Evropsky významná lokalita: Václavovická pískovna.
Evropsky významná lokalita: Václavovice – pískovna.
Předjaří v pískovně ve Václavovicích.
V poslední době se zčista jasna začalo povídat a psát, hlavně v elektronických mediích, o václavovické pískovně. Zjistilo se totiž, že jí obývá „Čolek veliký“ (Triturus cristatus). Prazvláštní to zvířátko tam snad žije již velice dávno.
Z důvodu výskytu rozmnožiště prvotního druhu Čolka velkého se stala václavovická pískovna nařízením vlády č.132/2005 Sb. lokalitou evropského významu zařazenou do kategorie zvláště chráněného území.
Čolek je asi 15 cm velký. Na hřbetě je jeho hrubá kůže tmavě hnědě až černě zbarvená, pod břichem bývá žlutá, či oranžová. Čolek se živí drobným hmyzem a larvami. Převážnou část života tráví ve stojatých, či pomalu tekoucích vodách. Na souši bývá ukryt pod kameny v blízkosti vody.
V bývalé pískovně s několika jezírky, je jeho splečnicí také chráněná žabka „Kuňka ohnivá“. Malinká žabka dorůstá do 5 cm. Záda má šedavě zbarvená, břicho pokryto červenými skvrnami signalizuje dravcům, že ona sama je jedovatá.
V současnosti je prostor bývalé pískovny zalesněn. Náletově se zde vytvořil lesík o rozloze asi 7 ha. Porost sestává z olší, vrb, jasanů a různých dalších křovin.
Vlastní lokalita chráněného území, bývalá pískovna, se nachází ve svahu kopce, nad loukami u Frýdeckého potoka, který je v Šenově nazýván, jelikož teče z Václavovic, Václavovickým potokem,. Název šenovských luk u Václavovického potoka, „Šajar“, („V Šajaru), je odvozen od starého pojmenování stodol určených k sušení a uskladnění sena, které zde v minulosti pravděpodobně stávaly.
Václavovická pískovna má však také svou vlastní, zajímavou historii, která snad částečně vysvětluje proč je mnohdy mlně uváděna jako šenovská. Pozemek na němž se později začal těžit písek náležel k velkému selskému gruntu č.p. 30 ve Václavovicích. Polnosti této zemědělské usedlost sestupovaly od lesa „Milířů“, ve Václavovicích, až k šenovskému Šajaru. Hranice pozemků náležících k václavovické usedlosti č.p. 30 v těchto místech tvoří také hranici obce Václavovice se Šenovem. V době kdy se tamní hospodář zabýval hlavně chovem ovcí a krav a neměl ani tušení co skrývá zem pod jeho nohami. Pozemky u čísla 30 byly opravdu veliké. Na původním katastru usedlosti byly postaveny tři chalupy náležící členům rodu původem z tohoto gruntu. Další dva domky, nyní již zaniklé, stávaly přímo v prostoru později vzniklé pískovny. Majitel, tehdy ještě stále velikého, selského gruntu na čísle popisném 30 ve Václavovicích, zemřel v roce 1880. Usedlost zdědil jeho syn, Josef, od roku 1885 ženatý s Marianou, dcerou hostinského v nedalekém šenovském hostinci „Lapačka“. Josef propadl alkoholu, vysedával v hospodě, onemocněl a zemřel v roce 1892, v pouhých třiceti letech. Zanechal vdovu Marianu, děti Rudolfa a Marii a ještě nenarozené dítě, kterému dali jméno po otci, Josef. Vdova po Josefovi však na tak veliké hospodářství sama nestačila. Otec, hostinský, našel řešení. Ve vzdálenější části Šenova, na Skrbni, ji nechal postavit domek. Marianu s dětmi do něj přestěhoval. Selského gruntu č.p.. 30 ve Václavovicích se ujal Marianin bratr. Trvale se zde usadil a zanedlouho započal na získaných pozemcích s těžbou písku, otevřel zde prosperující pískovnu.
Potomci bývalého majitele usedlosti, sirotci po Josefovi, který se upil, ani nevěděli odkud pocházejí. Příbuznými jim bylo pouze jaksi neurčitě sdělováno, že jsou z Václavovic, „…tam z kopca.“
Po roce 1948 byla pískovna zestátněna. V padesátých letech minulého století byl v pískovně těžen písek ve velikém množství. Určen byl na stavbu nejmladšího města v republice, nedalekého Havířova. Skutečnost, že jediná cesta z pískovny vedla přímo na území Šenova byla rovněž jedním z důvodů proč je mnoha místními obyvateli považována za šenovskou. 
Od šedesátých let, kdy se písek přestal těžit, začala pískovna postupně zarůstat křovím a různými dřevinami. Opuštěná pískovna tehdy představovala zcela nezvyklou část krajiny. Plošina, po odtěžené zemině a písku, s mělkými jezírky v prohlubních, se ostře se zařezávala do vysokých příkrých svahů ještě pokrytých zbytky žlutavého písku.
Celá táto část kopce působila zajímavým a romantickým dojmem. Někteří místní občané pak však začali do bývalé pískovny vyvážet odpad. Popel, železo, suť, rozbité nádobí, ojeté pneumatiky a podobně. Vše je zde k vidění dodnes. O to zajímavější se jeví, že v této lokalitě žijí oni „čolci velcí“, které jsme jako děti, považovali za ještěrky. Milan Pastrňák
Mapka chráněné lokality "Václavovická
pískovna".
Šesté zastavené šenovské naučné stezky
u václavovické pískovny.