně přečíst jména psaná kurentem, proto je uvádíme ve tvaru v jakém byla zapsána a následně v současné formě jména a příjmení.)
Rustikál:
Sedláci: Michael Drozd - Michal Drozd,
Michael Jarosz - Michal Jaroš,
Thomas Drozdek - Tomáš Drozdek,
Matheus Mathusuv - Matuš Matušuv,
Michael Drozdek – Michal Drozdek,
Johan Pasternak - Jan Pastrňák
Georg Pasternak – Jiří Pastrňák,
Zahradníci: Jakubus Pasternak - Jakub Pastrňák,
Matthus Bremek - Matuš Břemek,
Johan Herbotzek – Jan Hrbáček
Wentzel Kolarz - Václav Kolář,
fujarik (neb figarik) - ?
Georg Kubina - Jiří Kubina,
Andreas Sklarz - Ondřej Sklář,
Georg brzemek - Jiří Břemek,
Johann Brzemek - Jan Břemek,
Dominikál:
Zahradníci: Johan Helstein – Jan Helstein,
Matheus Mallota - Matůš Malota,
Johan Slywa - Jan Slíva,
Anthon Mitzek - Antonín Míček,
Adam Sliwa - Adam Slíva,
Paul Sliwa - Pavel Slíva,
George Czayka - Jiří Čajka,
Wentzel Slywa senior - Václav Slíva senior,
Michael faykus Musketirer – Michal Fajkus, dráb
Niklas Kozusnik - Mikuláš Kožušník,
Jacob Helstein - Jakub Helstein,
Wentzel Kotz Hojostack – Václav ?
der Jäger – (hajný bez uvedení jména),
Wentzel Slywa junior - Václav Slíva junior
der Kretzmer - krčmář (bez uvedení jména).
Mlynář byl uveden v oddělené rubrice, byl jim Thomas Mitzek – Tomáš Míček.
V létech 1734 a 1736 byl Karolínský katastr rektifikován. Z porovnání obou „katastrů“ je možné zjistit, že ve Václavovicích došlo během deseti let od sepsání "Katastru" k mnohým změnám, které nechal provést jejich majitel, Karel František sv.p. Skrbenský z Hříště.
Ve vrcholném období nevolnictví naleželo vrchnosti prostě vše, pole, lesy, domy a chalupy včetně vlastních poddaných, kteří byli rovněž jejich majetkem. Majitelé panství přímo rozhodovali o jejich životě. Povolovali poddaným svatby, určovali jejich bydliště a samozřejmě také robotní povinnosti. Dle své vůle a potřeb je na vých panstvích přesídlovali, neb jim odebírali usedlosti na nichž hospodařili.
Poddaní byli lacinou pracovní silou, v rámci robotních povinností byli nuceni rovněž pracovat na výstavbách nových panských objektů, pivovarů, mlýnů, pil a zemědělských dvorů.
K nově zakládaným, neb rozšiřovaným, dvorům byla rovněž nově přičleňována zemědělská půda. Nejčastěji byla získávána na úkor lesních porostů, neb připojením již existujících polností náležících k poddanským statkům. Mnohé selské grunty byly takzvaně „svedeny k panskému folvarku“. „Svedení“ neb „stažení“ statků poddaných k panskému velkostatku bylo v období zintenzivňování zemědělské výroby nejčastějším způsobem rozšiřování polností vrchnostenského velkostatku. Na Těšínsku bylo tímto způsobem k panským folvarkům „svedeno“ 157 selských gruntů. Pouze některým poddaným ze „stažených“ gruntů byla poskytnutá náhrada, například ve formě menší usedlosti založené na nekvalitní půdě.
V nedalekých Kunčicích byly k panskému folvarku „staženy“ čtyři grunty. Dovídáme o tom z dopisu, nalezeném v matrice kunčické farnosti. V něm si učitel z Kunčic stěžuje frýdeckému děkanovi, že pan Karel Skrbenský v roce 1726 připojil k folvarku čtyři selské grunty, Noskuv, Janíkův, Janečkův a Cenkův. Učitel tím přišel o příděl čtyř pecnů chleba, které z příkazu předešlého majitele panství, Maxe sv.p. Skrbenského z Hříště, z těchto gruntů pravidelně dostával.
S rozsáhlými reformami hospodářství započal Karel František Skrbenský z Hříště rovněž na šenovském panství. V Šenově „svedl“ k panským dvorům sedm selských statků.
Ve Václavovicích byly k panskému dvoru přičleněny, neb „staženy“, polnosti dvou selských gruntů. V rektifikované verzi Karolínského katastru z roku 1734, jsou zapsány jako „svedené grunty“, nazvané, „Drozdkovovuv“ a „Pasternaikovovuv“.
