Václavovické lesy
Lesy na kopcích okolo Václavovic vytvářejí panoráma,
které se niky nedá fotogafickým snímkem celé zachytit.
Lesy ve Václavovicích pokrývají přibližně jednu třetinu celkové rozlohy obce. Souvislý lesní porost obklopuje Václavovice z jihu a východu, rozkládá se na kopcích u hranice s obcemi Šenovem, Dolní Datyní, Kaňovicemi, Sedlištěmi a Horní Datyní.
Donedávna byly všechny lesy ve Václavovicích téměř stoprocentně tvořeny jehličnany, smrky a v některých místech borovicemi. Vznik uvedeného, téměř jednotného, lesního porostu byl dán historickým vývojem kraje v němž se obec nachází. Potřebami rychle se rozvíjejícího průmyslu, hlavně pak hornictví v nedalekém Ostravsko – Karvinském revíru. Pro výdřevu důlních chodeb bylo zapotřebí velkého množství dřeva. Původní lesy smíšeného typu, v nichž byl nejrozšířenějším stromem buk tak nahradil rychle rostoucí smrk..
V minulosti, té dávné, byl náš kraj, na pomezí Moravy a Slezska, mnohem více zalesněn. Hovoří se o neproniknutelných pohraničních hvozdech se zde nacházejících. V ranném středověku je však již možné předpokládat, že uprostřed těchto pralesů existovaly odlesněné enklávy v nichž byla intenzivně obdělávána půda a žilo obyvatelstvo jehož obživou bylo zemědělství.
Na území současné obce Václavovice prastaré lesy sestupovaly z okolních kopců až do blízkosti potoka. U potoka, v současnosti se nazývaného „Frýdeckým potokem“ – „Frýdečákem“, byl les ponejprve „vyklůčen“ a založeny zde první lidská obydlí. S rostoucím počtem obyvatel musela býti rovněž rozšiřována rozloha zemědělsky obdělávané půdy. Plužina nově založené vsi, která dostala jméno po svém zakladateli, jistém Václavovi, či Věnceslavovi, „Wencezslaowitz“ byla patrně vyměřena v posledních desetiletích 13.století. Ves byla takzvanou „jednořadovou vsí“, jejíž dlouhé úzké lány směřovaly od potoka „Frýdečáku“ v mírném západním svahu až k horizontu kopce.

Veliký dub v „Paňoku“
Místa v nichž se střetávají hranice tří sousedních obcí jsou všeobecně nazývaná, „Trojačkami“. Po obvodu hranic obce Václavovic je takových to „Trojaček“ rovnou několik. „Trojačky“ byly označovány byly velikým trojhranným, hranečníkem. Nebo také dvěmi většími hraničními kameny umístěnými těsně u sebe.
Z názvu lesa, „Paniok“, které je uvedeného mapě III. Vojenského mapování, sestaveného v létech 1876 až 1878, je možné odvodit, že les náležel vrchnosti, pánům - byl „panský“ – „Paniok“. Ostatní les ve Václavovicích, který je nazýván „Václavovický“ byl původně obecní – náležel Václavovicím. V roce 1848, když byla zrušena robota a obce se staly samosprávnými, došlo na šenovském panství, jehož byly Václavovice součásti, k nepokojům. Nově vzniklé obecní samosprávy požadovaly navrácení obecních lesů, které si šenovská vrchnost násilně přičlenila ke svým pozemkům. Občané václavovičtí uplatnili dne 31.10.1848 u Nejvyššího soudního dvora nárok na vrácení lesa, „Venclovjaku“ („Václavovického lesa“). Navrácení původně obecních lesů tehdy žádaly také ostatní okolní obce. Horní Datyně, žádaly o les „Datyňok“ a Šenov požadoval navrácení „Pežgovského lesa“. Požadavek na navrácení lesů byl však soudem u krajského úřadu v Těšíně, dne 15.12.1848, zamítnut.
„Ryninka“ – pohled od Sedlišť na vstup do údolí z václavovické strany.
