Obrazy z kroniky

Sakrální stavby ve Václavovicích

 Nejvýznamnější církevní stavbou ve Václavovicích je kostel Svatého Václava, vystavěný a vysvěcený v roce 2001. Postaven byl z iniciativy místních věřících, kteří po několik generací, téměř 100 let, usilovali o jeho postavení. Přestože byl kostel sv. Václava popsán již v samostatné kapitole těchto www stránek, je nutno jej opět připomenout, alespoň fotografií.

 Dalšími, nesrovnatelně menšími a méně významnými církevními stavbami v obci jsou kapličky. Vznik těchto drobných staveb je v mnoha případech spojen z určitou událostí.

Kaplička z roku 1805

byla zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Nachází uprostřed obce za plotem zahrady u domu č.p. 11. Kaplička byla postavena Františkem Míčkem, jako poděkování Bohu, že v roce 1805 zůstala obec ušetřena při průchodů ruských vojsk ke Slavkovu a jejich návratu zpět, zasvěcena byla sv. Janu Nepomuckému. S současnosti je kaplička již delší dobu  opravována. Věřme, že po jejím dokončení bude vyhlížet ještě lépe než na přiložené fotografii z roku 2003.

Kaplička na Kopťově.

 Ke kapličce v místí části obce   „Kopťovo“ se váže zajímavá pověst. V nedalekém stavení žil hospodář s ženou a dětmi. Musel však odejít na vojnu. Po několika létech se jako vojenský vysloužilec vrátil domů. Žena, která si myslila, že již není naživu byla znovu vdaná, s novým manželem měla další děli. Ve zbědovaném pocestném nepoznala svého bývalého manžela, spíše se ho lekla. Požádal ji proto, jako neznámý žebrák, pouze o vodu a kousek chleba. Posadil se pod nedaleký strom a po chvíli údajně odešel neznámo kam. V jiné verzi pověsti se vypráví, že se na tomto stromě oběsil. Jeho bývalá manželka si až potom uvědomila, kdo byl tento neznámý poutník. Na místě kde jej naposled spatřila nechala vystavět kapličku. Kaplička na „Kopťově“ byla vysvěcena 19.9.1824.

Kříže.                                                                                                                                  Ve Václavovicích se nachází rovnou několik křížů. Postaveny jsou na různých místech v obci. Některé z nich jsou staršího data jejich stáří je doloženo tím, že jsou zaneseny do starých map. Na mapě stabilního katastru jsou zakresleny kříže na „Sovinci“, „Jarošův kříž“, kříž u cesty do Šenova na „Volenství“, dnes již neexistující kříž pod neexistující budovou panského dvora, zmizel také kříž na křižovatce „Za Olšinou“. Dříve byly kříže vztyčovány v místech kde došlo k nějakým tragickým událostem, ty jsou však většinou již dávno zapomenuty. Později byly kříže stavěny majiteli velikých, bohatých usedlostí pouze ze zbožnosti. Některé z křížů však měly pohnutou historii o níž je možné se zmínit.

 Dřevěný kříž u cesty vedoucí do Václavovic ze Šenova z „Volenství“ je zaznamenán již na mapě Stabilního katastru z roku 1836. Podle tohoto kříže byla pojmenována ulice naproti něj přes cestu, „Pod Křížem“, okolo níž bylovystavěno několik desítek nových domků.

Historie kříže a důvody jeho vztyčení v tomto místě nejsou známy. Zajímavostí však jistě je již pouhý fakt, že dřevěný kříž přežil dlouhá těžká léta až do současnosti. Věk na něm zanechal znatelné stopy. V roce 2011 proto došlo k celkové renovaci kříže a k úpravě jeho okolí. Původní kříž byl nahrazen křížem novým dřevěným křížem. Plechový obraz Krista na kříži nahradila socha Ježíše Krista, jejím autorem je MgA. Patrik Križovecký.  Iniciátorkou celkové opravy kříže, jeho „znovuzrození“, do současné podoby byla Ing. Eliška Pastrňáková. Největší měrou se rovněž podílela na přípravě a realizaci renovace kříže. Zajistila potřebné finanční prostředky, nechala vypracovat celkový projekt, objednala sochu a  zorganizovala její přepravu. Vlastní realizační práce spojené se vztyčením kříže a provedením úpravy okolí kříže vedl pan Pavel Tvardek.  Novému kříži bylo žehnáno 22.4. 2011, na Velký pátek, o Velkonocích roku 2011. 

Dalším křížem, který byl zakreslen na mapě ze začátku devatenáctého století je kříž na „Sovinci“. V době jeho zakreslení byl jistě dřevěný. Nový kamenný, postavený na stejném místě byl vysvěcen v roce 1840. Rovněž u tohoto kříže nám není známá událost, v důsledku níž byl původní kříž postaven.

