Hostince ve Václavovicích
Hostince na vesnici vždy byly a stále jsou místem v němž se lidé setkávají. V hostincích je možno se pobavit, pohovořit s přáteli a probrat zajímavé události, dohodnout se na rozličných věcech, také se pravidelně scházet za účelem spolkové, neb zájmové činnosti. Není možno jednoznačně říci, že lidé chodí do hospod výhradně za účelem konzumace alkoholických nápojů, jak bývá často zjednodušeně uváděno. Neoddiskutovatelný je význam hostinců společenský a kulturní.
První zmínka o hostinci ve Václavovicích pochází z roku 1725. V tehdy sestaveném Karolínském katastru je mezi zahradníky zapsán také hostinský, ovšem bez uvedení jména. Je možno předpokládat, že se jednalo o krčmáře, který provozoval hostinec ve středu obce, později v domě s číslem popisným 12. Hostinec byl v nájmu od vrchnosti a krčmář měl za povinnost šenkovat pivo a kořalku pocházející z panského pivovaru a palírny v Šenově. Platil pouze nájem, nebyl povinován robotou.
V gruntovní knize Václavovic je zapsáno, že v roce 1757 držel hostinec Vencl Videňský, který v roce 1766 prodal usedlost i s hospodou za 110 zlatých Mickovi Jaroschovi (Mikuláši Jarošovi).
Další krčmář v řadě, Jan Jaroš, však musel hostinec prodat a z Václavovic odejít. Pod vlivem vidiny odměny se totiž zapletl do lapání zbojníků, kteří se ve Václavovicích a okolních vsích zdržovali. Odměny se nedočkal, místo ní se mu dostalo pouze vyhrůžek zabitím ze strany příbuzných a kamarádů chycených zbojníků.
Od Jaroše koupil hostinec Andreas Czelecki. V roce 1802 byl již uváděn jako jeho majitel. Hostinec byl všeobecně nazýván „U Cieleckého“ a toto pojmenování se udrželo dodnes. Majitelé hostince z toho rodu, dále pak psáni „Cielecký“ byli ve Václavovicích velice váženými občany. Josef Cielecký, od roku 1866 majitel hostince, byl v létech 1891 až 1902 a následně 1905 až 1916 starostou Václavovic a v hostinci také úřadoval. V roce 1898 se zde také uskutečnila oslava 50. – tého výročí panování Františka Josefa I., která je podrobně zapsána v kronice obce Václavovice. V hostinci byl vystaven císařův portrét a přítomnými mu byla provolávána sláva.
Dobová fotografie hostince "U Cieleckého". Foto J.Košťál před r. 1912
Společenský život v obci se tehdy odehrával hlavně v hostinci pana Cieleckého. Založeny zde byly mnohé spolky, jak profesní, také kulturní a buditelské. „U Cieleckého byl v roce 1897 založen Čtenářsko hospodářský spolek, jako první ze spolků ve Václavovocích. Hostinec v centru obce byl hojně navštěvován. Po I. světové válce byl k hostinci přistavěn sál a divadelní jeviště.
V noci 12. 7. 1932 celý hostinec i s obytnou budovou vyhořel. Následně, po určitou dobu měli hospodu v nájmu manželé Kiškovi. Po obnově hostince byl u něj postaven obchod se smíšeným zbožím. Od roku 1940 hostinec opět převzali Cielečtí. Hostinec stále žil kulturním ruchem. Například 16. 4. 1944 se v sálu hostince představil v simultálním utkání mezinárodní šachový velmistr Foltýn.
Hostinec pana Cieleckého s obchodem a sálem. Foto: J.Košťál po r. 1932
Po roce 1948 plnil hostinec funkci jakéhosi kulturního domu ve Václavovicích. Pravidelně v něm byly pořádány různé společenské akce, schůze, oslavy, školní besídky, taneční zábavy, plesy. Domovskou scénu zde měl známý divadelní soubor „Slezan“. Veliký sál hostince byl každoročně dějištěm přehlídek amatérských divadelních souborů.
V roce 1966, v rámci dalšího kola znárodňování, kdy byly s konečnou platností ukončeny živnosti drobným řemeslníkům a hostinským, „převzalo“ hostinec spotřební družstvo „Jednota“. Hostinec se přestal nazývat „U Cieleckého“, byl přejmenován na hostinec „U koupaliště“. Během doby držení hostince Jednotou došlo za spoluúčasti obce k jeho rozsáhlé opravě. Postavena byla veliká, dobře vybavená kuchyně a kotelna pro ústřední vytápění.
Po roce 1989 byl hostinec v restituci vrácen. Majitelem se stal Ing. Cieleký, který hostinec, v omezené míře, provozuje i nadále.