Foto: Z. Meliš v r. 2004
Název místní části obce nacházející se na nejvyšším bodě václavoviského kopce nad údolím Horních Datyň, „Pulko“, vypovídá o jakémsi „půlení“, či dělení na polovinu, které se zde odehrálo. U lesa, u cesty do Sedlišť a dále do Frýdku, již za pánů Skrbenských, stávala hájovna. Uvedena je v Karolínském katastru sepsaném v roce 1726. Náležely k ní také polnosti a byla řazena mezi „zahradnické usedlosti, později jí bylo přiděleno číslo popisné 66. Rozdělení lesa však paradoxně zasáhlo také tuto hájenku (zemědělskou usedlost), která byla rovněž rozdělena. Zatím co obytná budova se nachází na katastru Václavovice, hospodářské budovy k ní náležící byly již v Horních Datyních.
Bývala hájenka, dnes domek č.p.66.
Na historických mapách je na katastru obce Václavovice zakresleno několik soukromých lesíků, náležícím k selským gruntům. Některé z nich se dochovaly, jiné byly pozměněny a některé zcela zmizely a byly přeměněny v zemědělsky obdělávanou půdu.
Zcela zapomenut je lesík, který se nacházel poblíž centra obce v údolíčku směrem ke dvoru. Lesík, údolíčko a také potůček jím tekoucí se nazýval „Pivovarnik“. Údajně byl jeho název odvozen od toho, že si nějaký místní občan v lesíku uschoval bečku piva a hodil jej tam tajně popíjet. Možné je však logičtější vysvětlení tohoto názvu. Šlechta na svých panstvích vařila pivo pro svou potřebu. Snad za pánů Sobků z Kornic, kteří ve Václavovicích v 17. století trvale pobývali, mohlo býti v jejich panském dvoře pivo vařeno a k jeho přípravě byla užívána voda z pramene potůčku „Pivovarníku“.
Rovněž lesík v údolí pod usedlostí s nynějším číslem popisným 41 byl mnohem větší rozlohy a zasahoval až k cestě vedoucí od potoka do kopce. Také na severní stráni kopce nad nynějším koupalištěm je na mapě Stabilního katastru z roku 1836 zakreslen lesík.
Nejmladším lesíkem ve Václavovicích je „Sosni“. Leží uprostřed obce, na svahu kopce nad potokem u cesty na „Sovinec.“ V době svého založení na začátku 20. století byl tento soukromý les tvořen „sosnami“, které zde byly vysázeny místo porostu tvořeného náletovými křovinami. Krásné, vzrostlé borovice se zde nacházejí dodnes. K lesíku nad „Sosnim“ , „Olšině“, se vztahuje zajímavá pověst. Paní Bernatíková, jako mladá manželka sedláka Bernatíka, ze selského gruntu č. 35, nad „Sosnim“, v době kdy byl její manžel na vojně, údajně každý den zasadila jeden strom olšině. Vysázela tak celý lesík.
Severně od „Sosni“ je na starých mapách zakreslen lesík, který náležel vrchnosti, zvaný „Gura“. Dnes z ně zbylo pouze torzo u cesty.
Dalším lesem, který nebyl zachycen na mapě, tentokrát na mapě I. vojenského mapování, jsou „Milíře“. Samotný název lesa napovídá, že se zde vyrábělo dřevěné uhlí. Bylo získáváno nedokonalým spalováním dřeva, nejčastěji bukového, v zařízení zvaném milíř. Ve středověku bylo dřevěné uhlí užíváno hlavně v kovárnách, ve sklárnách a také při výrobě a zpracování železa. V období okolo roku 1767, kdy se uskutečnilo I. vojenské mapování, byl pravděpodobně již původní bukový les z důvodu výroby dřevěného uhlí zcela vykácen a na této mapě není zakreslen. Na začátku 19. století však byl znovu vysazen, tentokrát hlavně jehličnany. Smrkový les se zde nachází dodnes.
