Obrazy z kroniky

 První představení divadelních ochotníků ve Václavovicích se uskutečnilo již v roce 1897. Členové, v tomto roce založeného, Čtenářského spolku dne 12.2.1897 sehráli hru Antonína Volfa, „Strašný hrdelní soud v Kocourkově“, v divadelní činnosti pokračovali až do I. světové války. Secvičováním divadelních představení se v této době pyšnily snad všechny spolky působící ve vesnici, Čtenářsko hospodářský spolek, Školní haléřový spolek a Hasičský sbor. V hostinci „U Tomise“ hrálo a secvičovalo představení Sdružení vesnické omladiny. Divadla se hrála ve všech čtyřech tehdejších hostincích v obci, přestože se v nich vždy za tímto účelem musely vybudovat prozatímní jeviště.

 Počátkem 20. století byly Václavovice typickou příměstskou vesnicí, v níž žili převážně dělníci zaměstnání v ostravských fabrikách a horníci v petřvaldských dolech, proto byl také spolkový a kulturní život v obci převážně levicově zaměřen. Po založení Dělnické tělovýchovné jednoty ve Václavovicích, v roce 1919, sehráli mladí členové DTJ několik divadelních představení. Připomenou je možno v roce 1922 uvedenou divadelní hru „Jánošík“, v roce 1925 je zmiňováno divadelní představení nazvané „Nevěsta z obžínek“ a v roce 1929 hra Psohlavci. Ostatní divadelní hry sehrané v tomto období ochotníky ve Václavovicích nám nejsou známy, jistě jich však bylo mnohem více. Ze zápisů v kronice obce se dovídáme, že například v roce 1933 bylo v obci pořádáno 6 divadelních představení.

 Významnými amatérskými herci tohoto období byli František, Adolf a Bohuš Kubinovi. Božena a Ludmila Řepiských, Štefka a Marie Slívovy a Jan Kožušník.

 

 

  V době protektorátu, v létech 1939 až 1945, se sice činnost divadelní ochotníků částečně utlumila, ale přece jen přetrvala. Vystoupení musela býti schvalována tehdejší okresní správou a plakáty psány dvoujazyčně, německy a česky. Dne 23.3. 1941 se konalo představení zpěvohry „Na tý louce zelený“ a 15.11.1942 byli uvedeni Stroupežnického „Naši furianti“. V roce 1944 byla zábavním odborem DTJ sehrána divadelní hra režirovaná tehdejším václavovickým učitelem Felixem Kološem, na dobu německé okupace, s velice odvážným názvem, „Ryba a host na třetí den“.

 Po roce 1945 divadelní soubor, jehož základem byli členové předválečného DS DTJ pokračoval v činnosti. Soubor se počal nazývat „Slezan“ a jeho prvním předsedou byl 25.6.1945 zvolen ředitel Národní školy ve Václavovicích, pan Felix Kološ. Dne 25.prosince roku 1945 sehrál soubor hru J.Štolby „Závěť“, režírovanou Josefem Ryškou. V létech 1945 až 1948 byly souborem dále hrány hry, Sluneční paseka, Zlý jelen, Vojnarka, Naši furianti a další.

 Domovskou scénou divadla se stal hostinec pana Antonína Cieleckého, který nechal u sálu vystavět jeviště s potřebným zázemím. Pro tamní, již stálou, scénu byly v roce 1945 od fy. Drobil z Místku zakoupeny první divadelní kulisy. V roce 1949, od téže firmy bylo rovněž zakoupeno kompletní osvětlení scény.

 Režisérem souboru byl Josef Ryška, výtvarníkem Josef Velčovský, osvětlovači František Novák a Břetislav Slíva, o kulisy se staral Bohumil Ondračka. K významným hercům tohoto období patřili, Felix Kološ. Marie Hrbáčková, Václav Kuchař, Frantiček Bosák, Ferdinand Řepiský, Jan Kožušník, Josef Lipina a Marie Nepeřilová.

 Oficiálně byl divadelní spolek ustaven v roce 1948. Vedený byl předsedou, Felixem Kološem a jeho zástupcem, jednatelem, Antonínem Slívou z č.p. 95. Stanovy spolku byly schváleny Odborem místní osvětové rady Moravskoslezského národního výboru - expozitury v Ostravě, dne 3.9.1948, pod č.j. II./3–78.48, jako samostatný spolek s názvem „Spolek divadelních ochotníků Slezan“. Dne 13.2.1949 se v sálu hostince u pana Ant. Cieleckého konala Valná hromada spolku.

 

 SDO Slezan působil jako samostatný spolek v rámci Ústřední matice divadelních ochotníků až do roku 1951. Následně, podobně jako všechny spolky, byl začleněn do všechno kulturní dění pojímající a řídící Osvětové Besedy.