Současný vzhled hostince p.Cieleckého. Foto: M.Pastrňák v r. 2011
Hostinec „U Cieleckého“ je nejstarším v obci. Doložen je již na počátku 18. století, byl tehdy ve Václavovicích jediným. K rozvoji hostinské činnosti a k velikému nárůstu počtu podobných hostinských zařízení došlo v druhé polovině 19. století. Po objevu ložisek uhlí došlo k překotnému rozvoji průmyslu v našem kraji, tím i k nárůstu počtu obyvatel a ke zvýšení jejich kupní síly. U cest, kterými každodenně chodili havíři pěšky domů ze šichty, počaly vznikat nové hospody.
Nejprve to byly takzvané „frloky“. Zřídili si je někteří místní občané přímo ve svých domcích. Havíři, kteří se večer vraceli z práce, prostě zaklepali na okno známé chalupy. Buď byli vpuštěni dovnitř, do světnice, nebo se jim dostalo pohoštění - nalití faflohu kořaly, přes okno. Oblíbené byly kryté, otevřené verandy, na nichž se dalo večer příjemně posedět a pobavit. Nejčastěji se pila kořalka, tak zvaná „šteluvka“. Více procentní alkohol se v achtliku prostě smíchal s vodou. Známý „frlok“ byl v Šenově nad Lapačkou „U Bilošky. Ve Václavovicích jich bylo také několik, například na Sovinci u Košťála, nebo u na č.p. 54 u Kulhánka.
V roce 1868 nechal Josef Koscial postavit u nově vystavěné cesty ze Šenova do Frýdku, na kopci ve Václavovicích zděný hostinec. Postaven byl u usedlosti č.p. 56, kde se kdysi vyrábělo nádobí, v místním nářečí nazývané „čepaně“, po nich dostal lidové pojmenování také hostinec, „Čepaník“. Oficiálně se sice nazýval „hostinec pana Košťála“. Národní buditelé, kteří se zde scházeli, vymyslili pro něj český název „Na pěkné vyhlídce“. Dodnes se však udržel pouze název „Čepaník“.
Hostinec "Čepaník". Foto: J.Košťál v r. 1912
Josef Košťál byl spoluzakladatelem Sboru dobrovolných hasičů ve Václavovicích, který byl v tomto hostinci založen a poskytoval mu potřebné zázemí. Do doby, než byla postavena zbrojnice bylo hasičské nářadí uskladněno v hostinci.
V roce 1904 převzal hospodu Josef Košťál mladší, fotograf, přestože vlastnil hostinskou koncesi nešenkoval v něm ani hodinu, hostinec pronajímal. Po I.světové válce byl hostinec rozšířen o sál. Málo je známo, že u něj stávala také kuželna.
"Čepaník" s kuželnou. Foto: J.Košťál okolo r.1940
Josef Košťál byl nadšeným fotografem, téměř výhradně se věnoval pouze fotografování. (Viz. Fotograf Josef Košťál.) Za hostincem nechal postavit fotografický ateliér. Žil životem umělce. Na Čepaníku se pravidelně scházela vybraná společnost k tarokům. Postupně se Josef Košťál zadlužil natolik, že hostinec připadl Československé spořitelně. Od ní hostinec v dražbě koupil, asi za 100 tisíc korun, jeho tehdejší pronajímatel, hostinský Josef Pastrňák. Provozoval hostinec až do roku 1968, kdy byl Čepaník majitelům odňat a zařazen do majetků družstva Jednoty.
V roce 1949 byl v sálu hostince zřízen kinosál vybavený sklápěcími sedadly, velikým promítacím plátnem a kabinou se dvěmi promítačkami. Kino bylo otevřeno dne 26.8.1949. Fungovalo až do sedmdesátých let 20. století, kdy byla jeho činnost pro nezájem diváků, způsobený příliš jednostranným sovětským socialistickým filmovým repertoárem, zrušeno. Pěkný sál byl ale i dále využíván k pořádání tanečních zábav a plesů.
Po roce 1989, v souvislosti se změnou politického uspořádání v republice, došlo navrácení majetků. Hostinec byl v restituci vrácen potomkům jeho posledního majitele, kteří jej začali pronajímat. Vystřídalo se zde několik nájemců, až se rodina rozhodla hostinec prodat.
Současným majitelem je pan Petr Bezruč, který se o provoz hostince řádně stará. Na Čepaníku je možno poobědvat, neb povečeřet, zásilkově se odtud rozváží pizza. V sálu hostince jsou pořádány plesy a různé společenské akce. Včetně divadelních představení divadla „Propadlo“, které zde má domovskou scénu.
V současnosti snese hostinec nejpřísnější měřítka podle níž je možné posuzovat kvalitu pohostinských služeb. Patří mezi nejlepší hostince v širokém okolí.