„Forot“ je název okrajové části lesa kde bylo v minulosti skladováno vytěžené dříví. Až do šedesátých let 20. století se dříví těžilo tím způsobem, že jednotlivé stromy označené lesníkem byly vykáceny, vytaženy koňským potahem z lesa a uloženy na skládce, zásobárně dřeva – „do foroty“. (Zajímavé je, že název má své opodstatnění také ve francouzském jazyce, les“.). Ve „Forotě“ byly každoročně, až do 60 - tých let minulého století, pořádány václavovickým sborem dobrovolných hasičů tak zvané „výlety“. Lidové veselice s hudbou a tancem po širým nebem, k nímž se scházeli lidé ze širokého okolí. V sedmdesátých létech 20. století postavilo myslivecké sdružení v lese u „Forotu“ stylovou mysliveckou chatu. Známé „Srnčí hody“ pořádané v chatě a pod stromy okolo ní, úspěšně nahradily bývalé hasičské „výlety“. (Viz.Kronika 2006)
Myslivecké sdružení ve Václavovicích, jehož členy jsou také myslivci z okolních vesnic, se o lesy stará skutečně pečlivě. Nemůže sice přímo zasahovat do velkoplošné těžby dřeva, která se v některých místech lesa odehrála a z pohledu návštěvníka lesa měla skutečně devastující účinek. V zniklé rozlehlé „holiny“, přes to, že jsou osázeny malými stromky, nemají s lesem nic společného. Ty tam jsou doby, kdy byly vybrané a označené stromy k vykácení vytěženy jednotlivě. Myslivci se však starají o zvěř. V poslední době skutečně došlo k velikému nárůstu počtů zvěře, zajíců, srnek, ale také lišek, rovněž koroptví a bažantů a dravých káňat. Ve václavovických lesích se v poměrně ve velkém množství objevila také „černá zavěř“. Stopy po divokých prasatech je možné najít na mnohých místech mělkých bahnitých údolích potoků.
Lesní cesta do Dolních Datyň, byla před II. světovou válkou jedním
přechodu emigrantů do zahraničí.
Na les pod Forotem, pod místní části obce „Sovinec“, donedávna navazoval vzrostlý smrkový les. Na mapě Stabilního katastru z roku 1836 je tento les označen jako bažatnice, avšak v roce 1876 na mapě III. Vojenského mapování les není zakreslen, byl vykácen. Okolo roku 1900 byl však nově vysázen. Na sázení stromků pod „Sovincem“ v době svých školních let, vzpomínal můj dědeček. V současnosti došlo opět k celkovému vytěžení tohoto lesa. V roce 2007 zde, na vykáceném místě vypukl požár, tehdy hořelo jehličí, které zůstalo na zemi. (Viz. Kronika 2007)
Pod lesem za „Sovincem“ ,u potoka „Dolní Datyňka“ se rozkládají poměrně rozsáhlé louky, nazývané „Lunčiska“ .
Mysliveckým sdružením byly tyto lesní louky v roce 2005 snad vůbec poprvé zorány a osety ovsem a kukuřicí. Na vzrotlých starých stromech u potoka umístili myslivci několik posedů. Nutno však také říci, že vlastní koryto potka "Datyňka" bylo vyčištěno od spadaných kmenů a větví. Za potokem, na kaňovické straně, byl mysliveckým sdružením zbudován rybník.
Louky v lese za „Sovincem“ u potoka „Datyňka“.
Rybník v lese u „Lunčisek“
Krásné přírodní prostředí, louky obklopené vzrostlými stromy, s velice příkrou zalesněnou strání za potokem a nezvyklý rybník v lese, přitahuje k procházkám množství lidí ze širokého okolí.
Věnec lesů lemující obzor nad na kopcích nad údolím, v němž se nachází centrum obce, dodává Václavovicím charakteristický vzhled. Scenérie, kopců lesů, a hor za nimi pravděpodobně jaksi samovolně upravuje lidem, kteří ji každodenně podvědomě vnímají, jejich vztah k tomuto místu, jako k domovu.
Milan Pastrňák