Někdy bývá usuzováno, že tyto svedené selské statky byly posledními „volenstvími“, neboli „svobodnými grunty“ ve Václavovicích.,
Všeobecně, měla vrchnost, která nově nabyla panství, právo vyjádřit se k dříve uděleným „volnostem“, které na něm byly. V případě, že „volnost“ byla udělena pouze bývalým majitelem, nikoli vyšší šlechtou, v našem prostředí nejčastěji knížetem, mohla udělené svobody potvrdit nebo je zrušit. Z privilegovaných „svobodníků“ se tak rázem stali robotou povinní poddaní.
V důsledku rozšíření panského dvora paradoxně došlo ke zvýšení počtu menších zemědělských usedlostí. Snížil se počet „zahradníků“. (Pro vysvětlenou: Zahradník „Gärtner“ nebyl zahradníkem v současném slova smyslu, který se věnuje pěstování květin a zeleniny. Výraz „zahradník“ označoval rolníka, dle rozlohy obhospodařovaných polností řazeného přibližně uprostřed mezi sedlákem a chalupníkem.)
Zcela nově byly ve vsi založeny chalupnické usedlosti. Změnil se tím charakter vesnice, v níž začaly vedle velikého panského velkostatku převažovat drobné chalupnické usedlosti.
Seznam držitelů usedlostí ve Václavovicích uvedený v rektifikované verzi Karolínského katastru sestaveném dne 10.8.1734 a potvrzeném 15. 12. 1736:
Sedláci: Michal Jarosz - Michal Jaroš,
Thomas Kolek - Tomáš Kolek,
Georg Mathusuv - Jiří Matušův,
Johan Jaterka - Jan Jaterka,
Johan Pasternok - Jan Pastrňák,
Svedené grunty: Drozdkovovuv - Drozdkův,
Pastetnaikovovuv - Pastrňákův.
Zahradníci: Niclas Jokel - Mikuláš Jokel,
Johann Herbotzek - Jan Hrbáček,
Niclas Hurta - Mikuláš Hurta,
Georg Rada - Jiří Rada,
Johann Schodek - Jan Šodek,
Wentzel Kucharz - Václav Kuchař,
Josepf Salatzak - Josef Salasťak,
Adam Drozdek - Adam Drozdek,
Niclas Slywa - Mikuláš Slíva,
Michail Kolars - Michal Kolář,
Johan Slywa - Jan Slíva,
Jacobs Malota - Jakub Malota,
Velcí chalupníci: Michail Kozusnik – Michal Kožušník,
Johann Hellstein – Jan Helstein,
Georg Czayka - Jiří Čajka,
Wetzel Kolarz – Václav Kolář,
Johan Hellstein Junge – Jan Helstein mladší,
Niclas Kubina – Mikuláš Kubina,
Jacob Hellstein – Jakub Helstein,
Chalupníci: Adam Stas - Adam Staš,
Adam Rzepitsky - Adam Řepiský,
Niclas Kubinna - Mikuláš Kubina,
Johann Herdy - Jan Herdy,
Niclas Mathus - Mikuláš Matuš,
Adam Hostzak - Adam Hostak,
Jakobs Pasternak - Jakub Pastrňák,
Matthus Bremek - Matuš Břenek,
Dorotha Riskalin - Dorota Ryšková,
Catharina Stasnin - Kateřina Stašová,
Ewa Drozdkin - Eva Drozdková,
Margaretha Pasternakin - Margareta Pastrňáková,
Catatharina Pasternakin - Kateřina Pastrňáková.
V součtu: V roce 1734 ve Václavovicích žilo: 5 sedláků, 12 zahradníků, 7 velkých chalupníků, 13 chalupníků a dva selské grunty byly svedeny k panskému folvarku. Zatím co sedláci a zahradníci byli převážně rustikálními, menší počet zahradníků a všichni chalupníci byl dominikálními.
V rozmezí let 1726 až 1734 vzrostl počet osedlých pouze o pět usedlostí, do vsi však přišli mnozí noví obyvatelé: Jaterka, Jokel, Rada, Řepisky, Šodek. Vesnice měla přibližně 200 obyvatel.
Zajímavostí je poměrně veliký počet majitelek chalupnických usedlostí. Nebylo běžným zvykem, aby žena vlastnila nemovité majetky. Tento stav patrně souvisí z událostmi, ke kterým v obci došlo na základě „reforem“ Karla Františka Skrbenského z Hříště. Muži, rebelanti, byli zbaveni držení majetku, možná potrestání mnohem více, například odvedením na vojnu.
V roce 1740 byly započaty války o „Slezské dědictví“ a obyvatele našich Václavovic čekaly ještě horší časy.
Milan Pastrňák
Prameny:
Brzobohatý J., Drnkal S.: Karolínský katastr Slezský
SOkA Frýdek – Místek: Pamětní kniha obce Václavovice.
ZSOkA Opava: Karolínský katastr Slezský
ZSOkA Opava: Matriky – farnost Šenov
ZSOkA Opava: Mapy Stabilního katastru
ZSOkA Opava: Indra B., Urabaniální komise slezská