 Dne 28.10.1948 v 19 hodin uvedl soubor hru Josefa Barabáše „Lidé v bouři“, téhož roku, 14.11.1948 hru Františka Cimlera „Statek našeho Franty“ a 12.12.1948 „Srdeční injekci“ J.Bílého. V roce 1949, 8.5. byla souborem sehrána hra Matěje Bora „Noc v Hlubokém“ a již 29.5 1949 představení „Polibek královský" od Jana Říhy. V roce 1949 soubor sehrál divadelní hru, historické drama, „Jan Vývara“ v exteriéru – v přírodě. Čtvrtou hrou uvedenou v roce 1949 byli „Psohalvci“ A. Fencla, premiéra se konala 30.10.1949.

 Pro místní občany soubor pravidelně připravoval estrády a pořádal tradiční silvestrovské zábavy.

V roce 1953 přibyli do souboru noví herci, Miloslav Macháč a Vladimír Chovanec, kteří se stali jeho významnými oporami. Miloslav Macháč se úspěšně představil již v roce 1953 v hlavní roli Moliérovy hry „Chudák manžel.“ V těchto létech se zformoval základ souboru, skupina herců a režisérů, která přetrvala až do poloviny osmdesátých let 20. století.

 Vedoucím souboru a jedním nejvýraznějších herců byl Felix Kološ, režisérem a také častým hercem Josef Ryška. Vynikajícím hercem Miloslav Macháč, který se rovněž věnoval režisérské práci. Podobně také Vítězslav Tomis byl hercem a režisérem. Divadlo bylo velikou zábavou pro skvělého herce Vladimíra Chovance. Dále hráli, Josef Ožana, František Grobař, Marie Slívová, Olga Slívová. V různých rolích, ve všech divadelních hrách, účinkovali snad téměř všichni učitelé místní školy. Rovněž s dětmi místní základí školy sevičovali divadelní hry, nejčastěji pohádky a pásma scének..

         

Foto  dětských herců jednoho divadelního představení v roce 1958. Foto: F. Škapa 

Soubor se pravidelně účastnil okresních divadelních přehlídek. V roce 1954, s hrou A.Kornejčuka „Platon Krečet“ získal poprvé 1. místo v okrese. V roce 1955 slavil úspěchy u obecenstva s operetkou „Perly panny Serafínky“. Hrány byly hry různých autorů a různých žánrů a divadelní ochotníci s nimi zajížděli k představením, která se konala v mnoha obcích v širokém okolí, ba i v celém kraji.

 Od roku 1956 byly ve Václavovicích pořádány okresní divadelní přehlídky. Každým rokem se jich účastnily minimálně čtyři divadelní soubory, tak že během několika let se ve Václavovicíh představily téměř všechny amatérské divadelní soubory z Frýdecka – Místecka, Ostravy a Karvinska. Vystoupení přinesla potřebné srovnání úrovně amatérského divadla v okrese a kraji. Soubor „Slezan“ si neustále udržoval přední pozice. Několikrát postoupil do krajského kola přehlídek amatérských divadelních souborů, které se pravidelně konalo v Bordovicích.   

 

 

 Soubor byl průběžně doplňován novými členy. V roce 1963 do souboru přišla Marie Fajkošová. Vytvořila nezapomenutelné role ve Strakonickém dudákovi a hlavně pak společně s Felixem Kološem ve hře „Paní Mariánka matka pluku“, kterou soubor uvedl v roce 1965. V roce 1966 sehrál soubor divadelní komedii „Kalhoty pana ředitele“ a v roce 1969 Langrovu „Jízdní hlídku“.

 Sedmdesátá léta minulého století byla obdobím, v němž soubor dosáhl největších úspěchů. V roce 1970 sehrál „Lesní pannu od J.K. Tyla, v roce 1971 Gogolovu Ženitbu. V roce 1972 to byla hra „Lumpacivagabundus“ sehrána ke stému výročí divadelního souboru v Brušperku. S velikým ohlasem se opět setkala divadelní komediální hra se zpěvy „Na tý louce zelený“, která měla několik repríz.

 V roce 1974 dosáhl soubor největšího a nejvýznamnějšího úspěchu. S hrou autorů Brjaginskij – Rjazanov, „Ředitelka je sůva“ se probojoval až na celostátní přehlídku amatérských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou. V konkurenci nejkvalitnějších amatérských divadel z celé republiky obstál výtečně a sklidil veliké úspěchy. Herci, Hilda Slívová a Miloslav Macháč obdrželi cenu za herecký výkon. Oceněna byla rovněž scéna navržená Jaromírem Drozdem a velice kladně byla hodnocena režie Josefa Ryšky.

 

 Osobnost dlouholetého režiséra souboru, Josefa Ryšky, který se významnou měrou podílel na úspěších divadelního souboru Slezan je nutno, alespoň v krátkosti, připomenout.

 Josef Ryška byl vedoucí osobností divadelního souboru Slezan ve Václavovicích a významnou osobností ochotnického divadla v celém kraji. Narodil se v roce 1916, divadlo hrál již od svých 8 let, od roku 1930 byl stálým členem divadelního souboru. Pracoval jako technik ve Vítkovických železárnách, jeho mimopracovní činnost však byla opravdu veliká. Dlouhou dobu byl rovněž předsedou Sboru dobrovolných hasičů ve Václavovicích. Největší zálibou mu však bylo divadlo. Od roku 1945 byl nepřetržitě hercem, dramaturgem a režisérem ochotnického divadla Slezan ve Václavovicích.