Současný vzhled hostince "Cepaník". Foto:M.Pastrňák v r.2011
Na protější straně vesnice, na kopci za Olšinou, u Horních Datyň stával již od druhé poloviny 19.století hostinec zvaný podle místa, „Za Olšinou“, později také dle majitele, „U Tomisa“.
Dobová fotografie hostince "U Tomisa". Foto: J.Košťál okolo r. 1912
V roce 1876 koupil usedlost č.p. 76 v němž se nacházel hostinec i sousedním domkem č.p. 77, Josef Löwi, který vlastnil také hostinec v Horních Datyních, na č.p.40. Hospodu „Za Olšinu“ držel až do roku 1886, kdy ji koupil Jan Helstein. Ten jej však v roce 1892 prodal a odstěhoval se do polské Poznaně. V roce 1897 požádal o hostinskou koncesi jeho syn Josef Helstein. Při vyřizování žádosti bylo uvedeno, že se v domě nachází sál a další místnosti určené k hostinské činnosti, také obchod se smíšeným zbožím. Ukázalo se tak, že hostinec fungoval již dříve a že Josef Helstein šenkoval bez povolení. Těšínské úřady udělily Helsteinovi pokutu, ale provozování živnosti mu povolily. V roce 1902 koupil dům č.p. 76 Josef Tomis. Důvodem k zakoupení hostince byla údajně jeho špatná pověst. Koupí hostince došlo k ukončení nemravné činnosti, která se zde odehrávala. Nový majitel, Josef Tomis, získal hostinskou koncesi až v roce 1903. Hospoda prosperovala, hrálo se zde amatérské divadlo, byly pořádány taneční zábavy.
V roce 1928 se v hostinci odehrála tragická událost. V noci 13.1.1928 byl hostinec přepaden lupiči. Vlezli oknem a dobývali se na peníze, které měl hostinský Josef Tomis uloženy v kuchyni, „v šuplíku“, ve stole. Hostinský se vzbudil a chtěl zlodějům záměr překazit, byl však jedním z lupičů střelen z blízka do hlavy a na místě zemřel. Na pomoc otci přispěchal jeho syn, Josef Tomis, i jeho však zloději postřelili. Zasažen byl do hlavy a přišel o oko. Lupiči se dali na útěk, údajně běželi okolo lesa Olšiny směrem k Datyňskému lesu. Kdo byl účastníkem tohoto loupežného přepadení a vrahem pana Tomise se nepodařilo se vypátrat. Hovořeno bylo, že jakýsi člověk z Kaňovic, se na smrtelné posteli měl k činu doznat.
Hostinec dále provozoval uvedený, pozůstalý Josef Tomis. V roce 1951, na základě nařízení Okresního národního výboru v Místku, však musel majitel hostince svou dlouholetou oblíbenou živnost předat sokolskému družstvu služeb. Již za dob socialismu, hostinec fungoval v omezené míře. Lidé z této části obce začali více navštěvovat nově postavený kulturní dům v Horních Datyních, nebo chodili do hostince U Cieleckého. Neprosperující hospoda byla uzavřena a její majitelé ji prodali.
Současná podoba bývalého hostince "U Tomise" za Olšinou.Foto M.Pastrňák v r. 2011
Dalším zaniklým hostincem v obci byl hostinec „U Slívy“. Hostinec byl součásti budovy, ve které žil měl výrobnu betónových výrobků pan J. Slíva. Samozřejmě se jednalo o dobrý podnikatelský záměr, kdy dopravci, kteří přijeli pro betonové skruže, či sloupky a podobně, se zde mohli během nakládky posadit a osvěžit se.
Hostinec p.Slívy na dobové fotografii . Foto. J.Košťál
Zaznamenána je pouze jedna zajímavá příhoda, která se v hostinci odehrála. Na počátku německé okupace naší republiky, 29.3.1939 se v hostinci opil dentista Felix Vojtek hlásící se k německé národnosti. Dostal se do hádky s hosty a místními občany byl z hospody vyhozen. Vojtek však z hostince „U Cieleckého“, v němž tehdy byla telefonní ústředna a veřejný telefón, zavolal na německou posádku do Ostravy a incident oznámil jako protiněmecký čin. Do Václavovic přijelo zásahové vojenské komando. Přivolaný starosta obce, pan Josef Stach, však veliteli vysvětlil situaci a popsal osobu dotyčného. Velitel pochopil, že se zde jedná o pouhou hospodskou hádku a vojáci odjeli aniž by došlo k nějakému zatýkání. Záležitost byla urovnána v klidu.
Hostinec „U Slívy“ zanikl současně se zánikem samostatného podnikání pana Slívy. Betonové výrobky začaly být vyráběny „Drobnými provozovnami“ u MNV ve Václavovicích. Provoz hostince nebyl obnoven ani po změně režimu, po roce 1989, kdy byla výrobna a budova i s hostiskými prostory vrácena jejich právoplatnému majiteli, MUDr. Slívovi. Funguje zde pouze obchod s potravinami a smíšeným zbožím.
