Větrné mlýnky ve Václavovicích
Větrné mlýnky ve Václavovicích
Větrné mlýnky lidově také zvané „větřoky“, stále ještě stojící na návětrných svazích místních kopců jsou historickou zajímavostí kraje severozápadní části Těšínska. Mlýnky je jistě možné řadit mezi drobné lidové technické památky. Malé dřevěné větrné mlýnky byly v minulosti významnými pomocníky a stávaly u mnoha zdejších středně velkých zemědělských usedlostí. Mlelo se v nich a šrotovalo obilí pro potřebu vlastní domácnosti a hospodářství. Mlýnky byly malé dřevěné budky o rozměrech asi 2 x 3 metry a výšce asi rovněž do tři metrů z jejíž střechy vyčníval jednoduchý kovový stožár na němž bylo umístěno větrné kolo s plechovými lopatkami. Mlecí zařízení se skládalo z pískovcových kamenů. Spodní byl statický a horní se otáčel. Poháněn byl větrným kolem, ze kterého byl důmyslným mechanickým převodem, skládající se kovových tyčí a hřídelí, ozubených kol a pastorků, přenášen jeho točivý moment na „žarna“, jak se lidově nazývaly mlecí kameny. Hnací zařízení s převody, které bylo nejdůležitějším technickým zařízením do těchto mlýnků, v období počátku 20. století, údajně rovněž vyráběl a sestavoval pan Borový, kovář – zámečník, z Horních Datyň.
Větrný mlýnek na „Sovinci“, u č.p. 60, tak jak jsem jej před časem namaloval, uprostřed obilného pole, při pohledu z lesa jehož okraj lemovaly vysoké borovice
„Větřoky“ se přestaly stavět před II. světovou válkou. Vzpomínám si však, že ještě v 50. -tých létech minulého století pan Kožušník, ve dnes již neexistujícím mlýnku na Sovinci, u č.p. 60, šrotoval obilí. Po sjednocení polností zemědělským družstvem přestal býti mlýnek užíván. Družstevnici v něm uskladnili vápno, které značně narušilo jeho konstrukci. Mlýnek se začal rozpadat, stačil náhodný náraz traktoru a mlýnek ještě v roce 2006 stojící, zcela zmizel. Obdobný osud patrně potkal také ostatní mlýnky, které kdysi v obci stávaly na mnoha místech. Ve vzpomínkách z dětství si vybavuji větrné mlýnky, v místních částech obce, na „Pustkách“, v „Kozlovci“ a na kopci nad šenovskou „Lapačkou“.
Nejedná se ten, který je zakreslen na mapě Stabilního katastru z r. 1836. Tento mlýnek byl patrně větším dřevěným větrným mlýnem podobný těm, které se již v 18. století stavěly ve Slezsku a na severní Moravě. Dochovaly se například v Hlavnicích u Opavy nebo v Bravinném na Novojičínsku.
Výřez z mapy stabilního katastru z r. 1836 se zakresleným větrným mlýnkem.
Další větrný mlýn ve Václavovicích stával na druhém kopci ve vsi u hranice s Horními Datyněmi u č. p. 69, náležícímu Josefu Míčkovi, je rovněž zakreslen na uvedené mapě.
Větrné mlýnky nejsou řazeny mezi chráněné památky. Záleží jen na jejich majiteli, jak s nimi naloží. Většinou je však, jako nepotřebné, zbourá. Do dnešních dnů se ve Václavovicích dochovaly pouze tři mlýnky a to ještě ve značně zbědovaném stavu. Mlýnek na „Kopťově“, u č.p. 15 je zcela přestavěn, zvětšen o přístavy tak, že je z něj jakási kůlna s větrným kolem.
Detail mapy Stabilního katastru z r. 1836 se zakreslením dřevěného větrného mlýna u hranice s Horními Datyněmi.
Údajně větrný mlýnku stavení č.p. 15. Foto: Z Melišš v r. 2003
Větrný mlýnek na „Pulku“ u stavení č.p. 74, byl sice zchátralý, ale stále si uchovával určitou původní podobu. Získán byl Obecním úřadem obce Václavovice a v rámci programu Regionu Slezská brána, který usiluje o vytvoření jakéhosi "rozptýleného" skanzenu větrných mlýnu, byl opraven a přenesen na nové místo na stráň kopce Pod Sovincem.
Mlýnek na "Pulku" Foto: Z. Meliš v r. 2003
Fotografie ze slavnostního otevření mlýnku dne 1.5. 2014. Na snímku členové obecního zastupitelstva a lidé, kteří se na renovaci mlýnku podíleli. Foto: M. Pastrňák

Větrný mlýnek ve Václavovicích Za Lesem u čísla 02, dříve č.p 48. Foto: M.Pastrňák v r. 2015
Milan Pastrňák