                                     Kříž na „Sovinci“.Foto:M.Pastrňák v r.2008 

Velice starým křížem je „Cieleckého kříž“, nazývaný také „Jarošův kříž“. Pojmenování  kříže je odvozeno od události, která se u něj o odehrála. Za první světové války zde byl četníkem zastřelen vojenský zběh, Tomáš Jaroš. Mnozí občané Václavovic snad ani nevědí, že kříž existuje. Stojí uprostřed býlí a kopřiv za lesíkem pod „Kulovým dolem“, nad starým malebným  Cieleckého kříž“.Foto:M.Pastrňák v r.2008 domkem č.p. 10. Kříž je zakreslen na mapě I.                                                    vojenského mapování sestavené již okolo roku 1780. V těchto místech se v minulosti patrně setkávaly staré cesty vedoucí tehdejším středem vesnice. Snad se jedná o kříž, pod nímž měli být údajně pohřbeni dva švédští vojáci zabití zde za třicetileté války.

 Kříže na „Pulku“ u domu č.p. 22, pana Frydryška, a kříž u cesty u obchodu pana Slívy, u bývalé „cementárny“ byly postaveny až později. Důvodem jejich postavení bylo patrně vyjádření zbožnosti a pokory Bohu. 

Kříž u p.Slívy.   Foto: M.P.v r.2008                                            Kříž na „Pulku“. Foto:M.P.v r.2008   

Kříž u hřbitova. 

 S tímto křížem, nyní stojícím u hřbitova je spojena kauza jeho přemístění ze středu obce, ke kterému došlo v roce 1956. Původně tento kříž stál u budovy staré školy ve Václavovicích. Kamenný kříž nahradil původní, vysoký dřevěný kříž, který byl před školou vztyčen pravděpodobně v době jejího postavení.   V roce 1956 byla rozšiřována cesta centrem obce, nyní Obecní ulice, vedoucí podél školy a staré školy v níž tehdy sídlil místní národní výbor. Kříž zasahoval do plánované rozšířené silnice. Vedení obce z těchto důvodů požadovalo jeho odstranění. Proti se postavili věřící ve Václavovicích, kteří žádali pouze posunutí kříže o několik metrů stranou, do parku, tak aby nebránil v rozšíření cesty. Proběhlo několik bouřivých jednání mezi vedením obce a místními věřícími.  Zastupitelstvo MNV však poměrem hlasů 9 ku 2 rozhodlo, přes to, že v zastupitelstvu byla asi polovina katolíků, že kříž bude z centra obce přemístěn. Jména občanů zúčastněných v těchto bouřlivých jednáních, při nichž docházelo k ostrým slovním střetům mezi členy KSČ na straně MNV a katolíky, jsou zapsána šenovské farní kronice, v níž je tomuto případu věnováno několik stránek. Kříž byl i přes protesty věřících v roce 1956 odstraněn z centra obce a na jaře roku 1957 postaven u místního hřbitova.

 Starý dřevěný kříž před „ starou školou“ ve  Václavovicích. Foto: J. Kostial v r. 190

Zvonička                                                                                    

 Dřevěná zvonička se nachází na kopci, pod „Sovincem“. Stojí v zahradě u domu číslo 34. Zvonička byla postavena začátkem 19. století. Zasvěcena byla patronce Slezska, sv. Hedvice. Zvon umístěný ve zvoničce byl odlit v roce 1827 v Olomouci, jeho hmotnost činí 44 kg. Dle datace zvonu je možné usuzovat, že tehdy byla vystavěna také zvonička.          Dříve se zvonilo poledne a klekání, rovněž na poplach při požárech. Zvonek však také oznamoval úmrtí. V zápisníku zvoníka, pana Macečka, který jej pečlivě vedl v průběhu 19. století jsou zaznamenána data úmrtí obyvatel Václavovic, kterým bylo tehdy zvoněno. V době „sedmi hladových let“, mezi léty 1839 až 1847 v nichž tento kraj postihla neúroda, byl zvoněn umíráček cekem 143 lidem.      

Zvonička u stavení čísla 34 . Foto:M.P. v r.2007    

Zvonička přestála různé režimy, obě světové války, i když měla mnohdy namále, přetrvala do dnešních dnů. Za II. světové války, dne 20.3. 1942, byl zvon konfiskován pro válečné účely německé armády. Z věže byl sejmut a odvezen.  Po válce však, k radosti v šech obyvatel obce, byl nalezen nepoškozený v Olomouci a vrátil se do zvoničky. Tradice zvonění se ve stavení č.p. 34 u nějž zvonička stojí se dědí z generace na generaci. Rod Macečků vystřídal rod Lipinů. Mnoho let zvonil ve zvoničce pan Štěpán Lipina, kterému se proto také říkalo „Lipina od zvonka“. Nyní ještě občas zazvoní jeho  manželka, již téměř pětadevadesátiletá, paní Alžběta Lipinová.   Opravy a údržbu zvoničky zajišťuje jejich syn Ing. Ladislav Lipina. Zvonička, od jejíhož postavení uplynulo již 180 let, je i nedále v držení rodu „Lipinů od zvonka“.                                                                        

              Zvon ze zvoničky sejmutý  před jeho  odvezením v roce 1942 .    Foto:J.Košťál   

                                                                                                                                              Milan Pastrňák