Hostince vznikají a zanikají také v současné době. Příkladem je zaniklý hostinec u potoka, který jeho majitel postavil a zprovoznil koncem devadesátých let. Restaurace to byla pěkná, i s venkovním posezením a hlavně se vyznačovala velice dobrou kuchyní. Nazývala se „U Španěla“, snad po přezdívce jeho majitele.
Za dobrým jídlem a pitím zde chodili mnozí lidé, ne jen z Václavovic, ale i z širokého okolí. Provoz tohoto hostince však netrval ani jeden rok. Jednou v noci vyhořel, až do základů. Mezi lidmi se povídalo, že byl zapálen úmyslně, že se jednalo o vyřizování účtů mezi mafiemi, či o akci vymáhačů dluhů. Nejpravděpodobněji však byl požár způsoben vadnou elektroinstalací.
Po roce 1989 vznikl také hostinec „U Šillera“. Nachází se v místní části zvané „Za Olšinu“ Pan Šiller, který koupil usedlost č.p. 81, z hospodářské budovy a stodoly nechal postavit pěknou stylovou restauraci, která prakticky nahradila zaniklou hospodu „Za Olšinou“ („U Tomisa“) Svého času byl hostinec „U Šilera“ často využíván podnikovými kolektivy z okolních měst k pořádání společenských akcí, různých oslav a podobně.
Pan Šiller již hospůdku osobně neprovozuje, pronajímá ji. Po více než desetileté činnosti je hostinec hlavně místem zastávek turistů a cyklistů, směřujících z ostravské aglomerace k Datyškému lesu a dále na Frýdek.
Hospůdka "U Šillera". Foto: M.Pastrňák v r. 2011
V roce 2006 byl na Sovinci, asi 50 metrů od hostince „Čepaník“, u starého dřevěného domku č.p. 57, postaven panem Blažkem malý, ale pěkný, hostinec, nazvaný: „JaKa trans“. Jednolo se o „nejmladší“ hostinec v obci. Také u něj bylo venkovní posezení, díky velikému parkovišti se u něj zastavovali mototuristé a využívají možnosti občerstvení, včetně široké nabídky jídelního lístku.
Hospůdka "JaKa trans". Foto: M.Pastrňák v r. 2011
Dne 6.10.2012 hostinec JaKa trans vyhořel. Požárem byl zcela zdevastován.
V současnosti je ve Václavovicích velice oblíbeným hostincem „Nagano“. Založen byl v roce 1998 panem Bohušem Burianským. Pojmenován byl po městě v němž se v tomto roce konaly zimní olympijské hry na nichž naši hokejisté po fantastickém výkonu získali zlaté medaile. S určitou nadsázkou je možno říci, že „nadšení fandové slavili úspěch tak vehementně, že pro ně musela být postavena samostatná hospoda.“ Postavil ji jejich kamarád s nímž se znali od dětství.
Nenápadný vvchod k "Naganuů z Vratimovské ulice. Foto: M.Pastrňák v r. 2011
Hospůdka "Nagyno". Foto: M.Pastrňák v r. 2011.
Hospůdce předcházel obchůdek, vytvořený z garáže a hospodářské budovy. Hostinské prostory vznikaly postupně, rozšiřovaly se s narůstajícím počtem návštěvníků. Do „Nagana“ začali chodit povětšinou hosté, kteří dříve navštěvovali restauraci „U Cieleckého“. Sdružuje je hlavně společné sportovní fandovství, patrně jakémukoli sportu. Často zde společně sledují různé sportovní televizní přenosy.
Závodně se však zde hází šipky. V II. šipkařské lize bojují rovnou dva oddíly z václavovického „Nagana“. Přičteme li také hráče kulečníku, karet a šachů, pak je výčet sportů, jemuž se zdejší stálí hosté věnují, snad úplný.
Trofeje sportovců z "Nagana". Foto: M.Pastrňák v r.2011
„Nagano“ není obyčejnou hospodou, snad nějakým „volně zřízeným „klubem“ zájemců o sport a jeho provozovatelů. Představuje určitý směr, kterým se může hostinská činnost na vsi ubírat.
Všechny hostince ve Václavovicích mají svůj vlastní příběh. V současnosti jsou provozovány čtyři, přestože se jedná, možno říci o vesnické hostince, každý z nich je svým způsobem originální. Zařízení jsou to veskrze společenská, kulturní, v nichž se scházejí většinou místní občané. Hostince jsou jistě jedním z nejvýznamnějších prvků charakterizující naši a rovněž středoevropskou kulturu.
Milan Pastrňák