 Josef Ryška režíroval převážnou většinu divadelních her sehraných divadelním souborem Slezan ve Václavovicích, do roku 1970 to bylo více než 60 premiér. Soubor se pod jeho vedením vypracoval mezi přední divadelní soubory v kraji. V roce 1974 dovedl soubor až k účasti na Národní přehlídce amatérských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou.

 Od roku 1965 byl Josef Ryska předsedou okresní divadelní sekce ve Frýdku Místku a členem krajské sekce v Ostravě. Za svou dlouholetou úspěšnou a obětavou činnost obdržel v roce 1975 Čestné uznání ministra kultury. Byl nositelem Zlatého odznaku Josefa Kajetána Tyla.

 Pan Josef Ryška zemřel 29.11.1985. S jeho úmrtím se členové divadelního souboru jen těžce vyrovnávali.

 V roce 1975 sehrál DS Slezan hru „Jednou na Silvestra“, v roce 1976 to byla „Svatba sňatkového podvodníka“, v roce 1979 „Študáci a kantoři“ a detektivní hra „Kriminální tango“, V osmdesátých létech, v roce 1980 uvedl hry „Cesta do Egypta“ a „Naši furianti“. Se souborem v té době spolupracovali profesionální režiséři, Š. Ranochová a M.Koutný.

 Divadelní hru „Sousedi“, kterou režíroval Ing. Vítězslav Tomis, soubor sehrál v roce 1983. O rok později, v roce 1984 uvedl soubor oblíbenou Jiráskovu „Lucernu“ a v roce 1985 hru „Příbuzní“.

 Úspěšnou hru I. Dunaie „Kalhoty pana ředitele“, v režii V. Tomise sehrál soubor v roce 1987. V hlavních rolích se představili, M.Macháč, H.Slívová, L.Košťál a M.Tomisová.   

 V roce 1988 měl Divadelní soubor Slezan Osvětové besedy Václavovice celkem čtyřicet členů, jeho vedoucím se stal Ing. Josef Ožana. Na konci osmdesátých let minulého století soubor neoficiálně ukončil svou činnost a zanikl.

 Divadelní soubor Slezan však zanechal v kulturním dění obce, okresu a kraje, výraznou stopu. Divadlo bylo základem veškerého kulturního dění ve Václavovicích. Svého času byla vesnice Václavovice známá v celém kraji, hlavně díky úspěšným divadelním hrám ochotníků souboru Slezan. 

 Propadlo je „autorským divadlem“, převážná většina textu pochází z vlastní tvůrčí dílny. Na počátku činnosti se soubor zaměřil pouze na kabaretní pásma scének a písniček, dne 17.2.1995 to byla premiéra pásma nazvaného, „Co staletí dala“.

 V roce 1996 uvedl soubor původní komedii Stanislava Koláře nazvanou „Evropský dům“ a dne 20.3.1998 hru stejného autora, „Všechny cesty vedou do Říma“. Následovaly představení: V roce 1999 „Mateří kašička aneb pojďte Dahl“, jehož premiéra se konala 9.4.1999 a v témž roce, dne 26.11.1999 pásmo „Kde nic, tu nic aneb Propadlo slaví“. Následovaly komediální hry „Berany, berany, duc“ v roce 2001, v roce 2002 „Balón“. Velmi úspěšný bylo pásmo „Fialový plašan“ sehrané souborem v roce 2004.

 V roce 2007 nastudovalo „Propadlo“ hru volně zpracovanou na motivy Vasileje Šuškina, „Komedie pro tři dioptrie“.

 Pásmo skečů a scének „Pitbul a jiné celebrity“ mělo premiéru 30.10.2009 v kulturním domě v Horních Datyních.  

 Uměleckým vedoucím souboru je PhDr. Stanislav Kolář, organizačním vedoucím RNDr. Miroslav Dubec. K stabilním hercům souboru patří Stanislav Kolář, Zdeněk Urbanec, Magda Urbancová, Miroslav Dubec, Renáta Dubcová, Jiří Červenka, Lucie Kajnarová a Martin Dubec, další role sehrálo na 30 amatérských herců.

 Domovskou scénou divadla Propadla se stal sál  hostince Čepaník ve Václavovicích, v němž hraje svá představení při stolové, kabaretní úpravě hlediště. Soubor rovněž zajíždí k představením v městských klubech v Ostravě a Frýdku Místku, často též vystupuje v okolních vsích.

 Autorem většiny her souboru je Stanislav Kolář, který vtiskl divadelnímu projevu souboru originální projev. Do budoucna je jistě možno očekávat další skvělá představení, podobná jakými byly, velice úspěšný „Fialový plašan“ a komediální pásmo „Pitbull a jiné celebrity“.